Tepelně technické parametry plynových spotřebičů (II)

7. Výkonové bilance plynových spotřebičů

Výkonová bilance plynového spotřebiče vyjadřuje rovnost položek příkonu spotřebiče a výkonu spotřebiče + celkové ztráty výkonu:

Výkonová bilance plynového spotřebiče v kJ.h^-1:
Q_p + Q_vzd = Q_v + Σ Q_z     [kJ.h^-1]      19

Výkonová bilance plynového spotřebiče v kW:
P_p + P_vzd = P_v + Σ P_z      [kW]      20
Q_p, P_p - příkon dodaný spotřebiči spálením zemního plynu      [kJ.h^-1], [kW]
Q_vzd, P_vzd - příkon dodaný spotřebiči spalovacím vzduchem (u plynových pecí s ohřevem spalovacího vzduchu)      [kJ.h^-1], [kW]
Q_v, P_v - výkon spotřebiče      [kJ.h^-1], [kW]
Σ Q_z, Σ P_z - celkové ztráty výkonu spotřebiče      [kJ.h^-1], [kW]

Pro sestavení výkonové bilance plynového spotřebiče je nutno jednotlivé položky příkonu a ztrát výkonu stanovit měřením příslušných parametrů spotřebiče.

8. Účinnost plynových spotřebičů

Účinnost plynového spotřebiče je poměr výkonu spotřebiče Q_v, P_v a příkonu spotřebiče Q_p, P_p:

Účinnost plynového spotřebiče z výkonu Q_v a příkonu Q_p:

Účinnost plynového spotřebiče z výkonu P_v a příkonu P_p:

Q_v - výkon spotřebiče (rovnice 3)      [kJ.h^-1]
Q_p - příkon spotřebiče (rovnice 1)      [kJ.h^-1]
P_v - výkon spotřebiče (rovnice 4)      [kW]
P_p - příkon spotřebiče (rovnice 2)      [kW]

8.1 Účinnosti plynových kotlů

Účinnost plynového kotle je jedním z jeho hlavních parametrů, který vypovídá o úrovni technického řešení kotle a hospodárnosti jeho provozu.

Účinnost kotle stanovuje výrobce kotle při jeho vývoji a ověřuje ji autorizovaná osoba při posuzování shody kotle se základními požadavky na plynové spotřebiče podle zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a podle nařízení vlády č. 22/2003 Sb. ze dne 9.12.2002.

Je tedy zřejmé, že hodnoty účinností uváděné výrobci kotlů jsou hodnoty, kterých kotle dosáhly v podmínkách zkušebny.

Výrobci kotlů obvykle ve svých firemních materiálech udávají hodnoty maximálních účinností kotlů, stanovených zkušebnou.

Provozní podmínky u jednotlivých uživatelů kotlů se od podmínek, za kterých byly zkoušky prováděny, liší. Špičkové hodnoty účinností je proto v praxi nutno brát s rezervou a skutečnou účinnost kotle je nutno ověřit v provozních podmínkách.

U standardních kotlů je účinnost při maximálním výkonu nejvyšší dosažitelnou hodnotou účinnosti. Se snižováním výkonu kotle účinnost standardních kotlů klesá (viz obr. 4). Je tedy zřejmé, že účinnost při běžném provozu kotle je nižší, než je hodnota účinnosti uváděná výrobcem.

Vzhledem k tomu, že maximální výkon kotle je v průběhu topné sezony využíván pouze krátkou dobu (při velmi nízkých venkovních teplotách), není tato hodnota účinnosti objektivním ukazatelem hospodárnosti dlouhodobého provozu kotle.

Obr. 4

Oproti tomu účinnost nízkoteplotních a zejména kondenzačních kotlů je při maximálním výkonu nejnižší a s klesajícím výkonem kotle roste. Je to způsobeno jednak nízkými teplotami odcházejících spalin při sníženém výkonu kotle a u kondenzačních kotlů i zvýšenou kondenzací vodní páry obsažené ve spalinách při těchto teplotách. V kondenzačních kotlích musí pro dosažení vysokých účinností probíhat úplná kondenzace vodní páry obsažené ve spalinách. Hlavními podmínkami dosažení kondenzačního provozu je nízká teplota vratné vody (pod hodnotou teploty rosného bodu spalin) a dostatečná velikost teplosměnných ploch výměníku.

