Integrace poplachových systémů (1. část)
Setkáváme-li se v dnešní době s technickou bezpečností, nelze si nevšimnout, jak ji ovlivňují příbuzné obory. Chceme-li se ale i nadále bavit o poplachových systémech a možnostech jejich integrace, měli bychom se zamyslet nad skutečností, jestli se blížíme k dalšímu stupni jejich zdokonalení, anebo jestli jde spíše o deformaci původního záměru jejich aplikace, jakožto technických prostředků sloužících k ochraně majetku a osob.
© Siemens s.r.o.
Každý technický obor se svým přirozeným vývojem dostane do bodu, kdy je nutné zamyslet se nad skutečností, jestli určuje směr, anebo už podlehl vlivu okolí a byl pohlcen. Pro poplachové systémy nastala tato situace teprve nedávno.
V technických zprávách projektů určených k realizaci poplachových systémů se v dnešní době stále častěji objevuje požadavek na jejich integraci. Tato myšlenka je postavena na předpokladu převzetí modelu známého z jiných technických oborů – a to, že nám vzájemná komunikace libovolných systémů dovoluje využít možnosti, díky kterým můžeme jednotlivým aplikacím svěřit další úlohy, včetně těch, které pro ně nejsou (primárně/původně) určené.
Nedílnou součástí takto koncipovaných projektů je také propojení s nepoplachovými aplikacemi. Propojení s technologiemi, jako je například osvětlení, klimatizace, topení, řízení výtahů, správa energetiky, by nám v kombinaci s poplachovými systémy mělo přinést spoustu výhod – očekává se, že realizace takovéhoto jednotného funkčního celku by se, kromě jiného, měla projevit snížením provozních nákladů, jednodušším ovládáním, uživatelským komfortem a také vyšším stupněm inteligence – to vše při zachování požadovaného stupně bezpečnosti.
Je ale možné klást rovnítko mezi pojmy „integrovaný poplachový systém“ a „inteligentní budova“? Lze využívat všech možností daných otevřeným komunikačním rozhraním a dodržet alespoň základní platné standardy jednotlivých technologií a systémů?
IPS
U každého z poplachových systémů (I&HAS; ACS; VSS) jsou směrem k jejich „HW komponentům“, tak jako tomu bylo i dříve, nadále pevně stanoveny podmínky. Každý, kdo chce takový produkt uvést na trh anebo prodávat, musí vzít mimo jiné na zřetel minimálně zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele; zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků; zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky; ale také zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník. Rozhodneme-li se dále takovýto systém (ale i jeho jednotlivé prvky) nabízet jako poplachový, předpokládá se, že dojde k procesu ověřování jeho předepsaných vlastností (I&HAS/HAS – řada norem ČSN EN 50131; ACS/EACS – řada norem ČSN EN 50133 a ČSN EN 60839; CCTV/VSS – řada norem ČSN EN 50132 a ČSN EN 62676) a že budeme schopni doložit nejen výstup akreditované zkušebny, ale také tzv. certifikát shody od certifikačního orgánu. Pouze za splnění těchto základních předpokladů může být systém vydáván a nabízen jako poplachový.
Dále záleží již pouze na detailech smluvního vztahu dodavatele (v případě poplachových systémů jde o podnikání v oboru technických bezpečnostních služeb a dodavatel zde musí být držitelem koncesované živnosti „Technické služby k ochraně majetku a osob“) a objednatele, jestli bude tento systém v souladu s výše uvedenou legislativou také zrealizován. Tvrzení, že firma instalující poplachový systém může být podle některých výkladů souvisejících zákonů chápána jako „výrobce“, ponechme k diskuzi kompetentním odborníkům ‒ vždy ale platí, že dodavatel je zde tím, kdo má nejzásadnější vliv na konečné vlastnosti zrealizovaného systému.
Normou dané možnosti kombinování poplachových systémů jsou přehledně zpracovány v normě ČSN CLC/TS 50398 a i nadále platí, že jde zatím o jedinou standardizovanou cestu, kdy je možné mluvit o integrovaných poplachových systémech dle původního záměru jejich nasazování jakožto technických prostředků sloužících k ochraně majetku a osob.
