Větrání a klimatizace malých provozoven (II)

4. MOŽNOSTI VĚTRÁNÍ A KLIMATIZACE

4.1. VĚTRÁNÍ

Pro větrání malých provozoven se nejčastěji používají následující typy větracích zařízení

• Přirozené větrání
• Nucený odvod vzduchu
• Nucený přívod a odvod vzduchu (bez distribuce)
• Potrubní systém s ohřevem, filtrací vzduchu, přívod i odvod (s distribucí vzduchu)
• Menší VZT jednotka s rekuperací tepla (s distribucí vzduchu)

Vlhčení a odvlhčování vzduchu

V zimních měsících dochází, vlivem přívodu suchého venkovního vzduchu, k poklesu relativní vlhkosti v prostorách často pod 30 %. Tam, kde je nutné udržovat předepsanou vlhkost vzduchu je nutné počítat s instalací zvlhčovače vzduchu. V pobytových prostorách lze dovlhčení zajistit i vlastní produkcí vodní páry od přítomných osob. Pro dodržení min. vlhkosti 30 % i v zimních extrémech je však potřeba použít zařízení s důslednou regulací množství větracího vzduchu podle počtu osob a v jednotce musí být zařazen sorpční výměník se zpětným získáváním vlhkosti z odváděného vzduchu.

V prostorách s vývinem vodní páry je naopak nutné vlhkost snižovat, což je možné zajistit jednak větráním venkovním vzduchem, nebo se používají odvlhčovací jednotky.

Zpětné získávání tepla (ZZT)

Zpětné získávání tepla výrazně snižuje provozní náklady, jeho použití ve větracím systému je však nutno volit s ohledem na ekonomiku zařízení a případnou návratnost investice. Při zvažování investice do ZZT je nutno započítat i předpokládaný růst ceny energií. Případná dodatečná instalace výměníku ZZT je ve většině případů navíc velmi komplikovaná.

Přirozené větrání

K přirozenému větrání dochází jednak vlivem vztlakových sil, vyvolaných převážně rozdílem teplot uvnitř a vně budovy a jednak dynamickým účinkem větru, což je však víceméně nahodilý jev, s kterým nelze v praxi příliš počítat.

Pokud v provozovně připustíme přirozené větrání např. okny, je nutné počítat s řadou úskalí plynoucích z takového návrhu. Hlavním problémem je zejména garance množství přiváděného vzduchu, neboť exaktní výpočet prakticky neexistuje (kromě infiltrace). V sousedním Německu existuje norma (či předpis), která stanovuje, že pokud hloubka místnosti nepřesáhne 2,5 násobek výšky, lze přirozené větrání oknem použít. U nás bohužel žádný podobný předpis vydán nebyl. Přirozené větrání nelze prakticky použít v blízkosti rušných komunikací z důvodu nutnosti přivádět čerstvý (tedy čistý) vzduch. Dalším problémem, který může nastat, je nebezpečí obtěžování okolí nadměrným hlukem. Typickým představitelem tohoto nešvaru jsou restaurace, diskotéky, nebo různé kluby.

Pokud se již provozovatel rozhodne provozovat větrání jako přirozené (a hygienik mu to schválí) je nutné počítat s ohřevem přiváděného vzduchu, který není tepelně upraven, otopnými tělesy. Dále je při přirozeném větrání vysoké riziko průvanu v blízkosti oken. V případě přirozeného větrání musí být otopné těleso v těsné blízkosti každého větracího okna a výkon otopných ploch musí být výrazně vyšší. Pokud připustíme, že při extrémních venkovních podmínkách je možné snížit množství přiváděného vzduchu až na polovinu, pak na jednu osobu pracující převážně v sedě (přirozený přívod 25 m3/h čerstvého tepelně neupraveného vzduchu) je nutné v zimním extrému navýšit výkon otopného systému cca o 300 W na osobu (podle výpočtové oblasti).

Přirozené větrání lze realizovat následovně:

• Infiltrací (starší netěsná okna, nebo okna s větrací štěrbinou), hodí se pro provozovny s nízkou potřebou větracího vzduchu a velkou plochou oken např. kanceláře.
• Provětráváním okny (periodickým otevíráním oken) je vhodné větrat krátkodobě velkými průřezy.
• Speciálními větracími otvory ve fasádě, nebo trvale otevřenými částmi okem, případně doplněnými o šachty pro odvod vzduchu.