Na obr. 5 je znázorněn průběh poklesu teplot spalin a kondenzace vodní páry v kondenzačních kotlech.

Obr. 5

Obr. 6 znázorňuje teoretické hodnoty maximální dosažitelné účinnosti kondenzačních kotlů v závislosti na výkonu kotle v % max. výkonu, resp. v závislosti na venkovní teplotě při různých teplotách výstupní a vratné vody.

Obr. 6

Z obr. 6 je vidět, že při teplotách topné vody 40/30°C, 55/45°C je možno teoreticky dosáhnout kondenzačního provozu v celém rozmezí výkonů kotle. Při teplotách topné vody 70/60°C a vyšších se rozsah výkonů, při nichž je kondenzace vodní páry možná, snižuje. Za touto hranicí pracuje kotel bez kondenzace jako nízkoteplotní kotel.

Na obr. 7 je znázorněn příklad Sankeyova diagramu toků energií v kondenzačním kotli se ztrátami tepla spalinami a stěnami kotle a s účinnostmi, při kondenzačním provozu a bez kondenzace.

Obr. 7

8.2 Stanovení účinnosti plynových kotlů

Účinnost plynových kotlů je možno stanovit dvěma způsoby. První, přesnější způsob stanovení účinnosti je vhodný především pro zjišťování účinnosti ve zkušebnách kotlů a vychází ze stanovení poměru tepelného výkonu kotle (rovnice 3 a 4) k jeho příkonu (rovnice 1 a 2).

8.2.1 Stanovení činnosti plynového kotle z poměru výkonu a příkonu

Účinnost plynového kotle z výkonu Q_v a příkonu Q_p:

Účinnost plynového kotle z výkonu P_v a příkonu P_p:

M_vh - množství topné vody proteklé kotlem za hodinu     [kg.h^-1]
t_vyst - teplota topné vody na výstupu z kotle      [°C]
t_vrat - teplota vratné vody      [°C]
c^s_v = 4,1868 kJ.kg^-1.°C^-1 - měrná tepelná kapacita vody
V_ph - hodinová spotřeba zemního plynu      [m³.h^-1]
H^o_i(kJ)- výhřevnost zemního plynu      [kJ.m^-3]]
H^o_i(kWh)- výhřevnost zemního plynu      [kWh.m^-3]

Hodnoty V_ph, M_vh, t_vyst, t_vrat je nutno měřit v ustáleném teplotním režimu kotle.

8.2.2 Stanovení účinnosti plynového kotle ze ztrát výkonu

Účinnost plynového kotle ze ztrát výkonu kotle:

τ_k = 100 - q_k - q_s      [%]      25

q_k - ztráta výkonu spalinami      [%]
q_s - ztráta výkonu stěnami spotřebiče      [%]

Procentuální ztráta výkonu kotle odcházejícími spalinami je dána rovnicí:

c^s_sp - střední měrná tepelná kapacita spalin, pro teplotu spalin t_sp a násobek stech. objemu spalovacího vzduchu n (tab. 1)     [kJ.m^-3.°C^-1]
t_sp - teplota spalin změřená na výstupu spalin z výměníku kotle     [°C]
t_v - teplota vzduchu v okolí kotle      [°C]

Po dosazení rovnice 26 do rovnice 25 vznikne rovnice pro stanovení účinnosti ze ztrát výkonu:

Hodnota násobku stechiometrického objemu spalovacího vzduchu n v rovnici 27 se stanoví z obsahu CO₂ ve spalinách podle rovnice:

CO_{2 max} - maximální objem oxidu uhličitého ve spalinách (Spalovací vlastnosti ZP I. - tab.16)
CO₂ - obsah oxidu uhličitého v suchých spalinách změřený analyzátorem     [%]
V^s_sT - stechiometrický objem suchých spalin (Spalovací vlastnosti ZP I. - tab.15)

