Co ovlivňuje obsah rtuti ve spalinách elektrárenských kotlů?
Razantní zpřísnění limitů obsahu rtuti při spalování uhlí v kotlích velkých výkonů je vedle rostoucí ceny emisní povolenky další legislativní nástroj, kterým Evropská komise urychluje konec výroby elektřiny z uhlí.
1 Úvod
Snaha o globální ochranu životního prostředí je zaměřena především do oblasti emisí do ovzduší, respektive následně do vody a půdy. Důvodem je skutečnost, že emise škodlivin vypouštěné do ovzduší ovlivňují životní prostředí bez ohledu na regionální hranice a typ prostředí. Proto tak i EU svoji snahu o ochranu životního prostředí primárně zaměřuje na omezení/snížení emisí vypouštěných do ovzduší formou legislativních návrhů/stanovením maximálních limitů.
Problematika implementace a dodržování právních předpisů EU o BAT pro LCP vede k nutnosti nového pohledu na komplexní řešení problematiky technologií pro ekologizací provozu zdrojů spalujících fosilní paliva a s tím spojených výzkumných a vývojových aktivit, a to zejména v zemích s velkým podílem využitím pevných fosilních paliv v energetickém mixu. Příklady těchto zemí v EU jsou např. Česká republika a Polsko. Obecně tyto nové předpisy stanovují nižší emisní limity pro SO2 , NOx , prachové částice (tuhé znečišťující látky – TZL), CO a stanovují nově emisní limity pro koncentrace fluorovodíku (HF), chlorovodíku (HCl) a v neposlední řadě rtuti (Hg) ve spalinách. Tyto limity pak platí již od roku 2021 a je třeba počítat do budoucna s jejich dalším zpřísňováním.
Obsahem předkládaného příspěvku je seznámení s problematikou emisí HgT vzniklé po spalování pevných fosilních, ale i s obsahem Hg v palivech těžených v ČR a situací ve světě.
2 Rtuť v přírodě
Rtuť je za normálních podmínek stříbrolesklá tekutina, teplota tuhnutí je −39 °C, teplota varu je za normálního tlaku 357 °C. Při sloučení s jinými kovy tvoří amalgámy, které se například používají v rámci zubní péče. Rtuť se řadí mezi persistentní toxické polutanty a snadno se bioakumuluje. Při vysokých koncentracích plynné rtuti může u člověka dojít k ovlivnění funkce nervové soustavy a jater. [1]
2.1 Druhy výskytu rtuti v přírodě
2.1.1 Organická rtuť
Organická rtuť se řadí mezi nejvíce nebezpečné druhy rtuti, které se vyskytují v přírodě. Její nejčastější formou je metylrtuť. Největší koncentrace metylrtuti je ve vodních plochách, kde se díky činnosti bakterií tvoří z rtuti, která přichází do vodních toků. Metylrtuť snadno absorbuje například plankton a dále postupuje potravním řetězcem až k člověku. [2]
2.1.2 Elementární rtuť
Elementární rtuť pochází nejčastěji z lidské činnosti. Pokud není zachycena, uvolňuje se do atmosféry, kde má dobu setrvání jeden až jeden a půl roku. Za tuto dobu může urazit velké vzdálenosti. Na konci koloběhu se může zachytit ve vodních plochách, půdě nebo v rostlinách. [2]
2.1.3 Anorganická rtuť
Mezi hlavní anorganické sloučeniny rtuti patří sulfid rtuťnatý (HgS) a oxid rtuťnatý (HgO). Většina těchto sloučenin se vyskytuje ve formě prášku či krystalů. Pokud se tyto sloučeniny uvolní do atmosféry, zůstávají v ní kratší dobu než elementární rtuť díky své vyšší reaktivitě a rozpustnosti ve vodě. [2]
2.2 Hlavní zdroje emisí rtuti