Nucený odvod vzduchu

Častým případem větrání, zejména starších provozoven (např. restaurací), je nucený odvod vzduchu s přirozeným přívodem vzduchu provětráváním a infiltrací. Nucený odvod bývá realizován např. axiálními ventilátory umístěnými v obvodové venkovní stěně. Systém většinou není napojen na potrubní rozvody, tzn. že postrádá jakoukoliv distribuci vzduchu.

Oproti předchozímu případu již lze částečně garantovat průtok větracího vzduchu, což ale závisí na provedení přiváděcích otvorů (okna, dveře). Vzduch přisávaný do prostoru opět není filtrován, a obdobně jako v předchozím případě je nutné počítat s rezervou výkonu pro vytápění.

Nucený odvod vzduchu se nejčastěji uplatňuje v prostorách s omezeným zdrojem škodlivin či zápachu (hygienické zázemí).

Obrázek 4.1 Schéma systému s nuceným odvodem vzduchu
a) přímo z prostoru provozovny, b) přes hygienické zázemí provozovny

Nucený přívod a odvod vzduchu (bez distribuce vzduchu)

Ve většině provozoven je nutné řešit přívod vzduchu nucenně. Jednou z možností přívodu vzduchu do provozoven s průmyslovou výrobou jsou malé větrací jednotky, známé pod obchodním názvem Sahara (registrovaná značka [17]). Jedná se o zařízení vybavené ventilátorem, ohřívačem vzduchu (teplovodní, nebo elektrický), případně uzavírací klapkou, které lze propojit s venkovním prostředím, ale lze jej používat i jako cirkulační. Příklad uspořádání takového zařízení v kombinaci s odvodem vzduchu přes odsávací zákryt s nástřešním ventilátorem je znázorněn na obrázku 4.2a. Při realizaci nuceného přívodu a odvodu vzduchu je již nutné zohlednit vzdálenost sacího a výfukového otvoru. Doporučuje se aby horizontální vzdálenosti byla minimálně 4 m a vertikální 2 m, s tím, že výfuky vzduchu se umisťují zpravidla do vyšších poloh (např. nad střechu objektu).

Pro přívod vzduchu do prostoru lze použít i ventilátorový konvektor fan-coil (FCU) ve dvoutrubkovém provedení. Opět se jedná o kompaktní zařízení vybavené filtrem atmosférického vzduchu, vodním ohřívačem a ventilátorem. Provedení fan-coilů může být z hlediska umístění parapetní, nebo podstropní, z hlediska pohledového pak s opláštěním, nebo bez opláštění. Nevýhodou běžných typů jednotek FCU je malý dopravní tlak ventilátorů, což v praxi znamená, že nemohou být napojeny na dlouhý potrubní rozvod. Pro distribuci vzduchu se tak často používá pohledová mřížka opláštění. Schéma systému s odvodem vzduchu realizovaným z přilehlého hygienického zázemí je znázorněn na obrázku 4.2b.

Obrázek 4.2 Schéma systému s přívodem a odvodem vzduchu (bez distribuce vzduchu)
a) Přívod vzduchu kompaktní větrací jednotkou a odvod přes odsávací zákryt
b) Přívod vzduchu ventilátorovým konvektorem (FCU) a odvod přes hygienické zázemí

Potrubní systém s ohřevem a filtrací vzduchu

Potrubní systém představuje poměrně jednoduchou variantu větracího systému. Pro menší průtoky vzduchu je možné použít sestavy pro kruhové potrubí, pro vyšší průtoky se pak vyrábí čtyřhranná provedení.

Na obr. 4.3 je znázorněno schéma zařízení se samostatným přívodem a odvodem vzduchu. Přívodní zařízení je vybaveno ventilátorem (V), vodním, či elektrickým ohřívačem vzduchu (O), filtrem atmosférického vzduchu (F) a uzavírací klapkou (K) se servopohonem (S). Odvodní zařízení se pak skládá z ventilátoru (V) a uzavírací klapky (K) se servopohonem (S). Pro zabránění šíření hluku a vibrací od VZT zařízení jsou potrubní rozvody odděleny pružnými dilatačními vložkami (PV) a do potrubních tras bývají obvykle zařazeny tlumiče hluku (T). Vzduch je do prostoru veden potrubním rozvodem (většinou z ocelového pozinkovaného plechu) kde je distribuován vyústkami.

