logo TZB-info

estav.tvnový videoportál

Reklama

Projekt povrchového odvodnění obytného areálu

Článek popisuje problematiku praktického využití již známých technických zařízení pro nakládání s dešťovou vodou v průběhu zpracovávání jednotlivých projektových stupňů přípravy výstavby obytného areálu.

Reklama

1 Úvod

Problematika hospodaření s dešťovou vodou byla v posledních letech v naší republice poměrně podrobně komentována a prezentována na mnohých seminářích a konferencích a v mnoha odborných publikacích. Mnohokráte byla podrobně popisována technická zařízení pro dopravu dešťové vody jinými objekty než kanalizací, a to včetně navrhovaných příčných řezů a souvisejících objektů, retenčních nádrží, usazovacích a havarijních nádrží, atd. V podstatě by se mohlo zdát, že masovějšímu využívání moderních metod, které preferují hospodaření s vodou a nakládání s ní přírodě blízkým způsobem téměř nic nebrání. Při mnoha jednáních u nových záměrů jsem nabyl přesvědčení, že prováděné presentace se dostávají prakticky ale jen k odborné veřejnosti vodařské a osvěta v tomto směru stále ještě pouze nesměle klepe na dveře investorů, architektů a ostatních stavebních inženýrů. Ti všichni se ale musí také aktivně podílet při návrhu přírodě blízkých odvodňovacích systémů ve kterých je preferováno hledisko hospodaření s dešťovými vodami. Podíl na tomto stavu má určitě i nedostatečná legislativa v tomto směru a ne vždy dostatečná podpora projektanta-vodaře ze strany vodohospodářských útvarů a dalších orgánů státní správy.

Proto patrně mnohdy projektantovi v jeho snaze využití nových způsobů hospodaření a dopravy dešťových vod pomůže výskyt podmínek při kterých prakticky nelze vhodným způsobem klasická řešení s využitím kanalizací použít.

Měl jsem možnost se několika takovýchto projektů zúčastnit a v dalším textu bych se snažil upozornit na problematiku praktického využití již známých technických zařízení pro nakládání s dešťovou vodou v průběhu zpracovávání jednotlivých projektových stupňů přípravy výstavby obytného areálu.

2 Popis obytného areálu

Obytný areál byl navržen v nezastavěném poměrně rovinatém území na ploše téměř 9 ha. Lokalita má cca trojúhelníkový tvar v jihovýchodní špičce dosahující až k potoku protékajícím od západu k východu. Povrch území má sklon severovýchodním až ve východní části jihovýchodním směrem, tzn. až na východní stranu území je sklon směrem od potoka. Celkem bude v areálu postaveno 9 obytných objektů pro cca 1830 obyvatel (viz. Obr.č.1). Ve stávajícím objektu východně od areálu je 30 obyvatel. Ve výhledu se počítá i se zástavbou jižním směrem mezi navrženým areálem a potokem, kde by mohlo být dalších cca 1870 obyvatel. Součástí areálu měl být v severovýchodním prostoru prodejní objekt cca charakteru LIDL, ale protože tehdejší výklad zákona by znamenal nutnost posouzení záměru podle zákona 100/2001 Sb. (proces EIA), investor chtěl ušetřit a nechtěl zdržovat přípravu realizace areálu, a tak od této výstavby upustil a v území je navržena jen obytná zástavba.

Zásadní význam pro návrh hospodaření s dešťovými vodami měly geologické a hydrogeologické poměry území. Povrch staveniště je pod nepravidelnou vrstvou navážek tvořen sprašovými nebo deluviálními hlínami. Jejich mocnost narůstá od 2,2 ÷ 3,0 m až na 5,0 m a více směrem od jihu k severu. Pod hlínami byl ve všech sondách zastižen povrch křídových hornin. Jde o sedimenty cenomanu zastoupené zde buď tmavými jílovci nebo glaukonitickými pískovci. Povrch cenomanských sedimentů je navětralý, tj. jílovce větrají do jílů a pískovce jsou místy rozložené až na hlinitý písek. Skalní podloží zájmového území je tvořeno zvrásněnými svrchnoproterozoickými (algonkickými) horninami. Ve východní části zájmového území leží hloubka povrchu proterozoických hornin v intervalu 8,5 ÷ 11,5 m pod terénem, v centrální a východní části území předpokládáme hloubku > 10 m.