Uvolňování rtuti do okolního životního prostředí lze rozdělit na primární emise a reemise. Primární emise je prvotní uvolnění rtuti z přírodního zdroje nebo z činnosti člověka (antropogenní emise). Reemise popisuje uvolnění rtuti do vzduchu nebo vody po jejím dřívějším odstranění. Tento děj se dá popsat například na ději, ve kterém se rtuť zachytí ve vodě a z ní se zpětně uvolní díky vypařování do atmosféry. Mezi přírodní zdroje emisí rtuti patří vulkanická činnost, eroze hornin a lesní požáry. Přírodní emise rtuti tvoří okolo 10 % celkových ročních emisí rtuti do atmosféry. Dalších 30 % tvoří antropogenní emise rtuti. Hlavními zdroji emisí rtuti mezi lidskými činnostmi jsou výroba vinylchloridu, baterií, svítidel, zubní výplně, těžba zlata, spalování uhlí, výroba železa a cementu. Poslední významnou činností je nakládání s odpady, jak jeho ukládání na skládky nebo jeho spalování. Celkové emise rtuti z lidských činností byly v roce 2015 odhadovány na množství 2 200 tun. Zbylých 60 % emisí rtuti do atmosféry jsou reemise z vodních ploch a životního prostředí. [2] [3]
Graf 1 Světové antropogenní emise rtuti do atmosféry dle zdroje
| Emise rtuti dle oblastí v roce 2015 [t] | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Oblast | Spalování paliv | Průmysl | Přímé použití a odpad | Těžba zlata | Celkem | Podíl světově |
| Austrálie, Nový Zéland a Oceánie | 3,57 | 4,07 | 1,15 | 0,00 | 8,79 | 0,4 % |
| Střední Amerika a Karibik | 5,69 | 19,10 | 6,71 | 14,30 | 45,80 | 2,1 % |
| Společenství nezávislých států a ostatní evropské země | 26,40 | 64,70 | 20,70 | 12,70 | 124,50 | 5,6 % |
| Východní a Jihovýchodní Asie | 229,00 | 307,00 | 109,00 | 214,00 | 859,00 | 38,6 % |
| EU28 | 46,50 | 22,00 | 8,64 | 0,00 | 77,14 | 3,5 % |
| Střední Východ | 11,40 | 29,00 | 12,10 | 0,23 | 52,73 | 2,4 % |
| Severní Afrika | 1,36 | 12,60 | 6,89 | 0,00 | 20,85 | 0,9 % |
| Severní Amerika | 27,00 | 7,63 | 5,77 | 0,00 | 40,40 | 1,8 % |
| Jižní Amerika | 8,25 | 47,30 | 13,50 | 340,00 | 409,05 | 18,4 % |
| Jižní Asie | 125,00 | 59,10 | 37,20 | 4,50 | 225,80 | 10,2 % |
| Subsaharská Afrika | 48,90 | 41,90 | 17,10 | 252,00 | 359,90 | 16,2 % |
| Celosvětové emise | 533,00 | 614,00 | 239,00 | 838,00 | 2224,00 | 100,0 % |
Graf 2 Emise rtuti dle oblastí v roce 2015
3 Legislativa emisních limitů
V EU bylo vydáno prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/1442, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT), a které zpřísňují podmínky pro stanovení emisních limitů pro SO2, NOx , TZL a dalších látek. Nově stanovuje limit i pro koncentraci rtuti, specificky nejen pro nová, ale i stávající zařízení. Ale na základě nového rozhodnutí:
- Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/1442 ze dne 31. července 2017, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro velká spalovací zařízení, se zrušuje.
- Účinky prováděcího rozhodnutí zrušeného na základě bodu 1 toho rozsudku jsou zachovány až do doby, než bude v přiměřené lhůtě, která nesmí přesáhnout dvanáct měsíců ode dne vyhlášení tohoto rozsudku, přijat nový akt, který ho má nahradit a bude přijat podle pravidel upravujících kvalifikovanou většinu stanovených v čl. 3 odst. 3 protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních.
Pro představu, limity dle BAT jsou uvedeny v Tab. 2.
| Spalovací zařízení o jmenovitém tepelném příkonu (MWt) | emise HgT [μg/m3N] | hodnocené období | monitoring | |
|---|---|---|---|---|
| nový zdroj | stávající zdroj | |||
| uhlí: antracit a černé bituminové | ||||
| < 300 | 1–3 | 1–9 | průměr vzorků získaných během jednoho roku | 4krát ročně |
| > 300 | 1–2 | 1–4 | roční průměr | kontinuální měření |
| uhlí: sub-bituminové a hnědé | ||||
| < 300 | 1–5 | 2–10 | průměr vzorků získaných během jednoho roku | 4krát ročně |
| > 300 | 1–4 | 1–7 | roční průměr | kontinuální měření |
4 Problematika rtuti ve spalinách
Pro seznámení s danou problematikou HgT ve spalinách je nutné zdůraznit, že v palivu je Hg vázaná ve formě anorganických sloučenin zejména na minerály tvořené sulfidy (pyrity a markazity).
