Pokládka podlah na anhydritové potěry – 1. díl

Anhydritové potěry zaznamenaly svůj rozkvět v minulých letech, hlavně v souvislosti s rostoucí oblibou systémů podlahových topení, u kterých zvláště nachází své uplatnění. Bývají doporučovány dodavateli podlahových topení z důvodu vysokých hodnot tepelné vodivosti a dokonalému obtečení kolem hadic/drátů topných systémů – eliminace rizika vzniku vzduchových kapes. Kromě těchto vlastností mají i další nezanedbatelné výhody, z nichž většinu ocení hlavně stavební firmy provádějící jejich vylití a koncoví uživatelé.

Pohled PRO

Kromě uvedených výhod sádrových potěrů v kombinaci s podlahovým topením, nelze přehlédnout ani výhodu možnosti vylití podstatně větších ploch bez dilatačních mezer (oproti cementovým mazaninám), nenáchylnost na tvorbu trhlin (po zatuhnutí se mohou objevit drobné trhlinky v hloubce do desetin milimetrů, ty bývají odstraněny broušením anhydritu při odstraňování šlemu), snadnou zpracovatelnost – samozhutnitelnost, dlouhá doba zpracovatelnosti a snadná aplikace. Chtělo by se dodat, z pohledu stavební firmy provádějící aplikaci, ideální materiál.

I koncového uživatele přesvědčí argumenty velkých ploch bez přerušení dilatační mezerou, nižší váha oproti cementovým potěrům (ocení se hlavně při vestavbách), možnost menší tloušťky potěru (od 25–30 mm, ocení se hlavně při rekonstrukcích), ale hlavně i argument (absolutně) rovné plochy díky samonivelačním vlastnostem, tedy odpadnutí nutnosti provádění samonivelační stěrky před pokládkou podlahových krytin – tento argument bývá často faulem, jehož tíže vysvětlování padá na bedra podlahářské firmy, která bude následně provádět pokládku podlahových krytin.

Pohled (nikoliv) PROTI – pohled podlaháře

Má-li koncový uživatel již anhydritový podklad hotový, podlahářská firma má karty rozdány a finální výsledek pokládky podlahové krytiny je závislý na samotném výběru typu krytiny a na schopnostech a umu (a mnohdy i přesvědčovacích schopnostech) podlahářů.

Velké množství podlahářů nabralo během své praxe s anhydritovými potěry mnoho negativních zkušeností a tyto potěry jim tak vyvolávají vrásky na čele. V mnoha případech i více než oprávněně. Není nutné však potěry na bázi sádry předem odepisovat, hanit a odmítat případné realizace pokládek na ně. Tak jako ve všech oborech lidské činnosti, existují anhydritové potěry kvalitní i nekvalitní, pevné i méně pevné, zkrátka povedené a nepovedené. Hlavní roli tak hraje pochopitelně zkušenost aplikátora potěru a zvolený druh potěru – anhydritové potěry bývají dodávány s pevností tlaku od 20 MPa do 30 MPa a pevností v tahu 4 MPa až 6 MPa. Velká část problémů s těmito potěry tak bývá způsobena snahou na podkladu ušetřit, volbou co nejlevnějšího řešení a samotným neodborným provedením. Anhydritové potěry bývají dodávány i v pytlované formě, která láká k provádění i kutily bez řádných zkušeností. A výsledné potěry tomu mnohdy, bohužel, odpovídají.

Boule na anhydritovém podkladu prokreslená do vinylové podlahy

Boule na anhydritovém podkladu prokreslená do vinylové podlahy

Nevystěrkovaný anhydrit po sundání vinylového dílce

Nicméně na stavebním trhu v naší zemi je celá řada odborných firem majících bohaté zkušenosti s prováděním anhydritových potěrů a celá řada kvalitních materiálů. Není tak nutné (a ani možné) jedním šmahem odsoudit tyto potěry. Přesto podlaháře čeká, u některých typů podlahových krytin, nelehký úkol – vysvětlit budoucímu uživateli krytiny nutnost dodatečné úpravy podkladu před instalací krytiny a s tím souvisejících dalších finančních nákladů. Této problematice se budou podrobněji věnovat příští díly článku.

Před pokládkou krytiny

Před pokládkou na anhydritové potěry je nezbytné zohlednit několik důležitých faktorů. Úplně první činností podlaháře by měla být kontrola, zda byl potěr řádně obroušen. Po vylití a zatuhnutí se na anhydritu vytváří tenká vrstva – tzv. „šlem“. Ten musí být odstraněn zbroušením. Nedojde-li k jejímu odstranění, anhydrit vysychá mnohem pomaleji a na vrstvu šlemu se nesmí pokládat podlahové krytiny, obzvláště krytiny lepené k podkladu. Odstranění šlemu se provádí cca po 7–14 dnech od vylití. Tento proces by měl být proveden realizátorem podkladu. V praxi se tomu tak neděje a stavební firma maximálně informuje zákazníka, aby tuto činnost provedl podlahář před pokládkou krytiny – někdy však ani to ne. Proto by měl podlahář provést kontrolu, zda bylo odbroušení provedeno, ideálně však informovat o tomto nezbytném kroku zákazníka, aby ten zajistil u stavební firmy provedení.

Přestože jsou anhydritové potěry samonivelační, tedy teoreticky by jejich aplikace měla přinést výsledek rovné plochy, nebývá tomu tak vždy, hlavně rohy místností bývají krizovým místem. Kontrola rovinnosti podkladu je tak nezbytnou součástí podlahářovy činnosti.

Mezi nejdůležitější procesy kontroly podkladu patří měření zbytkové vlhkosti. Zvláště u tohoto typu podkladu nesmí dojít k zanedbání, protože výrobci (a normou) požadované zbytkové vlhkosti podkladu, povolené pro pokládku podlahových krytin, jsou podstatně nižší, než je tomu u cementových potěrů. Určitým bonusem je, že požadovaná hodnota zbytkové vlhkosti je stejná pro všechny typy podlahových krytin – podlahář si tak nemusí pamatovat rozdílné hodnoty (jako je tomu u cementových potěrů) pro různé typy krytin. Požadovaná hodnota zbytkové vlhkosti je udávána v hodnotě 0,5 % u podkladů bez podlahového topení, 0,3 % u podkladů s podlahovým topením. A protože každé pravidlo má svou výjimku☺, pro paropropustné textilie jsou přípustné hodnoty 1 %, respektive 0,8 % u podkladů s podlahovým topením.

Měření vlhkosti anhydritu – vysekaný vzorek

Měření vlhkosti anhydritu

V závislosti na pokládaném typu podlahové krytiny a způsobu pokládky je nezbytné provést ještě jednu kontrolu podkladu, a to kontrolu pevnosti v tahu odtrhovou zkouškou.

Specifika pokládky jednotlivých krytin na anhydritové potěry jsou odlišná. V příštích pokračováních článku se zaměříme na jednotlivé typy krytin.

Pokračování článku v příštím díle – pokládka vinylových podlah na anhydritové potěry