Historie panelových dřevostaveb

1 Historie vývoje dřevostaveb založených na panelu s dřevěným rámem

Dřevostavby z prefabrikovaných panelů dnes zaujímají největší podíl na trhu dřevostaveb v Evropě. Existují stovky firem, které vyrábějí panely různých rozměrů, různého materiálového složení a stupně dokončení. Rozmanitost v panelové technologii je obrovská. Při podrobném zkoumání však zjistíme, že prefabrikované panelové dřevostavby vychází z tří základních konstrukčních principů panelů.

Na trhu se můžeme setkat s konstrukčními principy panelů:

• panely s dřevěným rámem;
• konstrukční izolované panely (structural insulated panels) SIPs;
• vrstvené celodřevěné panely.

Konstrukce jsou seřazeny podle historie svého vzniku, první byl panel s dřevěným rámem. Je však zajímavé sledovat, jak se panelové dřevostavby vyvíjely a jak se prosazovaly na stavebním trhu. Nehovoříme jen o posledních deseti, dvaceti nebo třiceti letech.

Nejstarší konstrukční princip, tedy panel s dřevěným rámem, byl patentován již v roce 1880. V loňském roce tak oslavil 131 let své existence. Panelové dřevostavby se hned po svém vzniku celosvětově proslavily, a vítězné tažení panelových technologií napříč všemi světadíly pokračuje již třetí století. Na této cestě byla ve své době i Česká republika světovým lídrem.

Rozvoji panelových dřevostaveb pomohly války

Válčící armády se v 19. stol. začaly více zajímat o raněné a jejich léčení. Generálštábní lékař prof. Christian Friedrich Stromeyer z Hannoveru ve svých dílech „Maxima válečného léčebného umění“ z roku 1861 a „Střelné rány“ z roku 1867 označil důkladné větrání za „hlavní potřebu úspěšného ošetření ran“. Začal se hledat způsob, jak rychle stavět a opět demontovat vojenské lazarety, které zajistí co nejlepší hygienické podmínky pro raněné, a které budou použitelné i v zimních měsících.

První panelová dřevostavba

V roce 1880 dánský rytmistr Johann Gerhard Clement Döcker přišel se systémem staveb z panelů, jež měly dřevěný rám, na který byl připevněn (jak uvádějí prameny) „lisovaný Döckerův materiál“ - pravděpodobně předchůdce lignátu, tedy cementovláknité desky. Panely svislých stěn se spojovaly zámkem se západkou a na spoje panelů se připevňovaly lišty pomocí šroubů s křídlovými maticemi. Spoj střešních panelů ve vrcholu domku byl řešen speciální šroubovou svorkou. Tak se snadno a rychle prováděla montáž i demontáž. Panely se daly „stohovat“, tedy snadno skladovat a přepravovat. Tento systém znamenal velký převrat ve způsobu budování polních ležení a lazaretů. Döckerův systém byl v roce 1880 patentován.

Panelové dřevostavby se začaly šířit z Dánska

Výroby se ujali pozdější dánský konzul Christian Ferdinand Christoph a jeho společník architekt Christian Rudolf Unmack, kteří v roce 1882 získali oprávnění na výrobu mobilních Döckerových domků. Domky našly velké uplatnění u všech vojenských správ a byly pro svoji praktičnost a použitelnost vysoce ceněny. Pruský generální lékař Dr. V. Coler z Ministerstva války v Berlíně při objednávce domků pro pruské ministerstvo prosadil přestěhování výroby z dánské Kodaně do Německa. K tomu došlo v roce 1882, kdy byla výroba zahájena v Niesky (Horní Lužicko) ve strojní továrně strýce Ch. F. Christopha, pana J. E. Christopha.

Panely jako nejlepší řešení pro lazarety

Při příležitosti mezinárodní výstavy v Antverpách v roce 1885 vyhlásil Mezinárodní červený kříž soutěž o nejlepší stavbu pro léčení raněných a infekčně nakažených pro válečné i mírové využití. Ze šedesáti přihlášených řešení Čestnou cenu Jejího Veličenstva německé císařovny Augusty a zlatou medaili s portrétem získal právě panelový dům systému Döcker, vyrobený firmou Christov & Unmack.

Mobilní Döckerovy domy se staly velkým hitem

Německý svaz Červeného kříže objednal 80 domů pro použití při humanitárních krizích a živelných katastrofách. Podobně se vybavil i rakouský Červený kříž. Domky byly využívány při epidemiích tyfu a neštovic, byly využívány jako pavilóny pro léčení plicních onemocnění. V roce 1899 firma Christov & Unmack vybudovala první školu a následovala expanze panelových dřevostaveb do školství. Začala je využívat i církev jako nouzové kostely a modlitebny. Následovaly školy v přírodě, rekreační objekty, letní sídla a obytné domy. Stavby systému Döcker byly využívány také jako koloniální stavby pro dopravní a důlní společnosti. Dřevostavby společnosti Christov & Unmack se stavěly a používaly v celé Evropě, v koloniích, v Turecku, v severoamerických státech, v Brazílii, Argentině, Mexiku i Japonsku. Během první světové války byly Döckerovy domky použity na všech bojištích.