Veškerá rtuť obsažená v palivu se při spalování (teplota varu Hg je 357 °C) uvolní a je ve spalinách při vysokých teplotách ve formě plynné, atomární, označené Hg0. Dále při ochlazování spalin průchodem kolem teplosměnných ploch dochází při teplotách mezi 650–380 °C k částečné oxidaci volné rtuti na oxidovanou formu Hg2+. Oxidace Hg je ve velké míře dána vlivem reakce s HCl, obsaženým ve spalinách, na chlorid rtuťnatý HgCl2. Další vznikající oxidované sloučeniny jsou HgO a HgSO4. [5] Po spálení paliv dochází k oxidaci Hg i pomocí dalších halogenidů, jako Br a I, ale v uhlí těženém v ČR se vyskytují v malém obsahu.
V průběhu dalšího ochlazování, počínaje ohřívákem vzduchu, dochází k částečnému vázání rtuti s pevnými částicemi (sorpce). Oblast mezi 380–180 °C je tedy charakterizována vznikem tzv. formy rtuti Hgp, tj. sorpcí Hg na povrchu částic popílku. Následně je uvedená forma Hgp do značné míry zachycena v odlučovači popílku. V popílku je zastoupená rtuť oxidovaná ve formě vyluhovatelného HgCl2 či HgS a také rtuť volná pravděpodobně sorbována na povrchu popílku. Následně z odlučovače popílku vystupují zejména formy rtuti plynné, tedy atomární a také i oxidované. V menší míře ale i rtuť sorbovaná na popílek v závislosti na účinnosti záchytu popílku v odlučovači popílku. Oxidovaná forma rtuti, která je dobře rozpustná, je z velké části odloučena v mokrém odsíření spalin či zachycena na filtrační vrstvě v látkovém odlučovači. [6] [7] [8] [9] [10]
Chování a případný záchyt (úprava) sloučenin rtuti je především definován jejich rozpustností ve vodě. Některé sloučeniny jsou ve vodě dobře rozpustné, a proto mohou být zachyceny již používanými metodami čištění spalin. Zejména metodou mokrého odsíření spalin. Naopak Hg0 je prakticky nerozpustná ve vodě a odchází se spalinami v plynné formě do ovzduší. Další možností jsou pak sloučeniny vázané na pevné částečky popela, jak již bylo zmíněno výše. Poměr těkavé Hg0 k Hg2+ závisí především na složení paliva, spalovacím procesu a teplotě spalin. [10]
Předpokládá se, že ve spalinách uvolněných do životního prostředí se vyskytuje jen plynná atomární rtuť, která má dobu setrvání v atmosféře od 0,5 až do 1 roku. [11]
Distribuce Hg je názorně uvedena v následujícím obrázku.
Distribuce Hg
5 Koncentrace rtuti v palivech a ve spalinách
Pro uvedení do základní problematiky je v následující kapitole uvedeno, kolik Hg je obsaženo v uhlí těženém v ČR, a následně jaké jsou koncentrace plynné formy HgT ve spalinách vzniklých po spálení daných paliv.
5.1 Koncentrace rtuti v palivech
V rámci výzkumných projektů byly zpracované rozsáhlé analýzy dostupných paliv a zejména paliv, které budou těženy a dostupné i v následujících letech jednak pro energetiku, ale zejména pro teplárenství. Výsledky analýz provedených v rámci výzkumných aktivit jsou uvedeny v Tab. 3.
| Druh paliva | Hg v mg/kgsuš Minimum a maximum |
|---|---|
| Důl Bílina | 0,150–0,330 |
| Důl Nástup Tušimice | 0,130–0,300 |
| Důl Jiří | 0,300–0,600 |
| Důl Vršany | 0,180–0,320 |
Obsah Hg se v černém uhlí pohybuje maximálně do 0,150 mg/kgsuš , ve většině případů se obsah Hg pohybuje pod 0,08 mg/kgsuš.
