Sklonité střechy - základní tvary a doporučené sklony

Z hlediska tvaru střešní plochy můžeme dělit střešní plochy podle konstrukce krovu:

• rovinné
• zakřivené
• kombinované

Nejvyšší vodorovný okraj střešního pláště se nazývá hřeben. Tvoří průsečnici střešních ploch, od které střešní plochy sestupují. Nejnižší vodorovný okraj těchto ploch se pak nazývá okap. Okraj střechy, kde již voda nestéká mimo střešní plochy, se nazývá štít.

Podle geometrických tvarů se konstrukce krovů dělí na střechy:

PULTOVÉ

Pultová střecha sestává z jedné střešní roviny, která je ohraničena okapem a hřebenem. Po stranách pak bočními štíty a štítem hřebenovým. Nejčastěji se používají u objektů, které se stavějí při hranici pozemku, často též pro zastřešení přístavků a jednoduchých staveb.

SEDLOVÉ

Sedlová střecha sestává ze dvou střešních rovin ohraničených dvěma okapy a dvěma štíty. Průnik střešních rovin tvoří hřeben. Sedlové střechy jsou nejvíc rozšířené, zejména pak v řadové zástavbě. V případě průniku dvou sedlových střech se stejnou výškou hřebene vzniká střecha křížová nebo polokřížová.

MANSARDOVÉ

Mansardové střechy jsou variantou střech sedlových (případně pultových nebo stanových) a sestávají ze dvou dvojic střešních rovin nestejného sklonu. Nazývají se podle francouzského architekta Julese Mansarda. Mansardové střechy jsou vhodné pro budování podkrovních staveb. Nejen z architektonických důvodů, ale i z důvodů další ochrany svislých konstrukcí a tepelných vlastností objektu se budují tzv. falešné mansardové střechy, tj. sedlové střechy doplněné o mansardové obklady na svislých stěnách posledního podlaží.

Pultová

Sedlová

Mansardová

STANOVÉ

Stanové střechy se skládají ze střešních rovin, které se sbíhají ve vrcholu (mají jehlanovitý tvar), ze všech svých stran mají okap. Stanové střechy se nejčastěji používají u samostatně stojících objektů. Strmým a převýšeným stanovým střechám říkáme věže. Jednou z variant stanových střech jsou mnohoúhelníkové nebo kuželové střechy.

PILOVÉ

Pilové střechy se skládají ze sdružených střech pultových nebo asymetrických střech sedlových. Pilové asymetrické sedlové střechy byly variantně prováděny se zakřivenou delší stranou. Dříve se užívaly převážně na jednopodlažní průmyslové haly. Kolmé nebo strmé části slouží jako horní osvětlení (světlík). V době nedávno minulé byly pilové střechy nahrazovány střešními světlíky na střechách různého tvaru. Dnes jsou haly a velkosklady především z důvodu jednoduchosti při výstavbě budovány bez jakýchkoliv prosklených otvorů či světlíků. Osvětlení je pak výhradně umělé.

VALBOVÉ

Valbovou se rozumí nahrazení boční štítové stěny. Jsou vytvořeny úpravou střech sedlových, mansardových případně pultových nebo stanových. Častěji jsou k vidění tzv. polovalbové střechy s polovalbou u hřebene. Valbové střechy se zpravidla dělají u podlouhlých staveb, samostatně stojících objektů.

Stanová - jehlanová

Stanová - věžová - mnohoúhelníková

Stanová - kuželová

ZAKŘIVENÉ

Střechy zakřivené a kombinované - např. báně, zakřivené valení střechy, cibulové věže se vzhledem ke své složité a pracné realizaci využívají pouze ojediněle. Dnes jsou díly především staveb s dominantní architekturou, dříve se hojně využívaly k zastřešení věží (kaple, kostely, zámky). V současnosti se zakřivené střechy provádí většinou ze zakřivených lepených vazníků nebo zakřivených ocelových příhradových vazníků.

Pilová - sedlová asymetr. zakřivená

Zakřivená - báň

Zakřivená - valená

Zakřivená - cibulová

Sklonité střechy - střešní plášť

Historicky tvořily střešní plášť sklonité konstrukce dvě základní vrstvy:

• nosná konstrukce - dřevěný krov, dřevěné latě nebo bednění
• hydroizolační vrstvy - skládaná krytina, šablony a vlnovky, trapézový nebo vlnitý plech, plechová hladká krytina, břidlice, dřevěné šindele, slámové nebo rákosové došky

Požadavky na zhodnocení a využití každé části objektu, tak aby i v nich byla určitá tepelná pohoda, vedly k podstatným změnám. Dříve nezateplené půdní prostory jdou do pozadí a stávají se součástí historie. Dnes se komplexní ochrana vnitřního prostoru budovy, tedy včetně podstřešních prostor, s požadavky tepelně-technickými, akustickými a hygienickými stala standardem.

Základní vrstvy klasických sklonitých konstrukcí tak byly rozšířeny a její součástí již většinou jsou:

• tepelně izolační vrstva
• pojistná hydroizolační vrstva
• parotěsná vrstva
• větraná vzduchová vrstva

Doporučené minimální sklony skládaných krytin, tzv. bezpečné sklony, které zajišťují funkčnost krytiny bez dalších doplňkových hydroizolačních opatření jsou uvedeny v ČSN 73 1901 (viz tab. č. 1)

Doporučené nejmenší sklony skládaných krytin (ČSN 73 1901)
SKLÁDANÁ KRYTINA	SKLON
krytina z pálených tašek
- taška obyčejná dvojitá	30°
- taška drážková tažená	35°
- taška drážková ražená se spojitou vodní drážkou	22°
- taška drážková ražená s přerušovanou vodní drážkou	30°
- vlnovka (esovka)	35°
- prejz	40°
krytina z betonových tašek profilovaných drážkových	22°
krytina z betonových tašek obyčejných	30°
krytina z přírodní břidlice
- jednoduchá	30°
- dvojitá	25°
krytina z vláknocementových rovinných prvků
- jednoduchá	30°
- dvojitá	25°
krytina z plechových rovinných desek	30°
krytina z vláknocementových vlnitých desek	15°
krytina z asfaltovláknitých vlnitých desek	15°
krytina z vlnitého plechu a plechů imitujících tvar taškových krytin	15°
krytina z trapézových plechů	8°
krytina plechová hladká na drážky nebo lišty	7°
krytina z dřevěných šindelů
- jednoduchá	40°
- dvojitá	35°
krytina z afaltových šindelů	20°
krytina z došků (sláma, rákos)	45°

Tabulka č. 1