ETICS v ČSN 73 0810 – postup a závěry rozborového úkolu

1. Představení rozborového úkolu

Aktuální požární požadavky v České republice pro kontaktní zateplovací systémy (dále jen ETICS) řeší od roku 2016 obsáhlý článek 3.1.3 ČSN 73 0810 [1] včetně informativní přílohy E. V obecné rovině norma definuje, v kterých oblastech obvodových stěn je možné použít ve skladbě ETICS hořlavý tepelný izolant a ve kterých částech je již z požárních důvodů nutné použít izolant nehořlavý, či jiné specifické úpravy. (Pozn. redakce: Viz také článek Petra Hejtmánka a Marka Pokorného Požární hledisko kontaktních zateplovacích systémů dle ČSN 73 0810:2016) Od doby účinnosti této normy uplynulo více než 8 let a získány byly zkušenosti jak v oblasti zkušebnictví, tak projektování a realizace ETICS. Česká agentura pro standardizaci (dále jen ČAS) proto uzavřela v rámci veřejné zakázky „Rozborové úkoly k řešení problematických oblastí z hlediska požadavků technických norem“ Dílčí smlouvu o rozborovém úkolu na téma „Požární bezpečnost kontaktních zateplovacích systémů (ETICS)“ (dále jen RÚ ETICS).

Přečtěte si také Jak navrhovat ETICS z hlediska požáru Poslechněte si přednášku o navrhování ETICS podle ČSN 73 0810:2016

Poskytovatelem výstupů je Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT v Praze. Dalšími řešiteli byli zástupci Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, PAVUS, a.s., Generálního ředitelství HZS ČR, Cechu pro zateplování budov, Sdružení EPS ČR a Asociace výrobců minerální izolace. Hlavním cílem byla analýza a přesná identifikace nedostatků a dosud neřešených oblastí stávajících norem požární bezpečnosti staveb v oblasti ETICS včetně rešerše ucelených zahraničních pramenů a doporučení pro možnou revizi znění normy ČSN 73 0810. Ve smlouvě byla přímo zmíněna problematika výšky a lokace vodorovných požárních pruhů, problematika svislých požárních pruhů a problematika zdvojeného zateplení. Řešených částí bylo ale mnohem více.

Řešení RÚ spočívalo v analýze současných i historických požadavků na zateplování v ČR, analýze zahraničních přístupů, analýze praktických aplikací a analýze již provedených požárních zkoušek ETICS, zejména velkorozměrových. Hlavním zdrojem dat pak byla série šesti velkorozměrových zkoušek. Práce byly v prosinci 2025 ukončeny a závěrečná zpráva, včetně návrhu revize normy, předána ČAS.

2. Zkoušky velkého rozměru – metodika

Velkorozměrové požární zkoušky jsou vždy náročné, ať již z hlediska financí nebo z hlediska přípravy a organizace, nicméně v tomto případě byla nejnáročnější samotná cesta k jejich uskutečnění. Zásadním problémem byla skutečnost, že v současné době neexistuje jednotná, mezinárodně harmonizovaná metodika pro velkorozměrové zkoušení fasádních systémů. V praxi jsou používány různé národní či regionální metodiky, které se liší jak uspořádáním zkušebního tělesa, tak velikostí a charakterem požárního zatížení či hodnoticími kritérii. Mezi nejčastěji používané patří například britská metodika BS 8414 [2], švédská SP Fire 105 [3], německé zkušební postupy vycházející z DIN 4102-20 [4], případně francouzské nebo italské národní postupy. Tyto metodiky nejsou vzájemně plně ekvivalentní, a výsledky zkoušek provedených podle jedné z nich proto nelze bez dalšího přenášet do jiného normového prostředí.

Přečtěte si také Zateplení obvodových stěn zateplovacím systémem ETICS Podívejte se na seriál o zateplení stěn

Paralelně s řešením rozborového úkolu ETICS navíc probíhal mezinárodní výzkumný projekt zaměřený na návrh jednotné evropské metodiky pro velkorozměrové zkoušky šíření požáru po fasádách. Vzhledem k tomu, že cílem tohoto projektu je vytvoření budoucí evropské normy, která bude muset být harmonizována a následně převzata do souboru norem ČSN EN, rozhodl se řešitelský tým rozborového úkolu využít právě tuto metodiku, konkrétně její pracovní verzi z května 2022 [5]. Tento přístup byl zvolen s cílem maximalizovat relevanci získaných výsledků pro budoucí normotvornou praxi a zajistit jejich dlouhodobou použitelnost i v mezinárodním kontextu.

