Názvosloví podlah – udělejte si v něm pořádek

Pojmy zažité

Asi nejběžnějším pojmem v podlahářském světě, známým i u široké veřejnosti, je „plovoucí podlaha“. Když se vysloví, každý ví o čem je řeč, o co se jedná. Nebo si to alespoň myslí. Určitě každý podlahář zažil, během své praxe, koncového uživatele hovořícího o plovoucí podlaze – ať už v dobrém („rád bych si u vás koupil plovoucí podlahu“) nebo i ve zlém („plovoucí podlahu za žádnou cenu nechci“). A zcela automaticky měl na mysli podlahu laminátovou. Podobným případem je název „lino“ evokující pvc krytiny, mající pramálo společného s původním originálem, tedy linoleem.

Lze však říci, že minimálně tyto dva pojmy v krajích od Aše až po Jablunkov, a vzhledem ke společné historii i u našich východních bratrů, takřka zlidověly a jejich každodenní užívání malinko pozměnilo jejich původní smysl. Tento jev lze v běžném životě připodobnit např. ke slovu „benzínka“, označující čerpací stanice pochopitelně i jiných značek než jen českého distributora pohonných hmot nebo ke slovu „luxování“, vzniknuvšího z původního názvu švédského výrobce vysavačů – společnosti AB Lux.

Zkusme se podívat na správný, chcete-li původní, smysl těchto slov a jejich profesionální užívání při komunikaci s koncovými uživateli.

Plovoucí podlaha

Plovoucí podlaha neznačí typ krytiny, tedy podlahu laminátovou. Proč mnoho (a nebál bych se použít i termín většina) lidí laminátovou podlahu takto nazývá?

Laminátové podlahy byly vyvinuty v sedmdesátých letech minulého století. Díky studenoválečné izolaci tehdejšího Československa zavítaly do našich končin až v letech devadesátých, možná až na nepatrné výjimky. Hlad po nových „západních“ materiálech nastartoval neuvěřitelný boom laminátových podlah, kdy nebylo Čecha, který by neměl s tímto typem krytiny osobní zkušenost. A protože pokládka probíhala plovoucím způsobem, což bylo opět určité novum, do lidského podvědomí se dostalo sousloví „laminátová plovoucí podlaha“, zkráceně „plovoucí podlaha“, ještě stručněji „plovka“ – a synonymum v nesprávném slova smyslu bylo na světě. A přestože boom tohoto typu podlahovin je pryč, slovní spojení v lidské paměti zůstalo (a nejspíše i zůstane dále).

Chceme-li se podívat na správný význam pojmu plovoucí podlaha, budeme se pohybovat ve dvou rovinách. Rovině stavebně projektové a rovině podlahářské. Použijete-li pojem „plovoucí podlaha“ před odborníkem na projektování pozemních staveb, automaticky si představí něco jiného než podlahář = z podlahářského úhlu pohledu si představí podklad.

Plovoucí podlaha je podlaha, která není pevně spojena s horizontální ani vertikální konstrukcí, splňující celou řadu požadavků na zvukovou a tepelnou izolaci. A z pohledu stavebních projektantů tak tedy nejde značit podlahové krytiny… V tomto bodě vzniká určitá třenice, která je již spíše v přesnosti doslovného naplnění dané terminologie, ale neměnící podstatu věci.

Zjednodušeně řečeno: plovoucí podlaha není ukotvena k podkladu nebo ke stěnám. A tuto definici již naplňují i několikrát zmíněné laminátové podlahy. Ale protože tuto definici splňují i další typy podlah, nemohou si tento název ponechat čistě pro sebe. Plovoucí podlahou tedy, v naší (= podlahářské) branži značíme způsob pokládky, nikoliv typ krytiny.

Lino

I s tímto pojmem, v nesprávném smyslu užití, se již setkal každý český podlahář – zákazník hovořící o „linu“ či dokonce „linoleu“, mající však na mysli nikoliv přírodní linoleum, ale produkt z pvc.

