Hledání cesty k řešení sporů o vady a poruchy ve stavebnictví

1. Příčiny sporu a faktické důsledky

V případě civilních sporů o vady a poruchy ve stavebnictví neplatí uváděná průměrná délka soudního řízení vzhledem k tomu, že velmi obvykle k takovému řízení soud stanovuje znalce, který si určí své termíny pro zpracování posudku podle složitosti problému. A vzhledem k tomu, že tento posudek obvykle nebývá jednoznačně některou ze stran přijat, není výjimkou vyžádání posudku revizního. Délku soudního řízení rovněž výrazně prodlužují odvolání a vyžádání dalších podkladů, a tak soudní řízení o vady a poruchy ve stavebnictví bývají záležitostí několika roků.

A nejde jen o čas, po celou tu dobu strany sporu platí své právníky a tyto náklady se nenápadně, ale systematicky šplhají v závěru do překvapivých částek. A v mnoha případech výsledek soudního řízení nepřinese uspokojivé řešení pro žádnou ze stran sporu.

Příčina bývá hlubší, než si mnohdy odborná veřejnost uvědomuje, neboť obecné souvislosti jsou mnohdy mimo zřetel běžné praxe. Vady a poruchy ve stavebnictví bývají ve většině případů vyvolané synergií řady dílčích negativních vlivů v investorské přípravě stavby, v procesu projektování, v etapě výstavby a konečně i v etapě užívání. Bohužel je to daň současné době, která na jedné straně je vysoce náročná na obsah i formu stavebního díla a jeho účelu, na straně druhé však je negativně poznamenaná mnohdy chybějící odborností osob v celém procesu zapojených a zejména pak tlakem na rychlost procesu při nejnižší možné ceně za činnosti jednotlivých odborných profesí. Důsledek se pak mnohdy dostavuje ve formě vad nebo v horších případech i poruch stavebních konstrukcí a objektů.

V případě dobré vůle všech zúčastněných lze tyto problémy řešit rychle a konstruktivně, ale vždy s vynaložením dodatečných nákladů neuvažovaných ve sjednané ceně díla.

Vzhledem k nákladům na tyto vyvolané práce však mnohdy dochází k názorovým odlišnostem na příčinu vzniku problému, a tím i na finanční podíl zúčastněných na jeho odstranění. Vznikající spor následně vede nejen k časovým průtahům při odstraňování problému, ale ve většině případů i k soudním sporům, které vzhledem ke složitosti celého stavebního procesu od investorské přípravy stavby přes projektovou přípravu a realizaci stavby až po její užívání odhalují řadu nedostatků na straně každého zúčastněného a jejich exaktní právní řešení obvykle nepřináší naplnění individuálních představ zúčastněných stran sporu o jeho řešení.

2. Hledání možného řešení

V této oblasti se tedy jeví cesta vzájemné dohody a smírného řešení jako cesta optimální k odstranění problému. Ve stavebnictví a jeho technických a technologických možnostech je možné nalézt více variant k řešení a odstranění vzniklého problému. Pouhé zadání řešení problému profesnímu projektantovi nemusí být tou nejlepší cestou – náklady i na takovýto projekt řešící odstranění problému se snaží objednatel cenově minimalizovat, projektant pak nemá dostatečný prostor pro zevrubné řešení, natož pro řešení v technických a nákladových variantách, a zcela logicky směřuje k řešení na straně perfektnosti a bezpečnosti, což je sice technicky i uživatelsky pochopitelné i vítané, z hlediska nákladů na provedení to ale obvykle představuje nejdražší variantu z technicky možných variant, a tím variantu pro stranu povinnou nevyhovující.

Dalším z problémů soudního řízení je vztah problematiky právní a problematiky stavební. V případě soudního sporu obvykle bývá vše ponecháno na právních zástupcích obou stran sporu a spor je řešen jako souboj právní teorie, zákonů, vyhlášek a judikatury bez přihlédnutí k meritu sporu, neboť ve věci sporu příslušní stavební odborníci se do právního řešení sporu nechtějí zapojovat. A naopak právní zástupci preferují svůj profesní přístup, který nemusí být vždy optimální, jak o tom svědčí i názor odborníka na stavební právo publikovaný v článku [1]. A smutným faktem může být i to, že v případě subjektivních aspektů právní zástupce může soudní řízení prodlužovat z důvodů navýšení svých příjmů z dané kauzy.

