Termosanace – likvidace dřevokazného hmyzu horkým vzduchem
Metoda likvidace dřevokazného hmyzu horkým vzduchem je známa v Německu již od roku 1930. Do dnešní podoby však dostála mnohých změn a technologických úprav. Smysl má pouze při aktivním napadení hmyzem. Jednoznačný důkaz aktivního napadení je nález živých larev po otesání dřevěných profilů nebo výskyt brouků.
1. Úvod
Tato metoda je známa v Německu již od roku 1930. Do dnešní podoby však dostála mnohých změn a technologických úprav. S rozvojem použití horkovzdušných agregátů a jejich náplní se po roce 1950 začalo používat jako palivo topného oleje, který se používá dodnes.
Princip metody spočívá v nahřívání dřevěných konstrukcí horkým vzduchem o teplotě maximálně 120 °C a to po dobu přibližně 4 - 10 hodin. Takto zahřáté dřevěné prvky sanované konstrukce akumulují teplo a dosahují teploty až 60 °C uvnitř průřezu.
Při dosažení teploty 55 °C dochází k likvidaci dřevokazného hmyzu a to ve všech jeho stádiích - vajíčko, larva, kukla, brouk. Teplota 55 °C je hraniční teplota pro koagulaci bílkovin, kterými je tvořen dřevokazný hmyz, jako je například tesařík krovový (Hylotrupes bajulus), červotoč proužkovaný (Amonium punctatum), červotoč kostkovaný (Xestobium rufovillosum), hrbohlav hnědý (Lyctus brunneus).
Likvidace dřevokazného hmyzu horkým vzduchem má smysl pouze při aktivním napadení hmyzem. Jednoznačný důkaz aktivního napadení je nález živých larev po otesání dřevěných profilů nebo výskyt brouků. Častým důkazem jsou také chroustavé zvuky, čerstvé piliny nebo výletové otvory se světlými okraji. Pokud tyto projevy chybí, nemusí ještě znamenat, že dřevo není napadeno. Je třeba upozornit, že vypadávající piliny se mohou objevit i po úspěšné termosanaci. Ty pak mohou být způsobeny přítomností jiného hmyzu např. pestrokrovečníka, který zde hledá mrtvé larvy. U venkovního prostředí mohou být piliny vypadávající z dutin způsobeny také například kutilkou obecnou (Sphex maxilosus). Tyto druhy však nejsou dřevokazným hmyzem.
2. Rozsah použití
Je však nutno podotknout, že termosanace neposkytuje žádnou ochranu proti opětovnému napadení dřevokazným hmyzem. Z tohoto důvodu musí být po termosanaci zajištěna ochrana preventivním nátěrem dřeva proti napadení některými z biologických dřevokazných škůdců.
Proti dřevokazným houbám není tato metoda dostatečně účinná. Metoda může být ekonomicky přínosná, jestliže konstrukce napadená dřevokazným hmyzem, zejména pokud se jedná o velký rozsah napadení, se nemusí vyměňovat nebo nahrazovat novou konstrukcí.
Metoda může mít také velký význam u památkově chráněných dřevěných konstrukcí, krovů či dřevěných stropů. To proto, že nezasahuje do sanovaných prvků žádným destruktivním způsobem.
Termosanační metodu lze rovněž využít i do vestavěných podkroví eventuelně částí střech nebo na těžko přístupných místech za předpokladu, že horký vzduch musí působit alespoň na dvě strany ošetřovaného dřeva, čímž je zaručeno dosažení teplot uprostřed profilu zahřívané trámové konstrukce viz. obr. 1, 2.
Termosanační metodu je možno aplikovat také tam, kde byly ze dřeva odstraněny nátěry nebo z důvodu malého profilu nelze provést další zeslabení průřezu.
Termosanace není použitelná v místech, kde je značně omezen přístup horkého vzduchu nebo v prostoru, kde jsou kombinované stavební materiály citlivé na působení vysokých teplot.
Zahřívání ze dvou stran, varianta I Obr. 1 - Požadované teploty lze dosáhnout při dostatečně dlouhém zahřívání. |
Zahřívání ze dvou stran, varianta II Obr. 2 - Bod měření se nachází na chladné straně v rohu (např. pozednice). |
3. Technické provedení
Technické provedení likvidace dřevokazného hmyzu horkým vzduchem je možno rozdělit do následujících fází:
