logo TZB-info

estav.tv nový videoportál

Reklama

Co možná nevíte o zemním plynu

Zemní plyn je z fyzikálního hlediska směs plynných uhlovodíků, jejichž hlavní složkou je metan. Ze strategického hlediska je to ale jeden z nejdůležitějších primárních energetických zdrojů. Článek popisuje rozdělení zásob zemního plynu na Zemi a ukazuje hlavní plynovody v Evropě a v České republice.

Reklama

Společným názvem zemní plyn se označují přírodní směsi plynných uhlovodíků, jejichž hlavní složkou je metan, s proměnlivým obsahem nehořlavých plynů. Podle chemického složení se zemní plyny dělí do čtyř skupin:

a) zemní plyny suché (chudé) - jsou plyny s dominantním obsahem metanu (až 99 %) a nepatrným obsahem vyšších uhlovodíků a nehořlavých plynů

b) zemní plyny vlhké (bohaté) - se od chudých zemních plynů liší vyšším podílem vyšších uhlovodíků (na úkor metanu)

c) zemní plyny kyselé - obsahují vyšší množství sulfanu H2S, který se musí v místě těžby odstranit

d) zemní plyny s vyšším obsahem nehořlavých plynů (zejména dusíku a oxidu uhličitého)

Zemní plyny obsahují pouze nasycené uhlovodíky. Pokud zemní plyn obsahuje uhlovodíky vyšší alkalické řady (C5 a více), odstraňují se tyto uhlovodíky již při úpravě v místě těžby. Jejich směs se nazývá gazolín nebo přírodní benzín.

V současné době nejvíce využívaným zemním plynem je tzv. naftový zemní plyn, který vznikal společně s ropou. Pokud se naftový zemní plyn těží společně s ropou, jedná se zpravidla o zemní plyn vlhký. V některých lokalitách ložiska neobsahují žádnou ropu, ale pouze zemní plyn suchý.

Vedle naftového plynu se dnes využívá i karbonský zemní plyn, který se z bezpečnostních důvodů odtěžuje při těžbě uhlí. Tento plyn je svým složením vždy suchý. Karbonský plyn se využívá v oblastech těžby černého uhlí.

Zásoby naftového zemního plynu jsou dostatečné, ale již dnes se řeší otázka, co bude po vyčerpání veškerých zásob plynu. Jednou z možností je výroba náhradního zemního plynu zplyňováním uhlí. Princip výroby NZP lze popsat jednoduchou rovnicí

Uhlí + H2O = CH4 + CO2

Výroba NZP není v současné době ekonomicky výhodná.
Významným zdrojem zemního plynu se v budoucnu mohou stát plynové hydráty, které tvoří metan a některé vyšší uhlovodíky (etan, propan) s vodou za vysokých tlaků a nízkých teplot. Dosud objevená ložiska plynových hydrátů jsou obrovská - jejich zásoby jen na severní polokouli jsou několikanásobně vyšší než v současné době těžitelné zásoby naftového zemního plynu na celém světě.

Zásoby a těžba zemního plynu
Spotřeba zemního plynu se ve světě pohybuje kolem 2 200 mld. m3 ročně. Zemní plyn patří společně s kapalnými a tuhými palivy mezi tři nejvýznamnější energetické zdroje.
Prokázané celosvětové zásoby zemního plynu (zásoby, které dokážeme vytěžit) jsou dnes 161 000 mld. m3 a oproti roku 1996 stouply o 14 000 mld. m3. Při současné úrovni těžby tyto zásoby vydrží min. 70 let. Celkové zásoby zemního plynu se dnes odhadují na 494 000 mld. m3 a ve srovnání s rokem 1996 stouply o 90 000 mld. m3. Největší zásoby zemního plynu se nacházejí na územích Ruska a zemí Středního Východu.


Obr. 1: Světové zásoby zemního plynu

Obr. 2: Rozdělení sektorů Severního moře

Z pohledu zásobování Evropy jsou vedle zásob na území Ruska důležité zásoby v kontinentálním šelfu Severního moře. Zde se nachází cca 80 % evropských zásob zemního plynu (kromě ložisek na území bývalého Sovětského svazu).


Obr. 3: Mapa plynovodní sítě Evropy

Z těchto ložisek byla zahájena těžba v šedesátých letech minulého století a v současné době je zde těženo cca 200 mld. m3 zemního plynu ročně.

