Bytové vodoměry a jejich význam (I)
Filozofie úvahy o významu instalování bytových vodoměrů vychází z více komplexních hledisek. Jedním z nejvýznamnějších je potřeba získat objektivní údaje pro rozúčtování finančních nákladů mezi konečné spotřebitele (vlastníky bytů).
Náklady na dodávku studené vody (dále SV) a na tepelnou energii pro její ohřev neustále stoupají. Cena SV stoupla z dávné ceny 0,80 Kč/m3 (cena za vodu zahrnovala a i dnes zahrnuje tzv. vodné a stočné) více než 40krát a je proto žádoucí zabývat se problematikou jejího měření. Cena tepelné energie pro ohřev teplé užitkové vody (dále TUV) je ještě mnohokrát vyšší než cena samotné vody a její měření by mělo být samozřejmostí. Dosavadní praxí, která byla a dnes ještě velmi často přetrvává, je rozúčtování spotřebované vody a tepelné energie podle zvolených konstantních ukazatelů. Rozúčtování je nespravedlivé vůči konečným spotřebitelům, protože tito spotřebovávají vodu zcela podle svých individuálních potřeb. Pro objektivní měření musí být zajištěny stejné podmínky pro všechny spotřebitele. Platí to zejména pro měření TUV, která by měla mít u všech spotřebitelů trvale téměř konstantní teplotu s malými přípustnými odchylkami.
Absolutně konstantní teplotu TUV nelze v praktických podmínkách dosáhnout a absolutní míru přesnosti nelze při návrhu systémů TUV vyžadovat - stejně tak, jako u ostatních systémů technických zařízení budov (TZB), které jsou ovlivňovány mnoha stavebními, provozními a klimatickými podmínkami a vlivy. Při odečtech bytových vodoměrů mělo by být vyloučeno jejich ovlivnění. O to se dnes snaží všichni výrobci vodoměrů.
Pro zajištění platnosti údajů bytových vodoměrů musí být respektovány metrologické předpisy. Složitost zařízení pro měření vody a jeho cena musí být přiměřené danému cíli, aby měření bylo možné uskutečnit v širokém měřítku a aby přineslo předpokládané úspory.
Měření SV a TUV je možno provádět v několika navazujících stupních, přičemž posledním je měření u konečného spotřebitele. V naprosté většině se jedná o měření v bytech. Bytů, do kterých se měření bude postupně zavádět (většinou dříve postavené domy) nebo ve kterých bylo v nedávné době měření zavedeno, jsou statisíce. Podstatně menší část sledovaných objektů tvoří polyfunkční budovy - s byty a dalšími právními subjekty a některé jiné velmi malé kategorie budov. Měřením spotřeby vody a energie pro její ohřev je nutno prokázat, že úspory získané měřením budou vyšší, než náklady na instalování bytových vodoměrů po dobu jejich funkční životnosti. Vyhodnocení předností a eventuálních záporů vyplývajících z osazování bytových vodoměrů, které nemusí být pouze finančního rázu, je hlavním úkolem tohoto rozboru.
Počet vodoměrů v jedné bytové jednotce se tradičně předpokládá 1 v objektech bez ústřední přípravy TUV a 2 při ústřední přípravě TUV (tj.1 dvojice pro SV a TUV). Předpoklad se ustálil v podvědomí projektantů a stavebníků (investorů) především v době panelové sídlištní výstavby, kdy v každé bytové jednotce bylo striktně navrhováno jedno bytové jádro s jedním instalačním jádrem a s 1 stoupacím potrubím pro SV a 1 stoupacím potrubím pro TUV. Tomu muselo být podřízeno dispoziční řešení bytu a v širším kontextu i kvalita architektonického návrhu celého objektu.
Tento trend měl ryze ekonomické důvody. Soustředění instalačních rozvodů do jednoho místa v bytě přispívalo k urychlení bytové výstavby, k čemuž směřovala celá zvolená technologie proudové výstavby bytů. Podívejme se však zpět, před rok 1950 a ještě spíše do doby před 2.světovou válkou. Kvalitní domy s ústředním vytápěním a ústřední přípravou TUV z této doby měly často 2 vodoměry na TUV. Jeden pro koupelnu a WC a druhý pro kuchyň. Dispoziční uspořádání sanitárních místností (kuchyně, koupelny a WC) se neprojektovalo násilným soustředěním do jednoho místa v bytě okolo instalačního jádra. Přednost dostávalo uvolněné dispoziční řešení se 2 instalačními vertikálními vedeními. Oba vodoměry byly pro měření TUV, protože ta byla i tenkrát drahá. Studená voda se neměřila, neboť její cena to nevyžadovala.