(rovnici 28 je možno použít pro obsah CO ve spalinách menší než 0,1 %)

V tab. 2 jsou uvedeny hodnoty násobku stechiometrického objemu spalovacího vzduchu n v závislosti na obsahu CO₂ ve spalinách při úplném spálení tranzitního zemního plynu (CO = 0%)

CO2 [%]	3,5	4,0	4,5	5,0	5,5	6,0	6,5	7,0	7,5	8,0	8,5	9,0	9,5	10,0	10,5	11,0
n [-]	3,1	2,7	2,4	2,2	2,01	1,85	1,72	1,6	1,5	1,4	1,34	1,27	1,21	1,15	1,1	1,06

Tab. 2

Ztráta výkonu stěnami spotřebičů q_s je pro kotle vyrobené před rokem 1980 cca 4 % z příkonu kotle, u kotlů novějších konstrukcí asi 3% a u současných kotlů 2%.

U plynových kotlů umístěných ve vytápěných místnostech objektu (kuchyně, koupelna, předsíň a pod.) je praktická hodnota ztráty tepla stěnami kotle nulová, neboť toto teplo je využito k vytápění místnosti.

V diagramu na obr. 8 je znázorněna závislost účinnosti standardních a nízkoteplotních kotlů na rozdílu teploty spalin t_sp a teploty vzduchu t_v podle rovnice 27, při různých hodnotách násobku stechiometrického objemu spalovacího vzduchu n. V diagramu je zahrnuta ztráta výkonu stěnami kotlů q_s = 2%.

Obr. 8

Možné příčiny snížené účinnosti kotle, zjištěné uvedeným postupem oproti hodnotám deklarovaným výrobcem jsou:

• neseřízené spalování zemního plynu (velký přebytek spalovacího vzduchu)
• znečistěné teplosměnné plochy výměníku
• nesprávně naměřené hodnoty CO₂ a t_sp ( porucha analyzátoru, případně není použitý analyzátor seřízen pro tranzitní zemní plyn, nefunkční nebo nesprávně umístěný teploměr v odtahu spalin)

Pro stanovení účinnosti kondenzačních kotlů nelze rovnici 27 použít.

Příklad 6

Stanovit účinnost plynového kotle s hodnotami z příkladů 1, 2 a 3:

Hodinová spotřeba zemního plynu:      V_ph = 3,1 m³.h^-1 (0°C, 101 325 Pa)
Hodinové množství topné vody:      M_h = 1203,8 kg.h^-1
Teplota výstupní vody:      t₂ = 90 °C
Teplota vratné vody:      t₁ = 70 °C
Střední měrná tepelná kapacita vody:      c^s = 4,1868 kJ.kg^-1
Příkon kotle:      Q_p = 111 197 kJ.h^-1
Příkon kotle:      P_p = 30,89 kW
Výkon kotle:      Q_v = 100 801,4 kJ.h^-1
Výkon kotle:      P_v = 28 kW

Měřením byly stanoveny tyto parametry kotle:
obsah CO₂ = 9,15 %
obsah CO = 0,04%
teplota spalin:      t_sp = 165°C
teplota vzduchu v okolí kotle:      t_v = 16°C
ztráta výkonu stěnami kotle volena: q_s = 2%
střední měrná tepelná kapacita spalin (tab. 1):      c^s_sp = 1,376 kJ.m^-3.°C^-1

Parametry tranzitního zemního plynu (0°C, 101 325 Pa):

H^o_i(kJ) = 35 870 kJ.m^-3 - (tab. 9 - Spalovací vlastnosti ZP I.)
H^o_i(kWh) = 9,964 kWh.m^-3 - (tab. 9 - Spalovací vlastnosti ZP I.)
V_vT = 9,555 m³.m^-3 - (tab. 13 - Spalovací vlastnosti ZP I.)
V^v_sT = 10,4689 m³.m^-3 - (tab. 15 - Spalovací vlastnosti ZP I.)
V^s_sT = 8,5615 m³.m^-3 - (tab. 15 - Spalovací vlastnosti ZP I.)
CO_{2 max} = 11,723 % - (tab. 16 - Spalovací vlastnosti ZP I.)

