Rozdělení nákladů za teplo mezi byty vybavenými předávacími stanicemi

V developerské výstavbě nejen bytových, ale i multifunkčních objektů se kompaktní stanice, které umožňují uživateli prostoru si ze soustavy domu odebírat teplo zcela individuálně, staly standardem. Výhody jsou zřejmé, zásadně se sníží počet stoupaček, které navíc neprochází byty. Každý byt či samostatný prostor, typicky retail nebo administrativa, má svou stanici, své měření tepla, své měření studené pitné vody. Příprava teplé vody v objektu je decentralizovaná do stanic, není třeba řešit rozsáhlé cirkulační okruhy včetně jejich regulace. Každá stanice má svou regulaci na vstupu ze společné stoupačky. Ale i na výstupu do soustavy bytu, což budoucí majitelé a uživatelé žádají. Chtějí mít možnost maximalizovat své individuální požadavky na tepelný komfort i dostatek teplé vody.

Svým způsobem, bohužel, není s použitím bytových stanic automaticky spojeno oddělené měření spotřeby tepla pro vytápění od tepla pro přípravu teplé vody. Nebyl by to technický problém, ale souvisel by s tím citelný nárůst pořizovací ceny, nákladů na ověřování přesnosti měřičů i nákladů na zpracování naměřených dat. Důsledkem je nemožnost přesně zjistit spotřebu tepla jen na vytápění konkrétního bytu, prostoru a z něj s přijatelnou přesností odvodit podíl tepla spotřebovaného na vytápění společných prostorů objektu.

Jde o stav částečně srovnatelný s dříve běžně stavěnými domy, ve kterých má každý byt svůj plynový kotel s nepřímo vytápěným zásobníkem nebo kotel kombinovaný. Majitelé nebo provozovatelé kotlů platí své spotřeby plynu, přitom není zohledněn podíl bytů na vytápění společných prostorů, jak je tomu v objektech se společným zdrojem tepla. Ovšem v tomto případě je každý byt vybaven fakturačním měřidlem, plynoměrem, což u bytů napojených na společný zdroj tepla není.

Za standardní situaci lze brát stav, kdy stanice obsahuje měřič spotřeby tepla a vodoměr měřící spotřebu studené pitné vody nebo je stanice o tyto měřiče doplněna. Jak v takovém případě řešit rozúčtování? Na tuto otázku redakci TZB-info odpověděla Asociace rozúčtovatelů nákladů na teplo a vodu, ARTAV, konkrétně Ing. Josef Haumer.

ARTAV: Rozúčtování nákladů na studenou pitnou vodu

Rozúčtování nákladů na spotřebu studené vody se řídí zákonem č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. V ustanovení uvedeném v § 5, Rozúčtování nákladů na služby, se říká, že:

„(1) Způsob rozúčtování poskytovatel služeb ujedná s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o něm rozhodne družstvo, anebo společenství. Změna způsobu rozúčtování je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období.
(2) Nedojde-li k ujednání, nebo rozhodnutí družstva, anebo společenství, rozúčtují se náklady na služby takto:
a) dodávka vody a odvádění odpadních vod v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech;“

ARTAV: Rozúčtování nákladů na teplo

Obecně platné předpisy pro rozúčtování tepla neřeší rozúčtování v domech vybavených bytovými předávacími stanicemi. Je tedy nutné si vytvořit a odsouhlasit vlastní pravidla.

Doporučená pravidla ARTAV (Asociace rozúčtovatelů nákladů na teplo a vodu):

• Náklady na tepelnou energii rozdělí vlastník na složku základní a spotřební.
• Základní složka činí 40 % a spotřební složka 60 % nákladů.
  • Základní složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele podle poměru velikosti podlahové plochy jejich bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce, tedy v celém objektu.
  • Spotřební složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele poměrně podle náměrů registračních přístrojů instalovaných u konečných spotřebitelů.

Doplňující poznámka

Výše uvedená, legislativně nezakotvená problematika, je jedním z úkolů, které si rada ARTAV dala do svých plánů k řešení v rámci jednání se zákonodárci.