Potrubní systém je již náročnější z hlediska prostorových nároků na instalaci. Zpravidla je však zařízení umístěno pod stropem např. v podhledové konstrukci a odpadá tak nutnost zřizovat strojovnu vzduchotechniky. Při návrhu a následné realizaci se nesmí zapomenout na revizní otvory pro výměnu filtrů, součástek pohonů atp.

Potrubní systémy umožňují i zařazení deskového výměníku zpětného získávání tepla (ZZT). V takovém případě je však nutné zajistit křížení přívodního a odvodního potrubí, což může být někdy neřešitelným problémem.

Pokud je pro ohřev vzduchu použit vodní ohřívač je nutné, aby byl vybaven protimrazovou ochranou, která zabrání případnému poškození výměníku. U menších zařízení se používá pasivní ochrana, která spočívá v sérii regulačních zásahů. V případě, že dojde k poklesu teploty přiváděného vzduchu za ohřívačem (nebo teploty vratné vody, případně obou) pod povolenou mez (u vzduchu zpravidla pod 5 °C a u vody např. pod 30 °C) následuje uzavření vstupních uzavíracích klapek, vypnutí ventilátoru, otevření třícestného ventilu na straně otopné vody na 100 % a signalizace poruchy obsluze (na řídicí jednotce). Uvedený stav trvá až do doby, než obsluha zkontroluje stav zařízení a odstraní příčinu poruchového stavu. Pro měření teploty vzduchu za ohřívačem se používá kapilára protimrazové ochrany, což je v podstatě dilatační teploměr. Kapilára je naplněna kapalinou, která se změnou teploty mění svůj objem.

Obrázek 4.3 Schéma potrubního systému s ohřevem a filtrací

VZT jednotka s rekuperací tepla (ZZT)

Vzduchotechnická jednotka s rekuperací tepla (obrázek 4.4) je kompaktní zařízení, které se skládá z ventilátorů pro přívod a odvod vzduchu (V), ohřívače vzduchu (O), deskového výměníku zpětného získávání tepla (ZZT), filtrů atmosférického vzduchu (F) a uzavíracích klapek (K) se servopohonem (S). Zpravidla se jednotky umisťují do strojovny VZT, ale můžou být zhotoveny i v podstropním provedení. Obdobně jako v předchozím případě se řeší ochrana proti šíření hluku a vibrací.

Zařazení deskového výměníku ZZT je jednoznačně cestou vedoucí k úsporám energie pro ohřev vzduchu. Varianta se samostatnou jednotkou se ZZT je ze všech zmíněných variant větrání samozřejmě nejdražší.

Obrázek 4.4 Schéma VZT jednotky s rekuperací tepla

4.2. KLIMATIZACE

Úplná komfortní klimatizace celoročně upravuje stav vzduchu (ohřev, chlazení, vlhčení, příp. odvlhčování), zajišťuje filtraci venkovního vzduchu a požadované proudění vzduchu v klimatizovaném prostoru. V případě, že klimatizační systém zajišťuje celoroční úpravu alespoň teploty vzduchu mluvíme o tzv. částečné klimatizaci. Nedílnou součástí komfortní klimatizace, a to jak úplné tak částečné, je vždy i větrání.

V případě, že nelze snížit tepelnou zátěž prostoru (např. vhodné stínění, odsávání od zdrojů tepla, apod.) je nutné, k dodržení požadovaných teplotních podmínek v prostoru, použít chlazení. Rozhodování zda v provozovně použít klimatizaci, či nikoliv se většinou omezuje na výběr vhodného zdroje chladu a jeho umístění.

Mezi klimatizační systémy, které lze použít pro úpravu stavu prostředí v malých provozovnách patří:

• vzduchový systém
• vodní systém s ventilátorový konvektory "fan-coil"
• chladivový systém

Všude tam, kde se používá chladič vzduchu, jehož povrchová teplota je nižší, než teplota rosného bodu je nutné jeho napojení na odvod kondenzátu. Ten bývá proveden většinou samospádem přes pachovou uzávěrku do kanalizace.