Řešení:

Použijí se rovnice 23, 24 a 27.

Účinnost kotle z rovnice 23:

Účinnost kotle z rovnice 24:

Pro výpočet účinnosti z rovnice 27 je nutno z rovnice 28 stanovit násobek stechiometrického objemu spalovacího vzduchu n:

Účinnost kotle z rovnice 27:

V současné době je k dispozici řada typů přenosných, kontinuálně pracujících analyzátorů, které umožňují současné stanovení hlavních parametrů spalin.

Základní veličiny, které je možno těmito analyzátory stanovit, jsou:

• obsah oxidu uhelnatého (CO)
• obsah oxidu uhličitého (CO₂)
• obsah kyslíku (O₂)
• obsah oxidů dusíku (souhrnné označeni NO_x)
• teplota spalin, odcházejících ze spotřebiče (t_sp)

Některé typy analyzátorů umožňují stanovení dalších hodnot, odvozených ze základních měřených parametrů spalin (účinnost spotřebiče, násobek stechiometrického objemu vzduchu n, přepočet obsahu CO na n=1, přepočet obsahu NO_x na obsah O₂= 3% aj).

Pro rychlé vyčíslení rovnice 27 jsou k dispozici i různé výpočtové pomůcky, např. Plynárenské pravítko, vydané v r. 1992 Cechem odborníků plynových zařízení. Škála pro stanovení účinností spotřebičů je sestavena ve formě logaritmických stupnic, obsahujících veličiny CO₂, t_sp a účinosti τ_k. Ostatní veličiny, obsažené v rovnici 27 jsou zahrnuty v konstrukci logaritmických stupnic. Po nastavení hodnoty obsahu CO₂ ve spalinách, zjištěného analyzátorem, proti hodnotě teploty spalin t_sp se na stupnici k odečte účinnost kotle v %.

Příklad 7

Stanovte účinnost ohřevu vody na vařidlovém hořáku plynového sporáku.

Množství ohřáté vody:      M_v = 3 litry (kg)
Počáteční teplota vody:      t₁ = 11°C
Konečná teplota vody:      t₂ = 100°C (bod varu)
Celková změřená spotřeba zemního plynu pro ohřev vody:      V_p = 0,048 m³ (0°C)
Výhřevnost zemního plynu:      H^o_i(kJ) = 35 870 kJ.m^-3 (0°C, 101 325 Pa)
Střední měrná tepelná kapacita vody:      c^s= 4,1868 kJ.kg^-1

K výpočtu účinnosti se použije upravená rovnice 23:

Množství tepla potřebné pro ohřátí vody:      Q_v = M_v . c^s . (t₂ - t₁) = 3 . 4,1868 . 89 = 1 117,9 kJ
Celkové množství tepla dodané spálením zemního plynu:      Q_p = V_ph . H^o_i(kJ) = 0,048 . 35 870 = 1 721 kJ = 0,478 kWh

Účinnost ohřevu z upravené rovnice 23:

9. Možnosti snížení spotřeb zemního plynu u plynových spotřebičů

9.1 Snížení ztráty výkonu spalinami odcházejícími ze spotřebičů

Z rovnice 27 je zřejmé, že rozhodující vliv na velikost ztráty výkonu spalinami odcházejícími ze spotřebičů mají množství spalin V_sh a teplota spalin t_sp.

a) Množství spalin V_sh odcházejících ze spotřebiče je možno v provozu ovlivnit seřízením přebytku spalovacího vzduchu n na optimální hodnotu, potřebnou pro dokonalé spalování plynu.
Toto seřízení je možno provést pouze s použitím analyzátoru spalin. U plynových kotlů a ohřívačů vody je účelné kontrolu spalování a seřízení optimálního množství spalovacího vzduchu spojit s pravidelnou celkovou údržbou spotřebiče a tuto činnost svěřit servisní firmě. Náklady na seřízení a údržbu kotle se uživateli vrátí v podobě snížených nákladů na topení.

