Jak si pohlídat kvalitu vrtu pro tepelné čerpadlo

Úvod

Technologie tepelných čerpadel, která je založena na využití tepelné energie ze zemních vrtů o hloubce do cca 250 metrů, tedy na mělké geotermii, je na českém trhu známa již více než 35 let. Tento stabilní, udržitelný a efektivní zdroj tepla a chladu je spojován s přívlastkem poněkud drahý. Není to dáno cenou samotného tepelného čerpadla země-voda, ale cenou sestavy tepelného čerpadla a vrtu. I přes vyšší investiční cenu zájem o tento zdroj energie neklesá, naopak roste. Je přirozenou součástí snah o dekarbonizaci energetiky, o zvyšování využití obnovitelných zdrojů energie. Jak roste počet realizovaných vrtů, tak rostou znalosti, zkušenosti a návrhy vrtů lze provádět mnohem přesněji vzhledem k budoucím provozním poměrům. Tím se snižují budoucí provozní náklady na vytápění, chlazení při životnosti vrtů i přes sto let.

Zásadní podmínkou k tomu je odborně optimální projekt vrtu a následná realizace. Zatímco ověření správnosti projektu je pro laického zákazníka nemožné, musí spoléhat na znalosti, zkušenosti projektanta, tak ohlídat si kvalitní realizaci vrtu z velké části může.

Vrt není levný a podcenění jeho návrhu se vymstí

Vrt pro tepelné čerpadla je často chápán jako poměrně drahý zdroj tepla, když získání tepla z venkovního vzduchu se jeví jako levnější. Je však třeba mít na paměti, že kvalitně vyprojektovaný a zhotovený vrt má životnost i více jak 100 let a nemusí být využit jen jako zdroj tepla, ale jak se stále více děje, i jako velmi levný zdroj přírodního chladu. Proto je třeba celý proces přípravy, ale i realizace nepodcenit a volit si dodavatele prokazující se nejen zkušenostmi, ale za kterými stojí kladné reference nejen laických zákazníků, ale i profesionálů z oboru.

Pokud na zákaznické straně stojí laik, který nemá dostatek znalostí a zkušeností, aby mohl průběžně posuzovat správnost postupu zhotovování a vystrojování vrtu, otevírá se pro některé „šikovné“ firmy příležitost, jak si práci ulehčit a zvýšit svůj zisk. Proto vznikl tento článek, aby si zákazníci na jeho základě, pokud budou mít zájem, dokázali ohlídat splnění alespoň základních předpokladů vedoucích ke zhotovení vrtu tak, jak je žádoucí.

Projektová příprava

Kvalitní projektová příprava je prvním krokem k úspěchu. Návrh vrtu by měl zahrnovat a respektovat všechny potřebné informace. Tedy poznatky z hydrogeologického posudku o předpokládaných vlastnostech zemního podloží a jeho schopnosti poskytovat nebo naopak jímat tepelnou energii. Z vlastností podloží se odvozuje návrh hloubky vrtu a i jeho schopnost rychle reagovat na zvyšování nebo snižování výkonu tepelného čerpadla v souladu s budoucími provozními stavy. Je důležité, aby intenzita toků tepla mezi vrtem a podložím nevedla ke vzniku nežádoucích stavů. To by mohlo vést k rychlému vymražení okolí vrtu, které se projeví zvýšenou spotřebou energie na provoz tepelného čerpadla. Na druhou stranu je známý i případ přehřátí vrtu při jeho využití i k chlazení, které zabránilo využití vrtu jako zdroje chladu. Oba procesy, tedy jak vytápění, tak chlazení, tedy musí projektant posoudit.

Výše uvedené laik těžko prověří. Pomůckou mu může být to, jak důkladně se projektant návrhem vrtu v projektu zabýval, jaké výpočty a úvahy doložil v technické zprávě k projektu. Anebo to, že se projektant odkázal jen na nějaký měrný výkon vrtu ve wattech na běžný metr hloubky vrtu.

