Zásady konstrukce a provozu komínů v dřevostavbě – 2. část
Komíny s kovovým komínovým pláštěm
Vícevrstvé kovové komíny mají některé výhody oproti komínům s keramickým komínovým pláštěm, ale pokud se navrhují pro odvod spalin spotřebičů na pevná paliva, je nutné při jejich provádění v dřevostavbách důsledně dodržet všechny požadavky výrobců komínů a norem, aby byla zajištěna požární bezpečnost budovy. Týká se to zejména prostupů komínů a kouřovodů dřevěnými stavebními konstrukcemi.
Komíny s kovovým komínovým pláštěm bývají obvykle vícevrstvé, kde komínový plášť překrývá izolační vrstvu na komínové vložce. Komínová vložka bývá nejčastěji kovová, ojediněle keramická (komín Schiedel Kera Star) nebo z plastu. Kovové komíny jsou z požárního hlediska slabším článkem dřevostaveb, zejména při odvodu spalin spotřebičů na pevná paliva. Požární bezpečnost stavby, posuzovaná z pohledu spalinové cesty (dutina určená k odvodu spalin do volného ovzduší tvořená zpravidla průduchem kouřovodu, sopouchem a komínovým průduchem) je dána podmínkami ČSN EN 1443 Komíny – Všeobecné požadavky, která u nás platí od roku 2000 (revidovaná byla v roce 2004).
Tato norma v čl. 6.3.3.2 Požární odolnost pro směr působení z vnitřku ven při běžném provozu stanoví, že teplota hořlavých stavebních materiálů vyskytujících se u komína smí při teplotě prostředí 20 °C dosáhnout teploty nejvýše 85 °C; a dále v čl. 6.3.3.3 Požární odolnost pro směr působení z vnitřku ven při vyhoření sazí, že teplota hořlavých stavebních materiálů vyskytujících se u komína smí při zkušební teplotě 1000 °C, která je udržována po dobu 30 minut a při teplotě prostředí 20 °C, dosáhnout nejvýše 100 °C. Pro oba případy platí, že vzdálenost od hořlavých stavebních materiálů musí být prokázána zkouškou podle EN 13216-1 nebo zkouškou podle odpovídající zkušební normy výrobků.
Uvedené články se týkají hlavně komínů, určených pro odvod spalin spotřebičů na pevná paliva, ale pozornost je třeba věnovat i spotřebičům na plynná paliva s vyšší teplotou spalin, např. u plynových pecí apod.
Při návrhu spalinových cest je důležité ještě posoudit komín a kouřovod podle článku 6.3.3.4 Požární odolnost pro směr působení z vnějšku ven, ve kterém je uvedeno, že tato požární odolnost musí splňovat požadavky odpovídajících zkušebních norem pro šachty a vedení (v souladu s kvalifikací pro požární odolnost). Článek odkazuje na třídu požární odolnosti, která stanoví dobu trvání v minutách, po kterou komínovou konstrukcí nesmí být přenesen požár z jednoho požárního úseku do druhého, bez ohledu na to, jaký spotřebič paliv je do komínové konstrukce připojený. Často se na tento článek zapomíná např. při odvodu spalin kondenzačních kotlů na plynná paliva do komínových vložek z plastu, a to nejen v dřevostavbách.
Minimální vzdálenost povrchu komínového pláště od hořlavých stavebních materiálů lze vyčíst ze zatřídění komínkových konstrukcí podle ČSN EN 1443 za posledním písmenem O nebo G. U komínů pro spotřebiče na pevná paliva je za písmenem G (komíny odolné vůči vyhoření sazí) uvedena tato minimální vzdálenost v milimetrech. Např. u vícevrstvého kovového komína s označením EN 1443 T400 N1 D 3 G100 musí být povrch komínového pláště vzdálený nejméně 100 mm od dřevěné konstrukce. Problémem je skutečnost, že tato vzdálenost se ve zkušebně zjišťuje měřením povrchové teploty ve vzduchové mezeře. Vzduchovou mezeru můžeme dodržet u trámů ve stropní konstrukci, ale ne u podlahy nebo v podhledu. ČSN 73 4201:2010 připouští v čl. 6.5.8, že vzdálenost k hořlavým materiálům může být snížena, když je rozloha hořlavého materiálu malá, např. podlahové lišty.