Hlavní dodavatelé zemního plynu do Evropy
Pro vývoj zásobování Evropy byla významná první polovina sedmdesátých let minulého století, kdy byla zahájena výstavba dálkových plynovodů z tehdejšího Sovětského svazu do zemí západní Evropy. Přes území Československa tak začal proudit ruský zemní plyn nejprve do Rakouska (v roce 1972) a následně i do SRN (v roce 1973).

Rusko
Zemní plyn je těžený v západosibiřských oblastech Ruska (nejznámější naleziště jsou v Urengojské a Jumburské oblasti) a do Evropy proudí plynovody přes území Polska a Slovenské a České republiky. V České republice je zemní plyn z Ruska označován jako tranzitní zemní plyn. Podle složení patří tranzitní zemní plyn mezi plyny typu H.

Norsko
Zemní plyn těžený v norském sektoru Severního moře proudí na pevninu soustavou podmořských plynovodů, které vedou na území Německa. To je také největším odběratelem norského plynu. Tento plyn patří mezi plyny typu H a na rozdíl od ruského zemního plynu má větší podíl vyšších uhlovodíků a tím i vyšší spalné teplo.

Alžírsko
Alžírsko je největším producentem zemního plynu na africkém kontinentu. Do Evropy se zemní plyn dodává buď systémem podzemních plynovodů do Španělska a Itálie nebo ve zkapalněné formě zejména do Španělska, Francie a Itálie. Zemní plyn dodávaný z Alžírska patří mezi plyny typu H.

Nizozemí
Nizozemí je nejvýznamnějším západoevropským dodavatelem zemního plynu. Plyn z ložiska Groningen patří mezi plyny typu L, tedy mezi plyny s nižším spalným teplem.

Zemní plyn pro Českou republiku
Česká republika nemá žádná významná ložiska zemního plynu. Těžba na jižní Moravě se pohybuje pod 100 mil. m3 plynu ročně a podílí se tak na celkové spotřebě necelým jedním procentem

Vytěžený plyn patří mezi plyny typu H a je spotřebován zcela odběrateli Jihomoravské plynárenské, a.s.
Hlavními dodavateli zemního plynu do České republiky jsou Rusko a Norsko. S producenty zemního plynu v těchto zemích byly ve druhé polovině minulého desetiletí podepsány dlouhodobé kontrakty na dodávky zemního plynu.
Dodávky zemního plynu z Ruska proudí na naše území přes Slovensko a na naše území vstupují přes předávací stanici v Lanžhotě. Naproti tomu dodávky norského zemního plynu vstupují na naše území přes předávací stanici Hora Sv. Kateřiny. V současné době se složení zemních plynů dodávaných od obou hlavních dodavatelů prakticky neliší.


Obr. 4: Mapa plynovodního systému v ČR

Pro krytí spotřeb zemního plynu v zimních měsících je část zemního plynu uložena v podzemních zásobnících. V současné době je využíváno celkem sedm zásobníků, z nichž šest vlastní Transgas a jeden MND (kapacitu využívá Transgas). Šest zásobníků je využíváno jako sezónní zásobníky a jeden jako špičkový zásobník. Jedná se o kavernový zásobník v Hájích u Příbrami, který byl vybudován ve skalním masívu.

Spotřeba zemního plynu v ČR
Díky masivní podpoře plynofikace v první polovině minulého desetiletí se zvýšila spotřeba zemního plynu z cca 6 mld. m3 na 9,5 mld. m3. Na této úrovni se spotřeba zemního plynu pohybuje posledních 5 let. Svým odběrem se tak Česká republika podílí na celosvětové spotřebě zemního plynu necelou polovinou procenta.


Obr. 5: Podíl jednotlivých odběratelských kategorií
na spotřebě zemního plynu

Obr. 6: Podíl primárních energetických zdrojů v ČR

Zemní plyn v ČR nezaujímá v bilanci energetických zdrojů tak významnou pozici jako v zemích EU. Česká energetika je postavena na využívání vlastních zdrojů uhlí, které se na spotřebě podílí přibližně z 50 %. Energetika zemí EU se dnes zaměřuje na ekologicky příznivé primární zdroje a obnovitelné zdroje právě na úkor uhlí.

 
 

Reklama


© Copyright Topinfo s.r.o. 2001-2024, všechna práva vyhrazena.