Pokud projektant není schopen vše výše uvedené optimalizovat ve svém návrhu a i pro svou jistotu a záruku za projektované parametry navrhne vrt hlubší, následkem bude určité prodražení vstupní investice. Nikoliv však zhoršení provozních poměrů, nýbrž jejich zlepšení! Pokud však projektant z nejrůznějších důvodů, zpravidla cenové nabídky, vrt poddimenzuje, tato skutečnost se v průběhu již několika jednotek let provozu tepelného čerpadla s vrtem může na provozních parametrech velmi nepříznivě podepsat! Zhorší se ekonomika provozu, sníží se topný faktor tepelného čerpadla, zvýší se zatížení kompresoru, zkrátí se životnost a vrt se může dostat až do stavu, kdy jej ani nebude možné dále využít. K takto nepříznivému stavu však může dojít nikoliv jen chybou projektanta, ale tím, že provozovatel tepelného čerpadla zjistí, že provoz je skutečně ekonomicky velmi výhodný, a proto později dopojí další spotřebič tepla, například bazén, místnost v podkroví atp., aniž by tuto možnost předem konzultoval.

Je zřejmé, že laik při prověřování správnosti projektu „tahá za kratší konec sirky“, je slabším partnerem. Pokud chce svou pozici posílit, nabízí se konzultace projektu s firmou, která se na problematiku vrtů pro tepelná čerpadla dlouhodobě specializuje.

V každém případě u vrtů platí, že předimenzování vrtu je sice investiční chyba, ale její počáteční negativní vliv se bude s postupem času snižovat. Poddimenzování vrtu je však chyba provozní, jejíž negativní vliv bude s postupem času narůstat.

Pokud se jedná o projekty větších výkonů s více vrty, vrtnými poli, tak o nich mají rozhodovat jen odborníci se zkušenostmi. Ti disponují i metodami, jak si návrh hloubky vrtů skutečně ověřit, například pomocí měření TRT (thermal response test), kdy se ověřuje reakce vrtu na zkušební odběr tepla.

Pro orientační stanovení metráže vrtů je možné využít online kalkulačku.

Souhlas a podmínky vodoprávního úřadu

Po změně energetického zákona v roce 2023 (tzv. LEX OZE I) se legislativní proces povolování vrtů pro TČ značně urychlil a zjednodušil. Vrty pro TČ již nejsou považovány za stavbu, a proto je stavební úřad ani nepovoluje, ani neumisťuje. Veškerý legislativní proces jde pouze přes vodoprávní úřad. Pokud se vodoprávní úřad vysloví kladně, lze po nabytí právní moci souhlasu vrt realizovat.

V dokumentu samotného souhlasu vodoprávní úřad zpravidla stanovuje určité podmínky. Zpravidla jde o požadavek na oprávnění dodavatele vrtu k této činnosti. Připojuje i podmínky vyplývající z předloženého projektu a souvisejících prováděcích vyhlášek a nařízení.

Výše uvedené je zásadní. Pro laického zákazníka, to znamená, že projektant by ve zprávě k projektu měl uvést, že projekt splňuje všechny podmínky požadované vodoprávním úřadem. A stejně tak, všechny podmínky stanovené vodoprávním úřadem musí být v plném a nezměněném znění součástí smlouvy na realizaci vrtu.

Výběr zhotovitele – vrtařské společnosti

Součástí smlouvy na zhotovení vrtu musí být i důkaz odbornosti dodavatele vrtu, tedy kopie listiny dokazující jeho oprávnění vrty provádět. Může se to jevit jako přehnané, ale je vhodné si u odborné autority, která takové oprávnění vystavila, ověřit platnost oprávnění konkrétní firmy a případně si ověřit i to, že oprávnění odpovídá požadavku vodoprávního úřadu. Podcenění může mít velmi nepříjemné důsledky.

Obr. Příklad vrtání se vzduchovým výplachem. Při něm je vzduch tlačený kompresorem (na nákladním vozidle v pozadí) přiváděn na spodek vrtu k vrtné hlavici a rozvolněnou drť vyfukuje z vrtu ven, většinou společně s vodou, která do vrtu natéká. Vrtná drť je odváděna do připraveného kontejneru. V závislosti na hloubce vrtu jde o objem několika m³.

Při výběru realizační společnosti je vždy výhodné dát na kladné reference a doporučení. Pouhá doporučení od jiných laických provozovatelů tepelných čerpadel však nemusí být v tomto směru dostatečná, neboť laici, až na výjimky, nedokáží odhalit případné závady na vrtu. Ty se totiž projeví až s delším časovým odstupem. Dobrým signálem může být doporučení od projektanta, který má zkušenosti s dozorem při zhotovování vrtů.