Při spálení uvedených paliv a dané koncentraci Hg v daných palivech lze očekávat následující koncentraci HgT ve spalinách vystupujících z kotle, viz hodnoty uvedené v Tab. 4. Koncentrace HgT je vypočtena na základě znalostí o složení paliv a na základě předpokladu uvažování práškového spalování, typového kotle o účinnosti 89 % a obsah kyslíku ve spalinách cca 4,0 %.
| Druh paliva | Palivo Hg [mg/kgsuš] Minimum a maximum | Výstup z kotle Hg v µg/Nm3 Minimum a maximum |
|---|---|---|
| Důl Bílina | 0,150–0,330 | 18–39 |
| Důl Nástup Tušimice | 0,130–0,300 | 24–57 |
| Důl Jiří | 0,300–0,600 | 32–62 |
| Důl Vršany | 0,180–0,320 | 29–52 |
Jak je zřejmé, obsah Hg v palivech velice kolísá, a nejen z hlediska jednotlivých uhelných lomů, ale i z pohledu samotného lomu v průběhu času.
5.2 Koncentrace HgT ve spalinách
V rámci výzkumu bylo provedeno měření koncentrace plynné formy HgT (tedy volné formy Hg0 a oxidované formy Hg2+) ve spalinách na výstupu z několika zdrojů. V Tab. 5 je uvedena koncentrace HgT dle konfigurace spalovacího zdroje, tedy typu kotle, odlučovače popílku a odsíření spalin.
| Zdroj č. | Spalované palivo | Druh spalování | Technologie odprášení spalin | DeSOx technologie | HgT [µg/m3N] |
|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Hnědé uhlí | Práškový | EO | Mokrá metoda | 15,0–25,0 |
| 2 | Hnědé uhlí | Práškový | EO | Polosuchá metoda | 18,0–26,0 |
| 3 | Hnědé uhlí | Práškový | LF | Mokrá metoda | 10,0–16,0 |
| 4 | Hnědé uhlí | Fluidní | LF | Suchá aditivní metoda | 0,2–5,0 |
| 5 | Hnědé uhlí | Fluidní | EO | Suchá aditivní metoda | 10,0–20,0 |
| 6 | Hnědé uhlí | Práškový | EO | Mokrá metoda | 15,0–28,0 |
| 7 | Černé uhlí | Práškový | EO | Mokrá metoda | 5,0–6,0 |
| 8 | Černé uhlí | Práškový | EO | Polosuchá metoda | 0,1–4,0 |
Z uvedené tabulky jsou patrny nejen vysoké rozdíly ve výstupní koncentraci HgT ve spalinách, ale je zejména viditelné, že zdroje spalující hnědá uhlí v práškových ohništích, v konfiguraci s elektrostatickým odlučovačem popílku a mokrou metodou odsíření spalin, vysoce překračují emisní limity, dané jednak pro zdroje o tepleném příkonu vyšším než 300 MWt, ale i nižším, a budou muset přistoupit k optimalizaci provozu stávajících zařízení, anebo, což je více pravděpodobné, k instalaci technologií záchytu Hg.
6 Vlivy provozních parametrů a emise HgT
Na základě výše uvedených údajů o koncentraci HgT ve spalinách jsou dále uvedeny stručné informace o vlivech na koncentraci HgT ve spalinách a předně o vlivu na samotný záchyt Hg. Na základě teoretických a praktických zkušeností získaných v průběhu měření na průmyslových zdrojích spalujících hnědá i černá uhlí, a i v rámci experimentálních měření na pilotních jednotkách jsou emise HgT ve spalinách ovlivněny zejména:
- Složením paliva – výše obsahu Hg, ale předně výše obsahu chlóru, bromu a jodu, které jsou zásadní pro oxidaci Hg a následný záchyt. Dále pak i obsah síry.
- Typem spalovacího zařízení – fluidní kotle z hlediska distribuce Hg jsou výhodnější než prášková ohniště. Je to dáno především časem setrvání částic v spalovacím zařízení a předně nižší teplotou spalin.
- Provozem samotného zařízení – obsah nedopalu, podíl popílku v úletu, čas setrvání částic v kotli a kouřovodu, tvar a povrch částic popílku.
- Teplotou spalin na výstupu z kotle – čím vyšší teplota spalin, tím menší, pomalejší je oxidace Hg a nižší poměr oxidované formy Hg, kterou je pak možné dále zachytit v následujícím elektroodlučovači popílku či v mokré metodě odsíření spalin. Na základě výzkumu je při teplotě spalin vyšší než 170 °C cca 30% záchyt Hg v elektroodlučovači a při teplotě spalin pod 150 °C je záchyt Hg v elektroodlučovači popílku až 50 % a více. Teplota spalin ve sledovaných elektrárnách je v rozmezí od 150 do 180 °C, což je obecně teplota na vstupu do odlučovače popílku u zařízení, u kterého je koncovou technologií čištění spalin mokré odsíření, kde je nutné udržovat až do okamžiku průchodu odsířením teplotu bezpečně nad kyselým rosným bodem spalin.