Z uvedených poznatků vyplývá, že i dnes je možné a v mnoha případech vhodné navrhovat v bytech 2 dvojice vodoměrů pro SV a TUV. Oproti ekonomickým výhodám plynoucím z měření vody u konečného spotřebitele, je možno poukázat na okolnosti, které by mohly patřit k nevýhodám měření vody. Jednostranně ekonomicky zaměřený spotřebitel může snížit odběr vody (zejména TUV) na úkor osobní hygieny, což je však jeho osobní problém. Byl také vysloven názor, že kdyby se takovýchto spotřebitelů vyskytlo velké množství, mohlo by dojít ke snížení odběru vody z vodáren a tyto by byly nuceny, alespoň dočasně, zvýšit cenu dodávané vody, aby pokryly náklady vodárenského zařízení dimenzovaného na větší dodávku vody.
Vyslovený názor je z hlediska dlouhodobé perspektivy provozu vodárenského zařízení nereálný a je nutno jej jako nesprávný odmítnout. Projektant domovního vodovodu a celého systému přípravy TUV může svým návrhem napomoci pro zachování přiměřeného odběru SV a TUV, při kterém nebude docházet k plýtvání vodou ani k neúměrnému šetření při jejím odběru. Zařízení, kterými je možno tohoto cíle dosáhnout, jsou tzv. aktivní opatření, při nichž dochází ke snížení odběru vody bez zmenšení uživatelského komfortu. Patří sem např. sprchové hlavice s úsporným proudem vody, hlavice s přerušovaným proudem vody při výstupu ze sprchy, vany se zmenšeným objemem vody tvarované podle lidského těla, splachovací nádržky WC pro malé a velké splachování, úsporné bytové spotřebiče (pračky a myčky nádobí), také pákové vodovodní výtoky a směšovací baterie a další.
Aktivní opatření by měla být přednostně navrhována zejména tam, kde se navrhují bytové vodoměry, protože samotné vodoměry zainteresovávají spotřebitele na úsporách vody pouze z ekonomického hlediska, event. i na úkor uživatelského komfortu. Bytové vodoměry počítáme proto mezi tzv. pasivní opatření.
V dalším se nebudeme zabývat problematikou měření TUV připravované v topných zdrojích centralizovaného zásobování teplem ani měřením TUV při vstupu do objektu - na patě zásobovaného objektu.
Pro upřesnění terminologie se dále užívají tato označení pro ohřev TUV:
- lokální - u konečného spotřebitele (v bytech)
- ústřední - v domovní kotelně a domovní předávací stanici
- centralizované - ve zdrojích centralizovaného zásobování teplem (v sídlištních předávacích stanicích
a okrskových kotelnách)
Centralizovaný ohřev TUV se navrhoval v širokém měřítku na našich sídlištích před rokem 1990. Bylo prokázáno, že je nehospodárný a jako nevhodný je dnes opouštěn. Příprava TUV se přesunuje do budov a je jen otázkou času, kdy centralizovaný ohřev vymizí. Různé způsoby měření TUV při vstupu do objektu můžeme hodnotit jako více méně úspěšné pokusy o částečné zmenšení provozních nákladů při nehospodárné centralizované přípravě TUV.
V tomto rozboru se nebudeme dále zabývat měřením TUV v zúčtovací jednotce při ústřední přípravě TUV. Měření je bezproblémové a provádí se měřením SV na přívodu do ohřívačů vody. Je pouze otázkou, zda-li vodoměr bude podružný tj. v majetku vlastníka budovy (provozovatele zúčtovací jednotky), který jej bude odečítat, nebo hlavní tj. fakturační, který bude majetkem vodárny, bude vodárnou odečítán a bude mít samostatnou evidenční kartu. Hlavní vodoměr je méně častým řešením, ale u velkých budov je to řešení výhodné. Majiteli objektu odpadá starost s prováděním výměny velkého vodoměru a s jeho cejchováním. Příklad provedení je na obr.1.
 |
Obr. 1 - Pohled na fakturační (hlavní) vodoměry velké ubytovací budovy 1 - vodoměr je pro všechnu SV 2 - vodoměr je pro všechnu TUV (přívod SV k teplovodním zásobníkům) 3 - vodoměr (nevýznamný vodoměr se zvláštním účelem) Potrubí při zemi je předepsané ožární potrubí podle nařízení hasičského záchranného sboru |
V další části tohoto příspěvku se zaměříme na měření vody u konečného spotřebitele, tj. v bytech.