Vrtař má být vybaven strojním zařízením v bezvadném, servisovaném stavu, které zajistí bezpečné a kvalitní provedení díla. Ale toto si laik těžko ověří. Laik by měl o postupu zhotovování vrtu s budoucím dodavatelem hovořit a vyžádat si, aby tento postup byl zachycen ve smlouvě včetně specifik, která vyplynou z konkrétní realizační situace. Tím si například zajistí, aby vrtná souprava byla vybavena řízeným odvodem vrtné drtě, tzv. preventrem, který zajistí rychlý a „čistý“ odvod vrtné drti na předurčené místo, většinou do k tomu uzpůsobeného kontejneru. Jinak hrozí, že drť bude vypuštěna na okolní pozemek a ten bude znehodnocen. Místní orgán ochrany životního prostředí může požadovat i důkaz, že drť byla uložena na k tomu přípustné místo.

Vrtař musí se zákazníkem, laikem, konzultovat a odsouhlasit situaci na stavbě. Je třeba posoudit prostorové možnosti pozemku a počítat s tím, že kromě vrtné soupravy je třeba na místo dopravit i kompresor, další techniku a materiál.

Je nutné vyřešit nejen již zmíněné ukládání vrtné drtě, ale i kam odvádět nebo vsakovat vytlačenou podzemní vodu, která se do vrtu s jeho prohlubující se hloubkou postupně dostane.

Strojní vybavení zhotovitele vrtu má obsahovat zařízení na bezpečné rozvíjení geotermální sondy a její zapouštění do vrtu. Podle vrtu bude mít sonda nepřerušenou délku zpravdila více než 100 metrů a je složena ze svazku dvou nebo častěji čtyř trubek. Vždy je sonda doplněna ještě jednou tzv. injektážní (ztracenou) trubkou, která po injektáži vrtu v něm zůstane, ale pak již nemá žádnou funkci.

Soulad s projektovou dokumentací

Součástí projektové dokumentace musí být nejen rozměry vrtu, tedy jeho průměr a hloubka, ale i přesná specifikace vystrojení vrtu, použitých materiálů včetně injektáže vrtu.

Skutečná hloubka vrtu

Obr. Délka sondy může být vyznačena například ve formátu
<– 19 M 181 –>. To znamená 19 metrů od hlavice sondy a 181 metrů ke konci sondy, když celková délka sondy je 200 metrů. Značka je na horní trubce zcela vpravo.

Co se týká skutečné hloubky vrtu, tu si zákazník, laik může ověřit během zapouštění sondy do vrtu. Na sondách solidních výrobců je značkami po 1 metru vyznačena jejich délka počínaje paticí sondy. Pokud patice sondy dosedne na dno vrtu, lze na úrovni povrchu terénu ze značek odečíst délku zasunuté sondy, a tedy užitečnou hloubku vrtu. Je žádoucí, aby se zákazník s vrtařem dohodl, že délku sondy oba takto zkontrolují a zapíší do dokumentace, která bude přílohou k faktuře za zhotovený vrt. Samozřejmě že nejde délku dodržet přesně na centimetry. Při zasunování sondy může na dno vrtu napadat drobný materiál. Přesnost na 1 metr je zcela postačující.

Je zřejmé, že u sond dodávaných v typizovaných délkách, nejčastěji po 10 metrech, zákazník zaplatí celou sondu bez ohledu na její skutečně zapuštěnou délku. Tedy včetně nevyužitého zbytku sondy. Ten se však nemusí ustřihnout. Je možné v horní části vrtu trubky v přípustném poloměru ohnout a vést ve výkopu. Tím ušetřit na potrubí pro horizontální napojení vrtu do objektu nebo šachty.

Sonda

Obr. Sondy pro vrty jsou na stavbu dodávány v návinech o potřebné délce. Ruční manipulace s nimi vzhledem k jejich hmotnosti není bezpečná. K zapouštění sondy by mělo být vždy využito speciální rozvijecí zařízení (Zdroj: Gerotop)

Obr. Pokud je délka sondy více než 200 metrů, je nutné použít hydraulicky ovládané odvíjecí zařízení. (Zdroj: Fischer Spezialbaustoffe)

Materiál a systém sondy má přesně definovat projektant, neboť tím ovlivňuje jak životnost sondy, tak tepelné vlastnosti vrtu z hlediska jejich souladu s požadavky otopné či chladicí soustavy v domě. Požadavek projektanta musí být součástí smluvních podmínek na realizaci vrtu. Předejde se tak nežádoucím stavům, záměnám kvalitnějšího materiálu za méně kvalitní včetně záměn kompletní výstroje vrtu.