- Výši koncentrací halogenů (Cl, F, I) ve spalinách.
- Technologií odprášení spalin – látkové filtry mají vlivem adsorpce Hg na vrstvě filtrační látky vyšší záchyt Hg něž elektrostatické odlučovače. Na základě provedeného výzkumu mají látkové filtry záchyt až 80 % veškeré HgT obsažené ve spalinách ve srovnání s maximálně 50% záchytem Hg v elektrostatických odlučovačů popílku, kde je záchyt výrazně ovlivněn teplotou spalin.
- Z hlediska mokré metody odsíření spalin jsou pro záchyt Hg důležité následující parametry:
- Teplota suspenze – nižší re-emise Hg jsou při teplotách menších než 60 °C (obvyklá teplota v absorbérech mokré metody je 55–65 °C)
- Zahuštění suspenze – při větším zahuštění může dojít k destrukci krystalů a snížení schopnosti záchytu Hg.
- pH suspenze – Pro zvýšení záchytu Hg je nutné kyselejší prostředí, pH pod 4. V absorbérech mokré metody se z důvodu odsíření pohybuje pH mezi 5,0 až 6,0.
- Oxidačně redukční potenciál (ORP), hodnota ORP charakterizuje přítomnost oxidačních nebo redukčních látek v kapalině, přičemž čím nižší potenciál, v rozmezí 150 až 300 mV, tím menší pravděpodobnost vzniku re-emisi Hg, tedy redukce oxidované formy Hg2+ na volnou formu Hg0. Samotná problematika re-emise Hg komplexní problém a je řešení v rámci výzkumu. V absorbérech v ČR se pohybuje (ORP) potenciál od 200 do 500 mV.
- Dle teoretických poznatků jsou sloučeniny síry (IV) jsou hlavními hnacími silami v rámci snížení oxidované rtuti rozpuštěné v sádrovcové suspenzi. Podle literatury jsou nejdůležitější parametry, které ovlivňují re-emise rtuti siřičité ionty (SO32−). Sírany nemají výrazný vliv na rtuť.
- Koncentraci dalších kovů, které zvyšují redukci oxidované formy Hg – např. Fe, Mn, Ni, Sn a Co. Jedná se o zásadní prvky ovlivňující reemise Hg a předně sorbenty na zvýšení záchytu Hg dávkující se do absorbéru jsou na bázi sulfidů vytvářející stabilní a nerozpustný HgS, tak jak FeS.
Závěrem je nutné říci, že na výslednou koncentraci HgT ve spalinách má vliv mnoho parametrů, ale předně jejich kombinace, a nelze tedy specifikovat (kvantifikovat) jednotlivé vlivy samostatně.
7 Závěr
V předkládaném článku jsou shrnuty základní poznatky v rámci problematiky emisí HgT, která se stala vlivem nových emisních limitů platných od 08/2021 velice aktuální. Před schválením emisních limitů se problematika rtuti ve spalinách vzniklých po spálení pevných fosilních paliv řešila jen velice okrajově a bylo nutné začít, dá se říci, od základu, a to nejen v rámci metodiky měření plynné formy HgT ve spalinách pomocí kontinuálních přístrojů, ale i v rámci samotných znalostí o distribuci Hg v technologiích čištění spalin. Jak je možno vidět z výše uvedených dat, Hg je v palivu obsažena v rozmezí od cca 0,1 do 0,6 mg/kgsuš a zejména spalovací zdroje spalující hnědá uhlí v práškových ohništích v kombinaci s elektrostatickým odlučovačem popílku a mokrou metodou odsíření spalin nesplňují dané emisní limity platné pro spalovací zdroje o tepelném příkonu vyšším jak 300 MWt, ale i pod 300 MWt. Při spalování černého uhlí jsou emisní limity nižší a dle výše uvedených dat zdroje splňují platné emisní limity. Je to dáno složením paliva, tedy nízkým obsahem Hg, ale zejména vyšším obsahem Cl, jednoho z hlavních prvků ovlivňujících oxidaci Hg, a tedy i další záchyt.