Navážky jsou materiálově heterogenní a neulehlé a vyznačují se tak i určitou, a těžko blíže specifikovatelnou, propustnostní variabilitou v rozsahu až několika řádů - kf=n.10-6 až n.10-8 m.s-1. V podloží navážek je prakticky nepropustná vrstva rostlých kvartérních zemin (GT2 a GT3), které mají stanoven koeficient filtrace kf=1.10-9 m.s-1.

Hladina podzemní vody leží v hloubkách 3,3 ÷ 6,0 m pod úrovní stávajícího terénu.


Obrázek 1 - Dispoziční řešení navrženého areálu v DUR

3 Vstupní podmínky pro návrh odvodňovacích systémů

Jižně od potoka je v obci vedena jednotná kanalizace, která je dále zaústěna do jedné menší ČOV v Praze. Výškové poměry území prakticky vylučovaly možnost použití klasické dešťové, popř. jednotné kanalizace, protože ta by se (bez použití přečerpávací stanice) při dodržení požadavků Městských standardů v Praze dostala téměř 2 m pod dno potoka a případně i cca 2,5 m pod dno jednotné kanalizace. Použití čerpací stanice pro dešťové vody bylo zamítnuto a byl proto dán volný prostor pro hledání přírodě bližšího nakládání s dešťovými vodami.

Investor zamítl použití dešťových vod pro technologické účely (Jedním z hlavních důvod pro zamítnutí, kromě finančních nákladů, byla nedůvěrou investora v tato provozně neověřená zařízení. Po cca 1,5leté spolupráci se téhož investora podařilo k použití tohoto využití dešťové vody již přesvědčit, a to u objektů prakticky sousedících s navrženým areálem).

Vzhledem k vlastnostem podloží, které bylo zařazeno do skupiny VII (podle Jetel, 1973), tj. velmi slabě propustných materiálů, byla možnost využití vsakování pro kompletní řešení problematiky dešťových vod také vyloučena. Prakticky tedy zbylo řešení odvedení dešťových vod povrchovými či mělce podpovrchovými zařízeními přes retenci a havarijní nádrž do potoka.

Splaškové vody budou odváděny kanalizací do čerpací stanice umístěné v jihovýchodní části areálu (u komunikace), odkud budou přečerpávány do jednotné kanalizace na druhé straně potoka. Do této kanalizace bylo nutno odvést i dešťové vody z vjezdů do podzemních garáží, protože je nebylo možno z výškových důvodů zaústit ani do podpovrchových odvodňovacích objektů. Jedná se proto o určitý typ modifikované kanalizace.

4 Navržená odvodňovací zařízení

V následujícím textu jsou popsána vybraná odvodňovací zařízení, vývoj jejich řešení v jednotlivých projektových stupních a zásahy investora do jejich technického navrhování.

4.1 Sběrné příkopy

Základním odvodňovacím prvkem jsou dva sběrné příkopy, které jsou vedeny podél severního a jižního obvodu areálu a spojují se v jeho jihovýchodním rohu. Jedná se o otevřené příkopy do nichž jsou zaústěna všechna další odvodňovací zařízení od jednotlivých objektů a z ploch v areálu.

Příkopy jsou navrženy jako trvale zatravněné prostory s lichoběžníkovým dnem se zpevněným podloží dna zaválcovaným štěrkem s ornicí a s odrnováním dna. Při návrhu trasy těchto příkopů byla snaha o vytvoření meandrovitého průběhu koryta. V některých místech ale byla tato snaha omezena prostorovými podmínkami. V místech zaústění odvodňovacích příkopů bude dno a svahy sběrného příkopu zpevněny kamennou rovnaninou v rozsahu 1,0 m nad a 2,0 m pod vyústění odvodňovacího příkopu.