Záměna za levnější materiál obvykle začíná tvrzením vrtaře „my používáme tohle vždycky a nikdo si nestěžoval, námi používaná výstroj vrtů má shodné parametry, ale je levnější, toto není vůbec potřeba, na předepsaný materiál by bylo třeba dlouho čekat,“ atp. Na tyto návrhy by objednavatel vrtu, laik, nikdy neměl přistoupit. Pokud na ně přistoupí, tak znehodnotí část práce projektanta, za kterou si zaplatil a vrtař se vždy na tento souhlas může odvolet. Co je tedy nejhorší, laik svým souhlasem se záměnami, pokud je neodsouhlasí projektant, převezme odpovědnost za něco, čemu ale vůbec nerozumí!

Pro laika je tu bohužel ještě další nejistota. Jak si má být jist, že vrtař skutečně použil materiál, který předepsal projektant nebo který byl dohodnutý? Tady může pomoci osoba, která s tím má zkušenosti. Každý materiál je od výrobce nějak označen a jen odborník ví, jaké informace má hledat a jaký mají význam, a pak může laikovi zaručit, že nebyla provedena nežádoucí záměna. Tuto funkci na stavbách plní stavební dozor. Lze si představit i řešení, že si objednavatel vrtu jako stavební dozor sjedná na jeden den přítomnost odborníka od firmy, která mu poslala nabídku, ale nebyla vybrána. Stačí na dobu zapouštění sondy do vrtu a injektáž vrtu.

Dvou nebo čtyřtrubková sonda

Základním parametrem je hloubka vrtu a systém vystrojení. Často je součástí souboje vrtařů o zakázku nabídka levnější výstroje sondou, jejímž základem jsou 2 trubky s průměrem 40 mm, místo v projektu navržené sondy složené ze 4 trubek s průměrem 32 mm. Levnější sonda 2krát ⌀40 však má menší energetickou výtěžnost a pokud by projektant navrhl její použití, musel by navrhnout hlubší vrt. Tím se ovšem zcela vytrácí nabízená výhoda nižší ceny sondy. Souhlas s údajně „úspornějším návrhem“ vede k poddimenzování vrtu a k negativním provozním důsledkům, které byly uvedeny v úvodu. Záměnou se změní i hydraulika vrtu, což negativně ovlivní výběr oběhového čerpadla i jeho provozní náklady. Opět je třeba zdůraznit, že laický zákazník tomu nerozumí a ve vlastním zájmu by na projektantem neodsouhlasené záměny neměl nikdy přistoupit. Spočítat trubky v sondě a ověřit si jejich průměr však může sám.

Tlaková odolnost

Pokud projektant navrhne vrt s hloubkou např. 200 nebo 250 metrů vystrojený sondou s tlakovou odolností PN20 a se zesílenou patou sondy s odolností PN25, není to srovnatelné se sondou PN16 a patou PN20. Systém s nižší odolností bude pravděpodobně zcela funkční i tak, ovšem budoucí „dlouhověkost“ vrtu tím může být značně ovlivněna.

Relevantní údaje jsou vždy na signatuře daného materiálu a v certifikacích (u sond např. SKZ). Pozor, nespoléhejte se jen na marketingové podklady, ty nemusí být vždy hodnověrné. Platí, že certifikační úřady vždy kontrolují výrobce, nikoliv však jeho zastoupení v konkrétním státě!

Finanční úspora při použití sondy s nižší tlakovou odolností může zákazníka, laika, oslovit, byť se často jedná o zcela zanedbatelnou částku v kontextu celé instalace. Pokud se úvahy týkají horizontu okolo 20 až 30 let, za příznivých geologických podmínkách ve vrtu a příznivých teplotních poměrech v sondě, se může tato volba vyplatit. „Hlavu na špalek“ však za to nikdo nedá a uplatňovat záruku za zkrácenou životnost vrtu například po cca 10 letech provozu bude velmi těžké, či spíše nemožné, přitom vrt není opravitelný.

Obr. Příklady dvou různých patic geotermálních sond z materiálu PE 100 RC. Vlevo sonda s tlakovou odolností paty sondy PN20 (20 bar), vpravo s odolností PN25 (25 bar). Skutečné informace hledejte přímo na signatuře materiálu!

