Nová éra energetiky: Výhody a výzvy komunitního sdílení (IV)

Byla dlouho očekávaná. Konečně dorazila do Česka. K lepší budoucnosti jí chybí jeden podstatný krok. Komunitní energetika, které nově přijatá legislativa otevřela dveře od letošního pololetí, umožňuje sdílet vyrobenou elektřinu v rámci skupin výrobců a odběratelů. Zlepšuje tak možnosti využití energii z decentralizované produkce a rostoucího objemu energie produkované obnovitelnými zdroji. Současné nastavení, jeho limity a klíčové body jsme probrali v minulých článcích. Tentokrát se budeme věnovat perspektivě, která komunitní energetiku, jak doufáme, čeká. Spočívá ve vyšší efektivitě sdílení, kterou by měla do budoucna přinést rozšířená metoda rozdělování energie mezi členy komunity.

Zdroj: Adobe Stock

Zdroj: Adobe Stock

Omezená možnost predikce

Úvodem si jen ve stručnosti zopakujme klíčová pravidla podle platné úpravy. Ta zná dva druhy energetických komunit. Takzvaný aktivní zákazník může být součástí až jedenáctičlenné skupiny, v rámci které lze sdílet vyrobenou energii po celém území Česka. Energetické společenství se může skládat až z tisíce členů, ale sdílení je omezeno v hranicích tří sousedních správních obvodů obce s rozšířenou působností. Sdílení energie neprobíhá fyzicky, ale pouze ve formě zúčtování. Výroba jedněch členů komunity se však musí v dané bilanční čtvrthodině krýt se spotřebou druhých. Navíc se objem výroby a spotřeby v bilančních čtvrthodinách neporovnává za komunitu jako celek. Pro toto vyhodnocení se zatím podle platné úpravy používá statická metoda sdílení, kdy je potřeba dopředu pevně nastavit, jak bude přebytek z místa výroby procentně rozdělen konkrétním místům spotřeby. Pro komunity do 50 členů může být sdílení provedeno v až pěti kolech. Pokud přebytek není spotřebován celý v kole prvním, následuje kolo druhé, přičemž odběratelé mají stanoveno až 5 dodavatelů s postupně danými prioritami 1 až 5. Pokud má však komunita do pěti nebo nad 50 členů, sdílení je pouze jednokolové.

Nevhodně nastavený klíč, který přiděluje jedněm více, než aktuálně spotřebovávají, a druhým naopak méně, než zrovna potřebují, vede k tomu, že část vyrobené energie není v komunitě využita a přeteče do sítě. Tento výsledek není při současných cenách, které jsou distributoři ochotni za takovou energii platit, pro komunitu ekonomicky výhodný. Správné nastavení klíčů je tedy zásadní a může vést k velmi rozdílným výsledkům, jak jsme si ukázali v posledním článku. Přitom jde ovšem o poměrně složitou úlohu, zvláště v případě vícekolových alokací. Obecně platí, že při statické metodě zůstává omezená možnost predikovat, kolik který odběratel ze sdílení nakonec získá. Značně to komplikuje i byznysové kalkulace o výnosnosti celé komunity.

Přečtěte si také Nová éra energetiky: Výhody a výzvy komunitního sdílení (I) Přečíst článek

Nikdo nezůstává neuspokojen

Statická metoda ale není jediná. Použít se dá ještě tzv. dynamická metoda a pak kombinace obou neboli metoda hybridní. V Evropě lze v praxi nalézt uplatňování všech tří. Začněme dynamickou metodou, kdy se dostupná energie rozdělí v jednom kole podle aktuální spotřeby každého účastníka sdílení. Největší díl tedy dostane ten, který v daném patnáctiminutovém intervalu nejvíce spotřebovává. Praktické fungování můžeme demonstrovat na jednoduchém příkladu. V komunitě máme k rozdělení přebytek 100 kilowatthodin, a to pro tři odběrná místa se spotřebou S1= 50 kWh, S2 = 20 kWh a S3 = 10 kWh. Při dynamické alokaci bude elektřina rozdělena v poměru 50:20:10. První místo tak dostane 62,5 kWh, druhé 25 kWh a třetí 12,5 kWh. Ve všech třech případech jde o větší objem než daný odběratel potřebuje, takže jejich spotřeba je plně uspokojena a přebytky přetečou do sítě v objemu 12,5 kWh, 5 kWh a 2,5 kWh – dohromady tedy 20 kWh.

Příklad ukazuje hlavní výhodu dynamické metody, která vylučuje situaci, že by spotřeba některého z účastníků nebyla pokryta, a přitom část dostupné energie skončila jako přetok do sítě. Její nevýhodou je, že může zvýhodňovat odběratele s vysokou spotřebou oproti těm, kteří se snaží s energií šetřit. Stejně tak není optimální v případě, že komunita funguje na komerčním principu a výrobci sdílejí energii za úplatu. Při dynamické alokaci nemohou preferovat ty, s nimiž mají výhodnější cenová nebo jiná ujednání. Tato metoda by tak z dnešního pohledu byla ideální zejména pro municipality, které chtějí ze solárů na střeše školy zásobit elektřinou ještě městský úřad, školu a požární stanici. Jejich cílem je pouze maximalizace sdílení.

Spojení předností, odstranění slabin

Za nejúčelnější bývá označována hybridní metoda, která kombinuje výhody a eliminuje nedostatky statické a dynamické metody. Je založena na dvoukolové alokaci, kdy se v prvním kole energie odběratelům přiděluje podle staticky nastaveného procentního klíče a v druhém kole se neudaný přebytek dynamicky rozdělí podle jejich aktuální spotřeby. Opět si to můžeme předvést na příkladu, kdy máme tři odběrná místa se spotřebou S1= 50 kWh, S2 = 20 kWh a S3 = 10 kWh a k rozdělení je 100 kWh. Pro první kolo je nastaven statický klíč alokace v poměru 30:40:30. První místo tak dostane 30 kWh a 20 kWh jeho spotřeby zůstane nepokryto, druhé získá 40 kWh, ale z toho 20 kWh nevyužije a na třetí připadne 30 kWh, z nichž opět 20 kWh nevyužije. Pro druhé kolo založené na dynamické alokaci zůstává tedy k rozdělení 40 kWh, a protože nepokrytá zůstává už pouze spotřeba prvního odběrného místa, jde celý objem jemu. Výsledkem je plné pokrytí spotřeby všech odběrných míst a přetok 20 kWh do sítě. Výsledek je stejně optimální jako v předchozím příkladu čistě dynamické metody s tím rozdílem, že zde lze v prvním kole nastavit různým odběratelům různé preference.

Právě hybridní metoda by mohla být uvažována za optimální řešení, a to po plném spuštění Elektroenergetického datového centra (EDC) v roce 2026. Realizace však závisí na rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. EDC vzniklo jako nová společnost s cílem podpořit efektivní transformaci tuzemské energetiky. Jeho fungování je podmínkou pro rozvoj komunitní energetiky, protože právě zde budou bilancovány údaje o tom, kolik energie se podařilo nasdílet v rámci energetických komunit. Zatím centrum funguje pouze v omezeném režimu, ale od roku 2026 se očekává jeho plná funkčnost, což umožní efektivnější sdílení elektřiny v komunitách. Pro moderní energetiku to bude určitě krok vpřed.

Přečtěte si také Nová éra energetiky: Výhody a výzvy komunitního sdílení (II) Přečíst článek

Pavel Bartoš. Zdroj: Unicorn

Martin Hatka. Zdroj: Unicorn