Obrázek 2 - Návrh profilů sběrných příkopů

Sklon dna příkopů byl navržen v malých spádech, aby bylo možno zaústit vody do potoka. Nevhodná konfigurace terénu (v převážné části sklon k severu) vedla k výraznému zahloubení příkopů (více jak v polovině úseků 3,5÷4 m). Toto výškové řešení zůstalo prakticky stejné od projektu DUR až do realizačních projektů a ve všech projektech bylo upozorněno na potřebu řešení čistých terénních úprav tak, aby vhodným způsobem navazovaly na navržené příkopy a případně minimalizovaly rozsah svahů 1:2. V rámci DUR si nechal investor zpracovat model areálu prakticky dvourozměrný a s navrženými příkopy souhlasil bez připomínek. Až při zpracování realizačních dokumentací došlo ke zpracování modelu areálu s použitím skutečného výškového návrhu těchto příkopů, které při použitém výškovém měřítku byly investorem charakterizovány jako "hlubší kaňony". Došlo k živému střetu s investorem, který požadoval okamžité zvýšení dna příkopů, předělání celé koncepce odvodnění, atd. Po několika jednáních byl původní návrh akceptován a v modelu došlo k "upřesnění výškového měřítka".

V rámci projektu DUR nebyly prakticky vůbec řešeny terénní úpravy a trasy cestiček ani v nejbližším okolí objektů. Z dostupných údajů byla na sběrných příkopech předpokládána potřeba výstavby propustků, jejichž délka byla odhadnuta na cca 60 m. S ohledem na nový obytný areál, kde bude pravděpodobně mnoho rodin s malými dětmi a hluboké vedení příkopů byl navržen konstrukčně profil propustků DN 1000.

V rámci zpracování DSP bylo investorem nově požadováno zrušit jakýkoliv zásah do cizího jižně umístěného pozemku. To si vyžádalo úpravu trasy jižního příkopu a návrh tří propustků. Další propustky vznikly na severním příkopu posunutím točky autobusů k areálu a návrhem pěších cestiček. V RDS došlo i ke změně řešení čel propustku - z původně svislého čela se zdí obloženou kamenem bylo v RDS investorem prosazeno šikmé čelo ve sklonu terénu s betonovým povrchem /vliv snahy o ušetření nákladů). V realizační dokumentaci byla nakonec celková délka navržených propustků přes 160 m.

4.2 Retenční příkop a retenční prostor

Potok, do kterého jsou dešťové vody odváděny není z pohledu správce ve vyhovujícím stavu. Koryto není v mnoha úsecích kapacitní a dochází k častému zaplavování soukromých pozemků, a to i v obcích. Při zpracování projektu pro územní rozhodnutí (DUR) byl dán požadavek Povodí Labe na "nezvýšení průtokových poměrů" v potoce vlivem výstavby areálu (ve všech teoretických případech). Tento poměrně obtížně splnitelný požadavek byl následně upraven. Upřesnění vycházelo ze zkušeností simulačních posouzení urbanizovaných a neurbanizovaných povodí, podle kterých se vliv urbanizace projevuje významně do úrovně pětiletého deště, a proto bylo dohodnuto, že limitní povolená vypouštěná velikost odtoku z areálu bude rozdíl mezi odtokem ze stávajícího území a z území po výstavbě, při použití deště periodicity n=0,2 (jednou za 5 let). Velikost retenčního prostoru byla stanovena dle ČSN 75 6261. Velikost odtoku měla do vypočtené limitní hodnoty stoupat tak, aby maximálně napodobila odtok z přirozeného povodí. V projektu pro územní rozhodnutí byl dle uvedených zásad a požadavků navrhnut retenční prostor a zařízení pro škrcení odtoku, které mělo uvedenou podmínku splňovat.

Před zpracování projektu pro stavební povolení (DSP) došlo ke změně referenta na Povodí Labe a celý původně velmi podrobně prověřovaný a propočítávaný princip postupného nárůstu velikosti odtoku z retenčního prostoru (až na max. 160 l/s) se na základě definitivního stanoviska "zjednodušil" na požadavek maximálního ovladatelného odtoku 45 l/s pro periodicitu deště n=0,5 (jednou za 2 roky), který bude zajištěn vírovým ventilem. Pracnost návrhu technických opatření a zařízení pro splnění takovéhoto požadavku je mnohem menší než u varianty v DUR, ale s napodobení přirozeného odtoku z území prakticky nekoresponduje. Toto řešení vyžaduje větší retenční objem. Zde se ale projevila flexibilita otevřených retenčních prostor a vhodnost zakreslení retenčních prostor v projektu pro územní rozhodnutí s určitou rezervou. Po provedení výpočtu nového potřebného retenčního objemu nebylo nutno provádět změnu projektu pro územní rozhodnutí.