b) Teplotu spalin odcházejících ze spotřebiče t_sp může uživatel spotřebiče ovlivnit (snížit) pravidelným čistěním teplosměnných ploch kotle. Znečistění teplosměnných ploch (sazemi, prachem) se projevuje snížením prostupu tepla stěnami výměníků (kotle, topidla, ohřívače vody) a tím i zvýšením teploty odcházejících spalin. U průmyslových pecí pak dochází ke znečistění teplosměnných ploch rekuperátoru úlety okují, případně prachem ze vsázky a ze spalovacího vzduchu. Rovněž udržování volného povrchu plynových topidel snižuje teplotu odcházejících spalin a proto není např. vhodné sušit na plynových topidlech prádlo nebo umisťovat na jejich povrchu odpařovací nádoby.
U průtokových ohřívačů vody vede k úspoře zemního plynu i nastavení teploty ohřívané vody na požadovanou hodnotu úpravou příkonu ohřívače. Regulace teploty vody směšováním horké vody se studenou v baterii zvyšuje spotřebu zemního plynu, neboť z výměníku ohřívače odcházejí spaliny s vyšší teplotou.

c) Využití tepla spalin k ohřevu spalovacího vzduchu
Tento způsob snížení teploty spalin odcházejících ze spotřebiče se uplatňuje především u průmyslových plynových pecí instalováním rekuperátorů nebo regenerátorů, ve kterých se ohřívá spalovací vzduch před vstupem do hořáků spotřebiče. Tím se zvyšuje účinnost spotřebičů a snižuje spotřeba plynu.

d) Výměna spotřebiče s nízkou účinností využití plynu za nový spotřebič
Staré plynové kotle s teplotami spalin 200°C a vyššími je pro snížení spotřeby zemního plynu účelné nahradit nízkoteplotními kotli s teplotou odcházejících spalin nad rosným bodem spalin (teplota rosného bodu spalin zemního plynu je cca 53°C), případně kondenzačními kotli, s využitím skupenského tepla páry obsažené ve spalinách zemního plynu (cca 3900 kJ na 1 m³ zemního plynu).
Starší typy plynových průtokových ohřívačů vody jsou vybaveny zapalovacími hořáčky, které jsou obvykle trvale zapáleny i v době, kdy není ohřívač používán. Při ročním trvalém provozu spálí zapalovací hořáček 80 až 120 m³ zemního plynu, což představuje cca 600 až 1000 Kč ročně. Nové průtokové ohřívače vody jsou vybaveny elektronickým zapalováním plamene hlavního hořáku při každém odběru vody.

9.2. Snížení ztráty výkonu stěnami spotřebiče

Další ztrátovou položkou, která snižuje hospodárnost provozu plynových spotřebičů, je ztráta výkonu stěnami spotřebiče. Tato ztráta činí např. u starších plynových kotlů cca 4-5% a u nových kotlů 1 až 2% příkonu dodaného spotřebiči spalováním zemního plynu.

U průmyslových plynových pecí je tato ztráta vzhledem k vyšším provozním teplotám vyšší - 8 až 12%.
Možnosti snížení těchto ztrát jsou omezené. Pouze v případě vyšších ztrát, než jsou uvedené hodnoty, je nutno uvažovat o zlepšení izolačních vlastností stěn spotřebiče, nebo o jeho výměně za nový spotřebič.

U plynových pecí a velkých kotlů se v současné době používají lehčené vyzdívací materiály a vláknité izolační materiály s nízkými hodnotami součinitelů vedení tepla, které oproti tradičním materiálům ztráty výkonu stěnami podstatně snižují. Náklady na novou izolaci stěn pecí a kotlů jsou však vysoké a návratnost této investice v úsporách plynu je závislá na velikosti spotřebiče a jeho ročním vytížení.

