Pohledem znalce: Proč zákon zakazuje spalování pelet z dřevotřísky v domovních kotelnách?
Spalování dřeva a dřevní piliny, které jsou kontaminovány lepidly a různými prostředky povrchové ochrany, v domovních kotelnách škodí životnímu prostředí a ohrožuje také zdraví provozovatele zdroje tepla.
Jako soudní znalec v oboru paliv se specializací na pevná biopaliva se stále častěji setkávám s problémem spalování dřevních pelet, které jsou vyráběny z pilin původem z provozoven, ve kterých se zpracovávají lepené dřevní polotovary (dřevotříska, dřevovláknité desky aj.). Někteří výrobci se tím dokonce netají a uvádějí tuto skutečnost jako výhodu, protože takto „obohacená“ peleta má vyšší výhřevnost. Jak ukazuje praxe, ve velkém množství případů spalování takových pelet způsobuje provozovateli spalovacího zdroje nemalé problémy a přitom porušuje zákon.
Co přináší pilina z dřevotřísky provozovateli zdroje tepla
Obr. Vlivem tavení a spékání popelovin při spalování pelet vyrobených z dřevotřísky vzniká struska, která negativně ovlivňuje provoz hořáků a zvyšuje nároky na údržbu
Díky lepidlům (zpravidla močovino-formaldehydovým) používaným na lepení dřevotřísky má peleta z dřevotřískové piliny vyšší výhřevnost o 3 až 4 %, ale také 3krát až 4krát vyšší obsah popelovin. Používaná organická lepidla zapříčiňují zvýšený obsah uhlovodíků v hořlavině, což se projevuje zvýšením teploty základní vrstvy paliva na roštu hořáku nad teplotu tavení popelovin. S tím je spojeno tavení a spékání popelovin. Struska zapéká rošt (přívody primárního vzduchu) a drobné částečky strhávané plamenem a spalinami se nalepují na žáruvzdornou vyzdívku. Některé hořáky to snášejí lépe, některé hůře, v každém případě to klade vyšší nároky na obsluhu a údržbu kotle. Z množícího se počtu reklamačních řízení, které jako soudní znalec v této souvislosti řeším je zřejmé, že se nejedná o ojedinělé případy, ale že se spalováním dřevotřísky či „dřevotřískových“ pelet má mnoho provozovatelů problém.
Ochrana ovzduší
Kvůli lepidlům se při spalování zbytků dřevotřísky nebo z nich vyrobených pelet uvolňuje zvýšené množství jedovatých formaldehydů, fenolů a oxidů dusíku, ve srovnání se spalováním běžné dřevní hmoty. K vyhoření všech uhlovodíků je zapotřebí vysokých teplot. Ovšem nikoliv jen nad základní vrstvou paliva na roštu, ale v celé spalovací komoře, protože dřevní hmota hoří dlouhým plamenem. A to je v malých zdrojích tepla prakticky nemožné.
Internet je plný rad chemiků/spalovačů amatérů, kteří tvrdí (bez osobní záruky), že v řádně roztopeném kotli to není problém. To je ovšem velký omyl. V malém spalovacím zdroji na pevná paliva jakékoliv konstrukce není možné udržet ve spalovací komoře kontinuálně vysokou teplotu, bez výkyvů, po celý průběh spalovacího procesu. U peletového hořáku, zvláště při zvýšené tvorbě strusky, dochází k významným poklesům teplot nad hořákem. Proto při běžném provozu lze dlouhodobé vyhořívání jedovatých uhlovodíků v přijatelné míře vyloučit. Naopak dusík z močoviny, což je běžná přísada lepidel na dřevotřísky, za vysokých teplot oxiduje na termické NOx, který je v současnosti, vedle emisí jemných prachových částic, nejsledovanější a „nejproblematičtější“ monitorovaná škodlivina v ovzduší.
Nevyplatí se spoléhat na to, že uvolňované jedovaté látky se rozptýlí komínem do okolního prostředí a nic se neděje. Každý, kdo spaloval dřevotřískový odpad ví, že typická „vůně“ provází toto spalování nejen v okolí vytápěné budovy, ale také je patrná v kotelně. To znamená, že jedovaté fenoly a formaldehydy ohrožují zdraví samotného provozovatele.
Co říká norma
Kvalitu dřevních pelet určených pro domácnosti (maloodběratele) definuje norma ČSN EN ISO 17225-2. Ta rozděluje pelety do tří tříd: A1, A2 a B. Třídy A lze vyrábět pouze z čisté dřevní hmoty (včetně kůry) a chemicky neupravených dřevních zbytků po těžbě. Pouze pro výrobu pelety třídy B lze použít také vedlejší produkty a zbytky z dřevozpracujícího průmyslu, tedy i piliny ze zpracování dřevotřísek. Třída B je však výhradně určena pro průmyslové zdroje menších výkonů, o čemž hovoří povolená popelnatost až 3 %, a vyžaduje použití kotlů pro tyto pelety konstruované.