Zajímavé je porovnání uvedeného požadavku s dnes obvykle navrhovanými požadavky na omezení odtoku. Nejčastěji se dnes požaduje maximální odtok 10 l/s ha. Zde je zcela zásadní uvést vždy, zda se jedná o hektar celé plochy, nebo o tzv. "redukovaný hektar" (zjednodušeně lze říci, že jde o přepočet celé plochy na plochu zpevněnou). Druhý přísnější požadavek uvádí maximální hodnotu 3,3 l/s ha. Požadovaných 45 l/s odpovídá povolenému odtoku 5,08 l/s ha z celkové plochy, nebo 14,3 l/s ha z redukované plochy.

Retenční prostor byl navržen bez stálé hladiny a je umístěn mezi navrženými bytovými domy D6 a D7 a stávajícím obytným objektem podél komunikace. Dno příkopu je v tomto úseku vedeno cca 4 m pod terénem a tudíž se takto vzniklý prostor pro retenční účely prakticky nabízel. Tvar je navržen takový, aby byl prostor při zachování zatravněných svahů maximálně využit pro retenční účely se současným zajištěním stability okolní zástavby. V prostoru severně od stávající a navrhované výstavby je již dostatek místa a lichoběžníkový retenční příkop byl zvětšen do tvaru retenčního prostoru. Svahy tohoto prostoru jsou od základního lichoběžníkového koryta vedeny ve sklonu 1:10 až k napojení na stávající terén. Tímto řešením je dosaženo zvětšení retenčního prostoru potřebné pro splnění požadavků Povodí Labe.


Obrázek 3 - Vzorový příčný řez retenčním příkopem

Na soutoku jižního sběrného příkopu a retenčního příkopu bude dno a svahy opevněno dlažbou z lomového kamene uloženou do cementové malty. V tomto místě bude umístěn výpustní objekt z retenčního prostoru s vírovým ventilem. Součástí objektu je i havarijní přepad z retenčního prostoru. Při návrhu kapacity bezpečnostního přepadu byla snaha na "maximální" zajištění bezpečnosti obytných objektů před zatopením. Posouzení je proto i na průtok 804 l/s (pro 30minutový déšť s intenzitou 256 l/s ha - déšť s periodicitou n=0,01 vyžadující při řízeném odtoku maximální retenční objem). Odtok je navržen DN 600 na návrhový beztlakový průtok 502 l/s (pro intenzitu 160 l/s ha), maximální průtok 804 l/s bude převeden při výšce hladiny 0,42 m nad hranou bezpečnostního přepadu, kdy ještě nejsou ohroženy okolní obytné objekty zaplavením. Zde se opět projevil vliv velkého nárůstu retenčního objemu v otevřeném retenčním příkopu a prostoru - při výšce vody 1,2 m nad dnem (v úrovni bezpečnostního přepadu) je retenční objem 664 m3 a při maximální výšce 1,62 m nad dnem je již 1 390 m3.


Obrázek 4 - Vzorový příčný řez retenčním prostorem

4.3 Okrasná jezírka

V prvním návrhu koncepce odvodnění areálu byla na sběrných příkopech navržena celkem tři okrasná jezírka. V DUR a v DSP se jejich řešení i umístění investorovi líbilo, až při zpracování RDS došlo k hledání úspor a v definitivním RDS je již jezírko pouze jedno (úspora cca 600 tis. Kč). Plocha jezírka v návrhové hladině bude 160 m2 s objemem 173 m3 a půdorysnými rozměry cca 9*16 m. Hloubka vody bude 1,0÷1,3 m. Stěny jsou navrženy v mírnějším sklonu s opevněním lomovými kameny tak uloženými, aby případně potřeby umožnily (jako schody) výstup s jezírka. Na základě požadavku investora bude začínat kamenný obklad vnitřní zdi 0,50 m nad dnem jezírka (důvod byl opět snaha zlevnění výstavby). Kamenný obklad byl navržen z lomového kamene o průměrné velikosti 250/200 mm uloženým do cementové malty se zděním typ divočina (nepravidelný obklad). Dno jezírka bude vytvořeno z jílového těsnění. Nad ním je ochranná netkaná geotextílie 200 g/m2 a nad ní 0,30 m silná ochranná vrstva ze štěrkopísku.


