Elektroiontové mikroklima

Ovzduší, které nás kdekoliv venku i uvnitř budov obklopuje, je neustále více či méně ionizováno. Znamená to, že ovzduší obsahuje určité kvantum volných atmosférických iontů. Čím více je ovzduší znečištěno, tím více lehkých iontů žádoucích pro člověka se mění na střední a těžké ionty a tím vlastně zaniká.

Lidé, kteří jsou citliví na změny počasí, vnímají vlastně měnící se koncentrace vzdušných iontů. Reagují např. bolestmi hlavy, kloubů, jizev, příp. změnami nálady a poruchami spánku. Říká se, že jsou meteosenzitívní a jejich počet se odhaduje asi na 30%.

Při umělé ionizaci vzduchu (tj. při použití ionizátoru) dochází k tomu, že více iontů "obalí" více nečistot, vzniknou tak těžké ionty, které díky větší hmotnosti rychleji sedimentují a vzduch se tak čistí.

Vliv stavebních konstrukcí na koncentrace iontů v interiéru

• Nejmenší vliv na celkovou koncentraci atmosférických iontů ve vnitřním prostředí mají objekty z přírodních materiálů (dřevo, cihelné zdivo).
• Ionizaci vzduchu v interiéru značně negativně mění železobetonové zdivo panelových domů. Pro udržení nezbytné koncentrace iontů je v nich obzvlášť důležité větrání.
• Krajním případem jsou panelové objekty bez možnosti přirozeného větrání s klimatizací. V takových domech je koncentrace iontů v ovzduší velmi malá a pro komfort prostředí se doporučuje obnova ionizace vzduchu pomocí ionizátorů uměle.

Vliv lidských činností na ionizaci vzduchu

• Největším nepřítelem přirozené ionizace vzduchu je kouření. Mikroskopické kapičky dehtu mají mimořádnou schopnost vázat na sebe lehké záporné ionty a ve velkých kvantech způsobují jejich zánik.
• Druhým nepřítelem ionizace vzduchu je dlouhodobý pobyt více lidí v nevětrané místnosti.
• Třetím nepřítelem je úprava vzduchu klimatizací, kdy se vzduch filtruje, vlhčí a dopravuje v potrubí často na značně vzdálená místa.< /li>
• Dalším činitelem, který ovlivňuje okamžitou ionizaci vzduchu v bytě je provoz televizní a počítačové obrazovky, které se podílejí na rychlejším zániku lehkých iontů.

Vzhledem ke kvalitě ovzduší, které nás obklopuje, lze ionizátor doporučit prakticky do každého interiéru.

Správně používán nikomu neuškodí, naopak může mít řadu příznivých účinků.
Nehodí se do místností nadměrně znečištěných a je zbytečný tam, kde se kouří.
Dokáže však ozdravit vnitřní prostředí každého bytu nebo kanceláře zvláště tam, kde jsou v provozu televizní obrazovky nebo počítačové monitory.

Jak ionizátor správně používat

Za zcela ideální považujeme nepřerušovaný provoz ionizátoru. Ověřili jsme totiž experimentálně, že ovzduší nelze vyčistit nebo ionizovat "do zásoby".
Vzduch se čistí a obohacuje lehkými zápornými ionty pouze po dobu provozu ionizátoru, po jeho vypnutí jeho efekt během několika minut vymizí.

• Přístroj by měl být umístěn minimálně půl metru od nejbližšího pevného povrchu - stěny nebo nábytku - a směrován tak, aby se vyrobené ionty k člověku dostaly.
  Mezi ionizátorem a exponovanou osobou by neměla být pevná překážka.

Doporučené hodnoty

V České republice nemáme normu ani jiný předpis, který by určoval, jaká koncentrace lehkých iontů v ovzduší interiéru je optimální.
Při doporučeních vycházíme ze znalosti ionizace vzduchu v čisté přírodě a takové koncentrace považujeme za ideální. Pro lehké záporné ionty tedy platí, že při dlouhodobé nebo trvalé expozici by se jejich koncentrace v místnosti bytu či pracoviště měla pohybovat kolem jednoho tisíce a neměla by dlouhodobě překročit 5 tisíc v cm³ vzduchu.

Zdroj: MUDr. A. Lajčíková, CSc.: Elektroinontvé mikroklima, web Státního zdravotního ústavu