Tento krátký legislativní úvod byl na místě z jednoho prostého důvodu. Jednotlivé i integrované poplachové systémy jsou stále častěji nabízeny jako součást multifunkčních celků a jen výjimečně je, z hlediska bezpečnosti, konečný výsledek přínosem. Po konzultaci s odborníky na problematiku dodržování legislativy jde, v převážné většině případů, o prokazatelné klamání spotřebitele (objednatele). I zde ale platí, že kde není žalobce, není ani soudce. Dovolávat se v takovém případě odpovědnosti projektanta nebo zhotovitele díla je dosti komplikované. Obecně platné paragrafy nového občanského zákoníku (např. § 2615 a § 2594) nejsou úplně jednoduše uchopitelné, a tak jediný subjekt v celém dodavatelsko-odběratelském řetězci, který by mohl být dohnán k odpovědnosti, je instalační firma. Ta jediná v rámci SoD (Smlouva o dílo) stvrzuje znalost prostředí a příslušných norem a závazně prohlašuje, že se jimi bude řídit. Ve stále rostoucím počtu případů na sebe firmy takto přenášejí odpovědnost za případné vady dané předchozí nedostatečnou kontrolou. V praxi jde nejčastěji o nedostatečné zadání, nulovou kontrolu projektové dokumentace jejím objednatelem a toleranci chyb v těchto podkladech ze strany obchodních oddělení obou zúčastněných stran. S lehkou ironií v hlase by se dalo tvrdit, že původní odpovědnost projektantů je v tuto chvíli „takřka“ zanedbatelná – jejich odpovědnost na sebe zcela nevědomky a dobrovolně postupně převzali další účastníci investiční výstavby.
Vnější vlivy
Integrovaný poplachový systém (dále již IPS) je systém se společným vybavením použitým k různým aplikacím a alespoň jednou poplachovou aplikací. Toto platí v kombinaci s jakoukoli jinou aplikací ‒ prohlásíme-li, že zrealizovaný systém je poplachový, měli bychom výše popsané zásady beze zbytku dodržet.
Otázkou je, co výsledku řekne uživatel – zrealizovaný systém zcela jistě nebude splňovat jeho laické představy o komfortu a dosažení předpokládaných úspor bude také diskutabilní. Význam slova integrovaný si u většiny realizací totiž od samého počátku mylně zaměňujeme s významem slova inteligentní. Základní rozpor kombinace dříve autonomních systémů vzniká už v počátku nedostatečným pochopením významu pojmů, jako jsou „systém inteligentní elektroinstalace“; „chytrý dům“; „inteligentní budova“ a „integrovaný systém“, a vede k tomu, že od libovolné kombinace očekáváme to samé.
Jedná se o přirozený projev vývoje člověka, který si snaží usnadnit práci a nechat věci řídit se samy. Bez nutnosti místní obsluhy, pouze za využití vzdálené kontroly pomocí libovolného displeje. Nemá smysl si nalhávat, že bezpečnost bude mít v takovémto případě přednost před komfortem. Ačkoli se výše uvedené pojmy používají ve stejných oblastech investiční výstavby, v praktickém významu jde o zcela jiné koncepce nasazení.
Společně s technologickým pokrokem, který kromě jiného nastartoval boom kamerových systémů, došlo také k rozvoji automatizovaného řízení budov obecně. Tento trend se nezadržitelně rozšířil nejen do všech stavebních oblastí – od průmyslových komplexů, přes výstavbu rezidenčních sídel, rodinných domů až k bytům menší rozlohy.
V rámci standardní investiční výstavby začíná být trh nasycen výrobci i dodavateli a prodejnost jakéhokoli systému stoupá s přislíbenými možnostmi. Základní lákadla, která jsou u systémů zajišťujících integrovaný celek nabízena, jsou následující:
- komfort, pohodlí a zábava,
- úspora energií a nákladů,
- bezpečí a ochrana.