Obrázek 5 - Vzorový řez zdí jezírka

4.4 Odvodňovací zařízení

Jedná se o komplex zařízení na odvádění dešťových vod od objektů a volných ploch do sběrných příkopů. Odvodňovací zařízení jsou navržena jako kombinace povrchového a podpovrchového odtoku. Základním prvkem je mělký travnatý příkop, který je kapacitně schopen zajistit odvedení vody do povrchových příkopů. Pouhé vedení dešťové vody povrchově bylo zamítnuto, a to i vzhledem k malé odolnosti tohoto systému vůči antropogenní činnosti (k zahrazení příkopů může kromě jiného dojít jak špatnou údržbou, tak i např. jako výsledek dětských her). Zároveň se předpokládala potřeba zakrytí těchto odvodnění např. při podchodu komunikací, cestiček, apod. Proto se jako doprovodná odvodňovací složka navrhlo drenážní potrubí DN 200 umístěném ve štěrkopísčitém obsypu pod příkopem. Drenážní potrubí má vždy sklon ke sběrnému příkopu, přičemž v některých úsecích bylo nakonec nutno v RDS navrhnout sklon dna příkopku na terénu jiný. Příkopek pak v některých případech slouží jak k odvodu vody, tak i jako akumulační prostor před vsáknutím vody do drenážního potrubí. Tento systém je doplněn drenážními šachtičkami umístěnými převážně v lomových bodech potrubí. Jako vhodný doprovodný jev tohoto systému lze označit předčištění vody při průsaku do drenáže a také zpomalení odtoku.

Toto řešení i dobře navazuje na úseky, kdy dochází k podcházení cestiček, vozovek a jiných překážek. V těchto úsecích je drenážní potrubí nahrazeno potrubím plným. S výhodou lze do tohoto systému zaústit i odvodnění pláně vozovky, které je při použití kanalizací standardně zaúsťováno do uličních vpustí.


Obrázek 6 - Vzorový příčný řez odvodňovacím příkopem s drenáží

Při zpracování projektu DSP se rozhodl investor do vnitrobloků objektů nad strop garáží umístit předzahrádky pro přízemní byty. Následně došlo ještě ke snížení terénu nad garážemi z původních slibovaných min. 0,9 m na cca 0,3 m (vliv požadavku umístění vnějšího terénu 150 mm pod podlahu přízemních bytů). Tyto požadavky vedly ke změně původního řešení vedení dešťové vody nad garážemi. Dešťové vody od dešťových svodů budou odváděny plným odvodňovacím potrubím uloženým na stropě garáží. Dešťová voda z povrchu nad garážemi prosákne až ke stropu garáží a bude dále vedena po jejím povrchu až do sběrného drenážního potrubí umístěného na konci podzemních garáží. Tato sběrná drenáž je následně zaústěna do plné drenáže odvádějící vodu ze střech.

Návrh řešení čistých terénních úprav nebyl zpracován trojrozměrně digitálně a tak lze předpokládat, že umístění některých úžlabí v terénu bylo v RDS i s ohledem na "důsledky tvůrčí činnosti" dodavatele stavby možno pouze předpokládat. Bylo proto dohodnut, že v RDS budou navrženy zpevněné příkopy či úžlabí jen v jasných případech a po výstavbě v rámci provozu budou případně vzniklé erozní rýhy nahrazeny příkopy s odrnováním, v případě potřeby i se zpevněním podloží příkopů.

V rámci následujících stupňů projektové přípravy došlo k mnoha úpravám výškového řešení terénů, k návrhu pěších cestiček, upřesnění polohy podzemních sítí zasahujících svými objekty na povrch a výškového řešení vozovek. Původně navržený systém se ukázal jako poměrně flexibilní i pro výrazné změny výškového i směrového řešení. Byl pouze v RDS doplněn ještě systémem odvodňovacích vpustí, které byly umístěny do míst lokální depresí vzniklých při definitivním řešení ČTÚ a na koncích odvodňovacích příkopů s malým sklonem.