Vzduchový systém

Použití vzduchového klimatizačního systému lze doporučit pouze v takových případech, kdy potřebné množství přiváděného vzduchu postačuje i k odvodu tepelné zátěže. Problémem při použití vzduchového systému bývá regulace více zón, proto se používá tam, kde mají jednotlivé provozy podobný charakter. Pro chlazení vzduchu se používá buď vodní chladič, nebo přímý výparník. Ve valné většině malých provozoven však použití vodního chladiče nepřichází vůbec v úvahu, vzhledem k náročnosti a nákladnosti výroby studené vody. Naproti tomu jednotka s přímým výparníkem umožňuje poměrně jednoduchou instalaci. Součástí takového systému je kromě přímého výparníku ještě venkovní kondenzační jednotka (obrázek 4.5), která by měla být umístěna na dobře přístupném místě (údržba a revize zařízení). Polohu venkovní jednotky je nutné volit i s ohledem na hlukové parametry zařízení, tak aby byly splněny hygienické předpisy [9]. Nevýhodou takového systému je regulace přímého výparníku, která bývá zpravidla vypnuto / zapnuto.

Obrázek 4.5 Příklad klimatizační jednotky s přímým výparníkem

Vodní systém s ventilátorovými konvektory fan-coil

Použití ventilátorových konvektorů fan-coil pro klimatizaci malých provozoven je sice možné, nicméně poněkud nepraktické a je zde uvedeno spíše pro úplnost. Jeho použití je vhodnější spíše pro provozovny většího rozsahu, nebo pro provozovny s větší tepelnou zátěží (cca od 15 kW výše). Podobně jako v předchozím případě s vodním chladičem i zde je pro správnou funkci zařízení nutný zdroj chladné vody. Určitým nedostatkem je, že ventilátorové konvektory pracují většinou pouze s cirkulačním vzduchem pro vytvoření tepelné pohody, ale nezajistí přívod čerstvého vzduchu. Přívod venkovního vzduchu se v takovém případě řeší samostatným větracím zařízením (kapitola 4.1).

Obecným problémem vodních systémů je regulace, neboť valná většina zdrojů pracuje v režimu vypnuto / zapnuto. Nesoučasnost provozu se řeší zařazením akumulačního zásobníku do vodního okruhu.

Chladivový systém

Pro chlazení vzduchu v prostoru malých provozoven se často používají chladivové systémy, které jsou v základním provedení tvořeny jednou venkovní a jednou vnitřní jednotkou (split), nebo několika vnitřními jednotkami (multi split). Pokud kompresorové chladicí zařízení pracuje ve funkci tepelného čerpadla, je možné chladivový systém používat v zimním období i pro ohřev vzduchu.

Vnitřní jednotky chladivových systémů se dle provedení dělí na: nástěnné, podstropní, kazetové, parapetní nebo mezistropní. V každém případě je však nutné jejich napojení na odvod kondenzátu. To bývá provedeno buď samospádem přes pachovou uzávěrku do kanalizace, nebo se vnitřní jednotky vybavují čerpadlem pro odvod kondenzátu, které má za úkol vyčerpat kondenzát do určité výšky, odkud je již možné pokračovat samospádem. Nutno připomenout, že čerpadla pro odvod kondenzátu mají omezenou životnost a musí se po určitém čase vyměnit.

Klasický chladivový systém však nezajišťuje přívod vzduchu do místnosti, proto se často kombinuje s paralelně pracujícím větracím systémem, který slouží pro přívod čerstvého vzduchu (Obrázek 4.6) [6]. Chladivové systémy se uplatňují i v místnostech, kde je větrání zajišťováno přirozeně oknem. Prakticky je možné uvažovat s přirozeným přívodem vzduchu, který nepřekročí za extrémních venkovních podmínek hygienicky požadované minimum. Takové řešení však nesplňuje základní podmínku komfortní klimatizace, jejíž nedílnou součástí je řízená úprava čerstvého venkovního vzduchu.

Řada supermarketů a hobbymarketů dnes nabízí levné výrobky zejména z východní Asie, které ovšem zdaleka nedosahují parametrů srovnatelných s produkty renomovaných výrobců chladivových systémů. I když na první pohled vypadá cenová nabídka lákavě, ve skutečnosti může takové zařízení vyjít "draho". Zákazník si totiž při koupi neuvědomuje nutnost instalace rozvodů chladiva a naplnění systému, což je práce, kterou je nutno objednat u odborné firmy. V případě poruchy systému a případné reklamace vám zařízení jistě rádi vymění, nicméně opět je nutné požádat odbornou firmu, která chladivo odsaje a zařízení demontuje (samozřejmě za úplatu). Taková modelová situace se může opakovat několikrát. Nejen z těchto důvodů lze jednoznačně doporučit výběr kvalitního zařízení od renomovaného výrobce. Dodávku zařízení vč. montáže je výhodné objednat si u odborné firmy, která má s instalací obdobných systémů zkušenosti, a která je navíc povinna garantovat i záruky.

