Kolik malých kotlů na pevná paliva vytápí naše domácnosti?

Nejen v médiích, ale i v odborných kruzích jsou uváděna velmi rozporuplná čísla o počtech provozovaných kotlů na pevná paliva. A z nich jsou odvozována velmi rozdílná množství jimi produkovaných emisí. Nepřesně stanovená množství emisí jsou pak zneužívána k ostrakizaci všech zdrojů tepla, které pevná paliva využívají. Bez ohledu na velmi odlišné konstrukce těchto zdrojů, bez ohledu na druh paliva.

Přečtěte si také Zákaz provozu starých kotlů na pevná paliva začíná 1. září 2022 Přečíst článek

Cílem této analýzy je odpovědět na otázku, kolik kotlů na pevná paliva, a jaké technologické úrovně, vytápí v současnosti naše domácnosti. Podle technologické úrovně (způsobu spalování) jsou kotle rozděleny do základních kategorií na prohořívací, odhořívací, zplyňovací a automatické. Prohořívací a odhořívací kotle jsou ručně přikládané kotle bez základní elektronické regulace spalovacího procesu, jako zplyňovací kotle jsou pro potřeby naší statistiky brány ručně přikládané kotle s řízeným přísunem spalovacího vzduchu do ohniště ventilátorem. Automatické kotle mají vedle řízeného přísunu spalovacího vzduchu ventilátorem ještě tzv. samočinnou (elektronicky) řízenou dodávku paliva do spalovací komory. Na trhu existují také kotle umožňující kombinovaný provoz v automatickém režimu (především peletové) a ručního přikládání kusového dřeva. Těchto kotlů je v provozu ve srovnání s ostatními technologiemi zanedbatelné množství, proto do odhadu nejsou zahrnuty.

Základ tvoří data ze šetření ENERGO 2021

Základní data pro sestavení statistiky počtu provozovaných kotlů podle jejich typu byla čerpána z výsledků výběrového šetření o energetické spotřebě v domácnostech ENERGO 2021 [1], které na přelomu let 2021/2022 zorganizoval Český statistický úřad (ČSÚ). Šetření proběhlo u necelých 10 tisíc českých domácností a výsledná data poté prošla procesem validace a dopočtu na celkový počet obydlených bytů v České republice. Zvláště u tak malého počtu respondentů je třeba mít na paměti, že výsledky šetření nemusí být zcela přesné. Samotný ČSÚ uvádí, že „Při interpretaci a analýze výsledků šetření ENERGO 2021 je třeba mít na paměti, že vznikly zpracováním dat získaných z výběrového šetření. To znamená, že všechny publikované údaje představují odhady, které jsou zatíženy výběrovou chybou.“ Proto byla data ze šetření Energo 2021 ještě „korigována“ na základě údajů získaných z dlouhodobých statistik prodeje kotlů na pevná paliva, které již od roku 1993 vede Asociace podniků topenářské techniky (APTT). Tato data jsou již téměř 20 let doplňována a kompletována Oddělením analýz a datových koncepcí Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), které pravidelně zveřejňuje statistiky prodejů kotlů na pevná paliva [2]. Odborníci z MPO se také podíleli na zpřesnění dat o provozovaných kotlích na pevná paliva podle typů a používaných paliv ze šetření ENERGO 2021.

Přečtěte si také Výpočet spotřeby paliva a vyprodukovaných emisí, novinka na TZB-info Přečíst článek

Kromě peletových kotlů a speciálních zplyňovacích kotlů na dřevo „umí“ většina kotlů na pevná paliva spalovat zpravidla více druhů paliv. Pro potřeby této analýzy byly počty v současnosti provozovaných kotlů stanoveny podle převládajícího (hlavního paliva). Používaná paliva jsou pro zjednodušení rozdělena na fosilní a obnovitelná, tedy na uhlí (černé, hnědé, uhelné brikety) a biomasu (pelety, brikety, kusové dřevo, štěpka). K údajům o počtu provozovaných kotlů v roce 2021 (dle ENERGO 2021) byly dopočítány údaje o prodejích jednotlivých typů kotlů v roce 2022 a byl zohledněn odhad počtu kotlů, které v roce 2022 byly vyřazeny z provozu.

Klíč pro stanovení tříd kotlů

Pro posuzování vlivu provozu jednotlivých typů kotlů na životní prostředí, tedy především pro bilanci množství jimi „produkovaných“ emisí, je nutné kotle rozdělit vedle technologií spalování také do tzv. „emisních“ tříd. Kotle vyrobené do roku 2000 nemohly být zařazeny do žádné třídy, protože stará norma ČSN 07 0240 (07 0245), platná pro kotle na pevná paliva o výkonu do 300 kW do konce roku 1999, rozdělení do tříd neznala.

