Reklama

Jednotrubková otopná soustava na zámku Kamenice nad Lipou po 15 letech

Dr. Ing. Petr Fischer, projektant se zaměřením na jednotrubkové soustavy

Recenzovaný

Pojednání o stavu jednotrubkové otopné soustavy, která začala být projektována v roce 1999 a je nepřetržitě v provozu již přes 15 let.

Reklama

Úvod

Zámek v Kamenici na Lipou sloužil od roku 1945 jako dětská ozdravovna. Objekt byl ničen nejen vlastním provozem, ale i velmi necitlivými stavebními úpravami. Např. objektem bylo protaženo mohutné těleso komínu uhelné kotelny. Před rekonstrukcí zámku, o které bylo rozhodnuto koncem minulého století, byl proveden velmi důkladný archeologický průzkum. Na jeho základě byly odstraněny všechny nevhodné dodatečné úpravy. K využití zámku se hledala otopná soustava, která by minimálně zasahovala do stavební konstrukce a vyhověla požadavkům památkářů. Hlavní architekt po konzultacích se všemi zainteresovanými zvolil málo časté řešení, a to teplovodní jednotrubkovou otopnou soustavu s umístěním kotelny do půdního prostoru.

Využití zámku

Pro zpracování projektu otopné soustavy bylo zásadním rozhodnutí o budoucím využití zámku, a to především pro pokrytí požadavků Uměleckoprůmyslového muzea. V přízemí a suterénu jsou instalovány výstavní expozice. Část západního křídla je využívána městským muzeem v Kamenici nad Lipou. V současné době jsou k dispozici expozice Hračky, Kované železo a nábytek. Městské muzeum nabízí expozici Historie města.

Zdroj tepla

Úvodní záměr vycházel z připojení podstřešní kotelny na původní rozvod. To by znamenalo napojení na vertikální, dvoutrubkovou soustavu, jejíž stoupačky byly vedeny daleko od zdi a otopná článková tělesa byla v některým místech umístěna i paralelně vedle sebe. Takové řešení by zakonzervovalo nehezký vzhled otopné soustavy neodpovídající charakteru zámku a jeho plánovanému využití jako výstavní prostory. Průzkumem bylo zjištěno, že prvky soustavy jsou značně zaneseny usazeninami z vody a produkty koroze, a i proto bylo rozhodnuto o kompletní výměně. Úkolem projektanta tedy bylo změnit otopnou soustavu tak, aby minimálně esteticky rušila interiér.

Obr. 1 Kotel, termohydraulický rozdělovač a rozdělovač s trojcestnými armaturami

Obr. 2 Pro umístění regulační klapky komínového tahu bylo nutné nalézt nezvyklé místo

Obr. 3 Malý komín kotelny v horní části u hřebene střechy a níže na střeše větrací průduchy. Vnější vzhled musel být zachován.

Zdrojem tepla byl zvolen modulový plynový kotel o výkonu 400 kW složený z 8 modulů po 50 kW. Hlavní výhodou byla možnost transportu po menších, přenosných částech a celkově menší hmotnost.

Umístění regulační klaky tahu bylo prostorově dosti náročné, podobně jako řešení vyhovujícího tvaru komínu nad střechou.

Spotřeba zemního plynu nové otopné soustavy s podstřešní kotelnou se v průběhu let 2011 až 2014 pohybovala v rozmezí cca 36 tis. m³ až 41,5 tis. m³.

Otopná soustava

Otopná soustava je řešena netradičně, a to převážně jako jednotrubková s nízkoodporovými termostatickými armaturami a horním rozvodem. Dvoutrubkový rozvod je použit pouze pro sociální zařízení. Podstatnou výhodou jednotrubkové soustavy je totiž malý počet stoupaček. To v historickém objektu s klenbami podstatně snižuje náročnost montáže a dovoluje vyhovět požadavkům památkářů.

Obr. 4 Jednotrubkový rozvod s krycí lištou

Obr. 5 Dvoutrubkový rozvod s vysokoodporovými armaturami byl použit ve velmi omezeném rozsahu na sociálních zařízeních

V suterénu zámku ve výstavních prostorách a v kavárně byly instalovány podlahové konvektory s ventilátorem. I tato tělesa byla napojena na jednotrubkový rozvod. K tomu byla u výrobce vyžádána úprava tak, aby je bylo možné napojit na protilehlých stranách konvektoru. Kmenový rozvod musí být veden pod konvektorem. Regulace výkonu je prováděna změnou otáček ventilátoru.

Obecně platí, že chybou by bylo velmi komplikované vedení připojení s množstvím kolen, případně flexibilní, například opletenou hadicí. Například pro šroubení světlosti ½“ je vnitřní průměr hadice 8 mm. To je pro jednotrubkové připojení příliš veliké zvětšení podporu při průtoku tělesem konvektoru.

Obr. 6 Podlahový konvektor s úpravou pro jednotrubkovou soustavu

Obr. 7 Konvektor s minimálním zásahem do historického gotického sálu v suterénu

Obr. 8 Horizontální rozvody v půdním prostoru

Skutečný potěšením, a to nejen pro technika – topenáře, se stal stav půdního prostoru, jak dokládá perfektní montáž horizontálních rozvodů a uklizení všech zbytečných věcí. Je to velký rozdíl proti původnímu stavu, kdy bylo problémem při zaměřování vůbec projít.

Otopná soustava je rozdělena do 9 samostatně regulovatelných okruhů. Rozdělení je podle způsobu provozu. Tím je umožněno dosáhnout maximálních úspor paliva, pokud není nutné některou část zámku vytápět na komfortní teplotu.

Podle sdělení provozovatele je otopná soustava i po tolika letech provozu stále velmi dobře funkční a je spokojen s provedeným dílem.

Na závěr je nutno ocenit odvahu architekta i investora k využití jednotrubkové soustavy. Mnoho architektů i montážních organizací nezná výhody této soustavy a i v objektech, které jsou dispozičně pro ni ideální, se jejímu použití brání.