Některé sondy a patice jsou označeny jen údajem SDR. Velikost SDR je dána poměrem jmenovitého vnějšího průměru trubky ke jmenovité tloušťce stěny trubky. Skutečná tlaková odolnost sondy a patice pak závisí i na použitém materiálu. Například pro materiál PE 100 RC, ze kterého jsou dnes běžně sondy i patice vyrobeny, platí SDR11 = PN16, SDR9 = PN20 a SDR7,4 = PN25. Toto si laik před zahájením vystrojování vrtu může ověřit. Ale pozor na materiál, ze kterého jsou sonda a patice skutečně zhotoveny!

Injektáž vrtu

Obr. Příklad injektážních materiálů pro vrty k tepelným čerpadlům splňující požadavky směrnice pro geotermii VDI 4640 a další certifikační procesy ekologické šetrnosti či odolnosti proti cyklickému střídání teploty. (Zdroj: Fischer Spezialbaustoffe)

Laik si může myslet, že stačí vrt vyvrtat, vložit do něj sondu a že malé volné prostory okolo trubek sondy se časem samy zaplní vodou a zeminou. Bohužel, to je zcela mylná představa a v minulosti se jí nevyhnuly ani některé profesionální vrtařské firmy. Vyplnění dutin mezi trubkami ve vrtu a okolní zemí vhodným materiálem, injektážní směsí, je zásadní podmínkou k tomu, aby vrt měl předpokládané vlastnosti z hlediska jímání tepla ze země při vytápění anebo vracení tepla do země při chlazení. Pokud injektáž není dokonalá, vrt bude tepelně poddimenzovaný s negativními důsledky na efektivitu činnosti tepelného čerpadla i jeho životnost.

Vzhledem k hloubkám vrtů je pravděpodobné, že bude vertikálně provrtáno více vzájemně oddělených vrstev obsahujících spodní vodu. Injektáž vrtu proto plní i funkci utěsnění, tedy aby se okolo vrtu nemohly spodní vody mísit, neboť bývají i pod různými tlaky.

Obr. Pytlovaný injektážní materiál na paletách, zařízení pro míchání směsi a injektážní čerpadlo pro tlakovou injektáž vrtů (Zdroj: Gerotop)

Může si laik ověřit kvalitu injektáže? Pokud bude důsledný, z určité části může. Předpokladem je, že v projektu, tedy i ve smlouvě o realizaci vrtu, jsou injektážní materiál a jeho vlastnosti přesně popsány a doloženy náležitou certifikací. Může vzniknout situace, že vrtařská firma běžně pracuje s jiným materiálem. Pokud projektant písemně uzná, že jiný materiál má shodné nebo lepší vlastnosti než ten, který navrhl, není problém. Záměnu by však nikdy neměl laik sám od sebe odsouhlasit, protože i mezi certifikovanými injektážními materiály jsou poměrně významné rozdíly.

Injektáž se provádí od spodu vrtu injektážní trubkou vloženou do vrtu společně se sondou. Proto musí být injektážní směs přiměřeně tekutá, aby ji čerpadlo dokázalo natlačit do vrtu. Injektážní směs odspodu vytlačí z vrtu spodní vodu a dokonale vyplní nejen prostor okolo sondy, ale i veškeré drobné kaverny, pukliny apod, v blízkém okolí vrtu. Je běžnou praxí, že si vrtaři přivezou suchou pytlovanou směs a tu míchají s vodou až na stavbě. Laik si podle nápisů na pytlech může ověřit soulad s materiálem předepsaným projektem.

Obr. Injektážní směs musí být dobře rozmíchaná v předepsaném poměru s vodou. (Zdroj: Fischer Spezialbaustoffe)

Obr. Kontrola hustoty injektážní směsi není nic složitého (Zdroj: Fischer Spezialbaustoffe)

Při přípravě směsi je velmi důležité dodržet výrobcem předepsaný poměr suché směsi a vody. Ověření si laik může provést tak, jak to dělají profesionálové, a vrtaři by mu v tom neměli bránit. Je nutné si odměřit například 2 litry tekuté směsi, zjistit jejich hmotnost (třeba na kuchyňské váze), vypočíst hustotu a porovnat s doporučením výrobce směsi. Doporučená hustota rozmíchané směsi se většinou pohybuje v rozsahu cca 1,5 až 1,92 kg/litr dle konkrétního injektážního materiálu.