Původní pojem „lino“ byl zkráceninou slova „linoleum“ – přírodní podlahoviny vyráběné od poloviny devatenáctého století, postupně zdokonalovaným výrobním procesem i složením, až do podoby dnešních dní. Nedostatek valutových prostředků v socialistickém státním zřízení vedl k zadání výroby náhražky této krytiny, vyráběné z nám dostupných komodit a s nižšími výrobními náklady. Vzniklý produkt, vyrobený z pvc, pak nahradil u nás nedostupnou přírodní podlahovinu a díky svým vlastnostem (a ceně) nalezl široké uplatnění v bytové i veřejné sféře. A právě masivní rozšíření této krytiny a vzhledová podobnost, včetně tehdy používaného názvu, vedly ke vzniku „mylného“ označení „lino“ či „linoleum“ pro pvc produkty.

Linoleum (či lino) je produkt, při jehož výrobě jsou používány přírodní obnovitelné zdroje – lněný olej, dřevitá moučka, borovicová pryskyřice a přírodní pigmenty a juta (sloužící jako podklad).

Pojmy novější a nové

Přestože někdy lze nabýt dojmu, že v oblasti podlahových krytin již vše podstatné vynalezeno bylo, skutečnost je opačná. Příkladem může být nástup vinylových dílců, jež během několika málo let ukously ohromný díl koláče prodeje a obliby podlahových krytin. Realita dnešních dní, kterou si ještě před deseti lety nikdo neuměl představit. A s nástupem nových typů krytin, ale i jejich dalším vývojem, jsme nuceni absorbovat nové termíny, kterými nás zásobují nejen samotní výrobci, ale i marketingoví odborníci. Termín „vinyl“ tak již u nás (myšleno v oboru podlahových krytin) zdomácněl, ale přichází termíny další a další (a další a další).

Vinyl

Doba, kdy toto slovo značilo jen hudební nosiče obvykle černé barvy, je v nenávratnu. Mladší generace již má toto slovo spojené více s podlahovými krytinami než s romantikou hudby linoucí se z gramofonu (mimochodem tento typ hudebních nosičů zažívá svou renesanci a naše republika patří mezi TOP výrobce gramofonových desek). Ale čemu vlastně říkáme vinyl? A proč?

Vinyl je zkratka vzešlá ze slova polyVINYLchlorid, zkráceně PVC. Tento základ je dále využíván k výrobě odlišných subtypů podlahových krytin, jejichž názvosloví je produktem marketingových oddělení výrobců a zvyklostí jednotlivých trhů:

Vinyl – ustálené názvosloví pro vinylové dílce. Využít tohoto chápání názvu (a hlavně popularity si nesoucí) se zcela logicky snaží i někteří výrobci rolových produktů a není tak ničím neobvyklým setkat se na trhu v ČR s produkty označenými „vinyl v rolích“. A aby to nebylo tak jednoduché, u vinylových dílců se setkáváme i s dalšími označeními:

LVT – zkratka vzniklá z anglických slov Luxury Vinyl Tiles (luxusní vinylové dílce). Při nástupu popularity vinylových dílců se snažili výrobci (hlavně tedy jejich zaměstnanci marketingových oddělení) odlišit tyto novinky od zaběhlých produktů. Název pvc (používaný pro rolové produkty), nebo jeho varianty typu „pvc v dílcích“, tak byly předem vyloučeny a začal být používán a propagován název LVT, odkazující na určitou výjimečnost těchto podlahovin. Pravdou je, že v zemích historické Koruny české se tento novotvar až tolik neujal a v ústním podání koncových zákazníků byl nahrazen jednoduchým slovem „vinyl“. A i u našich západních sousedů i jiných národů EU se zkratka LVT velmi často nahrazuje národním ekvivalentem českého „designová podlaha“ – Designboden v Německu, Designvloeren v Holandsku, atd.

