Nová éra energetiky: Výhody a výzvy komunitního sdílení (II)

Přečtěte si také Nová éra energetiky: Výhody a výzvy komunitního sdílení (I) Přečíst článek

Dva modely účasti

Nově přijatá právní úprava zná dva způsoby zapojení do komunitní energetiky. Při prvním je limitován počet účastníků, ale není omezena lokalita. Takzvaný aktivní zákazník může být součástí až desetičlenné skupiny, která může sdílet vyrobenou energii po celém území Česka. To mimo jiné umožňuje vyrovnávat se s rozdílností podmínek pro obnovitelné zdroje v různých oblastech země, kdy majitel solární elektrárny na jižní Moravě svými přebytky vypomůže příbuzným v pošmourném podhůří.

Při druhém způsobu je sice také limitován počet účastníků, ovšem relativně vysokým stropem. Naopak výrazně zúžena je lokalita. Takzvané energetické společenství může mít až tisíc členů, ale sdílení je umožněno jen v hranicích tří sousedních správních obvodů obce s rozšířenou působností. Předpokládá se, že členové těchto společenství se budou podílet na budování větších energetických zdrojů. V tomto případě je třeba založit právnickou osobu a zaregistrovat ji u Energetického regulačního úřadu.

Klíčová součást ve fázi zrodu

Důležité je zdůraznit, že účastníci komunit si nesdílejí energii fyzicky. Sdílení probíhá formou zúčtování podle naměřených hodnot výroby a spotřeby. Klíčovou komponentou celé komunitní energetiky je proto Elektroenergetické datové centrum (EDC). Jde o nový subjekt, který společně založili čeští provozovatelé přenosové a distribučních soustav a operátor trhu s elektřinou. Právě zde bude probíhat sběr dat a bilancování, kolik energie se té které komunitě podařilo nasdílet.

Vznik EDC přitom představuje jedno z omezení počátečních fází komunitní energetiky v Česku. První verze systému má běžet od 1. července. Lze ovšem předpokládat, že reálně začne fungovat později a první měsíce bude probíhat jen příprava a registrace účastníků. Navíc je třeba podotknout, že tato startovací varianta zatím neumožní vše, co by mohla komunitní energetika nabízet do budoucna. V plném rozsahu by EDC mělo začít fungovat až v roce 2026, čímž se potenciál sdílení zvýší.

Čekání na legislativu

Lex OZE II byl schválen loni v prosinci. Zatím ale chybí konečné znění prováděcí vyhlášky, která nastaví důležitá pravidla komunitní energetiky. Návrh Energetického regulačního úřadu stále prochází procesem revidování. Dá se ovšem předpokládat, že nyní dostupná verze, přestože ještě není dotažená, už se nebude zásadně měnit. Novela vyhlášky 408/2015 Sb. o Pravidlech trhu s elektřinou se komunitní energetiky dotýká v části šestnácté upravující vznik energetické komunity, především přihlášení se nebo naopak odhlášení se z ní. Část sedmnáctá pak řeší postupy pro zohlednění sdílené elektřiny.

Podle současného návrhu vyhlášky se jedno odběrné místo neboli zjednodušeně jedno číslo elektroměru může zapojit vždy jen do jedné energetické komunity ať už jako dodavatel nebo odběratel elektřiny. Důležité také je, že místo musí být osazeno elektroměrem umožňujícím průběhové měření. Bez něj se komunity účastnit nelze.

Rébus alokačních klíčů

Pro efektivní fungování energetických komunit je zcela zásadní nastavení takzvaných alokačních klíčů. Sdílení totiž nefunguje tak, že se od celkové spotřeby komunity odečte její celková výroba. Podle platné právní úpravy musí sdílení fungovat adresně. Proto je třeba dopředu nastavit, jak bude přebytek z daného místa distribuován ostatním. Klíč může být nastaven třeba tak, že jeden dodavatel svůj aktuální přebytek rozděluje mezi další čtyři členy komunity v poměru 50 %, 20 %, 20 %, 10 %. Zásadní ovšem je, aby tito odběratelé v bilancovaném časovém intervalu, nově typicky čtvrthodině, měli alespoň nějakou spotřebu a bylo možné započíst jim přidělený přebytek. Teprve pak může ke sdílení dojít. Pokud mají spotřebu nižší než přidělený přebytek, dochází k rozdělení přebytku zbývajícího po prvním kole v dalších až čtyřech kolech. Pro každé lze nastavit jiný alokační klíč, tedy poměr dělení. Zároveň se ale účastníci v jednotlivých kolech nesmí opakovat, pro každé kolo je vždy třeba vybrat jiná odběrná místa. Pokud na konci posledního kola zůstává jen minimální nebo žádný přebytek, lze hovořit o efektivním sdílení.

Pětikolová alokace je ovšem omezena jen na komunity do 50 členů neboli odběrných míst s vlastním kódem elektroměru. Pokud je komunita početnější, distribuce přebytku probíhá jen jednokolově podle jednoho nastaveného alokačního klíče. Pokud je v komunitě méně než pět členů, probíhá distribuce přebytku v počtu kol, které je rovno počtu dodavatelů v komunitě. Do budoucna se uvažuje o volitelné doplnění metody dynamické, kdy se přebytek dodavatele automaticky rozdělí těm odběratelům, kteří právě elektřinu spotřebovávají. Cílová metoda by měla být hybridní, kdy se prvotní rozdělení přebytku provede podle statického klíče, a pokud energie nenajde odběratele v plném objemu, přichází na řadu rozdělování dynamické. Tyto pokročilejší metody výpočtu, a tedy vyšší úroveň sdílení, by mělo umožňovat již zmíněné Elektroenergetické datové centrum ve svém plném rozsahu od roku 2026.

Každopádně zatím je třeba počítat se statickou metodou. Z výše uvedeného je zřejmé, že stanovení alokačních klíčů může představovat značně komplikovanou matematickou úlohu, na jejímž zvládnutí kriticky závisí úspěšnost sdílení energie. Pokud totiž přebytek nenajde reálného odběratele ani v jednom z alokačních kol, jeho výrobce jej zkrátka dodá do sítě za výkupní cenu sjednanou s distributorem elektřiny. Ta dnes ovšem bývá zlomkem ceny prodejní, takže jde o značně méně výhodnou alternativu, než je vykrytí spotřeby členů komunity. Bohužel může dojít na situaci, že i přes dodání přebytku do sítě komunitou budou někteří její odběratelé dokupovat chybějící energii ze sítě. Na dopad nastavení alokačních klíčů na efektivitu sdílení se prostřednictvím modelových příkladů zaměříme v následujícím článku.

Pavel Bartoš

Martin Hatka