Z výše uvedených důvodů je vhodné pokusem o společné řešení odstranění vad a poruch ve stavebnictví předcházet vzniku sporu a jeho řešení soudní cestou. K tomuto může přispět velmi výrazně zvážení několika faktorů z hlediska vzniku vady nebo poruchy, kterými jsou:

• Prověření zadávací, obvykle projektové dokumentace, zda a jak je v ní zpracován technický a technologický aspekt vzniku vady nebo poruchy
• Prověření smluvní dokumentace, zda je jasně charakterizován předmět díla a jeho částí, které jsou vadou nebo poruchou dotčeny
• Prověření výkonu autorského dozoru projektanta, pokud ho objednatel sjednal
• Prověření výkonu technického dozoru investora
• Prověření dodávky projektovaných nebo sjednaných materiálů a technologií
• Prověření dokumentace průběhu stavby – stavební deníky, zápisy z KD apod.
• Prověření dokumentace skutečného provedení díla
• Prověření individuálně zhotovené fotodokumentace
• Prověření dodržování sjednaných nebo vyhrazených podmínek pro související nebo sdružené montážní práce
• Prověření dodržování sjednaných nebo vyhrazených podmínek pro užívání díla

To vše jsou záležitosti, které v průběhu případného soudního řízení jsou soudem prověřovány a ve většině případů jsou zjištěny nedostatky na obou stranách sporu, případně na straně třetí, když se při sporu mezi vyšším dodavatelem stavby a subdodavatelem zjistí, že vznik problému je v nedostatečném zpracování projektové dokumentace, a tím v nejednoznačně určeném předmětu díla.

3. Modelový případ z praxe

Jako modelový příklad z praxe můžeme použít hypotetický problém poškození foliové hydroizolační vrstvy chemickými výpary z provozu investora. Veškerá následně uvedená fakta jsou smyšlená a pokud zakládají na podobnost s reálným případem, je tato podobnost čistě náhodná.

Předmětem díla sjednaného mezi vyšším dodavatelem stavby a jeho subdodavatelem – firmou profesně zaměřenou na provádění střešních plášťů – bylo zhotovení střešního pláště ploché střechy na průmyslovém provozu, v jehož technologickém procesu byla obsažena i práce s chemickými látkami.

Celá stavba včetně konstrukce a skladby střešního pláště byla vyprojektována odborně způsobilou osobou. Střešní plášť byl zhotoven způsobem odpovídajícím projektu a byl dokončen a převzat bez vad nedodělků.

Po určitém čase užívání již za provozu se objevily poruchy hydroizolační folie v ploše přiléhající k výduchům vzduchotechniky z provozů s chemickými procesy, přičemž poškozeno bylo jen cca 10 % celé střešní plochy.

Investor reklamoval tyto poruchy u vyššího dodavatele stavby a požadoval kompletní dodávku i montáž nové hydroizolační vrstvy pro celou plochu střechy s odkazem na nekvalitní hydroizolační materiál. Vyšší dodavatel stavby následně vše reklamoval u svého subdodavatele střešního pláště s přenesením požadavku investora. Zhotovitel střešního pláště přizval k řešení problému dodavatele foliové hydroizolační vrstvy. Tato reklamace spojená s požadavkem na kompletní nové dodání a provedení hydroizolace v celé ploše byla pro dodavatele věcně i cenově nepřijatelná.

Po provedení místního šetření s odběrem sond a prověřením provozních podmínek bylo zjištěno, že v provozech investora jsou používány chemikálie, které i ve formě výparů při dlouhodobějším působení, byť v koncentracích hygienicky přípustných, chemicky negativně působí na materiál hydroizolační folie, což vedlo ke vzniku zmíněných poruch.

Při prověření souvisejících a v předchozím uvedených faktů bylo zjištěno:

• V projektové dokumentaci nebyl zohledněn provoz investora a jeho možný vliv na foliovou hydroizolaci
• V projektu nebyla navržena foliová hydroizolace s odpovídající chemickou odolností
• V zadávacích podmínkách a v předmětu díla na žádném smluvním stupni (investor – VDS, VDS – subdodavatel) nebyla charakterizována v předmětu díla nutnost použití hydroizolační folie odpovídající chemické odolnosti
• V průběhu realizace autorský dozor projektanta ani technický dozor investora si možné souvislosti vnitřního provozu a jeho výparů s možným poškozením hydroizolační folie neuvědomili a na tento možný problém neupozornili
• Zhotovitel střešního pláště objednal hydroizolační materiál podle projektu
• Výrobce hydroizolační folie dodal materiál podle objednávky zhotovitele střešního pláště