3.1. Průzkum dřevěné konstrukce napadené dřevokazným hmyzem
3.2. Likvidace dřevokazného hmyzu horkým vzduchem
3.3. Dodatečné chemické ošetření dřeva.
3.1. Průzkum dřevěné konstrukce napadené dřevokazným hmyzem
Aktivní napadení dřeva dřevokazným hmyzem je možno zjistit jednak vizuálně - naseknutím poškozeného dřeva, nebo odběrem jádrového vývrtu. Zkušení odborníci poznají napadené dřevo také podle poklepu. V současnosti je snaha využít pro průzkum napadeného dřeva nedestruktivní metody, která je založena na principu průchodu ultrazvuku dřevem (např. Arbosonic detektor, Tico). Tuto metodu by bylo vhodné aplikovat jako běžnou součást průzkumu poškozeného dřeva. Výsledky průzkumu je třeba prezentovat ve formě odborného posudku, ve kterém bude uvedeno doporučení vhodného ošetření napadeného dřeva. V případě většího oslabení průřezu je třeba provést posouzení jeho únosnosti. U prvků jejichž únosnost není dostatečná je nutno provést statickou sanaci (např. zesílení pomocí příložek apod.).
Pokud dřevo bylo již dříve chemicky ošetřeno, musí být zaručeno, že účinnost nového chemického prostředku nebude termosanací ovlivněna.
Pokud mechanické odstranění rozpadlého dřeva a jeho ošetření ze všech stran není možné, je nutno dodatečně aplikovat chemickou injektáž, nebo jiné vhodné speciální ošetření, např. mikrovlnný ohřev.
Kombinace teplovzdušné a mikrovlnné metody bude v ČR použita poprové.
3.2. Likvidace dřevokazného hmyzu horkým vzduchem
Před započetím vhánění vzduchu do sanovaného prostoru je třeba provést následující:
- Materiály a předměty, které neodolávají působení vysokých teplot je nutno z ošetřovaných prostor odstranit nebo dostatečně chránit.
- Odstranit ze sanovaného prostoru prach, nečistoty a úlomky dřeva
- Dřevěné části jejichž průřezy jsou oslabeny více než je staticky přípustné musí být zpevněny nebo nahrazeny. Toto je třeba doložit statickým posouzením.
- Netěsnosti ve střešním plášti a otvory (např. vikýře, okna apod.), které můžou ovlivnit účinek horkovzdušné metody, je třeba před termosanací utěsnit (např. pomocí přírodní ovčí vlny).
3.2.1. Místa pro měření teplot
Místa pro měření teplot musí být minimálně dvě na prvcích o největším průřezu. Měřící místa také nesmí ležet více než 1 m nad nejnižším bodem prostoru. Měření teploty lze provést destruktivně uprostřed průřezu dřeva, přičemž je nutno zamezit účinku okolní teploty na teplotní čidlo. To provedeme utěsněním teploměru pomocí přírodní ovčí vlny. Teplota uvnitř dřevěných prvků se měří například pomocí skleněných kapalinových teploměrů. Do ohřívaného prvku navrtáme otvor, do kterého vložíme čidlo teploměru (viz obr, 3A, 3B) např. elektronického odporového.
Vlastní měřidlo je tak umístěno mimo sanovaný prostor. To proto, že během ohřevu nelze osobně odečítat hodnoty v sanovaném prostoru.
 Obr. 3A Měření pomocí elektrického teploměru |
 Obr. 3B Ukázka v řezu |
V případě střech s malou výškou např. plochá střecha, se kontrola teplot musí provádět z vnějšku přes střešní plášť nebo na rubové straně z obložení, případně omítky.
Dosažené teploty musí být protokolovány, přičemž konečné odečtení by mělo být provedeno za přítomnosti investora.
Protokol o měření by měl být potvrzen osobou odpovědnou za termosanaci a investorem.
Z důvodu požární bezpečnosti v sanované místnosti nesmí horký vzduch na výstupu překročit teplotu 120 °C. Výstupní otvor přívodního potrubí je nutno udržovat v bezpečnostní vzdálenosti alespoň 1 m od hořlavých látek (papír, lepenka apod.).
U tepelně citlivých stavebních částí jako jsou paropropustné fólie, štukové stropy, střechy s asfaltovými pásy, je nutno pracovat se sníženou teplotou (80 - 100 °C) po patřičně dlouhou dobu.
Proud horkého vzduchu nesmí mířit na tepelně citlivé stavební části.
Vzduch je do místnosti vháněn tak dlouho, dokud na všech místech ošetřovaného dřeva uprostřed průřezu není dosaženo min. teploty 55 °C po dobu 60 min. Doba ošetření při výše uvedených hodnotách se pohybuje v délce 4 - 10 hodin a je závislá na velikosti prostoru, velikosti průřezů dřevěných prvků a teplotě venkovního vzduchu. Je nutno, aby byly dřevěné prvky zpřístupněny pro horký vzduch minimálně ze dvou stran (obr. 1, 2).
Měření teploty, proudění vzduchu a distribuce tepla
Odečítání teplot uvnitř dřevěných prvků se provádí v pravidelných intervalech (po 60 minutách).
