Papír, kuna a atomové záření
...aneb 30 let po Sametové revoluci
Asi se zeptáte, co mají tyto tři nesourodé jevy společného? Odpověď vás možná překvapí, jediné: obranu domova.
Přesněji řečeno ochranu domova a jeho obyvatel. Od čeho? Od hluku, plísní, kondenzátů, zápachů, infekcí a zavražděných slepic, které může roztomilá kuna skalní zatáhnout do našeho domova. A za druhé o ochranu proti radiaci, resp. atomovému záření. V obou dvou případech je tu společný jmenovatel – papír. Papír, který byl nedávno dřevem a pamatuje si všechny jeho kladné vlastnosti a navíc, díky zpracování přináší i nějakou tu přidanou hodnotu. Přitom řeč není o nějakém dalším vynálezu nového papíru, ale o papíru sběrném, tříděném, znovu využitém.
Co asi přijde dřív?
Určitě je mnohem pravděpodobnější, že se setkáte s kunou ve své střeše, než že se dostanete na dohled jadernému hřibu. Ten je ale pro nás důležitý z jiného hlediska. Je snad tím nejultimativnějším prubířským testem vlastností materiálu, o kterém tu bude řeč v souvislosti s kunami, a ještě z mnoha dalšími pozoruhodnými hledisky. Od známého jsem se kdysi dozvěděl, jak na vojenské katedře vysoké školy, kterou studoval, probíhala instruktáž pokynů, co udělat v případě výbuchu nepřátelské atomové bomby (zřejmě to platí i v případě výbuchu přátelské atomové bomby). Zaprvé se nesmíte dívat do epicentra výbuchu. Zadruhé si musíte co nejdříve lehnout na zem a kompletně se zabalit do novinového papíru. Vycházelo se z toho, že noviny jsou prakticky všude „na stole“. Dnes by se řada mladých patrně dle této logiky musela zabalit do internetu, ale pozor, to nefunguje. V případě novinového papíru šlo vlastně o co nejrychlejší a co možná neúčinněji způsob ochrany v prvních okamžicích po jaderném výbuchu. Přednášející soudruh plukovník prý zařval „Bomba!“, padl na podlahu učebny jako podťatý a během několika „sekund“ se parádně zabalil do čerstvého vydání Rudého práva. Před posluchači humanitních oborů pak zdůraznil, že není ani tak důležitá ideová pevnost tiskoviny, jako velikost její stránek. A Rudé právo bylo tehdy největší. Kupodivu je to účinnější, než kdybyste se přikryli kusem plechu či jiným materiálem s vysokou molekulární hustotou. Papír, ač řidší, vás prostě ochrání i v situaci, kdybyste to nečekali.
Vraťme se ke kunám
Těžká rána – v izolaci kuna. Tento nepřítel našich kvalitně odizolovaných střech je také zhoubný, ale k atomovému výbuchu se přirovnat nedá. I tak dokáže během krátké doby způsobit mnoho škod a neštěstí. Problém je v tom, že se na naše nové anebo kvalitně zrekonstruované střechy kuna dobře adaptovala. Snadno se dostane pod krytinu a prokousat se či proškrábat ochrannou fólii už je hračka. V klasických izolacích si pak kuna doslova hoví – vykouše si v nich nebo vyšlape pěkný pelíšek a pak se začnou dít věci. Pokud máte podkrovní ložnici, pak – dá se říci, se ocitnete přímo v epicentru dění: neustálého škrábání nad hlavou, při kterém se nedá spát a pokud v mezistropí vyvede kuna mladé, pak se kousání, rozdírání izolace a rozkousávání kabelů násobí. Násobí se také exkrementy, které tito vykonávají na jedno místo, takže hrozí, že izolací protečou anebo po ní stečou a nějakou tu skulinku si pak do obytného prostoru najdou. Výsledkem jsou zvlhlá místa ve stropě, plísně, zápach.
Jako další zajímavou vlastnost lze zmínit, jak Climatizer Plus pracuje s vlhkostí v případě, že nějaká pronikne ochrannou fólii či jinou cestou. Díky své struktuře a po stromech zděděným vlastnostem, funguje vrstva tohoto izolantu jako velký piják. To znamená, že když se někde objeví vlhkost, zatékání nebo kondenzát, pijákový efekt jí „roztáhne“ do maximální plochy. O to snadněji se pak vlhkost při vhodných klimatických podmínkách odpaří. Zabrání se tím hromadění a průniku vlhkosti do dalších vrstev stavební konstrukce, vzniku plísní a dřevokazných hub. Kuna, jak již jsme uvedli, vykonává své metabolické potřeby v určitém daném místě, kde následně vzniká přebytek exkrementů, který pak zateče do konstrukce a případně se objeví i na stropě některé z obytných místností. U Climatizeru Plus ale v tomto případě zafunguje pijákový efekt a ty ošklivé tekutiny roztáhne do širší plochy. Kunu tím nejenom otráví, ale i pořádně zmate, protože jí přestane fungovat klozet v naplánovaném půdorysu brlohu. No, a ještě ke všemu se jí exkrementy nasycený izolant začne drolit na hlavu. Kromě vlastních výměšku pak kunu ještě zasypává i těmi nechutnými boritými solemi. Kuna si pak řekne – tak tohle nemám zapotřebí a přestěhuje se. Myslím, že člověk ani nemusí být nutně kuna, aby pochopil, jaké to je. Kusy mrtvých živočichů ostatně hygienicko-estetickým vjemům také neprospějí. Kuny v izolaci cítí svůj pach, takže se navíc do svých pelechů vracejí a zbavit se jich je nejenom proto opravdu těžké. Nám se to povedlo, opět za pomocí novinového papíru. Ale ještě více si ceníme toho, že se nám povedlo to, že si v námi izolovaných střechách kuna vůbec neustlala. Použili jsme – jak jinak, celulózu, resp. novinový papír.