9.3 Snížení ztráty výkonu akumulací ve spotřebiči

Ztráta výkonu akumulací ve spotřebiči vzniká vychladnutím hmoty spotřebiče po skončení (případně při přerušení) provozu. Tato ztráta je podstatná zejména u spotřebičů s velkou hmotností a s krátkými pracovními cykly (např. plynové pece, u nichž po skončení provozu odejde teplo, obsažené ve hmotě stěn, stropu a nístěje spotřebiče bez užitku do prostoru, v němž je pec umístěna).
Ztráty výkonu akumulací vznikají i u plynových kotlů s regulací výkonu "max. výkon - 0", kdy v době regulačních přestávek komín nasává studený vzduch a tím intenzivně vychlazuje hmotu kotle a topnou vodu (pohotovostní ztráty). Tyto ztráty lze účinně snížit instalací spalinových klapek, které se při přerušení provozu kotle automaticky uzavřou. Možnosti snížení akumulačních ztrát u průmyslových pecí jsou stejné jako v případě ztrát výkonu stěnami pecí, t.j. použitím lehčených izolačních materiálů. Tyto materiály mají totiž nejen lepší izolační vlastnosti, ale díky nižším hodnotám měrných tepelných kapacit i menší akumulaci tepla. Další možnosti snížení ztrát výkonu akumulací spočívají v organizaci provozního režimu spotřebiče.

9.4 Snížení ztráty výkonu sáláním z pracovních otvorů

Ztráta výkonu sáláním z pracovních otvorů spotřebičů je typická zejména pro průmyslové pece a vzniká v provozu otevřenými pracovními otvory spotřebiče (dveře, sázecí otvory, pozorovací otvory aj.) např. při manipulaci se vsázkou. Zanedbatelná však není ztráta výkonu ani např. při pečení v plynové troubě, při častém otevírání dvířek trouby nebo v případě netěsnosti těchto dvířek.

Dalšími spotřebiči, u nichž dochází ke ztrátě výkonu sáláním, jsou např.:

• pekařské a cukrářské sázecí pece
• plynové udírny
• průmyslové grily
• sušárny prádla aj.

Možnost snížení této ztráty spočívá převážně v dodržování provozních předpisů pro spotřebiče.

9.5 Řízení tepelného režimu plynových spotřebičů

Při provozu plynových spotřebičů vznikají rovněž ztráty výkonu, způsobené nesprávným řízením jejich tepelného režimu.
Tepelný režim plynového spotřebiče představuje časový průběh hlavních parametrů spotřebiče (výkonu, provozních teplot a tlaků pracovních médií), které výrazně ovlivňují spotřebu zemního plynu.
Řízení tepelného režimu spotřebičů je buď ruční nebo automatické. Ruční řízení tepelného režimu je dosud běžné především u spotřebičů malých výkonů (vařidlové hořáky sporáků, různé technologické ohřevy). Převážná část plynových spotřebičů je však vybavena regulační technikou, která omezuje ztráty výkonu vlivem nesprávného řízení na minimum.

Příkladem nejjednoduššího automatického řízení tepelného režimu je pečicí trouba plynového sporáku, vybavená termostatem, který udržuje zvolenou teplotu pečení. V okamžiku dosažení nastavené teploty přivře termostat průtok plynu do hořáku a opět jej otevře v okamžiku, kdy teplota v troubě klesne pod nastavenou hodnotu. Na podobném principu pracují termostaty plynových topidel a kotlů ústředního topení. Dokonalejším typem automatické regulace výkonu plynového kotle je regulace odvozená od prostorového termostatu umístěného v obytném prostoru, případně ekvitermní regulace, která řídí teplotu v obytném prostoru podle venkovní teploty. Na regulátoru lze naprogramovat požadovaný režim vytápění na delší časové období.

U průmyslových plynových pecí je automatické řízení tepelného režimu zcela nezbytné, nejen z důvodu úspory plynu ale zejména pro přesné řízení náročných technologických procesů. K tomu účelu se v současné době používají programovatelné logické automaty, které jsou pro jednotlivé technologické procesy naprogramovány tak, že obsluha pece pouze uvede spotřebič do provozu a sleduje průběh teplotních křivek a řeší případné poruchové stavy.