Celková délka navržených odvodňovacích zařízení je 1732,9 m, z toho 630 m odvodňovacích příkopů s drenáží, přes 880 m plného potrubí DN 200 a DN 150, 81 ks drenážních šachet a 18 ks odvodňovacích vpustí v terénu.


Obrázek 7 - Návrh odvodnění - detail

4.5 Havarijní nádrž

Celý navržený systém odvodnění poměrně významně minimalizuje možnost proniknutí závadných látek při havárii v areálu do potoka, přesto byla v areálu navržena i havarijní nádrž. Tato nádrž bude umístěna za retenčním prostorem před zaústění do potoka. Nádrž má elipsovitý tvar cca 12*6 m a hloubka vody bude 1,0÷1,3 m. Velikost havarijní nádrže byla navržena na základní stálý objem nádrže 85 m3. Stěny nádrže budou ve sklonu 10:1 vyvedeny 0,40 m nad stálou hladinu, výše budou svahy zatravněny a vedeny ve sklonu 1:2÷3 k napojení na stávající terén.

Na základě požadavku investora bude začínat kamenný obklad vnitřní zdi 0,50 m nad dnem jezírka. Kamenný obklad bude proveden z lomového kamene o průměrné velikosti 250/200 mm uloženým do cementové malty se zděním typ divočina (nepravidelný obklad). Dno jezírka bude vytvořeno z jílového těsnění. Nad ním bude ochranná netkaná geotextílie 200 g/m2 a nad ní 0,30 m tlustá ochranná vrstva ze štěrkopísku.

4.6 Odlučovač lehkých kapalin

Na žádost orgánu obce buduje investor v rámci výstavby na severní straně areálu i konečnou pro autobusy. Dešťové vody z vozovek je navrženo vést do odlučovače lehkých kapalin (OLK) a teprve následně do sběrného příkopu. Aby byla velikost odlučovače minimalizována, budou komunikace na konečné autobusů ohraničeny obrubníky a dešťová voda ze zelené plochy uvnitř smyčky autobusů bude odváděna odvodňovacím zařízením přímo do sběrného příkopu. Tímto řešení spojeným se zásahy do výškového a sklonového řešení příjezdové komunikace k točce bylo dosaženo snížení plochy odvodňované do OLK o cca 40 % na 1 092 m2.


Obrázek 8 - Návrh odvodnění - detail odvodnění konečné autobusů s OLK

5 Netradiční vstupy ovlivňující návrh povrchových odvodňovacích systémů

V následujících bodech je upozorněno na ne zcela obvyklé požadavky, které významným způsobem ovlivňovaly návrh odvodňovacích systémů popsané akce.

  • Z vyhlášky o obecných technických požadavcích stavby plyne požadavek, že úroveň podlahy obytné místnosti musí ležet alespoň 150 mm nad nejvyšší úrovní upraveného terénu pásu pozemku v šířce 3 m hraničícího s touto místností (v normě pro obytné budovy je dokonce 5 m). Tento požadavek byl do návrhu areálu zapracován přesně až v RDS. Jeho dodržení ale prakticky znamenalo znemožnění vedení dešťových svodů od objektu v prostoru nad podzemními garážemi do původně navrženého příkopu s drenáží. Výšky zeminy z původních min. 0,9 m (potřebných pro splnění koeficientu zeleně dle požadavků UP HMP) se snížila na 0,3 m. Odvedení dešťových vod v prostoru na garážemi bylo nutno provést plným potrubím položeným na strop garáží. Povrch stropu garáží byl pro potřeby odvodnění předělán do sklonu 1 % ve směru vedení potrubí. Dešťová voda z povrchu nad garážemi prosákne až ke stropu garáží a bude dále vedena po jejím povrchu až do sběrného drenážního potrubí, umístěného na konci podzemních garáží. Tato sběrná drenáž je následně zaústěna do plné drenáže odvádějící vodu ze střech.