Je však nutné uvést, že výzkumný projekt zaměřený na evropskou metodiku probíhal paralelně s rozborovým úkolem a metodika samotná byla v průběhu času dále vyvíjena a upravována na základě nových poznatků a provedených zkoušek. Tyto následné změny již nebylo možné do návrhu a realizace zkoušek v rámci RÚ ETICS promítnout, a proto byly všechny zkoušky provedeny podle jednotné, předem fixované verze metodiky.

Další významnou výzvou bylo samotné laboratorní zázemí. Pro potřeby rozborového úkolu byly velkorozměrové požární zkoušky realizovány v multifunkční komoře společnosti PAVUS, a.s., která je vzhledem k uvažovanému výkonu požáru relativně omezeným prostorem. Z tohoto důvodu bylo nezbytné ověřit, zda použité zkušební zařízení a geometrie prostoru neovlivňují průběh zkoušky a naměřené výsledky. Přiměřená shoda výsledků velkorozměrových požárních zkoušek v rámci RÚ ETICS byla ověřena porovnáním výsledků kalibrační zkoušky s výsledky kruhových kalibračních zkoušek realizovaných v letech 2022 a 2023 ve Švédsku a Maďarsku.

Obr. 1 Rozmístění termočlánků pro velkorozměrovou zkoušku (křížek – termočlánky uprostřed tloušťky izolantu, kolečko – povrchové termočlánky)

Toto porovnání potvrdilo, že zkušební uspořádání použité v rámci RÚ ETICS je pro daný typ zkoušek použitelné a že prostorové omezení laboratoře nemá zásadní vliv na charakter a interpretaci výsledků.

Velkorozměrové požární zkoušky byly hodnoceny na základě průběhu teplot měřených u povrchu fasády a v tloušťce tepelného izolantu v definovaných horizontálních, vertikálních a centrálních liniích, posouzení vertikálního a horizontálního šíření tepla, sledování doznívajícího žhnutí po ukončení zkoušky, vizuálního hodnocení integrity fasádního systému včetně odkapávání a odpadávání částí a doplňkového měření sálavého tepelného toku před zkušebním tělesem.

Na základě takto definované metodiky a hodnoticích kritérií byly v rámci rozborového úkolu ETICS uskutečněny následující velkorozměrové požární zkoušky:

• ZK0 – kalibrační zkouška bez vzorku ETICS, sloužící k ověření opakovatelnosti požárního zatížení a teplotního pole,
• ZK1 – ETICS s celoplošným tepelným izolantem EPS (reference),
• ZK2 – ETICS s celoplošným tepelným izolantem z minerální vlny (reference),
• ZK3 – ETICS s EPS a neprůběžným požárním pruhem výšky 200 mm,
• ZK4 – ETICS s EPS a průběžným požárním pruhem výšky 900 mm,
• ZK5 – zdvojené zateplení (ETICS na ETICS), simulující rekonstrukční zásahy na již zateplených objektech.

Tento soubor zkoušek umožnil systematické porovnání vlivu typu tepelného izolantu, přítomnosti a uspořádání požárních pruhů i efektu zdvojeného zateplení na chování fasádního systému při intenzivním požáru.

3. Zkoušky velkého rozměru – výsledky zkoušek ZK1–ZK4

Šíření požáru a teplotní pole: U žádné ze čtyř zkoušek nebylo prokázáno vertikální ani horizontální šíření požáru podle teplotních kritérií návrhu evropské metodiky (ΔT = 500 / 700 K). V úrovni H1 (vertikální šíření) se maximální okamžité teploty na vnějších termočláncích pohybovaly přibližně v rozsahu 481–500 °C, zatímco vnitřní teploty byly výrazně nižší a diferencované dle skladby (EPS cca 77–259 °C, MW cca 65–86 °C, EPS s pruhy cca 59–211 °C). V horizontálních sloupcích (V1 a V2) byly maximální vnější teploty typicky v řádu ~60–270 °C, vnitřní pak přibližně ~50–368 °C, přičemž vyšší maxima v některých případech vykázaly varianty s požárními pruhy.