Výběr míst pro měření se dokumentuje v tepelně nejnepříznivějších bodech ošetřovaného dřeva. Tyto body nemusí být vždy totožné s geometrickým středem. V závislosti na poloze a počtu zahřívaných vnějších ploch mohou ležet i daleko od tohoto středu (obr. 4 a 5).
Doba zahřívání dřevěných profilů závisí na jejich rozměrech, na počtu ohřívaných stěn a na venkovní teplotě.
Zahřívání ze čtyř stran:
Obr. 4 Poloha bodu měření je totožná s geometrickým středem
Pokud nelze profil zahřívat ze všech čtyř stran, ale pouze ze dvou nebo ze tří, odpovídají body měření obrázkům 5 až 7.
Obr. 5 Bod měření se nachází na chladné straně (např. podlahový trám).
Doba zahřívání pro dosažení požadované teploty při zahřívání ze tří stran je oproti zahřívání ze čtyř stran výrazně delší. Proto musí být teplota měřena v těchto místech (obr. 5 a 6).
Zahřívání ze dvou stran, varianta I Obr. 6 Poloha bodu měření je totožná s geometrickým středem. Požadované teploty lze dosáhnout při dostatečně dlouhém zahřívání. |
Zahřívání ze dvou stran, varianta II Obr. 7 Poloha bodu není totožná s geometrickým středem. Bod měření se nachází na chladné straně v rohu (např. pozednice) |
Faktory, které ovlivňují volbu bodů pro měření:
- dřevěné prvky s největší průřezovou plochou,
- poloha prvků v zahřívané místnosti, blízkost otvorů,
- nižší intenzita proudění horkého vzduchu
Body měření určuje dodavatel termosanace po dohodě s investorem. Počet bodů měření musí odpovídat velikosti prostoru a jeho uspořádání. Doporučení je následující: u prostorů do velikosti 200 m3 by mělo být stanoveno alespoň 6 bodů měření. Pro každých dalších 200 m3 je nutno přidat nejméně 2 body. Kromě toho je třeba umístit nejméně 2 čidla pro měření teploty vzduchu v místech s očekávanou nejvyšší teplotou mimo hlavní proud. Při zahřívání obtížně přístupných míst je třeba instalovat další čidla.
Na obr. 8 je pro ilustraci znázorněn půdorys krovu fojtství Kozlovice, na kterém byla provedena termosanace. V půdoryse je zakresleno umístění potrubí pro vhánění horkého vzduchu, umístění teploměrů pro měření teplot uvnitř průřezů dřevěných prvků a umístění kontrolních vzorků s tesaříkem krovovým.
Obr. 8 Půdorys krovu fojtství Kozlovice č. 1.
Kde č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 je umístění teploměrů uvnitř dřevěné konstrukce (modře). č. 11, 12, 13 umístění tepelných čidel pro měření interiérové teploty (max. 120 °C). Vhánění horkého vzduchu pomocí potrubí - znázorněno červeně. Zelené označení 2, II, 3, III, atd., je umístění kontrolních bloků s tesaříkem krovovým (Hylotrupes bajulus) dle normy ČSN EN 370. Obrázek Ing. Štěpánek.
3.2.2. Kontrola termosanace
A) Kontrola teploty
Kontroly teploty lze provádět pomocí skleněného kapalinového teploměru nebo tepelných čidel.
Při použití teploměrů se kontrola provádí přímým odečítáním v místech měření v nejvýše šedesátiminutových intervalech.
Aby byla vypovídající hodnota zaznamenaných údajů co největší, měly by odečty probíhat ve stejných intervalech a u velkých objektů také ve stejném pořadí.
Přitom se zapisuje čas, např. začátek kontrolní pochůzky. Při dálkovém měření s pomocí tepelných čidel se záznam provádí nejméně každých 10 minut.
B) Kontrolní pochůzky
Nezávisle na měření teploty je nutnost také provádění kontrolních pochůzek sanované oblasti z hlediska bezpečnosti. Dále je nutno kontrolovat i sousední prostory. Pro kontrolní pochůzky je potřeba minimálně dvou pracovníků. Tato kontrola se provádí v pravidelných intervalech po 60 minutách.
C) Živé kontrolní vzorky
U obtížně ošetřitelných objektů lze jako dodatečnou kontrolu během termosanace použít vzorky s živými larvami sanovaného hmyzu. Vzorky se umístí do kontrolních bloků, odpovídající velikosti konstrukčních prvků, nebo přímo do původního dřeva. Kontrolu úspěšného usmrcení živých vzorků provádějí nezávislé instituce (viz ČSN EN 370) [5].