Obrázek 2 – Prefabrikovaný potrubní dílec pro prostupy vícevrstvého kovového komína stropní konstrukcí s dřevěnými stropními trámy PROMATUBE firmy PROMAT
(1 – prefabrikovaný potrubní dílec PROMATUBE, 2 – krycí deska potrubního dílce, 3 – těsnící distanční kroužek, 5 – strop budovy z dřevěných trámů, 7 – vícevrstvý kovový komín)
Požadovanou vzdálenost komínového pláště od hořlavých stavebních materiálů vytvořenou vzduchovou mezerou můžeme vytvořit v budově např. u stěn, ale těžko lze tuto mezeru provést u prostupu komína pevnou hořlavou konstrukcí např. stropem nebo střechou. Tam musí být komínová konstrukce vedená vždy izolační průchodkou, která by měla mít pevný povrch. Průchodky stropem a střechou pro komín nebo stěnou pro kouřovod jsou vyráběny různým způsobem a z různých materiálů. Musí nejméně zaručit, že při požární odolnosti podle ČSN EN 1443, čl. 6.3.3.3 (vyhoření sazí) nepřesáhne teplota na povrchu průchodky ve styku s hořlavou stavební konstrukcí 100 °C, respektive 85 °C při teplotě spalin 400 °C podle čl. trukci firmy RAAB, na obrázku 2 prefabrikovaný dílec pro prostup komína a kouřovodu PROMATUBE firmy Promat, na obrázku 3 průchod stěnou z hořlavého materiálu pro kouřovody IGNIS firmy Schiedel. Firma Vk Vacovský Group při prostupu vícevrstvého kovového komína hořlavou stropní konstrukcí používá tvárnice z Liaporbetonu komínů BLK podle obrázku 4. Řešení prostupu komínů hořlavou stavební konstrukcí vyžaduje i zajištění parotěsnosti, zejména u staveb s nízkou energetickou náročností. Touto problematikou se např. zabývá firma CIKO s použitím izolačních materiálů z pěnového skla (obrázek 5).
Obrázek 1 – Průchodky hořlavou stavební konstrukcí stropu a střechy pro vícevrstvý kovový komín od firmy RAAB
Obrázek 3 – Příklad průchodky IGNIS dřevěnou stěnou pro kouřovod od firmy Schiedel
Obrázek 4 – Příklad provedení prostupu hořlavou stropní konstrukcí firmy Vk Vacovský Group s použitím tvárnice z liaporbetonu komínů BLK pro vícevrstvé kovové komíny
Obrázek 5 – Příklad parotěsného prostupu vícevrstvého kovového komína ve střešní konstrukci z hořlavého stavebního materiálu firmy CIKO s využitím pěnosklaJakékoliv podcenění problematiky vedení vícevrstvého kovového komína hořlavým stavebním materiálem přináší dříve nebo později problémy s možným požárem budovy. Nebezpečí je o to větší, že požár může vzniknout až po řadě měsíců, ale i let po dokončení stavby, kdy dojde k samovznícení dřevěné konstrukce. Chybné provedení detailu prostupu komína nemusí zjistit ani revizní technik spalinových cest při revizi komína a kouřovodu, protože k průchodu stropní konstrukcí není obvykle přístup. Odpovědnosti se ale nevyhne stavební organizace nebo dodavatel komína, kteří musí znát komínové a požární normy a musí zajistit požární bezpečnost budovy. Několik příkladů požárů od kovových komínů je uvedeno na obrázcích.
Obrázek 6 – Prostup vícevrstvého kovového komína dřevěným stropem bez průchodky. Slabá vrstva tepelné izolace a propojení komínového pláště s komínovou vložkou došlo k požáru dřevěné konstrukce stropu.
Obrázek 7 – Vícevrstvý kovový komín vedený dřevěnou stropní konstrukcí. Plášť komína se těsně dotýká dřevěných trámků. Při odvodu spalin z krbu došlo k požáru.
Obrázek 8 – Nad neizolovaným kouřovodem od krbu byla vedena pozednice dřevěného krovu (viz schéma). Odstínění bylo provedeno tenkou nehořlavou deskou, která se porušila. K požáru domu došlo po dvou letech používání krbu samovznícením pozednice.
Obrázek 9 – Požár dřevěné stěny při průchodu kouřovodu do komína vedeného u fasády budovy. Místo certifikované průchodky byla použita azbestocementová trouba.
Obrázek 10 – Vícevrstvý kovový komín vedený po fasádě dřevostavby
Vícevrstvé kovové komíny pro odvod spalin spotřebičů paliv mají jistě řadu předností před komíny s keramickým komínovým pláštěm, ale u dřevostaveb by kovové komíny měly být přednostně vedeny po vnější fasádě budovy s odpovídajícím odstupem od povrchu dřevěného opláštění a s odpovídající průchodkou pro kouřovod ve stěně budovy.
Multilayer metal chimneys have some advantages over chimneys with ceramic chimney casing, but their use with solid fuel appliances in wooden houses must strictly follow all the requirements of chimney manufacturer and be in accordance to current norms in order to secure the fire safety of the building. This concerns in particular the passages of chimneys and flues through wooden building structures.