Odborné i babské rady
Rad jak se kun či důsledků jejich činnosti zbavit je mnoho. Některé jsou odborné, jiné babské, a dokonce i chlapské. Odborník například radí, že místo, které si kuna upravila a zasela exkrementy atd., lze vyčistit a zaplnit pur pěnou, která kunám nechutná. Není nutné tak demontovat celou střechu a znovu upravovat skladbu. Zamezí se i průniku vlhkosti a zároveň se zaizoluje místo, kde se mohou tvořit kondenzáty. Otázkou ovšem je, proč by si kuna nemohla udělat další bungalov v původním izolantu hned vedle nastříkané pěny? To zřejmě tvůrce pro kuny nejedlé pěny neřeší. Další rady jsou například instalovat na půdě či v podkroví rádiový přijímač, který bude střídat hudbu s mluveným slovem. Dodejme, že takové rádio Beat by asi bylo optimální. Někteří doporučují pěkně přeleštit pušku, nabít a obrnit se trpělivostí. Té pak bude zapotřebí zejména ve vězení, protože je kuna chráněná.
Odborníci radí, že si také můžete jednu kunu ochočit, a protože jde o zvířata teritoriální, budete mít jistotu, že vám tam cizí nepáchne. Doporučují se také spreje, psi na pozemku nebo rozházet trus velkých šelem – ten se u nás obzvláště dobře shání. Mezi nefungující plašiče se řadí také chemikálie a koření.
Co kuna nežere?
Je to zajímavé, ale kuna nejí Climatizer Plus, ačkoli má tato izolace z lidského pohledu všechny předpoklady, aby byla kunou snězena. Jde o totiž foukanou celulózovou izolaci, jejíž unikátní vlastnosti pocházejí z přírody. Vzniká rozvlákňováním novinového papíru na jemná celulózová vlákna, na která se pomocí patentované kanadské technologie při vysokých teplotách natavují další přísady běžně používané v potravinářské chemii. Natavením tzv. boritových solí tak vzniká impregnace, která ještě více zvýrazňuje jedinečné vlastnosti této izolace. „Základními používanými přísadami jsou boritany nebo síran hořečnatý. Síran – hořkou sůl, přidáváme také jako jediní, vylepšuje řadu vlastností a je úplně nezávadný – zdravotně i ekologicky. Přísady zajišťují odolnost izolace proti požáru, hnilobě, hlodavcům a hmyzu. Lze s ní bezpečně zateplit všechny konstrukce domu od podlahy až po střechu,“ říká Ing. Mojmír Urbánek, ředitel výroby a vývoje společnosti CIUR. V záplavě nabízených izolantů i „zaručených“ plašičů a opravných prostředků je jedno opravdu jisté – Climatizer Plus kunám nechutná.
Kromě gastronomické nepřijatelnosti Climatizeru Plus má tato foukaná celulózová izolace ještě další vlastnosti, kterými kunám bortí představy komfortního bydlení ve střeše vybraného lidského příbytku. Princip foukání – ať již volného či do meziprostoru, má z hlediska výsledného složení vrstvy materiálu i v tomto ohledu několik zajímavých vlastností. Například kdyby si kuna vyhrabala v tak sypkém materiálu doupě, pak obrazně i doslovně řečeno, by jí padaly boritovými solemi ochucené vločky neustále na hlavu. Její přístřešek by se z podstaty věci prostě drolil, resp. bortil.
Osobní názor
Svého známého jsem se nato neptal, ale domnívám se, že vás dobře odizolovaná střecha rodinného domu foukanou celulózovou izolací Climatizer Plus – a považte: je to bez stavebních zásahů do střechy a celý proces trvá zhruba 3 hodiny – ochrání i od případné první vlny atomového záření mnohem lépe než Rudé právo. Vypadá to možná trochu jako černý humor, ale život bez kuny, strachu z radiace a Rudého práva je mnohem radostnější. A připočítáte-li si ostatní kladné vlastnosti Climatizeru Plus, tak je to v takovém rodinném nebo bytovém domě i život provozně mnohem levnější a uživatelsky komfortnější. A to je hodně velké Plus.
Text: Stojan Černodrinski
CIUR a.s. je firmou, která patří v oblasti výroby kvalitních celulózových vláken z recyklovaného papíru mezi evropskou a světovou špičku. Ve výrobním závodě v Brandýse nad Labem zpracovává 30 tisíc tun druhotných surovin ročně.