Pokud je pilina z dřevotřísky použita pouze jako přísada k čisté dřevní hmotě, je ji možné použít do 3 % hmotnosti vzorku. Větší množství pilin z dřevotřísky lepené močovino-formaldehydovým lepidlem by se bezesporu projevilo v nadlimitním obsahu dusíku v palivu, který je pro třídu A1 0,3 % hmotnosti, pro třídu A2 0,5 % hmotnosti.
Norma ČSN EN ISO 17 225-2 je platná od roku 2015, kdy nahradila ČSN EN 14 961-2, ve které bylo prakticky shodné rozdělení do tříd včetně požadavků na ně. Samotná norma je pouze technickým doporučením, závazná je v případě, že její dodržování vyžaduje zvláštní předpis. Tím je v tomto případě, mimo jiné, návod k použití spalovacího zdroje na pelety, který přesně a závazně stanoví, jaké pelety lze ve zdroji spalovat.
Co říká legislativa
Z pohledu legislativy je spalování dřevotřísky a odpadů z jejího zpracování ve spalovacích zdrojích do 300 kW nepřípustné, jak je uvedeno v § 15 odst. 9 vyhlášky č. 415/2012 Sb. (viz příloha). Pilina ze zpracování dřevotřísky je odpadem, takže pokud provozovatel ví, že kupuje „dřevotřískovou“ peletu, vědomě porušuje zákon.
Podle § 17 odst. 1 písm. c zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší, smí provozovatel spalovacího zdroje ve zdroji spalovat pouze paliva určená výrobcem tohoto zdroje. Většina výrobců kotlů a kamen na pelety uvádí garanční kvalitu pelety, kterou lze spalovat, podle výše uvedené normy ČSN EN ISO 17 225-2. Pokud není kvalita pelety dodržena, porušuje provozovatel zdroje zákon a hrozí mu, že výrobcem zdroje nebudou akceptovány případné technické problémy se zdrojem v rámci reklamačního řízení. Toto je též nejčastější příčina sporů, ke kterým ke kterým se jako soudní znalec vyjadřuji.
Porušení zákona
Pokud výrobce vyžaduje ve svém zdroji spalovat pouze peletu kvality A1 (resp. A2) podle ČSN EN ISO 17 225-2 (popřípadě ČSN EN 14 961-2), je provozovatel povinen toto nařízení dodržet. Pelety z pilin ze zpracování dřevotřísky nemohou plnit požadavky na třídy A1 a A2. Navíc je spalování tohoto materiálu zákonem přímo zakázáno. Jejich vědomým spalováním tak provozovatel zdroje porušuje zákon a ochraně ovzduší, za což lze fyzické osobě v přestupkovém řízení uložit pokutu až do výše 50 000 Kč.
Prodejce těchto pelet by měl jednoznačně deklarovat, že pro jejich výrobu bylo použito pilin z dřevotřísky. V opačném případě se dostává do konfliktu s občanským zákoníkem. Peletu si u něj může koupit kdokoliv na cokoliv (podestýlka pro kočky), proto by měl zákazník předem deklarovat, že vyžaduje po prodejci peletu na topení. A rozhodně se vyplatí kupovat pouze peletu, u které její prodejce deklaruje její vlastnosti podle normy ČSN EN ISO 17 225-2.
Příloha
Zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší
§ 16
Povinnosti osob
(1) Osoba uvádějící na trh v České republice paliva smí na trh uvést pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem. Doklad, který prokazuje splnění požadavků na kvalitu paliv způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem, je povinna předat odběrateli vždy při první dodávce paliva a následně při změně kvality paliva. Osoba uvádějící v České republice paliva na trh, odběratel a každý, kdo v dodavatelském řetězci provádí následnou obchodní činnost po uvedení paliva na trh, je povinen na vyžádání kontrolního orgánu předložit doklad, který prokazuje splnění požadavků na kvalitu paliv způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem. Osoby uvádějící na trh paliva stanovená prováděcím právním předpisem mají povinnost ohlásit údaje stanovené prováděcím právním předpisem ministerstvu do 31. března následujícího roku.
§ 17
Povinnosti provozovatele stacionárního zdroje
c) spalovat ve stacionárním zdroji pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem a jsou určená výrobcem stacionárního zdroje nebo paliva uvedená v povolení provozu, …
Vyhláška č. 415/2012 Sb. o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší
§ 15
(5) Dřevotřísku, překližku, dřevovláknitou desku nebo jiné lepené dřevo lze spalovat pouze ve spalovacích stacionárních zdrojích o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 3 MW a vyšším, a to pouze v případě, že neobsahují halogenované organické sloučeniny nebo těžké kovy v důsledku ošetření látkami na ochranu dřeva nebo povrchových úprav. V místě, kde toto palivo vzniká ve formě vedlejšího produktu výroby, je lze spalovat také ve spalovacím stacionárním zdroji o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 0,3 MW do 3 MW vybaveném automatickým dávkováním paliva a automatickým řízením spalovacího procesu.
The burning of wood and wood sawdust, which are contaminated with adhesives and various means of surface protection, in domestic boiler rooms is harmful to the environment and also endangers the health of the heat source operator.