Sucho a nedostatek vody – evropské požadavky a jejich uplatnění v ČR
Výsledkem relativně obecných požadavků na množství povrchových vod bylo, že většina evropských zemí problematiku množství povrchových vod buď neřešila vůbec, nebo pouze v souvislosti s požadavky na užívání. Mezitím se ale objevila delší suchá období, doprovázená vyššími požadavky na odběry vody, a první předpovědi předpokládané klimatické změny.
Delší období sucha a nedostatek vody je jedno z témat, které je významné nejen ve vodním hospodářství v celém světě a již několik let je – hlavně v souvislosti s klimatickou změnou – žhavým tématem i v Evropské Unii.
Na rozdíl od ochrany kvality vod není problematika množství přímo řešena v evropské legislativě. Pouze dobrý kvantitativní stav podzemních vod, definovaný přes úroveň hladiny podzemní vody v útvaru podzemní vody, ale založený na bilančním přístupu (dosažitelná kapacita zdroje podzemní vody není převýšena dlouhodobým průměrným ročním odebíraným množstvím) musí být dosažen pro všechny útvary podzemních vod. Oproti tomu problematika množství povrchových vod je – celkem nenápadně – zabudována jako hydromorfologická složka ekologického stavu či potenciálu povrchových vod, související s požadavky biologických složek. Pro povrchové vody jsou hydromorfologické složky, související s množstvím vod stanoveny jako hydrologický režim, tj. velikost a dynamika proudění vody a propojení na útvary podzemní vody.
V souvislosti s ekologickým stavem je také definice dobrého kvantitativního stavu podzemních vod rozšířena na podmínku, že hladina podzemní vody není vystavena antropogenním změnám, které by způsobily nedosažení environmentálních cílů pro související povrchové vody, nebo jakékoli významné zhoršení stavu těchto vod. Zároveň Rámcová směrnice o vodě (RSV) říká, že za účelem ochrany životního prostředí je třeba větší provázání kvalitativních a kvantitativních aspektů jak povrchových, tak podzemních vod se zřetelem na přirozené odtokové poměry v rámci hydrologického cyklu [1].
Výsledkem relativně obecných požadavků na množství povrchových vod bylo to, že většina evropských zemí problematiku množství povrchových vod buď neřešila vůbec, nebo pouze v souvislosti s požadavky na užívání. Mezitím se ale objevila delší suchá období, doprovázená vyššími požadavky na odběry vody a první předpovědi předpokládané klimatické změny. Zároveň začalo být zřejmé, že množství vody – obzvláště v jihoevropských zemích, může být limitujícím faktorem ekonomického růstu – ať již z hlediska zemědělské produkce (v souvislosti se zavlažováním) nebo turistiky (nedostatek pitné vody v rekreačních oblastech na pobřeží moře).
Výsledkem na evropské úrovni bylo, že ve zpracování tzv. „A Water Blue Print“ – „Plán na ochranu vodních zdrojů v Evropě“ [2]. Jeho dlouhodobým cílem je zajistit udržitelnost všech činností, které mají dopad na vodu, a tím zabezpečit dostupnost kvalitní vody pro její udržitelné a spravedlivé využívání. V něm je již problematika množství vody zdůrazněna a jsou zde popsány první obecné návrhy na jejich řešení – prvním z nich je využívání zelené infrastruktury (např. obnova mokřadů a zátopových oblastí, udržování rybníků), která podporuje biologickou rozmanitost a úrodnost půdy a pomáhá zabraňovat povodním a suchům. K tomuto cíli Evropská Komise navrhla zpracovat pokyny společné prováděcí strategie, týkající se opatření pro přirozené zadržování vody a pro tyto aktivity vyčlenit finanční prostředky (Ekologický I. pilíř SZP na podporu opatření pro přirozené zadržování vody prostřednictvím ploch využívaných v ekologickém zájmu).
Pro mnoho evropských zemí představuje velikost odběrů vody (jak povrchové, tak podzemní) druhý nejčastější významný antropogenní vliv – tedy nadměrné odběry způsobují nedosažení dobrého ekologického stavu povrchových vod. Ty jsou ještě rozlišeny na nadměrné povolené odběry a na nelegální odběry. Na evropské úrovni by tedy mělo být kvantitativní vodní hospodářství (de facto bilanční hodnocení) postaveno na pevnějších základech, konkrétně určení ekologického průtoku.
Pro ČR nejsou v současné době nelegální odběry problém, většinou ani povolené nadměrné odběry. Když však budeme uvažovat pravděpodobný sílící tlak na odběry vody v období sucha a hlavně pokud k odběrům přidáme další antropogenní vlivy – hlavně převody vody a manipulační řády nádrží, je jasné, že požadavky na minimální průtoky budou stále důležitější. I když se minimální (zůstatkové) průtoky u nás již používají, tzv. ekologické průtoky jsou jednak poněkud jinak chápány (je to množství vody, který vodní ekosystém potřebuje, aby se i nadále rozvíjel a poskytoval potřebné služby pro člověka) a jejich implementace je také poněkud odlišná. Protože však ekologické průtoky neměly na evropské úrovni žádnou definici ani jednotnou představu o tom, jak by měly být vypočteny, bylo rozhodnuto, že budou na této úrovni zpracovány pro ekologické průtoky pokyny společné prováděcí strategie – již téměř definitivní návrh vyšel na konci roku 2014 [3].