Legislativní předpisy pro měření vody a tepelné energie pro její ohřev u konečného spotřebitele
V množství vyhlášek vydaných před rokem 2000 a vycházejících ze zákonů platných před touto dobou panovalo mnoho nejasností. Odborné veřejnosti z oblasti vytápění a zdravotní techniky nebyla našimi legislativními institucemi předána jasná informace o skončení platnosti některých vyhlášek nebo o jejich překonání dalším vývojem. Tento
stav úspěšně ukončuje usnesení vlády ČR z ledna 2000 o energetické politice. Postupně vycházejí nové zákony a na
ně navazující vyhlášky, většinou vydané v r.2000 a 2001.
Zákon č.406/2000 Sb., o hospodaření energií (účinnost od 1.1.2001)
|
|
|
|
Výše uváděné zákony a vyhlášky, pokud se zabývají měřením vody u konečného spotřebitele, uvažují pouze měření TUV a energie pro její ohřev. Po jednání s nadřazenými legislativními orgány, s organizacemi provádějícími měření u konečných spotřebitelů v bytech a s výrobci vodoměrů a dodavatelů měřicí techniky dospěl autor k závěru, že pro měření SV u konečného spotřebitele není vydán žádný legislativní předpis. Prokáže-li se to výhodné, je možné pro měření SV u konečného spotřebitele vycházet ze stejných zásad jako při měření TUV.
Autor zjišťoval názory na měření vody a energie pro její ohřátí u konečného spotřebitele - na našich příslušných ministerstvech, Státní energetické inspekci, Čs. energetické agentuře a u výrobců měřicí techniky a zjistil, že jejich názory nejsou jednotné.
Obecně můžeme shrnout současné předpisy pro měření vody u konečného spotřebitele (v bytě) takto:
Měření TUV a energie pro její ohřev se uvažuje a někde i detailně rozvádí; není však závazně předepsáno. Měření SV se neuvažuje.
Zajištění teploty TUV pro objektivní měření bytovými vodoměry
Jak bylo poslední dobou již několikrát zdůrazněno, měly by se systémy TUV (kromě zařízení o minimálním rozsahu) navrhovat s nucenou cirkulací vody, s využitím poznatků získaných z provozu stávajících systémů a také s přihlédnutím k poslední vyhlášce MPO č. 151/2001 Sb., která v § 6 stanovuje tloušťku tepelné izolace u vnitřních rozvodů podstatně větší než bylo doposud obvyklé. Žádoucí je navrhovat v systémech vyvažovací ventily (automatické termoregulační ventily), které umožní zajištění přiměřené termické stability vody u všech odboček potrubí ke konečnému spotřebiteli (obr.2).
S tím souvisí do jisté míry také zajištění hydraulické stability, která však sama o sobě nemůže zabezpečit spotřebiteli požadovanou teplotu TUV s přípustnými malými odchylkami. Budeme-li při takto kvalitně provedeném systému TUV uvažovat pokles teploty přiváděné TUV mezi výstupem z ohřívače a poslední odbočkou ke konečnému spotřebiteli cca 2 až 3 °C,budou cenové rozdíly odebírané TUV téměř zanedbatelné, což opravňuje k jednoduchému měření vody bytovými vodoměry. Aby tento závěr nebyl spekulativní, musí se výše uvedené požadavky striktně dodržovat (zejména tloušťka tepelné izolace).
Uvedený rozbor se nezabývá stanovením výše teploty ústředně připravované TUV, která je v několika našich "vodovodních" normách různá; teploty TUV v ČSN i ve vyhlášce č. 152/2001 Sb. je žádoucí sjednotit. Za nevhodný je možno považovat zejména přípustný pokles teploty TUV v době odběrové špičky, jejíž trvání není ani ohraničeno.
 |
Obr.2 - Vybavení systémů TUV pro zajištění přiměřené termické stability
Požadavky: 1 č - čerpadlo pro nucenou cirkulaci vody 2 kvalitní izolace celého rozvodu TUV + c 3 VV - vyvažovací ventily |