Přečtěte si také Požární bezpečnost vysokých dřevostaveb v příloze K ČSN 73 0802 Podívejte se na přednášku z konference Požární bezpečnost staveb 2025

Současně se projevil vedlejší efekt požárních pruhů: v situaci, kdy horké plyny proudící dutinou po vytaveném EPS narazí na bariéru (požární pruh), může dojít k laterálnímu rozvodu tepla do stran, což se odrazilo vyššími maximálními teplotami v nižších pozicích sloupců V1/V2. Tento efekt je důležitý pro interpretaci dat: požární pruh může snižovat „komínový“ účinek směrem vzhůru, ale současně měnit směr transportu tepla v dutině.

Odkapávání a plamenné hoření před vzorkem: Výrazným rozlišovacím znakem mezi MW a EPS variantami bylo odkapávání částic a plamenné hoření před vzorkem. U všech sestav s EPS došlo k odkapávání částic na podlahu zkušební komory:

• EPS: odkapávání hořících částic; plamenné hoření před vzorkem 4.–30. minuta,
• EPS + neprůběžný pruh 200 mm: odkapávání hořících částic; plamenné hoření cca 7.–13. minuta,
• EPS + průběžný pruh 900 mm: odkapávání primárně nehořících částic, které se mohly zapálit až sekundárně na podlaze; plamenné hoření 16.–22. minuta.

Ačkoliv pro RÚ nebyly stanoveny limity, při interpretaci podle navrhované evropské metodiky by tato kritéria byla u EPS variant považována za nesplněná.

Žhnutí a akumulační efekt MW: U všech zkoušek bylo po 60 minutách od začátku stále v některých místech naměřena teplota vyšší než 50 °C; rozhodující rozdíl spočíval v délce dochlazování a v akumulační schopnosti materiálu. Z pohledu hodnocených pozic dle návrhu evropské metodiky (H1, V1, V2) kritéria porušena nebyla; při zahrnutí všech doplňkových termočlánků se však ukázalo, že:

• MW vykazovala nejdelší dobu do poklesu pod 50 °C (až cca 12:12 h), což souviselo s výraznou akumulací tepla; u MW byl zaznamenán i výrazný nárůst teplot nad 400 °C až po cca 40. minutě a následné „doznívání“ (zejména nad spalovací komorou),
• u EPS variant byla doba dochlazování kratší (EPS cca 3:00 h, EPS+200 mm cca 5:30 h, EPS+900 mm až cca 8:34 h v závislosti na poloze čidla).

Vizuální hodnocení: Vizuální posouzení potvrdilo klíčový mechanismus u EPS: vytavení izolantu a vznik dutiny mezi podkladem a krycí vrstvou, která není systematicky provětrávaná, ale umožňuje proudění horkých plynů a může zvyšovat rychlost šíření požáru. Rozdíly mezi variantami byly nejlépe patrné na rozsahu zčernání taveniny a rozložení sazí:

• celoplošný EPS vykázal největší rozsah degradace (zčernání až do vysokých úrovní),
• neprůběžný pruh 200 mm již významně omezil rozsah stop v nadpražních úrovních (s lokálními projevy),
• průběžný pruh 900 mm soustředil výrazné stopy převážně do nejnižší úrovně (podlaží se spalovací komorou), přičemž za sekundárním otvorem se projevil „tepelný štít“ a zůstávaly zóny zachovalého (sublimovaného, ale nevytaveného) EPS.

4. Zkoušky velkého rozměru – výsledky zkoušky zdvojeného zateplení

Zkouška ZK5 ověřila chování alternativního řešení zdvojeného zateplení, kde byla na původní ETICS (150 mm) aplikována nová vrstva s MW (50 mm) a v oblasti otvorů byla první vrstva lokálně upravena přířezy MW v ostění/nadpraží. Výsledek byl z hlediska ochrany původní EPS vrstvy příznivý: původní krycí vrstva zůstala celistvá, EPS vykázal pouze lokální sublimaci v oblasti nad spalovací komorou a v úrovni spalovací komory na bočním křídle a nedocházelo k odkapávání částic. Vizuálně se projevilo lokální zčernání zejména v místech oslabení krycí vrstvy (např. prostupy termočlánků). Z hlediska teplotních kritérií nebylo zjištěno vertikální ani horizontální šíření požáru; žhnutí doznívalo do cca 3:35 h (poslední nadlimitní čidlo na V1). Prakticky významné je, že navržené úpravy v oblasti otvorů (ostění/nadpraží) v kombinaci s vnější MW vrstvou dostatečně odstínily původní EPS proti přímému působení požáru.