Kotle certifikované podle nové EU normy ČSN EN 303-5:2000 již byly rozděleny podle výsledku zkoušek do tříd 1 až 3. Novela normy ČSN EN 303-5:2013 zrušila v té době již nevyhovující třídy 1 a 2 a k třídě 3 zavedla přísnější třídy 4 a 5. Od 1. 1. 2018 je dle zákona o ochraně ovzduší [3] možné na trh uvádět pouze kotle na pevná paliva plnící emisní limity, kterých mohou dosáhnout prakticky pouze kotle tříd 4 a 5. Proto lze předpokládat, že prodej kotlů třídy 3 legálně skončil v roce 2017.

Drtivá většina všech prohořívacích kotlů vyrobených po roce 2000 byla zařazena do nejnižší třídy 1. V roce 2014 se na trhu objevily 2 modely litinových prohořívacích kotlů třídy 3, ty ale byly určeny pro spalování koksu (spalování ostatních paliv v těchto kotlích bylo v rozporu s legislativou), takže jejich legální prodeje (a provozování) byly minimální.

Prakticky všechny odhořívací kotle vyrobené v létech 2000 až 2013 byly tříd 1 a 2. Od roku 2014 by však již nemohly být legálně uváděny na trh, z tohoto důvodu většina výrobců své původní odhořívací kotle upravila tak, aby při certifikaci vyhověly emisním požadavkům na třídu 3. Toho se docílilo zpravidla pouze doplněním spalovacích a dohořívacích komor těchto kotlů žáruvzdornou vyzdívkou. Po roce 2017 došlo k dalším úpravám těchto kotlů tak, aby koncepce odhořívacích kotlů mohla „poskočit“ ještě výš na ekodesign (alespoň třídu 4), takže lze předpokládat, že prodeje odhořívacích kotlů třídy 3 opět skončily v roce 2017.

Zplyňovací a automatické, kotle díky své koncepci řízeného přísunu spalovacího vzduchu ventilátorem (u obou typy kotlů) a řízeného přísunu paliva (automatické kotle) již od zavedení tříd v roce 2000 plnily emisní limity třídy 3. Většina „automatů“ se zavedením tříd 4 a 5 bez problémů hned v roce 2013 zařadila do některé z těchto kategorií, takže lze předpokládat, že prodej automatických kotlů třídy 3 skončil v roce 2012. Od roku 2013 se na trhu začaly objevovat také zplyňovací kotle třídy 4, které do konce roku 2015 mohly tvořit víc jak 50 % prodejů zplyňovacích kotlů. Jako faktický „konec“ prodeje zplyňovacích kotlů třídy 3 lze brát rok 2015, kdy byly zpřísněny emisní požadavky na kotle podporované v rámci kotlíkových dotací z třídy 3 na ekodesign. Takže kdo chtěl od roku 2015 prodávat větší množství zplyňovacích kotlů, musel je recertifikovat na třídu vyšší než 3.

Výsledky analýzy

Odhady počtu kotlů na pevná paliva podle jejich typů, převažujícího používaného paliva a tříd provozovaných v roce 2022 pro vytápění českých domácností, jsou uvedeny v následující tabulce.

Z tabulky je zřejmé, že odhadovaný celkový počet kotlů na pevná paliva, které vytápějí české domácnosti, je 667 tisíc. Z tohoto počtu tvoří 250 tisíc moderní zplyňovací a automatické kotle.

Podle posledního sčítání lidu, domů a bytů (SLDB 2021) [4] bylo v roce 2021 v České republice celkem 4 480 139 obydlených bytů. Velice zjednodušeně tak můžeme říct, že necelých 15 % z těchto obydlených bytů je vytápěno pevnými palivy. Zde je nutné ovšem poznamenat, že hovoříme pouze o kotlích na pevná paliva určených pro ústřední vytápění. V provozu je určitě víc jak 1 milion lokálních topidel na pevná paliva, z nichž možná víc jak půl milionu tvoří topidla, která jsou hlavním zdrojem tepla pro vytápění. To je ovšem téma na jinou analýzu.

Více jak 300 tisíc kotlů používá uhelná paliva jako hlavní palivo pro vytápění. Pro 316 tisíc stále ještě provozovaných kotlů tříd 1 a 2 by měla být topná sezóna 2023/2024 tou poslední, protože podle zákona o ochraně ovzduší by měly být nejpozději do 31. srpna 2024 odstaveny z provozu.

V dalším pokračování této série článků o malých kotlích na pevná paliva se blíže seznámíme s výpočtem množství emisí, které tyto zdroje tepla vypouštějí do ovzduší.