Zapomíná se však na skutečnost, že na realizaci takovýchto systémových celků by se měli podílet všichni účastníci – investor, architekt, developer, odborní konzultanti, inženýři projekčního týmu, případně i budoucí uživatel, a to již od samého počátku projektu. Ačkoli je pro objednatele výsledkem jeden systém, je vzájemná spolupráce nutná i proto, že realizace navrhovaných řešení představuje zásah do různorodých oblastí s odlišnými cíli (tudíž i motivacemi).
Je potřeba si uvědomit, že vhodná kombinace splnění výše uvedených požadavků dělá i po mnoha letech praxe problémy většině odborných (úzce specializovaných) firem. Tlak na cenu (mnohdy jediné srovnatelné kritérium) jde proti původním koncepcím provozování jednotlivých, dříve autonomních systémů. Čím dál tím častěji zapomínáme na fakt, že požadavky investora, provozovatele, vlastníka mohou být v přímém rozporu – a co je možná ještě více zarážející, že výsledný kompromis nebývá v souladu se souvisejícími normami. U poplachových systémů platí toto tvrzení dvojnásob – budeme-li vycházet z nepsaných pravidel stavebních firem pro dnes již klasická „kolečka“ při výběrových řízeních na dodavatele jednotlivých technologií, zjistíme, že poplachové systémy jsou jen jednou minoritní částí z okraje technologického řetězce.
Emulace = degradace
Teoreticky bychom mohli dané téma rozebírat i nadále. Není to však cílem tohoto článku, a proto se dále zaměříme pouze na poplachové systémy.
Podle dnes obvyklé struktury vztahů při plánování většiny investičních akcí dochází k zařazení poplachových systémů do oblasti tzv. slaboproudů v rámci profesí „elektro“. Toto platí jak u rezidenční, tak i u komerční výstavby. U názorných příkladů „degradace“ poplachových systémů začneme u objektů menšího rozsahu.
Podíváme-li se do oblasti výstavby rezidenčních objektů (rodinných domů a bytů), je v této části investiční výstavby nejpoužívanějším pojmem z oblasti integrací tzv. inteligentní elektroinstalace. I zde se na obchodní úrovni tvrdí, že dokáže spojit standardní „bytové“ technologie do jednoho funkčního celku, a umožňuje nám tedy ovládat a řídit veškeré technologie a procesy (regulace vytápění a klimatizace, ovládání osvětlení, rolet a domácích spotřebičů). Je pochopitelné, že použití inteligentní elektroinstalace má výrazný vliv na přehlednost, komfort, bezpečnost a automatizaci. Není to sice levná záležitost, ale vyjma zmíněné bezpečnosti tyto představy obchodníků „s deštěm“ i platí. V přehledu informací o výhodách je bezpečnost pochopitelně jedním z klíčových pozlátek – málokdo ale pátrá po detailech.
Literatura
- ÚNMZ (Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví), www.unmz.cz
- ČSN CLC/TS 50398 Poplachové systémy – Kombinované a integrované systémy – Všeobecné požadavky
- ČSN CLC/TS 50131-7 Poplachové systémy – Poplachové zabezpečovací a tísňové systémy – Část 7: Pokyny pro aplikace
- ČSN EN 60839-11-1 Poplachové a elektronické bezpečnostní systémy – Část 11-1: Elektronické systémy kontroly vstupu – Požadavky na systém a komponenty
- ČSN EN 62676-1-1 Dohledové videosystémy pro použití v bezpečnostních aplikacích – Část 1-1: Systémové požadavky – Obecně
- ČSN EN 54-1 Elektrická požární signalizace – Část 1: Úvod
- ALARM FOCUS (Odborný časopis se zaměřením na problematiku bezpečnostních technologií), ISSN 1805-9007, ev. č. MK ČR E 21161
If we want to talk about possibilities of alarm systems integration, we should distinguish wheather we are heading to their further development or is it just a deformation of original idea of their use as technical tools to protect wealth and people.