LEED 2012 zažehl ostrou debatu o certifikaci dřeva

Letošní revize norem LEED se jen nepatrně dotkla tématu certifikace dřeva, ale zažehla doslova požár. Vyostřenou diskuzi dotčených stran přitom odstartovala zdánlivě nevinná změna textu, kterou rada US Green Building požaduje, aby byla v LEED budovách využívána jen dřevní hmota, jež má oficiální certifikaci „FSC nebo lepší“.

Ratingové hodnocení LEED dosud jednoznačně zvýhodňovalo certifikaci FSC (Forest Stewardship Council) nad ostatními, řekněme konkurenčními typy, národních a mezinárodních ceritifikací dřevní hmoty. Údajně totiž až dosud jen FSC garantovalo, že výrobky ze dřeva a dřevo samotné bylo pěstováno ekologicky, sociálně zodpovědným způsobem, a součástí provozu těžařských a lesnických firem byl přístup šetrný k životnímu prostředí, počínaje výsadbou a konče kácením a zpracováním.

Do diskuze, co „může být lepší“ než FSC, případně jaký systém certifikace dřeva je nejoptimálnější se ihned zapojily další podniky a společnosti, garantující a obhajující své vlastní systémy certifikace. Jednotlivé zájmové skupiny pochopitelně pocházejí z různého lesnického prostředí (průmyslové zájmové, tradiční ekologické, lesnické zájmové, ekonomické). Nejdříve si ale povšimněme základních argumentů odpůrců FSC ceritifikace:

Kritici FSC poukazují například na to, že v zásadě neexistuje jasně identifikovaný důvod pro vznik nějakého hodnotícího standardu. Proces hodnocení a obdržení FSC je poměrně zdlouhavý. V praxi to vede k tomu, že i přes velkou poptávku po certifikovaném dřevu (vyvolaném mimo jiné i požadavky LEED), ho je neustálý nedostatek (což snižuje kreditové hodnocení při snaze obdržet certifikaci LEED).

A hned druhým dechem dodávají – svět není černobílý, a jednoduše binární: neexistuje jen „zlé“ invazní lesnické hospodaření s holosečemi v pralesích, zaměstnáváním dětských otroků, likvidující životní prostředí, a „hodné“ eko-lesnictví. To, čeho se podle kritiků problém, je spíše monopolizace FSC a dále nekonzistentní politika a absence kontrol pro užívání necertifikovaného dřeva a výrobků.

Diskutéry výhod a nevýhod stávajícího modelu Forest Stewardship Council se staly především společnosti s vlastními certifikačními systémy. Na kolbišti Severní Ameriky jsou to American Tree Farm System (ATFS), Canadian Standards Association (CSA), Sustainable Forest Management (SFM) a Sustainable Forestry Initiative (SFI). Ty všechny v zásadě odmítají model představovaný FSC.

Přitom SFI vznikl odloučením od principů SFM, „veřejná“ kanadská CSA vznikla jako protiváha monopolní FSC v roce 1993, a ATFS reprezentuje nejstarší užívaný lesnický certifikační systém dřeva v USA už od roku 1941. Zajímavé přitom je, že právě poslední jmenovaná nevychází z ekonomických principů „ekoznačky“, která by diktovala podmínky dodavatelům, ale spíše vychází z domáckých principů udržitelného lesnického hospodaření, a do sféry mezinárodně etablovaných certifikačních systémů se prosadila teprve nedávno.

Jednotlivé systémy mají kontrastní názory na samotné vedení hospodaření v lesích. FSC se snaží prosadit nižší výkonové normy a ekosystémové řízení těžby, zatímco SFI a CSA se snaží prosazovat „pružnější“ přístupy hospodaření, které by ponechávali majitelům lesů větší volnost ve správních rozhodnutích. ATFS se netlačí mezi průmyslové dodavatele, ale snaží se o prosazení certifikace malovýrobců, hospodařících na „rodinných“ lesích.

Dřevo nesoucí eko-značku FSC dohledáte po celou dobu jeho existence, se zapojením všech zúčastněných stran: od stromku rostoucího ve školce, přes zpracovávaný kmen na pile až po vyrobený stůl nebo židli. Certifikace SFI vychází z náročného vnitřního auditu dodavatele dřevní hmoty, dříve než je zapojena třetí strana (například výrobce). Za poslední desetiletí se ale jednotlivé systémy natolik „vypracovaly“, že jsou dnes už všechny pravděpodobně schopné garantovat požadavky spojené se získáním LEED.

Emoce kolem „nedbalé zmínky v upravených normách LEED“ o dřevní hmotě „s FSE a lepší“ mírní ředitelka technického marketingu SFI, Laura Thompsonová: „S 90% světových lesů, které nepodléhají žádné renomované normě, bychom měli spíše vynaložit energii na rozšíření certifikace do těchto míst, bránit neřízenému odlesňování a kácení pralesů, a ne se dohadovat o tom, která certifikace je „lepší“. Základní principy SFI a FSC jsou podobné, a podporují odpovědné hospodaření z hlediska sociálních, ekonomických i environmentálních aspektů.“

Na druhé straně ale bere jako diskriminační postup, pokud SFI není rovno FSC jen proto, že dosavadní šampioni garantují environmentální šetrnost „pro celou cestu svého dřeva“. „Naše současné vyloučení totiž vychází jen z nepochopení složitého a komplikovaného systému dodavatelských a zpracovatelských řetězců, se kterými spolupracujeme,“ dodává Thompsonová. „Proto věříme, že rada US Green Building schválí všechny standardy certifikace lesů.“

K přesvědčovacímu tlaku na radu US Green Building se používá i „těžký kalibr“. Jason Metnick, vedoucí prodeje SFI, například upozorňuje, že 99 % dřeva s certifikací FCS se používá v ekologickém stavitelství. Přičemž 90 % úspěšných žadatelů/uchazečů o certifikát pochází ze zámoří, což vytváří značně nevýhodné podmínky pro domácí americké dodavatele dřevní hmoty. Rozšíření nabídky možností certifikace by mohlo nastartovat domácí trh a povzbudit eko-stavitele.

Na stejnou strunu hraje i ATFS. Její mluvčí, Melissa Moleller: „Vyloučení ATFS certifikaci z výběru LEED by znamenalo zabouchnout dveře před rodinnými dodavateli eko-dřeva. US Green Building by měla rozpoznat výhody širšího certifikačního systému. Opačný přístup by mohl vést k likvidaci rodinných dodavatelů dřeva, kteří by nebyli schopni ustát ekonomický tlak.“

Nedbalá zmínka o dřevní hmotě certifikací „FSE a lepší“ tak možná výrazně pozmění nejen americký trh se dřevem, ale možná i samotné principy LEED.

Zdroj

Podle textu uveřejněného na serveru www.greenbuildingnews.com dne 19. 4. 2012 pod názvem „Forest Product Certification Sparks Debate in LEED 2012“