D) Dokumentace
Náležitě provedená horkovzdušná sterilizace musí být zdokumentována. Je vystavený protokol o vlastní termosanaci objektu, který je předán investorovi. Investorovi je rovněž předán protokol, ve kterém jsou zadatovány jednotlivé teploty, body měření v sanovaném objektu. Ten musí obsahovat následující body:
- identifikační údaje dodavatele termosanace, včetně jmen pracovníků provádějících sanaci,
- identifikační údaje investora,
- adresu objektu a přesný popis sanované části budovy,
- datum a hodin začátku termosanace,
- popis a poloha bodů měření ve dřevě, míst měření teploty vzduchu, potrubního vedení a příp. překážek, které je nutno zanést do nákresů měření a situačních nákresů,
- naměřené hodnoty teplot a čas odečtů,
- popis zvláštních událostí (např. změna vedení horkého vzduchu, změny míst měření, přerušení, havárie, poškození apod.)
- teplota venkovního vzduchu,
- podpis pracovníka termosanací, který je odpovědný za záznam a podpis investora.
3.3. Dodatečné chemické ošetření dřeva
Termosanací nelze dosáhnout preventivní ochrany dřeva, proto je třeba provedení preventivní chemické ochrany.
Pokud je termosanací ošetřováno dřevo starší než 60 let je možno upustit od chemické ochrany, protože s postupujícím stářím dřeva pravděpodobnost napadení klesá.
Zároveň by se mělo upustit od chemické ochrany dřeva, v případě hygienických rizik nebo při problémech s ochranou přírody či životního prostředí.
4. Bezpečnostní opatření a směrnice
4.1. Všeobecné informace
O tom, jaká bezpečnostní opatření je nutno provést, rozhoduje firma provádějící termosanaci (provozní pokyny).
Při regulaci teploty vháněného horkého vzduchu je třeba zajistit, aby teplota uvnitř prostor nepřekročila 120 °C.
Výstupní otvor přívodního potrubí musí být vzdálen alespoň 1 m od lehce zápalných látek (jako je papír, lepenka apod.).
K samovznícení dřevěných konstrukčních prvků bez ochranné vrstvy může dojít při dlouhodobém zahřívání až při teplotách nad 300 °C.
4.2. Instalace zařízení
Musí být zajištěna stabilita horkovzdušného stroje a nádoby s palivem. Podkladová plocha musí být pevná, rovná a musí mít dostatečnou nosnost.
V oblastech ochranného vodního pásma je nutno dodržovat platné předpisy, zejména je třeba používat palivové nádoby se zdvojenými stěnami. Pro případ požáru musí být k dispozici dostatek hasicích přístrojů.
Před zahájením samotného procesu musí být provedeno zkušební spuštění horkovzdušných zařízení.
4.3. Sanovaný prostor
Před zahájením procesu musí být sanovaný prostor vyklizen a vyčištěn. Do prostor, které mají být ošetřeny, je nutno zabránit přístupu nepovolaných osob.
5. Ukázky termosanací v Německu
Foto Michael Schultze - Kuhlmausen obr. 1-6
 Obr. 9 Rodinný dům - sanace krovu, ukázka umístění potrubí přes větrací okna |
 Obr. 10 Sýpka |
 Obr. 11 A Sanace podlah |
 Obr. 11 B Sanace podlah |
 Obr. 12 A Ukázka termosanace krovu před položením krytiny |
 Obr. 12 B Ukázka termosanace krovu před položením krytiny |
 Obr. 13 Využití okna ve vikýři pro umístění potrubí |
 Obr. 14 Spojení jednotlivých dílců potrubí rychlospojkami |
Obr. 15 Axonometrie objektu v areálu Fojtství č. 1, Kozlovice
Ukázka termosanace v ČR
6. Literatura
[1] Směrnice 1-1,87 WTA vypracoval Dr. G. Grosser Mnichov, A. Weisbrodt Borgholzhausen
[2] DIN 68 800 část 4 - listopad 1992; Ochrana dřeva
[3] Směrnice 1-1 z 06 2008/D; Horkovzdušná metoda likvidace živočišných škůdců dřeva v konstrukcích
[4] Ilustrační foto termosanací - foto Michael Schultze - Kuhlmausen
[5] [ČSN EN 370]
This method has been known in Germany since 1930. Since then it has through many changes and technological advances. The use of hot air units continued to be developed and, after 1950, heat oil started to be used as fuel, and it is still used to this day. However, the use of hot air to eradicate wood-destroying insects makes sense only when there is an active infestation. A straightforward evidence of active infestation are the occurrence of larvae or beetles when carving wooden profiles. Other evidences can also be crunching sounds, fresh sawdust or paths of lighter colour. However, even if none of this has been detected, it doesn't necessary mean that the wood isn't infested. It should also be noticed that falling sawdust can also occur even after a successful “thermo sanitation”.