Panelové dřevostavby dobývají stavební trh

O úspěšnosti nového stavebního systému, který představovala panelová technologie, svědčí na jedné straně řada ocenění, jež původní Döckerovy domy získaly, a na straně druhé je to obrovský rozmach první velké továrny na samotné panely.

Panelové dřevostavby v době největšího rozmachu

V průběhu výroby panelů ve firmě Christov & Unmack docházelo k vývoji původního Döckerova systému. Postupně se vyprofilovaly dva základní typy staveb. Prvním byla lehká, snadno demontovatelná a transportovatelná konstrukce, tzv. „létající domky“, určené pro armádu a humanitární akce. Druhým typem byly těžší stavby, kde demontovatelnost byla zachována, ale nehrála prioritní roli. Tyto domy byly určeny pro stavby občanské vybavenosti, kasáren, nemocničních pavilonů, ubytoven, škol, rekreačních zařízení a podobně.

Jak rostla výroba panelů

Výroba v továrně Christov & Unmack v Niesky začala v roce 1882 s 50 zaměstnanci. V roce 1907 měla však továrna již 400 - 500 zaměstnanců a rozprostírala se na ploše 60 000 m². Výrobní prostory z toho zabíraly 16 000 m². V továrně bylo položeno 3 000 m kolejí, po kterých probíhala vnitrozávodní doprava. Továrna měla vlastní elektrárnu, která zásobovala elektřinou 80 dřevoobráběcích a kovoobráběcích strojů. Ve skladech drželi výrobci soustavně zásobu 6 000 - 7 000 m³ borového řeziva. Přes velkou výrobní kapacitu závodu v Niesky bylo nutné vybudovat další výrobní závod. Ten vznikl na území dnešních Čech.

Döckerovy domy získaly řadu ocenění

Z dnešního pohledu jsou velmi zajímavá ocenění, která si dřevostavby společnosti Christov & Unmack vydobyly. Kromě Čestné ceny Jejího Veličenstva německé císařovny Augusty získaly dalších 28 zlatých, 12 stříbrných a 8 bronzových medailí; Medaili královského pruského ministerstva války; Královskou saskou medaili; Grand Prix St. Petersburg, Cenu císařovny Marie - Fedorovny na osmé mezinárodní konferenci Červeného kříže v Londýně; Stříbrnou medaili (nejvyšší vyznamenání) na druhém mezinárodním kongresu školní hygieny v Londýně v roce 1907.

Výroba panelů se přesunula do Čech

Bouřlivý rozvoj výroby panelů pro realizaci dřevostaveb dospěl do stádia, kdy musela společnost Christov & Unmack hledat další možnosti, jak udržet výrobní tempo s rozsahem poptávky. Majitelé se rozhodli vybudovat další továrnu v Čechách, 44 km od závodu v Niesky.

V roce 1891 byla zahájena výroba v obci Buzendorf, dnešní Boleslav. Tato lokalita měla výhodu v dostatečné zásobě dřeva z blízkých Jizerských hor, a také poskytovala dostatek pracovních sil, uvolněných ze zemědělství. Navíc zakázky pro Rakousko-Uhersko mohly být realizovány bez cla. V Čechách se vyráběly Döckerovy domky ve všech variantách, vyráběly se zde i nemocniční a školní pavilony. Například v roce 1912 dodala továrna 20 nemocničních pavilonů do Buenos Aires. Závod v Boleslavi ležel mimo železnici, a proto byla v roce 1912 vystavěna velká překladní hala v sousední obci Černousy. V roce 1915 továrna v Boleslavi vyhořela a výroba se přesunula do Černous. Továrna v Černousích začala fungovat již následující rok.

Po válce se staví panelové rodinné domy

Po první světové válce ještě dobíhala výroba velkých zakázek pro export. Později však tato výroba zcela ustala a těžká poválečná léta přečkala továrna v Černousích díky orientaci na lokální trh. Od roku 1924 se hlavním výrobním programem společnosti Christov & Unmack v Černousích staly rodinné domy. Byly dodávány a montovány zaměstnanci firmy Christov & Unmack nebo si je pro své zákazníky objednávaly jednotlivé stavební firmy, které následně prováděly montáž.