Obrázek 4.6 Schéma chladivového systému s paralelně pracující VZT jednotkou

Relativní novinkou na trhu je pak kombinovaný systém pro zajištění chladu [2], v kterém je do jednoho zařízení (dokonce do jednoho chladivového okruhu) integrován jak chladicí a nízkoteplotní komerční nábytek, tak i vnitřní klimatizační jednotky pracující buď v režimu chlazení nebo v režimu vytápění. Systém je koncipován pro malé až středně velké provozovny, či benzínové stanice.

5. REALIZACE A UVÁDĚNÍ VZT DO PROVOZU

Montáž vzduchotechniky by měla provádět specializovaná firma mající s realizacemi vzduchotechniky zkušenosti. Pro dodávku a montáž je nutné používat zařízení a výrobky, které jsou v bezvadném technickém stavu, mají příslušné atesty, osvědčení a schválení o možnosti jejich použití v České republice. Je vhodné si zajistit v průběhu realizace díla odborný dohled nad úplností a správností dodávek a montáží vzduchotechniky formou technických a autorských dozorů, zvláště u zakázek většího rozsahu.

Zkoušky a zaregulování systému

Při uvádění vzduchotechnického zařízení do provozu by měl zhotovitel provést dohodnuté zkoušky. Na zkoušky obdrží odběratel od zhotovitele (popř. odborné firmy) plán komplexního vyzkoušení jehož obsahem je rozsah zkoušek, doba trvání zkoušek a vzájemná vazba všech profesí nutných pro správnou funkci vzduchotechniky. Před tímto komplexním vyzkoušením je nutné provést zaregulování systému tak, aby bylo dosaženo projektovaných parametrů. Je obvyklé, že objednatel si plán komplexních zkoušek včetně příprav pro komplexní zkoušky objedná u odborné firmy. O provedených zkouškách firma sepíše protokol, kterým prokazuje splnění projektovaných parametrů.

Po určité době je vhodné provést optimalizaci provozu, tak aby se odstranily nedostatky, které projekt nemohl zohlednit, nebo které vznikly během užívání zařízení.

Měření hlukových parametrů

V průběhu zkoušek se provede i měření výkonu jednotlivých zařízení a měření hluku. Měření hluku se provádí jak v objektu, tak i vně objektu jako průkaz dodržení maximálně povolených hodnot podle hygienických předpisů.

Zaškolení obsluhy

Zásady a hlavní pokyny pro údržbu předá zhotovitel při školení pracovníka provozovatele. Současně s obecnými pokyny předá zhotovitel i předpisy pro provoz a údržbu zařízení, které společně se zařízením dodává jeho výrobce. O vyškolení zhotovitel sepíše protokol, který bude přiložen k dokumentaci předávané objednateli.

6. ÚDRŽBA A PRAVIDELNÝ SERVIS

Prakticky u všech VZT systémů je po určité době provozu nutná údržba v podobě servisního zásahu. I zde lze požadované servisní práce objednat u odborné firmy, které se o zařízení starají. Zpravidla to bývá montážní firma, která zařízení dodávala, ovšem ne každá montážní firma se zabývá i servisem.

Nejčastější a naprosto běžným servisním úkonem je zejména výměna filtrů. Zanesený filtr totiž výrazně snižuje vzduchový výkon zařízení. U rotačních strojů lze po určitém čase provozu počítat s výměnou ložisek. Do vnitřních jednotek chladivových klimatizačních systémů se často instalují membránová čerpadla pro odvod kondenzátu, jejichž životnost je rovněž omezená (přibližně 1 rok) [4].

V případě, že je VZT zařízení vybaveno požárními klapkami, je nutné provádět revize zařízení. Montáž, údržbu a kontroly provozuschopnosti klapek mohou provádět oprávněné osoby proškolené výrobcem. Výsledky pravidelných kontrol, zjištěné nedostatky a všechny důležité skutečnosti týkající se funkce klapek musí být zapsány do požární knihy.