  • Aby nebylo potřeba navrhovat nucené odvětrání podzemních garáží, byla po vnějším obvodě garáží navržena okna. Z toho ale plyne nutnost výškového umístění okolního terénu pod tato okna. Tím došlo opět až v RDS při definitivním návrhu ČTÚ (oproti příčným řezům terénu v DUR a DSP) k zahloubení terénu a tím nutnosti změnění technického a výškového vedení odvodňovacích zařízení.

  • Dalším faktorem ovlivňujícím významně povrchová odvodnění je návrh příčný sklonů vozovek a parkovišť a návrh obrubníků. Pokud projektant komunikací nepracuje s některým programem navrhujícím digitální řešení celé plochy vozovek, ale provádí pouze návrh výškového vedení osy komunikací, velmi pravděpodobně dojde až při detailním návrhu v RDS k nemilým překvapením, že voda je po vozovce vedena jiným směrem, než do původně připravených odvodňovacích zařízení.

  • V několika případech došlo k zásadní změně směru odvádění dešťových vod v RDS, kdy se investor rozhodl ušetřit vynecháním opěrné zdi s jejím nahrazením svahem. Jednalo se vždy o lokální problém, který ale v několika místech výrazně zasáhl do původních vedení odvodňovacích zařízení. V několika případech (po několika složitých jednání) bylo nutno se vrátit k původnímu řešení s opěrnou zdí. Osobně je mi vysvahování terénu příjemnější než opěrné zdi, ale bez jeho zapracování již do koncepce řešení odvodnění (v DUR) nemusí být pozdější změna možná.

  • Již v projektu DUR je nutno podrobně prověřit možnosti výškového vedení odvodňovacích zařízení, a to hlavně ve vztahu k parametrům, které nelze již v projektu DSP měnit. U popsané akce byly v rámci DUR definitivně stanoveny (zapsány do rozhodnutí o umístění stavby) výšky přízemí objektů (#0). Při následném zpracování DSP by mnoho problémů výškového vedení odvodňovacích zařízení vyřešila výšková změna objektu. Technicky by to nebyl problém, protože by to ale znamenalo nutnost vydání nového rozhodnutí o umístění stavby, nebylo to investorem povoleno. Kromě jiného to u popsané akce znamenalo odvedení dešťových vod od všech vjezdů do podzemních garáží do původně jen splaškové kanalizace. Na této kanalizaci je navržena přečerpávací stanice, jejíž technické řešení bylo touto skutečností významně ovlivněno.

6 Představa o provozu areálu

Z uvedených popisů je zřejmé, že celý systém odvodnění areálu není jednoduchý a bude vyžadovat pravidelnou údržbu. Pro zajištění provozuschopnosti všech zařízení je potřeba nejen klasického udržování technických zařízení v dobrém stavu, ale je nutno také přizpůsobit údržbu zelených ploch požadavkům odvodnění a stanovit omezení pro využití ploch nad odvodňovacími zařízeními a také např. pro údržbu zahrádek ve vnitroblocích nad střechami garáží.

Domnívám se proto, že by bylo vhodné, aby celý areál a odvodňovací zařízení spravoval jeden správce. V rámci zpracování projektů bylo předběžně dosaženo příslibu od Lesů hl. m. Praha, který se následně stal správcem odvodňovacího systému.

Hlavní investor areálu prosadil řešení, při kterém byla každému objektu předána do vlastnictví i část okolních pozemků včetně tam provedených odvodňovacích zařízení. Byty byly prodávány do soukromého vlastnictví, tudíž se každý majitel bytu stal spoluvlastníkem společných pozemků okolo objektu (celkem více jak 1000 spolumajitelů).

Tento systém organizace údržby považuji nejen za nevhodný, ale také nebezpečný. Prakticky může dojít až ke zničení některých částí odvodňovacího systému a k následnému zatápění veřejných prostranství či dokonce obytných objektů. Není ale v možnostech projektanta ovlivnit definitivní organizaci údržby odvodňovacích zařízení, zde by měl podle mého mínění zasáhnout vodohospodářský odbor, popř. správce vodoteče.

7 Závěr

V průběhu zpracování projektů se potvrdilo, že zásadní vliv na dobrý návrh povrchových a podpovrchových odvodňovacích systémů má úroveň vstupních podkladů již v počátcích koncepčního návrhu, tj. ve studii, nejpozději v DUR.

