Kotlíkové dotace a půjčka

V rámci listopadového Clean Air Dialogu představil ministr životního prostředí Richard Brabec opatření, které stát realizuje nebo bude realizovat s cílem zlepšit kvalitu ovzduší v České republice. Clean Air Dialogue (CAD) je jednou z aktivit Evropské komise, jejíž snahou je pomoci evropským státům při řešení problematiky znečištění ovzduší. ČR je 6. zemí, kde CAD probíhá, a to od roku 2017, kdy se konala první debata.

Snížit produkci CO₂ lze zvýšením ceny uhlíkatých paliv podle jejich vlastností, konkrétně měrné produkce CO₂. Zatímco se při spotřebě množství zemního plynu obsahujícího 1 kWh energie vyprodukuje 0,2 kg CO₂, tak u hnědého tříděného uhlí je to 0,32 kg CO₂ (viz TZB-info: Emise CO₂ a jejich dopad na hodnocení zdrojů v budovách). A to při 100 % účinnosti. To znamená, že z pohledu získané a využité energie je poměr mezi hnědým uhlím a zemním plynem ve skutečnosti ještě větší, neboť uhelné technologie mají většinou nižší účinnost, zejména v domácnostech. Zavedení tzv. uhlíkové daně, která by zvýšením ceny uhlí přesměrovala spotřebitele od uhlí k zemnímu plynu by tedy bylo velkým přínosem ke snížení produkce CO₂.

Za pozornost stojí, že například množství benzínu obsahujícího 1 kWh s produkcí 0,25 kg CO₂ je v současnosti zatíženo relativně velmi vysokými daněmi. Mnohem vyššími, než které jsou v současnosti spojeny s uhlím. Přitom si lze představit kombinovanou výrobu tepla a elektřiny z benzínového agregátu s minimálně stejnou účinností, jako při využití hnědého uhlí, ale s významně nižší produkcí CO₂. Dokonce i vytápění extralehkým topným olejem (topná nafta, TOEL, ELTO aj.) v moderních kondenzačních kotlích je ekologicky výhodnější než hnědé uhlí, neboť je spojeno s produkcí 0,26 kg CO₂ při 100% účinnosti.

Zavedení nejjednoduššího nástroje ke snížení produkce CO₂ v oblasti zdrojů tepla pro domácnosti, uhlíkové daně, není vzhledem k historicky vyvinutým vztahům vůbec jednoduché. Proto se během dvou dnů jednání Clean Air Dialogu otázka zavedení uhlíkové daně do debaty vracela. „To je věc, která by se dotkla stovek tisíců domácností a konkrétně právě těch sociálně nejslabších. Aktuálně se čeká na analýzu dopadů zavedení uhlíkové daně, kterou zadalo ministerstvo financí na základě předchozích vládou schválených strategických dokumentů (třeba Státní energetická koncepce), a teprve poté bude možné hodnotit, zda je něco takového vůbec reálné, a především efektivní a za jakých podmínek, aby to nedopadlo právě na ty nejslabší sociální skupiny. Logicky klademe důraz na důslednou analýzu dopadů a teprve potom můžeme navrhovat nějaká řešení,“ dodal Richard Brabec.

Zatímco o zavedení uhlíkové daně se vedou diskuze, tak v praxi již řadu let probíhají podpůrné dotační programy a legislativa zpřísňuje požadavky na nové výrobky. V posledních několika letech nabývají účinnosti některé legislativní změny, jako například zavedení pravidelných revizí technického stavu a provozu kotlů v domácnostech. Od roku 2014 již není možné uvádět na trh kotle 1. a 2. emisní třídy na tuhá paliva od konce roku 2018 skončila tato možnost i pro kotle třídy 3. Letos již tedy budou doprodávány jen zásoby u obchodníků.

Vedle finančních stimulů lze použít i donucovací. Obce mohou od září 2018 díky novele zákona o ochraně ovzduší zakázat na svém území vytápění tuhými palivy v kotlích 1. a 2. emisní třídy na tuhá paliva. Tedy ještě dříve, než dojde k plošnému zákazu provozu těchto kotlů v září roku 2022.

Obce mají možnost kontrolovat přímo v domácnostech, zda jsou při vytápění tuhými palivy dodržovány podmínky zákona o ochraně ovzduší, např. zda uhlí splňuje požadovanou kvalitu, zda byla provedena povinná kontrola kotle, zda nejsou v domácnostech spalovány zakázané materiály, jejichž spalováním dochází k vysokým únikům znečišťujících látek do ovzduší. V předchozí topné sezóně došlo k 330 kontrolám, z nichž zhruba ve čtvrtině případů bylo prokázáno porušení zákona!

Od počátku roku 2019 oznámila většina tepláren zvýšení cen tepla. Na tomto stavu se podílí nejen zvýšení nákladů za nákup emisních povolenek. Ale i přísnější emisní limity pro všechny menší teplárny a elektrárny na tuhá paliva, neboť s jejich dosažením jsou spojeny investice. Skupina obyvatel napojená na takové dodavatele energií je tedy již finančně zasažena a stimulována k úsporám. Lze tedy předpokládat, že i ostatní stojící mimo tento sektor budou nějakým způsobem finančně zatíženi.

Pilotní projekt v Moravskoslezském kraji

Z výsledků Kotlíkových dotací vyplývá, že mezi nově pořizovanými zdroji narůstá podíl plynových kotlů a tepelných čerpadel, tedy zdrojů tepla s vyšší investiční náročností. V Moravskoslezském kraji, kde je nutné vyměnit velké množství starých kotlů především v nízkopříjmové sféře obyvatel, spustí MŽP spolu se Státním fondem životního prostředí ČR pilotní program bezúročných půjček na nákup kotlů. „Chceme tak pomoci nízkopříjmovým skupinám obyvatel, které nemají našetřeno. Z prostředků Státního fondu si budou moci půjčit na dorovnání ceny kotle, kterou jim nepokryje kotlíková dotace. Také na obecních úřadech zafinancujeme specialisty, kteří s výměnami a administrativou ohledně půjček i kotlíkových dotací lidem pomohou. Pokud se program osvědčí, můžeme ho rozšířit i do dalších krajů, především do Ústeckého nebo Karlovarského, které jsou na tom ekonomicky hůře než ostatní kraje,“ vysvětlil ministr Brabec.