Reklama

Trh se zkapalněným zemním plynem (LNG) rychle roste

Ing. Jan Schindler, redakce

Zemní plyn je komodita, která může v relativně krátké době významně snížit emise skleníkových plynů v zemích, které nejvíce znečišťují životní prostředí. V nedávné studii společnosti BP je přehledně popsáno, jak se obchod se zemním plynem rozvíjí, kdo jsou největší hráči a kde probíhá nejvíce obchodů a také jak jsme na tom s celosvětovými zásobami plynu.

Reklama

Zemní plyn tvoří jakýsi most mezi tradiční energetikou založenou na spalování uhlí a energetikou stále více využívající obnovitelné zdroje energie. Ve vyspělých zemích slouží zemní plyn jako palivo pro výrobu elektřiny v době špiček a nebo třeba v době odstávek jaderných elektráren. Velký potenciál má zemní plyn ve snaze snížit emise zdraví škodlivých plynů v dopravě. Zemní plyn a jeho distribuční síť může akumulovat přebytek elektřiny, může ji dopravovat na velkou vzdálenost prostřednictvím plynovodů. Zatím ale asi nejpotřebnější funkcí zemního plynu a nejrychlejším řešením situace by byla náhrada uhlí zejména v některých rozvojových zemích, ve kterých se zvyšuje životní úroveň a kde cítí potřebu poskytnout lidem dostatek levné energie vyrobené bohužel z uhlí.

Využívání zemního plynu má své limity. Důležitým limitem je výstavba nových distribučních soustav pro dopravu plynu. Právě spíše velké úkoly než pomalé budování omezují spotřebu v Číně a to i přes to, že se jedná o zemi s největším rozvojem spotřeby plynu. Spotřebu plynu také omezuje cena konkurenčního paliva, kterým je uhlí. Protože uhlí je mnohde viděno pouze z hlediska aktuální ceny bez ohledu na následky a je mnohdy levnější a dostupnější než plyn. Dalším limitujícím faktorem plynu je cena plynu, která ne vždy motivuje investory v budování nové infrastruktury.

Obchod s plynem zažívá v posledních několika letech dá se říci bouřlivý rozvoj. Rozvoj dopravy prostřednictvím tekutého zemního plynu (LNG) umožňuje dopravit plyn do všech koutů světa. Zemní plyn se stává globální komoditou, není již nadále nutné budovat nákladné plynovody. Známá věta jednoho postsovětského politika „když se mluví o ropě, jedná se obchod. Když se mluví o plynu, jde o politiku,“ již přestává platit. Země, které dodávají plyn potrubím, jsou na sobě závislé, možná dokonce dodavatel je více závislejší na svých zákaznících než zákazník na dodávkách prostřednictvím potrubí. Odběratelská země má možnost si zajistit plyn z jiných zdrojů, pokud to bude pro ni politicky a hlavně ekonomicky výhodné. Přestavět celé odvětví na obchodování se zkapalněným plynem a dodávat plyn jinam, není rozhodně jednoduché a levné.

Obr1: Produkce a spotřeba zemního plynu (zdroj: www.bp.com)

Na obrázku číslo 1 je přehled největších producentů a spotřebitelů zemního plynu, měřeno denní spotřebou a těžbou v kubických stopách (jedna stopa = 0,032 m³). Z grafu je patrné, že světovým producentem a zároveň spotřebitelem číslo jedna jsou Spojené státy, kde ale poprvé od poloviny roku 2 000 klesla produkce o 2,5 %. Naproti tomu USA spolu s Indií a Čínou hlásí v tomto roce prudký nárůst těžby uhlí.

Mimo USA se na straně poptávky výrazně zvýšila spotřeba zemního plynu v Evropě (o 6 %), k čemuž přispěla evropská preference plynu před uhlím, podpora výroby energie z obnovitelných zdrojů a potíže jaderných elektráren. Poprvé za dlouhou dobu spotřeba zemního plynu u nás stoupla díky paroplynové elektrárně Počerady a potížím našich jaderných elektráren. Růst spotřeby je zřetelný především v Německu a ve Francii.

Výrazný nárůst spotřeby plynu je patrný v Číně. V současnosti je třetím největším spotřebitelem. Do roku 2020 má Čína předstihnout Jižní Koreu a kolem roku 2040 se pravděpodobně stane největším spotřebitelem na světě. V následujících pěti letech by měla spotřeba zemního plynu Číny dosáhnout 300 mld. kubických metrů (2020), přitom v minulém roce se spotřebovalo 206 mld. kubíků. Růst spotřeby je však limitován zejména chybějící distribuční soustavou, rozlehlostí území a i dosavadní cenou zatím nejlevnějšího paliva, uhlí. Rozvoj spotřeby plynu je soustředěn především na nejvíce znečištěné městské aglomerace jako Peking nebo Šanghaj.

Obr2: Obchod s LNG, největší vývozci a dovozci a jejich partneři (zdroj: www.bp.com)

V následujícím grafu (Obr.2) je přehled zemí, které produkují plyn a dodávají jej ve formě zkapalněného zemního plynu a naopak LNG spotřebovávají s tím, kam jej dodávají nebo odkud plyn kupují. V grafu figurují země, které jsou především závislé na dovozu plynu po moři. Z evropských zemí se jedná o tradiční odběratele jako jsou Španělsko, Velká Británie nebo Francie. Největší odběry plynu a i místo s největším předpokládaným rozvojem spotřeby je jihovýchodní Asie. Na straně odběratelů jsou to Japonsko, Jižní Korea a Čína a na straně dodavatelů Katar, Austrálie, Malajsie, Indonésie. Austrálie dominovala v růstu vývozu, kde se za uplynulý rok zvýšil vývoz o 25,2 %. Obrázek se bude v dalších letech postupně měnit s nově dokončovanými zařízeními, které jsou mnohdy budovány za účasti Číny. Větší roli v příštích letech bude hrát Austrálie, USA nebo Rusko.

Obr3: Země s nejvyššími prokazatelnými zásobami plynu (zdroj: www.bp.com)

Podle statistického přehledu světové energetiky společnosti BP se rok 2016 stal prvním rokem s razantním růstem produkce zkapalněného zemního plynu. Celosvětové dodávky by se měly do roku 2020 zvýšit o dalších 30%. Každé dva měsíce je uváděn do provozu nový terminál.

Prognózy poukazují také na to, že celosvětový obchod s LNG rostl sedmkrát rychleji než klasické obchodování s plynem přes potrubí. V roce 2035takžebude obchod s LNG tvořit zhruba polovinu globálně obchodovaného plynu.

Globálně ověřené zásoby by při dnešní spotřebě zemního plynu měly vydržet 52 let. Blízký Východ má největší prokazatelné zásoby, 42,5% celosvětových zásob. Nejvíce zásob má Irán, který zatím v mezinárodním obchodu nefiguruje.

V České republice se s takto dopravovaným plynem v nejbližších letech nesetkáme. Sice na naše území proudí značné množství plynu, který ale proudí dále především do Německa. Plány na dopravu plynu z terminálu v Polsku nejsou reálné a podle mého názoru ani ekonomicky zdůvodnitelné.

Ve světě je zemního plynu dostatek a není zatím třeba se obávat zvýšení ceny plynu u nás nebo v Evropě vlivem rostoucí poptávky v Asii.