Zásadní výhrady k návrhu zákona o opatřeních k přechodu ČR k nízkouhlíkové energetice

Úsilím části poslanců, zejména KSČM a SPD, byla na pátek 20. listopadu na 10 hodinu svolána mimořádná schůze Poslanecké sněmovny s cílem projednat ve druhém čtení návrh vládního zákona [1], který má zajistit bezprecedentní veřejnou finanční podporu pro stavbu nových velkých jaderných reaktorů. Poslanci však dostali návrh bez věrohodných ekonomických analýz, ukazujících na skutečné náklady, které v budoucnu zaplatí jak spotřebitelé elektřiny, tak i daňoví poplatníci.

Edvard Sequens, energetický konzultant sdružení Calla, řekl: „V případě jediného reaktoru se s ohledem na jiné srovnatelné projekty bavíme o investici ve výši nejméně 230 miliard korun. Veřejná podpora tak bude mít citelné dopady do ceny elektřiny a na státní rozpočet. Veřejná podpora pro jadernou energetiku se však po schválení zákona dostane mimo kontrolní mechanismy veřejné správy a výkonu státní moci.“

Vládní návrh zákona o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice (sněmovní tisk 966) řeší výhradně podpůrný mechanismus pro nové velké jaderné bloky. Vedle matoucího názvu (přechod k nízkouhlíkové energetice je širokou disciplínou a opatření upravuje řada legislativních i dotačních nástrojů) má návrh řadu podstatných problémů, které přináší riziko vážných dopadů na daňové poplatníky a spotřebitele elektřiny, pro které by návrh měl být buď zásadně přepracován anebo odmítnut. Mezi ně patří:

1. Návrh poskytuje neoprávněnou konkurenční výhodu investorům do jaderných zdrojů ve srovnání s investory do ostatních zdrojů elektřiny, například obnovitelných, kteří o podporu soutěží, nebo plynových elektráren, a to po dobu 30 let s možností opakovaného prodlužování vždy o 10 let až do konce životnosti reaktoru. Viz účel smlouvy v § 3 „zajištění podpory příjmů oprávněného investora nízkouhlíkové výrobny během provozní fáze nízkouhlíkové výrobny s cílem dosáhnout návratnosti investic vynaložených tímto investorem“ a další.
   
   
2. Zákon by měl dopad na budoucí míru zadlužení případně i ratingové hodnocení úvěrové spolehlivosti České republiky. V § 4 definuje poskytnutí výhodné, po dobu stavby navíc bezúročné státní půjčky pro investory do výstavby jaderných elektráren bez omezení, která v případě každého uvažovaného reaktoru bude ve výši cca dvou set miliard korun i v případě limitování do výše 75 % investice ve smlouvě mezi státem a investorem.
   
   
3. Návrh zákona upravuje jen velmi málo obsahových parametrů finanční podpory. Přesouvá jádro právní úpravy do soukromoprávních smluv o výkupu elektřiny a tak znemožňuje zákonodárné moci ovlivnit např. výslednou výši a dobu trvání podpory. Po schválení zákona již nebude možné jakkoli ovlivnit další postup vlády. I v případě stanovení smluvně garantované „realizační“ ceny vykupované elektřiny závisí zcela na dohodě investora a vlády, zákon nestanoví žádná pravidla ani strop pro tuto cenu, ani podrobnější pravidla pro přezkum její přiměřenosti.
   
   Veřejná podpora pro jadernou energetiku se tak dostává mimo kontrolní mechanismy veřejné správy a výkonu státní moci. Důvodová zpráva k zákonu pak obsahu řadu chybných informací o možných nákladech nových projektů jaderných elektráren a dopadech do ceny elektřiny, které někdy výrazně podhodnocuje a zkresluje tak reálnou situaci ve prospěch přijetí vládního návrhu zákona.
   
   
4. Zákon neřeší situace v případě prodražení projektu, které je v případě výstavby jaderných elektráren obvyklým jevem. Z paragrafů 3, 4 a 5, které upravují podporu pro investora formou výhodné půjčky a garantované výkupní ceny vyrobené elektřiny není zřejmé, zda se při prodražení projektu budou měnit parametry smluv, případně navyšovat půjčky. Toto by měla řešit smlouva s investorem o dodávce na klíč s pevnou cenou, která by zaručila, že případné prodražení projektu bude řešeno mezi investorem a dodavateli, ale nikoliv na úkor daňových poplatníků a spotřebitelů elektřiny skrze garantovanou cenu. Podpora za strany státu by se v tomto případě nenavyšovala nad rámec smlouvy uzavřené mezi státem a investorem.
   
   
5. Nárok na podporu formou výhodné půjčky a garantované výkupní ceny vyrobené elektřiny neobsahuje podmínku, že investor musí minimalizovat riziko prodlužování harmonogramu spojené s projekty, které jsou první svého druhu. Což by řešil požadavek vyžadovat jako podmínku podpory dle zákona jen funkční referenční projekt. To by značně eliminovalo situaci, do které se dostávají investoři v Evropě - projekty reaktoru EPR ve francouzské Flamanville nebo ve finské Olkiluoto již dnes dosahují délky stavby 15 respektive 16 let, ale zpoždění mají i projekty ve Velké Británii, v USA, v Maďarsku, na Slovensku a jinde. Zejména by to pak snížilo riziko pro veřejné finance.
   
   
6. Nárok na podporu formou výhodné půjčky a garantované výkupní ceny vyrobené elektřiny se v návrhu zákona vztahuje také na využití dodávek od geopoliticky kontroverzních dodavatelů. Již v zákoně by mělo být definováno, jaký typ projektů bude ze štědré veřejné podpory vyloučen. I Bezpečnostní informační služba ve své Výroční zprávě za rok 2019 varuje: „Nejvýraznějším rizikem byla možná účast problematických subjektů majících schopnost i motivaci zneužít svého postavení v projektu k dosažení vlastních partikulárních zájmů nebo uskutečnění cílů třetí strany, například cizí moci, a to v rozporu se zájmy České republiky. … Hrozby mohou v těchto případech vznikat rovněž pokračováním závislosti na dodavateli i po dokončení projektu se všemi typickými důsledky (vendor lock in).“
   
   
7. Návrh zákona nijak neupravuje transparentnost uzavírání smluv o podpoře nového jaderného zdroje – není dána povinnost Ministerstva průmyslu a obchodu ani vlády o tomto postupu informovat jak zákonodárce, tak veřejnost. Nejsou kladeny ani žádné nároky na vyjednávací proces, důraz na hospodárnost, audit či povinnost zpracování dopadových analýz.
   
   
8. Návrh zákona zcela jasně koliduje s pravidly státní podpory Evropské unie a není vůbec jisté, zda jednotlivé formy veřejné podpory budou notifikovány Evropskou komisí podle článku 107 Smlouvy o fungování Evropské unie. Důvodová zpráva k návrhu zákona odkazuje na rozsudek Tribunálu Soudního dvora EU T‑356/15 ve věci státní podpory britské jaderné elektrárny Hinkley Point C , kterou schválila Evropská komise. Jelikož však návrh zákona neuvádí žádné konkrétní ekonomické parametry projektu nových jaderných reaktorů, a tedy ani parametry podpory, nelze návrh vyhodnotit z hledisek posuzovaných v případu Hinkley Point C.