Dryback – evolucí (luxusních) vinylových dílců došlo k rozšíření jejich způsobu užití, respektive způsobu pokládky. Místo původních dílců určených jen k celoplošnému přilepení na podklad byly vyvinuty dílce opatřené zámkovými spoji pro plovoucí pokládku. A vznikla tak potřeba jejich rozlišení. Zatímco u zámkových dílců stačilo připojit k názvu slovo „click“ (či jeho obdobnou variantu), u lepených dílců začal být využíván název „dryback“ (případně „LVT dryback“) – slovo nemající česky ekvivalent. Setkáte-li se tedy s podlahou označenou tímto slovem, vězte, že se jedná o vinylové dílce určené k pokládce celoplošným přilepením (k podkladu či k podložce).

PVC – i když bychom takto teoreticky mohli označovat všechny produkty podobného složení (tedy i vinylové dílce), v oboru podlahových krytin se ustálilo toto označení pro produkty vyráběné v rolích (pásech). Jak je uvedeno výše, tyto produkty nemají z technického či výrobního hlediska nic společného s linoleem.

Rigid

Vinylové podlahy, s největší pravděpodobností, dosáhly svého vrcholu. V západní Evropě nastupuje nová vlna podlah, mající ambici zopakovat úspěch vinylových dílců, vlna označovaná také jako nová generace vinylů, vlna skrytá pod všeobecným názvem „rigid“.

Základ těchto podlahovin je od vinylových naprosto odlišný a na to právě ukazuje použitý název, v češtině znamenající „tuhý“. Konstrukce krytiny není tvořena polyvinylchoridem, ale kompozitem. A protože kompozit je materiál vzniklý spojením dvou a více materiálů, u rigidů se můžeme potkat s dalšími pojmy:

SPC – opět se jedná o zkratku z anglických slov. Ale, možná i z důvodu relativně krátkého výskytu na trhu, vysvětlení této zkratky nemá jednoznačný výklad. V odborné zahraniční literatuře lze nejčastěji nalézt následující vysvětlení zkratky: Stone Polymer Composite, Stone Plastic Composite, Solid Polymer Core. Byť se od sebe tato vysvětlení mírně odlišují, jejich význam je víceméně shodný. Ukazuje na skutečnost, že nosná deska je vyrobena ze sloučeniny drceného kameniva (stone = kámen), a to konkrétně vápence, a menšího podílu plastu, zajišťujícího přece jen určitou elasticitu.

WPC – druhý typ krytiny, prezentovaný jako „rigid“. V Evropě zkratka prezentuje Wood Plastic Composite, v USA (a Asii) Water Proof Core (= voděodolný nosič). Oproti spc obsahuje dřevité materiály (dřevitou moučku) a tedy menší podíl kameniva, i když výrobci stále ve větší míře nahrazují dřevní materiály plastifikátory s vlastnostmi podobnými dřevu.

Vzhledem k vrstvené konstrukci jsou si spc a wpc podlahy velmi podobné. Větší obsah kamenné složky u spc však přináší výhodu větší pevnosti a tvarové stability oproti wpc. Složení materiálů svádí k myšlence na jejich absolutní nenasákavost vodou, ale není tomu tak. Jejich vlastnosti lze označit jako voděodolné – působení vody (či dlouhodobé vlhkosti) má i u těchto podlah své limity.

Rigid podlahy, nebo chcete-li rigidové podlahy, jsou teprve na začátku svého životního (prodejního) cyklu. Proto můžeme v blízké budoucnosti očekávat příchod dalších typů, konstrukcí či mixů konstrukcí a s tím souvisejícího nového názvosloví.

A dál?

Kromě výše uvedených zavedených názvosloví podlahových krytin již dnes existují krytiny nové, jejichž názvy (respektive typové značení) ještě není pevně ukotveno v našem podvědomí. Bývají tak, nejspíše prozatímně, označovány dle některé své důležité vlastnosti. Namátkou „pvc free“ – označení krytin bez obsahu pvc, „bio podlahy“ – elastické krytiny vyrobené čistě z přírodních zdrojů, atd. Vývoj jednoznačně směřuje k ekologičnosti a to nejen ve fázi výroby podlah, ale i v jejich užitných vlastnostech.