Ploché střechy - přehled konstrukčních variant (definice, terminologie)

Plochá střecha je střecha se sklonem α ≤ 5°. Plochá střecha může být nepochůzná, která umožňuje pouze přístup pověřených a poučených osob pro kontrolu stavu konstrukce i zařízení a nezbytnou údržbu, a pochůzná (provozní), která je využívána veřejně pro účely dopravy, rekreace a umístění speciálního technologického vybavení objektu, apod.

V následujícím přehledu jsou uvedeny definice a popř. stručná charakteristika nejčastějších konstrukčních variant plochých střech:

• Jednoplášťová střecha je střecha, která odděluje vnitřní prostředí od vnějšího jedním pláštěm - kontaktním souvrstvím jednotlivých funkčních vrstev. Jednoplášťové střechy pro nevytápěné objekty, na které nejsou kladeny tepelně izolační požadavky, plní pouze nosnou a hydroizolační funkci. Jejich konstrukce je jednoduchá, spád krytiny zajišťuje sklon nosné konstrukce. Jednoplášťové střechy bez parotěsné vrstvy se navrhují vyjímečně a pouze nad prostory, ve kterých je relativní vlhkost ovzduší nižší než 60 %. Dříve navrhované střechy byly i jednoplášťové se systémem větracích kanálků, napojených na vnější prostředí.
  
  
• Jednoplášťová střecha nevětraná je střecha bez systému větracích kanálků napojených na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou.
  
  
• Jednoplášťová střecha větraná je jednoplášťová střecha, v jejíž skladbě je systém větracích kanálků napojený na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou. Tento typ souvrství střešního pláště se již v současnosti nenavrhuje a je uveden proto, že je v současnosti předmětem častých rekonstrukcí.
  
  
• Jednoplášťová střecha s opačným pořadím vrstev (též střecha obrácená či inverzní) je střecha, ve které je hydroizolační vrstva umístěna pod tepelně izolační vrstvou.
  
  
• Jednoplášťová střecha s kombinovaným pořadím vrstev (též střecha "duo") je střecha, ve které je část tepelné izolace umístěna pod hydroizolační vrstvou a část tepelné izolace umístěna nad hydroizolační vrstvou. Toto souvrství je vhodné pro prostředí s vyšší relativní vlhkostí vnitřního prostředí (cca nad 80 %) a pro prostory s požadavkem účinné ochrany hydroizolační vrstvy a pro prostory s požadovanou zvýšenou hydroizolační bezpečností a při rekonstrukcích.
  
  
• Jednoplášťová střecha "plus" je střecha vytvořená kombinací jednoplášťové střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy s kombinovaným pořadím vrstev. Navrhuje se při rekonstrukcích stávajících střech.
  
  
• Plochá střecha lehká je speciální jednoplášťová střecha, jejíž plošná hmotnost je nižší než 100 kg/m². Nosnou konstrukci tvoří zpravidla trapézový plech nebo dřevěné bednění a výjimečně např. betonové skořepiny. Lehké střechy mají výrazně nižší schopnost akumulace tepla a proto je třeba při návrhu navýšit jejich tepelně izolační vlastnosti o cca 15 %.
  
  
• Provozní střechy jsou střešní konstrukce, které umožňují "využití střech jako pochůzných nebo pojížděných teras nebo střešních zahrad, sportovních hřišť, bazénů, odpočinkových ploch atd. Částečně se navrhují i u nepochůzných střech v místech sloužících ke kontrole a údržbě střechy".
  
  
• Pochůzná střecha je určena pro trvalé využívání osobami. Jedná se o terasy, balkony, či lodžie na střechách nadzemních i podzemních objektů. Na střešních pláštích nepochůzných se doporučuje vymezit speciální pruhy pro častější pohyb osob za účelem obsluhy technického zařízení objektu.
  
  
• Pojížděná střecha je určena pro trvalé využívání, např. pro pojíždění vozidel a jejich parkování. Provoz na pojížděné střeše působí na skladbu souvrství koncentrovaným svislým zatížením prostřednictvím kol vozidel (tlakové síly) a dále účinky akceleračních a brzdných sil (vodorovné smykové síly). Speciálním případem jsou např. heliporty a střechy s vlakovými či tramvajovými kolejemi.
  
  
• Střešní zahrady (event. též vegetační či zelené střechy) esteticky dotváří objekty a slouží jejich aktivnějšímu využívání. Zahrady lze různě kombinovat s pochůznými nebo pojížděnými střechami a i jinak využívanými plochami. Z hlediska použitých typů ozelenění rozlišujeme:
  
  
  • extenzivní střešní zeleň: odolné, nenáročné a do plochy se rozrůstající rostliny, např. mechy, trávy, divoké byliny, kobercové trvalky, skalničky a event. plazivé dřeviny,
  • intenzivní střešní zeleň: trávníky, květiny, různé druhy keřů a stromů,
  • kontejnerovou zeleň (přemístitelná, mobilní): umístěná v kontejnerech, přemistitelných nádobách nebo ve velkoobjemových květináčích.
  
  
• Plochá střecha dvouplášťová je střecha oddělující vnitřní prostředí od vnějšího prostředí dvěma střešními plášti (horní plášť - vnější plášť, nebo dolní plášť - vnitřní plášť) mezi nimiž je vzduchová vrstva.
  
  
• Dvouplášťová střecha nevětraná má uzavřenou vzduchovou vrstvu a navrhuje se pouze vyjímečně, v poslední době je možným řešením u rekonstrukcí původních dvouplášťových střech, pokud se požaduje zlepšení jejich tepelných vlastností.
  
  
• Dvouplášťová střecha větraná má vzduchovou vrstvu napojenu na vnější prostředí a je vhodná pro použití nad prostory s vysokou relativní vlhkost (i nad 80 %).