Je nutné zdůraznit, jak je v článku uvedeno, že distribuce Hg a koncentrace HgT ve spalinách je silně ovlivněna mnoha parametry a je velice individuální, což znamená, co spalovací zdroj, to jiná distribuce Hg a i jiná koncentrace HgT ve spalinách.
Zkratky:
- Zkratka
- popis
- BAT
- Best Available Techniques – nejlepší dostupné techniky
- ČR
- Česká republika
- EO
- Elektrostatický odlučovač popílku
- EU
- Evropská unie
- LCP
- Large Combustion Plan – velké spalovací zdroje
- LF
- Látkový filtr
Literatura
- NRIAGU, Jerome O. a Jozef M. PACYNA. Quantitative assessment of worldwide contamination of air, water and soils by trace metals. Nature [online]. 1988, 333(6169), 134-139 [cit. 2023-04-06]. ISSN 0028-0836. Dostupné z:
https://doi.org/10.1038/333134a0 - Basic Information about Mercury. In: U.S. Environmental Protection Agency [online]. Washington [cit. 2023-04-15]. Dostupné z: https://www.epa.gov/mercury/basic-information-about-mercury
- PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE (EU) 2017/1442. In: . Brusel, 2017, C(2017) 5225.
- PÁCHOVÁ, Helena. Stopové a minoritní prvky v uhlí a metody výzkumu. Praha, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta.
- Vývoj poloprovozního zařízení pro monitoring snižování emisí Hg z velkých a středních energetických zdrojů. Praha, 2017. Projekt výzkumu a vývoje. TAČR TA04020723.
- PILAR, L., K. BOROVEC, Z. SZELIGA a J. GÓRECKI. Mercury emission from three lignite-fired power plants in the Czech Republic. Fuel Processing Technology [online]. 2021, 212 [cit. 2023-01-11]. ISSN 03783820. Dostupné z:
https://doi.org/10.1016/j.fuproc.2020.106628 - FAN, Xiaopeng, Caiting LI, Guangming ZENG, Zhao GAO, Ling CHEN, Wei ZHANG a Hongliang GAO. Removal of Gas-Phase Element Mercury by Activated Carbon Fiber Impregnated with CeO 2. Energy & Fuels [online]. 2010, 24(8), 4250-4254 [cit. 2023-04-15]. ISSN 0887-0624. Dostupné z: https://doi.org/10.1021/ef100377f
- GALBREATH, Kevin C. a Christopher J. ZYGARLICKE. Mercury transformations in coal combustion flue gas. Fuel Processing Technology [online]. 2000, 65-66, 289-310 [cit. 2023-04-15]. ISSN 03783820. Dostupné z:
https://doi.org/10.1016/S0378-3820(99)00102-2 - PAVLISH, John H., Everett A. SONDREAL, Michael D. MANN, Edwin S OLSON, Kevin C. GALBREATH, Dennis L. LAUDAL a Steven A. BENSON. Status review of mercury control options for coal-fired power plants. Fuel Processing Technology [online]. 2003, 82(2-3), 89-165 [cit. 2023-04-15]. ISSN 03783820. Dostupné z:
https://doi.org/10.1016/S0378-3820(03)00059-6 - STERGARŠEK, Andrej, Milena HORVAT, Jože KOTNIK et al. The role of flue gas desulphurisation in mercury speciation and distribution in a lignite burning power plant. Fuel [online]. 2008, 87(17-18), 3504-3512 [cit. 2023-04-15]. ISSN 00162361. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.fuel.2008.06.003
- CARPI, Anthony. Mercury from combustion sources: A review of the chemical species emitted and their transport in the atmosphere. Water, Air, and Soil Pollution [online]. 1997, 98(3-4), 241-254 [cit. 2023-04-15]. ISSN 0049-6979. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/BF02047037
Článek poměrně srozumitelnou formou popisuje formy rtuti a jejich výskyt v přírodě. Samozřejmě nemůže v tomto ohledu jít do hloubky, protože to není záměrem příspěvku.
Přesto v tomto jinak zajímavém úvodu chybí dvě sdělení:
a) EU se na produkci antropogenní rtuti podílí marginálně a její (velmi draze vykoupený příspěvek) mnoho nepomůže
b) EU je jedním z velkých dovozců zlata pro své moderní technologie a podpora ekologičtější těžby zlata by světovým emisím pomohla více než honba za rtutí z uhelných elektráren.
Vlastní technologie omezování emisí rtuti jsou popsány srozumitelně a přehledně.