Na fotografiích můžete porovnat jeden z prvních domů továrny v Černousích. Dům byl pravděpodobně postaven pro ředitele Černouské továrny. Jeho fotografie byla zveřejněna v knize Karla Kozlanského z roku 1926. Na druhé fotografii je ten samý dům, vyfocený v září roku 2010. Dům je od svého postavení nepřetržitě užíván.

Nejslavnější zákazník firmy Christov & Unmack

V roce 1929 vyrobila firma Christov & Unmack dům pro svého nejslavnějšího zákazníka. Šlo o letní sídlo Alberta Einsteina, které dodnes stojí v obci Caputh nedaleko Postupimy. Dům navrhl architekt Konrad Waschman, který jako dvacetišestiletý u Christopha s Unmackem vedl konstrukční kancelář, a který se po své emigraci před nacismem do USA celosvětově proslavil.

Po připojení Sudet k Velkoněmecké říši získala továrna zakázky, nové moderní vybavení a byla rozšířena na plochu 82 000 m². Velkým technologickým pokrokem byla výstavba umělých sušáren řeziva. Válečná historie rámových dřevostaveb je však velmi smutná. V Německu a na okupovaných územích byla ve více než 400 dřevařských společnostech zorganizována výroba domů pro německou armádu, pro pracovní a koncentrační tábory.

Panelové dřevostavby na cestě k moderní éře

Ve druhé polovině dvacátého století se průmyslová výroba panelových dřevostaveb rozvinula prakticky v celé Evropě. Na trh přišly moderní deskové konstrukční materiály, různé typy tepelných a zvukových izolací, moderní spojovací a konstrukční kování a samozřejmě stavební chemie. Původní Döckerův panel s čepovanými a klíženými spoji byl ve druhé polovině 20. stol. stále více nahrazován rámem skládaným natupo. Tuhost takového panelu je zajištěna oplášťováním rámu pevnou konstrukční deskou, většinou na bázi dřeva. Různí výrobci se vzájemně liší velikostí vyráběných panelů, stupněm prefabrikace, stupněm typizace a použitými materiály. Základem panelů však zůstává dřevěný rám, který v roce 1880 pro své domy použil dánský rytmistr Johann Gerhard Clement Döcker, a tím vlastně založil nový obor dřevozpracujícího průmyslu a stavebnictví.

2 Historie vývoje dřevostaveb založených na konstrukčním izolovaném panelu bez výztužných žeber - structural insulated panel

Kromě panelů založených na dřevěném rámu se dnes masově využívá další panelová technologie. Jedná se o technologii konstrukčních izolovaných panelů - Structural insulated panels (SIPs), která byla vyvinuta v USA. Zásadní rozdíl mezi panelem vyvinutým rytmistrem J. G. C. Döckerem a panelem technologie SIPs je právě v jeho konstrukci.

Moderní panely SIPs neobsahují žádný dřevěný rám ani jiný konstrukční dřevěný prvek. Na začátku vývoje této technologie, kdy nebyl k dispozici dostatečně pevný izolant, byly sice dřevěné sloupky součástí panelů. Po nástupu polystyrenu jsou však SIPs panely vyráběny tak, že na pevném izolantu, který tvoří jádro panelu, je z obou stran nalepena konstrukční deska na bázi dřeva.

Poprvé použitý SIPs panel

Podle dostupných informací pracovali na vývoji konstrukčních izolovaných panelů téměř současně zaměstnanci Forest Products Laboratory (FPL) v Madisonu ve Wisconsinu a architekt Frank Lloyd Wright. Ve třicátých letech dvacátého století navrhl F. L. Wright v reakci na světovou hospodářskou krizi cenově dostupné domy, které nazval Usonian houses a jejichž cena neměla překročit 5 000 dolarů. Jednalo se o jednopodlažní stavby bez podsklepení, většinou stavěné do L, které se stavěly z cihel, betonu a dřeva. Na některých byly použity právě první SIPs panely. Tyto panely byly vyrobeny slepením jádra z několika vrstev lepenky s pláštěm z překližky.

Testování technologie trvalo desítky let

V roce 1935 začaly pokusy ve Forest Products Laboratory v Madisonu. Cílem bylo přenesení svislého zatížení stavebních konstrukcí do pláště sendvičového panelu, který tvořila překližka. Tato myšlenka umožňovala vyrobit sendvičový panel s izolantem v celém průřezu, tedy bez tepelných mostů, tvořených dřevěným rámem. Pro výrobu takového panelu nebyla potřebná sušárna řeziva a stavebně truhlářská technologie pro výrobu dřevěného rámu. Navíc panel bez dřevěného rámu či jiných výztužných dřevěných žeber lze libovolně dělit a přitom zachovat jeho mechanické vlastnosti. To znamená jeho jednoduché použití na stavbě a přizpůsobení panelu architektuře. Hned v roce 1935 postavila FPL sérii prvních experimentálních domů, na kterých se principy SIPs technologie ověřovaly. V roce 1947 staví FPL další experimentální budovu, která se testovala 31 let.