Na větších akcích se to řeší odběrem více ověřovacích vzorků směsi v průběhu injektáží a vzorky se následně stávají součástí záruky za soulad činnosti vrtařů s projektem. V Německu je tento postup dokonce legislativně vyžadován.

Obr. Ukázka injektáže sondy 4×32 v relativně těsném podloží. Řádně provedená injektáž vrtu zajistí po vytuhnutí směsi dokonalý přestup tepla na horninu a zamezí propojení povrchových vod s podzemními či jednotlivých horizontů podzemních vod.

Hrubě lze odhadnout spotřebu cca 1 až 1,3 tuny suché injektážní směsi na obvyklý vrt s průměrem 132 mm a s hloubkou 100 metrů vystrojený čtyřtrubkovou sondou 4×32. Například s injektážní směsí Fischer Geosolid 240HS je na 1 m³ výplně zapotřebí 1520 kg suché směsi, která se míchá v poměru 25 kg (pytel) a 10 litrů vody. Zde se jedná o prémiový produkt s nejvyššími hodnotami tepelné vodivosti ≥ 2,40 W/mK.

Skutečně spotřebované množství injektážní směsi lze následně spočítat na základě počtu prázdných pytlů. Spotřebu může o dost zvýšit výskyt výraznější zvodně, tedy oblasti se spodní vodou, ve které může být část injektáže před jejím zatuhnutím „odnesena“. Nebo následkem více rozpukaného prostředí v okolí vrtu. Do země nikdo nevidí, takže se cena za injektáž obvykle smluvně řeší až podle skutečně spotřebovaného hmotnostního množství, počtu pytlů.

Pokud není orientační množství suché injektážní směsi uvedeno v projektu, je možné provést odhad například pomocí firemního kalkulátoru. Kalkulátor je sice v němčině, ale dnes lze ve většině prohlížečů zapnout automatický překlad do češtiny, čímž jazyková bariéra odpadá. Pozor na druh injektážního materiálu.

Detailně zpracovaný projekt předepisuje přesný typ (výrobce a konkrétní produkt) injektážního materiálu. Tím je dána tepelná vodivost materiálu λ (W/m.K), která má přímý vliv na výkonnost vrtu zejména při jeho špičkovém zatížení.

Důležitou vlastností injektážní směsi po jejím vytvrzení ve vrtu je její odolnost vůči cyklickému teplotnímu namáhání (zmrazení/rozmrazení), tedy aby se po čase mechanicky „nerozdrobila“. Samozřejmostí musí být takové složení směsi, které nevlivní vlastnosti podzemních vod. V tomto se laik musí spolehnout na odbornost projektanta nebo vrtařské firmy. Veškeré uváděné informace musí být dodavatel schopen podložit.

Doba zhotovení vrtu a stavební dozor

V dnešní době jsou vrtaři schopni jeden vrt do hloubky cca 150 m zhotovit během jednoho až dvou dnů, pokud nenarazí na ztížené geologické poměry. Předpovědět jejich výskyt u osamoceně prováděných vrtů lze jen s malou pravděpodobností, „do země nikdo nevidí“. Znalý a zkušený vrtař je však i v případě komplikací schopen najít vhodné řešení a vše v krátkém čase i s pomocí projektanta vyřešit.

Závěrem

I laický zákazník má určité možnosti k tomu, aby si pohlídal kvalitní provedení vrtu. Musí však na svých právech důsledně trvat a v případě nejistoty být v kontaktu s projektantem, který systém navrhoval. Pokud se na to necítí, může si nechat ohlídat provedení vrtu odborníkem. Obvykle stačí si zajistit stavební dozor na jeden den. Při ceně vrtu jde o náklad v řádu jednotek procent z ceny vrtu. Vrt je zařízení, které je projektováno a realizováno pro mnoho generací, a co je zásadní, je neopravitelný. Pro srovnání, výrobci osobních aut dávají garanci na odolnost proti korozi deset let. Zeptejte se, jakou garanci vám dá vrtař?

Zdroje

1. Přednášky z konference GEOTERMIE 2025
2. Firemní podklady Gerotop spol. s r.o.
3. Firemní podklady Fischer Spezialbaustoffe
4. Odborný portál pro tepelná čerpadla země/voda a mělkou geotermální energii www.geotermalnienergie.cz

Poděkování

Děkuji za odbornou konzultaci a připomínky k návrhu článku Ing. Pavlu Dědinovi, Gerotop spol. s r.o.