5. Závěr

Na základě provedených velkorozměrových zkoušek a jejich porovnání lze formulovat doporučení pro výše zmíněné tři klíčové otázky zadání RÚ ETICS. Je přitom nutné zdůraznit, že závěry vycházejí z omezeného souboru zkoušek (vždy jedna realizace dané varianty) a z hodnocení pouze dvou nejrozšířenějších izolantů v ETICS (EPS a MW); jiné hořlavé izolace nebyly ověřeny.

Z hlediska horizontálního šíření požáru nebylo u zkoušek v rámci RÚ ETICS prokázáno dosažení mezních stavů na sledovaných sloupcích na hlavním ani vedlejším křídle, a to i při konzervativně vyšším tepelném namáhání vedlejšího křídla kombinací konvekce a sálání od spalovací komory. V návaznosti na to se jako odůvodněné jeví doporučení, aby norma nepožadovala svislé požární pruhy (ani na hranici sousedních objektů, ani pro dělení fasády uvnitř objektu), s výjimkou míst, kde jsou již dnes vyžadovány nehořlavé izolanty A1/A2 z jiných důvodů (zejména souvislost s únikovými cestami).

Z hlediska vertikálního šíření požáru nebylo u variant s požárními pruhy zjištěno překročení kritérií na liniích H1 ani H2. To podporuje návrh, aby minimální výška základních požárních pruhů mohla být v běžných aplikacích snížena na 200 mm, při současném důrazu na kvalitu a uzavřenost systému. Vizuální hodnocení však ukázalo rozdíly v míře degradace EPS v úrovni podlaží se sekundárním otvorem; z hlediska prevence vytváření průběžných dutin po vytaveném EPS se proto jako preferované jeví pruhy průběžné, přičemž neprůběžné řešení by bylo vhodné připustit pouze za jasně definovaných okrajových podmínek (velké vzdálenosti otvorů, prokazatelné „uzavření“ systému ve všech kritických detailech).

Pro zdvojené zateplení se jako prakticky proveditelné a požárně účinné ukázalo řešení „obalení“ původního ETICS vrstvou z izolantu A1/A2 (min. 50 mm) s lokálními bariérami v oblasti otvorů; zkouška ZK5 potvrdila eliminaci šíření požáru i příznivé chování z hlediska odkapávání a žhnutí. Doporučuje se proto, aby norma umožnila bez nutnosti dalšího zkoušení obě varianty: (a) klasické řešení s pruhy procházejícími celou tloušťkou i původní vrstvy a (b) obalení původního ETICS nehořlavou vrstvou za definovaných limitů (např. maximální tloušťka původního ETICS a povinná kontrola kvality původního provedení).

Napříč variantami se zároveň jako kritický jev potvrdilo odkapávání u sestav s EPS (včetně variant s požárními pruhy) a opakované vznícení kaluže před vzorkem. Norma by proto měla explicitně řešit eliminaci odkapávání zejména v prostoru únikových cest a nad vodorovnými konstrukcemi, které mohou iniciovat další šíření požáru (např. ustupující podlaží nad střešními plášti bez klasifikace B_ROOF(t3)).

6. Literatura

1. ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení (2016). B.m.: Praha: ÚNMZ.
2. BS 8414-1. Fire Performance of external cladding systems — Part 1: Test method for non-loadbearing external cladding systems applied to the face of the building. 2002.
3. SP 105. External wall assemblies and facade claddings - reaction to fire. Stockholm: SP — Technical Research Institute of Sweden, 1985.
4. Brandverhalten von Baustoffen und Bauteilen, Teil 20: Besonderer Nachweis für das Brandverhalten von Außenwandbekleidungen. 2009.
5. ANDERSON, Johan. Finalisation of the European approach to assess the fire performance of facades. In: [online]. RISE — Research Institutes of Sweden. zima 2023. Dostupné z:
   https://www.ri.se/en/fire-safety/project/european-approach-to-assess-the-fire-performance-of-facades

Rozborový úkol byl poprvé představen v rámci konference IZOLACE 2026 na letňanském výstavišti v Praze a publikován ve sborníku konference. Na TZB-info byl článek podroben recenzi, dále pak autorem a redakcí upraven a doplněn.