Po několika jednáních a zvážení všech uvedených faktů bylo zřejmé, že pokud by investor trval na původní reklamaci a svém původním požadavku, následné soudní řízení by stejně postupně odhalilo veškeré souvislosti a vedlo by následně k tomu, že VDS ani subdodavatel – zhotovitel střešního pláště nejsou povinnými pro odstranění vzniklé poruchy a že příčina poruchy je na straně nedostatečného zohlednění všech souvislostí provozu investora ze strany projektanta, a tedy že k odstranění poruchy musí investor řešit svůj vztah s projektantem a problematiku zadání a předmětu díla pro zhotovení projektové dokumentace. A toto prověření a zjištění znamenalo pro investora úplně jiný pohled na celý problém a uvědomění si vlastní zodpovědnosti za vznik poruch. Vzhledem k zájmu VDS i zhotovitele střešního pláště na dobré další spolupráci s investorem bylo společně dohodnuto následné řešení:

• Investor souhlasí s provedením oprav pouze v místech poruch – tedy cca 10 % celkové plochy střechy
• Investor zajistí úpravu vzduchotechnických výduchů tak, aby výpary nebyly směrovány na povrch střechy a na hydroizolaci
• Výrobce materiálu dodá bezplatně materiál pro provedení oprav
• Zhotovitel střešního pláště provede bezplatně práce spojené s opravami
• VDS zajistí bezplatně zařízení staveniště a mechanizaci pro dopravu materiálu pro provedení oprav

Celý problém tak byl po vzájemné dohodě odstraněn ještě před vznikem sporu a bez nutnosti jeho soudního řešení, které by stejně pro žalující stranu nepřineslo pozitivní výsledek.

4. Závěr

Tento modelový případ zde uvádím proto, aby si každý z účastníků výstavby uvědomil a pečlivě prověřil svůj přístup k přípravě a realizaci výstavby ve vztahu ke všem možným faktorům a faktům vztahujícím se k předmětné stavbě a konkrétnímu předmětu díla.

Účastníci výstavby nemusí vždy disponovat dostatkem profesních i odborných kapacit jak v technické oblasti, tak současně v oblasti smluvních vztahů. Proto je vysoce přínosné pro přípravu i realizaci stavby vyhledat spolupráci s odborníky ze stavební i právní praxe, s cílem pokud možno eliminovat maximum možných příčin případných vad a poruch. V případě vzniklých problémů, což by mělo být skutečně jen výjimkou, pak lze doporučit hledat odbornou podporu a vyvinout maximální úsilí pro jednání o smírném řešení, jak je popsáno ve výše uvedeném případě. V případě již bohužel vzniklého soudního sporu je i do jeho průběhu možno vstoupit pokusem o návrh smíru nebo o mediační či rozhodčí řízení [2, 3, 4].

Závěrem považuji za vhodné zmínit tuto výstižnou Einsteinovu myšlenku:

„Aktivní účast na řešení problémů je morální povinnost, které se nemůže žádný svědomitý člověk vyhýbat…“ [5]

Literatura

1. Právníci (zatím) neumí psát stavební smlouvy, říká odborník na stavební právo Lukáš Klee. Právní rádce Economia a.s. Online. Dostupné z: https:/pravniradce.ihned.cz/c1-66244270-pravnici-zatim-neumi-psat-stavebni-smlouvy-rika-odbornik-na-stavebni-pravo-lukas-klee.
2. HOLÁ, Lenka a Miluše HRNČIŘÍKOVÁ. Mimosoudní metody řešení sporů: vysokoškolská učebnice. Praha: Leges, 2017. Student (Leges). ISBN 978-80-7502-246-2.
3. SVATOŠ, Martin. Mediace a obchodní spory: vnitrostátní a mezinárodní perspektivy. Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2013. Disertační práce. Str. 17
4. SEDLÁČEK, Dušan a Juraj DUBOVSKÝ. Soudní řízení, nebo arbitráž? e-pravo.cz 2011. Online. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/soudni-rizeni-nebo-arbitraz-100852.html.
5. EINSTEIN, Albert. The World as I see it. New York: Citadel Press 1984.