V mnoha případech je nutné mít vstupní údaje téměř v úrovni realizačních projektů ostatních profesí, zejména návrhu vlastních objektů, čistých terénních úprav a komunikací. V současné době je toto stále pouze nesplnitelným přáním (neujasněnost představ investora, neochota ostatních profesí zpracovávat prakticky realizační dokumentaci v některých detailech již v úrovni projektu pro rozhodnutí o umístění stavby a obvykle i nedostatek geologických a hydrogeologických podkladů a nedostatečně dlouhá doba pro zpracování DUR). U popsané akce se zásadně osvědčilo určité předimenzování objektů v úrovni DUR, a tak ani přes některé zcela zásadní změny vstupních požadavků nebylo nutno navrhnout taková nová řešení, která by vyžadovala změnu rozhodnutí o umístění stavby, popř. vodoprávního povolení.

V rámci zpracovávání areálu byla zároveň zvažována potřeba a vhodnost použití simulačních metod pro návrh odvodňovacího systému. Investor požadoval předložení rozboru o přínosech, které mohou vzniknout při použití simulačního posouzení. Po provedení rozboru bylo konstatováno:

  1. Návrh technického řešení odvodňovacích zařízení od objektů a zpevněných ploch do sběrných příkopů je dle technických požadavků a simulační výpočty ho neovlivní.
  2. Výškový průběh sběrných příkopů, a tím celková velikost svahů je dána konfigurací terénu a výškovým osazením objektů a komunikací, kapacita těchto příkopů výrazně převyšuje potřebnou kapacitu pro převedení vody, proto jejich tvar simulační výpočty opět neovlivní.
  3. Je zřejmé, že zásadní dopad použití simulačních metod by mohl mít na stanovení limitní velikosti odtoku z areálu do potoka. Požadavek správce potoka stanovující maximální ovladatelnou velikost odtoku na 45 l/s při n=0,5 byl konečný s tím, že nebude již měněn.
  4. Skutečný dopad by proto mohlo mít posouzení simulačními metodami jen na potřebnou velikost retenčního prostoru, který by pravděpodobně mohl být menší. To by se ale projevilo jen ve snížení výšky přepadové hrany ve výústním objektu, což by znamenalo zcela zanedbatelné snížení investičních nákladů.

Investor porovnal náklady na vytvoření retenčního prostoru s náklady a hlavně časovými nároky na zpracování simulačních výpočtů a jejich použití zamítl.

8 Literatura

1. Krejčí a kol. : Odvodnění urbanizovaných území
2. Šálek J. : Vliv malých vodních nádrží na kvalitu vody v povodí- Sborník XI.setkání vodohospodářů v Kutné Hoře
3. Šálek J.: Přírodní způsoby čištění a využití odpadních vod - Sborník X.setkání vodohospodářů v Kutné Hoře
4. Sborník přednášek semináře "Hospodaření s dešťovými vodami ve městech a obcích"
5. Hlavínek P., Mičín J. Prax P. : Příručka stokování a čištění odpadních vod


Recenze Dr. Ing. Ivana Kabelková

Článek popisuje realizaci projektu povrchového odvodnění obytného areálu s významnými prvky, které umožňují napodobení původních přirozených odtokových poměrů. Užitečnou informací pro další podobné projekty je popis vývoje řešení odvodnění v jednotlivých projektových stupních a vliv negativních zásahů investora. Zdůrazněna je koordinace všech profesí, zejména vodohospodářů s architekty a projektanty pozemních komunikací, od počátečních fází projektu. Článek obsahuje řadu cenných zkušeností, které by měly být publikovány.

English Synopsis
The design of surface drainage of residential area

Paper describes design progres of surface drainage of residential area for approximately 1 800 inhabitants on area of 9 hectares (ha). Philosophy of rain water management is based on rain water drainage combined surface and shallow un-dersurface equipments connecting residential blocks with stream. Paper advert to several unusual factors, that are not occured in classic sewerage drainage of rain water. But in design used surface and shallow undersurface equipments these factors show cardinal importace for general conception of water drainage. Described is maximum investor effort to save money and possible negative impact on general conception of water drainage.

 
 

Reklama


© Copyright Topinfo s.r.o. 2001-2022, všechna práva vyhrazena.