SIPs panely se prosadily před 60 lety

V roce 1952 žák F. L. Wrighta architekt Alden P. Dow, syn zakladatele společnosti Dow Chemical Company, staví domy ze SIPs panelů v Midlandu ve státě Michigan. Panely, použité na tyto domy již měly jádro z pěnového polystyrenu a obecně se považují za opravdový nástup SIPs technologie.

Ropná krize pomohla vzestupu technologie

V padesátých až sedmdesátých letech probíhala výroba SIPs panelů v USA se střídavými úspěchy. Výrobci očekávali velké zisky, ale naráželi na konzervativnost stavebního trhu. V tomto období byla zveřejněna řada výzkumných zpráv a technologie SIPs se pomalu prosazovala i do stavební legislativy. Ropná krize v roce 1973 ukázala na nutnost šetřit energii při výrobě, výstavbě, ale i při samotném užívání staveb, čímž vlastně velmi pomohla prosazení tohoto systému výstavby.

Zásadní nástup OSB desek

Velkou podporou pro konstrukční izolovaný panel byl nástup OSB desek v roce 1981. Slepením OSB desek s polystyrenovým jádrem vznikl moderní konstrukční izolovaný panel bez výztužných žeber tak, jak ho známe dnes. V roce 1990 se výrobci a zpracovatelé SIPs sloučily do asociace pod názvem Structural Insulated panel association (SIPA). V roce 2009 členové asociace vyrobili skoro 5 mil. m² panelů. Technologie SIPs se od roku 1995 prosazuje i na trhu v České a Slovenské republice. I zde se jedná o nejprogresivnější způsob provádění montovaných dřevostaveb.

3 Závěr

Panel s dřevěným rámem stejně jako konstrukční izolovaný panel mají svoji historii a na trhu se prosadily proto, že dokázaly nabídnout stejnou nebo vyšší přidanou hodnotu, než konkurenční stavební systémy. Ti, kteří oba systémy prefabrikovaných panelů vyvinuli, zřejmě netušili, že pracují na systémech pro 21. století. Dnes je však již více než jasné, že požadavky na moderní dům, tedy výborné vnitřní klima, vynikající tepelně technické vlastnosti, malé provozní náklady, velká rychlost výstavby a co nejmenší energetická náročnost při výrobě a výstavbě (co nejmenší zátěž pro životní prostředí) splňují právě moderní panelové dřevostavby.

V závěru bych chtěl poděkovat paní Ing. Cecílii Krejcarové za zapůjčení její vynikající diplomové práce, která byla základním podkladem pro zpracování historie panelových dřevostaveb s dřevěným rámem. Informace o historii technologie SIPs jsem čerpal od asociace SIPA. Rovněž děkuji za zaslání podkladů a za svolení k jejich použití muzeu Aldena B. Dowa z Midlend v Michigenu.

Literatura

• [1] C. KREJCAROVÁ: „Studie výroby a odbytu dřevostaveb v Linetě, Severočeské dřevařské společnosti, a. s., Česká Lípa, závodě Černousy“, diplomová práce, Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně, 1995.
• [2] K. KOZLANSKÝ: Dřevoprůmyslová hospodářská výroba, Praha, A. Neubert, 1926.
• [3] Webový portál Asociace "Structural Insulated Panel Association", www.sips.org
• [4] Webový portál www.einsteinsommerhaus.de
• [5] Fotografie prvních domů technologie SIPs zasláno muzeem Aldena B. Dowa z Midland Michigan.

Poznámka recenzenta:

Ing. Liška je s problematikou historie dřevostaveb kvalifikovaně seznámen. V devadesátých letech minulého století pracoval jako vedoucí výroby dřevostaveb na závodě v Černousích. Byl i obeznámen s tamním archivem. Ve spolupráci s tehdejším ředitel závodu panem Horčičkou se mu podařilo vybudovat konstrukční a projekční kancelář, která pracovala pro tento závod v Mníšku u Liberce. Díky této uvědomělé koncepci se závodu v Černousích dařilo v bouřlivých letech začátků privatizace úspěšně konkurovat dodávkami rodinných domků na německém trhu. Několik staveb RD se podařilo vyvést i do Španělska. Není divu, že v rámci boje o nadvládu nad tímto úspěšným výrobcem se tak zvaným „manažerům“ podařilo nejprve zlikvidovat vedení tohoto závodu a následně i výrobu dřevostaveb. Konec konců podobně skončila řada úspěšných výrobců na území této republiky, které se ocitli v rukou některých privatizačních band. Osobně jsem měl tu čest s oběma jmenovanými pány v uvedené konstrukční kanceláři spolupracovat.
Ing. Pavel Kubů