Rezidua léčiv v pitné vodě: máme se jich bát?

V roce 2011 na čtenáře zapůsobila kniha „Doba jedová“ odborníků Anny Strunecké a Jiřího Patočky. Poutavě, a i laikům srozumitelně vysvětlili, kde všude se člověk může setkat s toxickými látkami – v potravinách, kosmetice i v prostředí svého domova. „Jedy“ jsou vlastně obsaženy ve všem, s čím každý den přicházíme do styku. Čtenáři v recenzích a na diskuzních fórech přiznávali, že četba knihy v nich vyvolávala depresivní pocity.

Když hrozby přicházejí v cyklech

Děsit kohokoliv určitě nebylo cílem autorů. Ale o rizicích, která nás obklopují a o jejich vlivu na naše zdraví je dobré vědět.

Opustíme-li zmíněnou knihu a zběžně prohlédneme internetové archívy a databáze, zjistíme, že varování před různými skupinami toxinů se vyskytují zpravidla v cyklech. První bylo zveřejnění následků používání DDT a poté jeho zákaz v roce 1974. Následovalo měření radonu v obytných budovách, varování před polychlorovanými bifenyly, dioxiny a herbicidy s glyfosáty. Dnes jsou nepřehlédnutelným, téměř každodenním tématem médií mikroplasty v pitné vodě, řekách i mořích.

Současně se také upozorňuje na rezidua léků v pitné vodě. Zbytky po průchodu lidským tělem putují do kanalizace. Klasické čistírny odpadních vod je zpravidla nejsou schopny zachytit a odstranit.

Léky všudypřítomné

Naše populace je „prášky“ přímo promořena. Bez nějaké formy medikace se často neobejdou lidé nejen nad 40 let, ale dnes už i někteří třicátníci. Ženy běžně berou antikoncepci. Největšími konzumenty léků jsou senioři. Opravdu je potřebují, často však užívají mnoho preparátů najednou, aniž by je někdo poučil o možnostech nežádoucích kontraindikací.

Nejčastější skupiny látek nacházející se ve stopových množstvích v pitné vodě

• Antibiotika
• Léky proti bolesti – nejvíce ibuprofen
• Hormonální přípravky – antikoncepce a látky ze skupiny steroidů a estrogenů
• Antidepresiva a alprazolamy

Pro lidské zdraví problém méně závažný, než se zdá

Pití vody, jež rezidua léků obsahuje, je zanedbatelné proti tomu, kolik medikamentů zkonzumujeme dobrovolně nebo na lékařský předpis. Uvědomujeme-li si, že pijeme vodu se zbytky léků a zažíváme při tom nepříjemné pocity, je to spíše psychologická bariéra či jinak neodůvodnitelná úzkost.

I proto akreditované laboratoře na přání stanovují ve vodních zdrojích obsah reziduí léčiv. Jejich množství se určují metodou kapalinové nebo plynové chromatografie. Vzorek se z důvodu nízké koncentrace cílové látky musí přefiltrovat. Je to však nutné?

Přesvědčivá data zatím chybí

U běžné pitné vody zatím žádný důkaz o mimořádné škodlivosti zbytků léků na lidské zdraví prokázán nebyl. Nejsou to totiž jen léky, s každým douškem vody do sebe dostáváme nežádoucí množství stopových prvků. A jejich původcem není jen člověk. Citovaná studie uvádí, že například estrogeny, za něž jsou obviňovány ženy beroucí antikoncepci, vylučují i ženy v očekávání. A většina estrogenů (odhaduje se až 90 %) je zvířecího původu (1).

Komu rezidua léčiv vadí? Přírodě více než člověku

Ráno antikoncepci, odpoledne ibalgin, lék na vysoký tlak či cholesterol nebo nějaké to antidepresivum. Dost z nás bere tolik léků, že se jejich minimálních koncentrací v pitné vodě nemusí obávat.

Na koho naopak mají rezidua léků škodlivý vliv jsou vodní živočichové. Způsobují u nich vývojové a reprodukční poruchy a také změny sexuálního chování. Modelovými organismy pro sledování těchto změn je široká škála bezobratlých i obratlovců:

• Akvarijní rybky rodu Danio (zebřička)
• Obojživelníci – žába drápatka
• Měkkýši – sladkovodní plovatky nebo i mořské ústřice či slávky

Člověk je součástí přírody, a proto by mu tyto změny neměly být lhostejné. Rezidua léků se u nás koncentrují v říčních sedimentech. Dříve se koryta řek pravidelně odbahňovala – což mělo i protipovodňový význam, dnes je pravidelné čištění toků čím dál vzácnější.

Co můžeme udělat pro zdraví našich toků

Nespotřebovaná léčiva nebo ta s prošlým datem spotřeby nevyhazujeme do komunálního odpadu, ale zásadně je vracíme do lékárny. A to i v tak smutných případech, zbyde-li po babičce, dědečkovi či jiném příbuzném plná krabice léků. Na skládku či do popelnice rozhodně nepatří.

A když chceme přesto mít vodu dokonale čistou ‒ řešení existuje

Čistá a nezávadná pitná voda není jen marketingový pojem. Důležitá je pro přípravu kojenecké výživy, svůj význam má pro všechna zařízení, která z ní připravují nápoje či pokrmy ve velkém množství. Naprosto nezbytná je pro laboratoře a do různých přístrojů.

Rezidua léčiv lze z vody odstranit například adsorpcí na aktivním uhlí. Metoda „AquaCarbon“ dokáže odstranit sloučeniny vznikající po přidání dezinfekčních prostředků, těžké kovy a mnoho dalších organických i anorganických látek, třeba pesticidy. Zákazníkům jsou tak nabízeny produkty ze skutečně kvalitní vody.

Reverzní osmóza

Čistírny odpadních vod nejsou, co se týče reziduí farmaceutických preparátů dostatečně účinné. Léčiva odstraní metoda nazvaná reverzní osmóza. Pracuje na principu ultrafiltrace. Filtry jsou tak jemné, že odstraní i viry nebo ionty solí, a tak vodu zároveň změkčí.

Osmóza je přírodní proces vyrovnávání koncentrací látek, jenž probíhá ve všech rostlinných i živočišných buňkách. V nich se látky přemísťují z míst o vyšších koncentracích tam, kde je jich nedostatek. U reverzní osmózy, jak už název napovídá, je to naopak (cílový roztok se ředí, zahuštěná část odchází do kanalizace). Odvrácenou stranou je úplné odstranění minerálů, které však člověk pro své zdraví také potřebuje. V tomto případě se pomocí reverzní osmózy upravuje jen určitý podíl vody.

1. Amber Wise, Kacie O’Brien, Tracey Woodruff. Are Oral Contraceptives a Significant Contributor to the Estrogenicity of Drinking Water?†. Environmental Science & Technology, 2010; 101026133329091 DOI: 10.1021/es1014482