V tomto dokumentu byla uvedena pracovní definice ekologických průtoků: V Rámcové směrnici o vodě je za ekologický průtok považován hydrologický režim, slučitelný s dosažením cílů přirozených vodních útvarů, tedy dosažením dobrého stavu, nezhoršováním a dosažením standardů a cílů chráněných oblastí podle Natury 2000.
Bohužel, konkrétním způsobem výpočtu ekologického průtoku se dokument prakticky nezabývá, spíše se soustředí na zjišťování odchylek od přirozeného průtoku v různých zemích – tak například zmiňují evropskou normu na zjištění odchylky hydromorfologie řek – byť není určena pro Rámcovou směrnici a jejích pět kategorií neodpovídá třídám hodnocení ekologického stavu, jedná se o jedno z mála kvantitativních vyjádření (viz tabulka 1).
Tabulka 1: Kvantitativní kritéria stupně odchylky průtoků [4]
Legenda: stupeň jedna je nejbližší přirozeným průtokům, stupeň 5 je nejvíce ovlivněný
Značná část dokumentu je také věnována hodnocení hydrologických vlivů a dopadů a zde jsou už i jiné typy vlivů než jen odběry povrchových vod zmíněny. Pro hodnocení dopadů jsou dosti zevrubně zmiňovány biologické indikátory, dostatečně citlivé na hydrologický režim – v současné době tyto organismy totiž nejsou zahrnuty do hodnocení biologických složek ekologického stavu.
Dokument také vychází z předpokladu, že v současné době není k dispozici adekvátní hydrologický monitoring, zaměřený na zjišťování odchylek od přirozeného stavu. Protože však definovat přirozený stav je v mnoha místech téměř nemožné, doporučuje se jednak navrhnout kombinovaný monitoring, zahrnující kromě hydrologického režimu také biologické a morfologické složky včetně zahrnutí antropogenních vlivů na povrchové i podzemní vody.
Předpokládá se, že ve všech úvarech povrchových vod, kde by množství vody mohlo mít vliv na dosažení environmentálních cílů, bude stanoven ekologický průtok a budou zde navržena opatření, umožňující dosažení dobrého stavu. Zároveň se však předpokládá, že za pomoci socio-ekonomické analýzy, která by vzala v úvahu užívání vod, bude možné v některých útvarech stanovit méně přísné cíle – ať již zahrnuté do dobrého potenciálu (v případě silně ovlivněných útvarů), anebo jako výjimky do dobrého stavu přirozených vodních útvarů.
Ačkoliv Evropská Komise předpokládala plné využití pokynů již v druhých plánech, dokument již realisticky předpokládá, že na začátku období druhých plánů (2015–2021) teprve budou upraveny monitorovací programy a posouzení vlivů a dopadů včetně návrhů opatření se uskuteční až v dalším cyklu.
Co tedy z toho vyplývá pro podzemní vody – až budou v ČR definovány útvary povrchových vod, kde jsou současné průtoky kritickým faktorem pro dosažení dobrého stavu a jak vysoké jsou požadované ekologické průtoky – pak kromě vlastního hodnocení kvantitativního stavu pro podzemní vodu jako takovou bude nutné zjistit, jestli odběry podzemních vod nejsou významným vlivem. Snad kromě některých výjimek většinou nebude podzemní voda jediný významný vliv, o to náročnější bude rozhodnout, do jaké míry bude nutné např. omezit některé odběry podzemních vod. I když ekologické průtoky pravděpodobně nebudou definovány jednou hodnotou, platnou kdykoliv, dá se předpokládat, že budou muset být řešena také období s nejnižšími průtoky, tj. období, kdy se v tocích prakticky objevuje pouze základní odtok, reprezentující právě podzemní vody. Dobrou zprávou (alespoň pro hydrogeology) je ale fakt, že „Plán na ochranu vodních zdrojů v Evropě“ zdaleka nepředpokládá, že většina opatření by měla být zaměřena na omezování odběrů – předpokládá se tlak na racionální užívání vody, spojenými s povinným měřením spotřeby vody (na rozdíl od ČR to není zdaleka ve všech evropských zemích běžné), používat při stanovení cen vody zjištěné náklady na dosažení cílů vod, minimalizovat výjimky pro platbu za odběry, uplatňovat moderní technologie, snižující spotřebu vody – např. používání moderních technologií při zavlažování a kontrolovat úniky vody. Mnoho těchto požadavků je již zároveň zapracováno do podmínek čerpání peněz z fondů EU.Literatura
- [1] Směrnice 2000/60/ES Evropského parlamentu a rady z 23. října 2000, ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky
- [2] Plán na ochranu vodních zdrojů v Evropě (SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ), Brusel, 2012
- [3] Guidance Document nº31, Ecological flows in the implementation of the Water Framework Directive; Draft final version (V5.1) as agreed by Water Directors; December 2014
- [4] CSN EN 15843 – Water quality – Guidance standard on determining the degree of modification of river hydromorphology, 2010.
- [5] Vyhláška č. 5/2011 Sb., o vymezení hydrogeologických rajonů a útvarů podzemních vod, způsobu hodnocení stavu podzemních vod a náležitostech programů zjišťování a hodnocení stavu podzemních vod.
- [6] Systém evidence kontaminovaných míst; http://info.sekm.cz/lokality
- [7] Směrnice 2013/39/EU ze dne 12. srpna 2013, kterou se mění směrnice 2000/60/ES a 2008/105/ES, pokud jde o prioritní látky v oblasti vodní politiky
Relatively common requirements for the amount of surface water has led in most European countries that did not deal with the amount of surface water, or only as usage requirements. The newly discovered but long dry periods, higher demands on water abstraction and the first forecasts of the expected climate change.