K metodám optimálního řízení tepelného režimu plynových spotřebičů patří i dokonalá organizace jejich provozu. Mezi faktory, které zvyšují spotřebu zemního plynu patří např.:

• provoz spotřebiče bez jeho využití (nezhasnuté hořáky sporáku po skončení vaření, zapálené zapalovací hořáčky v době, kdy spotřebiče nejsou používány - průtokové ohřívače vody)
• uvedení do provozu pece bez založené vsázky, chod plynových pecí naprázdno v době pracovních přestávek a pod.
• vyšší příkon spotřebiče, než je skutečná potřeba (používání větších výkonových velikostí vařidlových hořáků neodpovídajících varné nádobě a jejímu obsahu)
• přetápění obytných místností

Hlavním předpokladem správného řízení tepelných režimů všech typů plynových spotřebičů je dokonalá znalost jejich provozních předpisů a dostatečná praxe v jejich provozu. U průmyslových spotřebičů je pak vhodnou stimulací pro snižování spotřeby zemního plynu hmotná zainteresovanost obsluhy na úsporách plynu.

Literatura k seriálu článků:

1. Breton,C., Eberhard,R.: Hanbuch der gasanvenungstechnik, München, Wien 1987
2. Buderus Heiztechnik, GmbH: Handbuch für Heizungstechnik, Berlin
3. Fík,J.: Konstrukční a provozní charakteristiky plynových injektorových hořáků, PLYN 1974, č. 5
4. Fík,J.: Rychlostní a průtokové součinitele trysek plynových hořáků, PLYN 1979, č. 4
5. Fík,J.: Spalování plynných paliv. Informační servis COPZ Praha č.1/93 až 3/94
6. Fík,J.: Plynové hořáky, PLYN č. 6, 7, 8 a 9, 1989
7. Fík,J.: Plynové ejekční hořáky (95 str.), GAS Praha 1996
8. Fík,J.: Spalování plynných paliv a plynové hořáky (232 str.), GAS Praha 1998
9. Fík,J.: Lexikon spalování plynu (312 str.), GAS Praha 2000
10. Fík,J.: Hospodárné topení zemním plynem (241 str.), GAS Praha 2003
11. Fík,J.: Záměnnost zemních plynů, Sborník přednášek konference Český plynárenský svaz - Plzeň 2001
12. Fík,J., Žahourek,J., Čapla,L.: Stanovení rozsahu Wobbeho čísel zemního plynu. Závěrečná zpráva úkolu s.p. Transgas 2000 (Nepublikováno)
13. Fík,J.: Hospodárné spalování plynných paliv, Sborník konference GAS 2001 - Kladno, Třinec
14. Fík,J.: Výhody zemního plynu oproti ostatním palivům, technologie a ekonomika spalování zemního plynu. Sborník přednášek pro Jihočeskou plynárenskou spol. České Budějovice 2003
15. Fík,J.: Bezpečný a hospodárný provoz průmyslových spotřebičů, Sborník přednášek ČSTZ 2004
16. Kaclík,J.: Usporné vykurovanie budov, Vydavatelstvo technickej a ekonomickej literatury Bratislava 1984
17. Musil,L.: Moderní způsoby vytápění plynem, Plynárenská příručka GAS 1997
18. Pertlík,J.: Rozvod a použití plynu I,II
19. Vajda,J.: Spotřebiče pro domácnost a ostatní maloodběr, Plynárenská příručka, GAS Praha 1997
20. Vhodnost použití plynových spotřebičů v bytech a domech, Technické informace GAS
21. Zemní plyn v hotelích, gastronomii, restauracích a velkokuchyních, Technické informace GAS
22. Plynové velkokuchynské spotřebiče Alba Hořovice, Technické informace GAS
23. Použití plynu v pekárnách a cukrárnách, Technické informace GAS
24. TPG - G 800: Systém rozdělení spotřebičů na plynná paliva, GAS s.r.o. Praha 2000
25. TPG - G 901: Přepočty dodávek plynu na energetické jednotky