Zákon o hospodaření s energií [7] ukládá povinnost vlastníkům a provozovatelům klimatizačních systémů se jmenovitým chladicím výkonem větším než 12 kW každé 4 roky provádět pravidelné kontroly. Způsob a rozsah kontrol pak stanovuje vyhláška o kontrole klimatizačních systémů [15].

7. ZÁVĚR

Jak je z článku patrno při volbě, návrhu a případné realizaci větracího, či klimatizačního zařízení je nutné zvážit celou řadu aspektů a tím předejít případným problémům během užívání provozovny. Pro koncepci zařízení je třeba si ujasnit jaké jsou požadavky na vnitřní prostředí jak z pohledu uživatele tak z pohledu státních orgánů. Jedná se zejména o otázky zda a jak přesně je třeba dodržet teploty v letním a zimním období, množství větracího vzduchu s ohledem na pobyt osob a produkci škodlivin a další aspekty vyplývající z technologií umístěných v provozovně. Výkon a typ zařízení se pak volí s ohledem na předpokládaný provoz tak, aby byly splněny platné hygienické předpisy, které ovšem nejsou zcela jednoznačné a vždy bude záležet na stanovisku konkrétního hygienika. Nelze najít jednotné schéma vyhovující všem druhům a velikostem provozoven. Volba kvalitnějšího systému větrání a klimatizace provozovny představuje sice vyšší pořizovací náklady, ale provozní náklady těchto systémů mohou být výrazně nižší (především při použití ZZT nebo tepelných čerpadel). Výrazně vyšší je potom i kvalita vnitřního prostředí provozovny, která se může odrazit v reakci zákazníků a klientů.

V některém z dalších dílů budou uvedeny i praktické ukázky řešení větrání a klimatizace malých provozoven.

Příspěvek byl napsán s podporou výzkumného záměru MSM 6840770011 Technika životního prostředí.

LITERATURA

[1] DRKAL F. Požadavky na klimatizaci a chlazení. In Chladivové klimatizační systémy, Sborník semináře, Společnost pro techniku prostředí, 2007
[2] MACALÍK T., RUKAVIČKOVÁ P., Energeticky úsporný kombinovaný systém zajištění chladu včetně klimatizace. In Chladivové klimatizační systémy, Sborník semináře, Společnost pro techniku prostředí, 2007
[3] NOVÝ, R. a kol. Technika prostředí. 2000, Vydavatelství ČVUT, Praha. ISBN 80-01-02108-4
[4] KOBLÍŽEK F. Způsoby odvodu kondenzátu. In Chladivové klimatizační systémy, Sborník semináře, Společnost pro techniku prostředí, 2007
[5] ZMRHAL V., DRKAL F. Hodnocení operativní teploty s využitím simulačního výpočtu. Sborník 4. konference IBPSA-CZ Simulace budov a techniky prostředí 2006, Praha, 2006
[6] ZMRHAL V., DRKAL F. Návrh a dimenzování chladivového klimatizačního systému. In Chladivové klimatizační systémy, Sborník semináře, Společnost pro techniku prostředí, 2007
[7] ZÁKON č.406/2006 Sb. Úplné znění zákona č.406/2000 Sb. o hospodaření s energií, Sbírka zákonů ČR, Ročník 2006
[8] NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 441/2004 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění nařízení vlády č.523/2002 Sb., Sbírka zákonů ČR, Ročník 2004
[9] NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, Sbírka zákonů ČR, Ročník 2006
[10] VYHLÁŠKA č.6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb, Sbírka zákonů ČR, Ročník 2003
[11] VYHLÁŠKA č.410/2005 Sb. o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, Sbírka zákonů ČR, Ročník 2005
[12] VYHLÁŠKA č.135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, Sbírka zákonů ČR, Ročník 2004
[13] VYHLÁŠKA č.137/2004 Sb. o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných, Sbírka zákonů ČR, Ročník 2004
[14] VYHLÁŠKA č.602/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných, Sbírka zákonů ČR, Ročník 2006
[15] VYHLÁŠKA č.277/2007 Sb. o kontrole klimatizačních systémů, Sbírka zákonů ČR, Ročník 2007
[16] Mandík, Domovská stránka firmy Mandík a.s. Dostupné z: http://www.mandik.cz.
[17] Gea, Domovská stránka firmy Gea LVZ a.s. Dostupné z: http://www.gealvz.cz.