Hodnocení nebezpečí vznícení dle ČSN EN ISO 80079-36

1. Úvod

Tématem příspěvku jsou obecné požadavky na strojní zařízení, instalovaná v prostorech s nebezpečím výbuchu, dle současně platných předpisů a norem. Příspěvek dále představuje metodiku hodnocení nebezpečí vznícení zařízení dle ČSN EN ISO 80079-36.

Většina strojních zařízení, která vykonávají svou určenou funkci bez poruch a při správné údržbě, nebude v normálním provozu vytvářet zdroje vznícení. Nicméně v závislosti na požadované úrovni ochrany zařízení (EPL) musí být zařízení bezpečné i v případě běžné, či výjimečné poruchy. Správným výběrem konstrukčních opatření lze vznik zdrojů iniciace eliminovat nebo snížit na přijatelně nízkou úroveň.

2. Legislativní požadavky

Požadavky na zařízení určená pro použití do prostředí s nebezpečím výbuchu stanovuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/34/EU, která byla do právního řádu České republiky začleněna jako nařízení vlády č. 116/2016 Sb. Směrnice stanovuje technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu. Za zařízení se přitom dle směrnice 2014/34/EU považují stroje, přístroje, pevná nebo mobilní zařízení, ovládací součásti a jejich přístrojové vybavení a detekční nebo preventivní ochranné systémy, které jsou určeny pro výrobu, přenos, akumulaci, měření, regulaci a přeměnu energie nebo zpracovávání materiálu a které jsou schopny způsobit výbuch v důsledku svých vlastních potenciálních zdrojů vznícení [1].

3. Hodnocení nebezpečí vznícení

Neelektrická zařízení pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu musí splňovat požadavky nařízení vlády č. 116/2016 Sb. a příslušných norem (např. ČSN EN ISO 80079-36). Zařízení a všechny jeho části musí být podrobeny dokumentované základní analýze, při které jsou identifikovány všechny potenciální iniciační zdroje zařízení a stanoveny opatření, která mají zabránit, aby tyto iniciační zdroje byly příčinou vznícení výbušné atmosféry.

Požadavky na zařízení pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu se liší dle typu zóny prostoru s nebezpečím výbuchu, ve které mají být provozovány. Nejméně přísné požadavky platí pro zařízení, určená pro použití v zónách, ve kterých se počítá s krátkodobou přítomností výbušné atmosféry (Zóny 2 a 22). Nejpřísnější požadavky platí pro zařízení, určená pro použití v zónách se stálou, či dlouhodobou přítomností výbušné atmosféry (Zóny 0 a 20).

3.1 Podklady pro provedení hodnocení

Hodnocení nebezpečí vznícení zařízení musí obsahovat tyto základní informace [2]:

• popis zařízení a jeho stanovený účel použití,
• materiály a jejich vlastnosti,
• konstrukční výkresy a specifikace,
• výsledky konstrukčních výpočtů,
• výsledky provedených zkoušek,
• požadavky na instalaci, provoz a údržbu.

3.2 Rozsah hodnocení rizika vznícení

Nejprve musí být specifikovány hranice nebo meze zařízení, pro které se má hodnocení rizika provádět. Meze jsou definovány rozsahem výbušné atmosféry nebo zdrojů vznícení, které jsou vytvářeny posuzovaným zařízením. Vnitřní výbušná atmosféra může vzniknout jen tehdy, pokud koncentrace směsi vzduchu a plynů, par, mlhy nebo směsi prachu je nad dolní mezí výbušnosti. Musí se brát v úvahu i změny při startu a odstavení procesu [2].

Pro dané zařízení se uvažuje s jakýmkoliv možným zdrojem vznícení, který je vytvořen posuzovaným zařízením, bez ohledu na jeho zápalné schopnosti. Při hodnocení nebezpečí vznícení se posuzují všechny zdroje vznícení pro dané zařízení tak, aby bylo možno rozhodnout, zdali jsou tzv. potencionálními zdroji vznícení, tedy jestli mají schopnost vznítit výbušnou atmosféru [2]. Možné zdroje vznícení výbušné atmosféry jsou uvedeny v ČSN EN 1127-1 ed.2., jedná se například o mechanické jiskry, horké povrchy, plameny, elektrostatické výboje, elektromagnetické vlny apod. [3]

Pravděpodobnost, že se potencionální zdroj stane účinným, určuje úroveň ochrany zařízení (při normálním provozu, očekávané poruše nebo výjimečné poruše). Pro zónu 2 a 22 je nutno vyloučit zdroje vznícení, které mohou vznikat v normálním provozu. V zóně 1 a 21 je nutno vyloučit zdroje iniciace, které mohou vznikat v normálním provozu a při běžně očekávaných poruchových stavech. V zóně 0 a 20 je nutno vyloučit zdroje iniciace, které mohou vznikat v normálním provozu, při běžně očekávaných a výjimečných poruchových stavech [4].

3.3 Vyhodnocení nebezpečí vznícení

Z vyhodnocení nebezpečí vznícení vyplyne, zda musí být učiněna dodatečná opatření pro splnění požadované úrovně ochrany zařízení. Preventivní a ochranná opatření a typy ochran proti vznícení jsou uvedeny např. v normách řady ČSN EN ISO 80079, případně v ČSN EN 60079-0 ed. 4.

4. Závěr

Pro splnění požadavků směrnice 2014/34/EU na strojní zařízení, určená pro použití do prostředí s nebezpečím výbuchu, je nezbytné provést podrobné hodnocení rizika vznícení dle ČSN EN ISO 80079-36. Toto hodnocení musí prokázat, které možné zdroje vznícení na hodnoceném zařízení vznikají a zda mohou být zdroji vznícení potenciálními. Zpráva o hodnocení nebezpečí vznícení musí být součástí průvodní technické dokumentace zařízení, která prokazuje shodu s ČSN EN ISO 80079-36 (a návazné normy ČSN EN ISO 80079-37 pro různé typy ochran).

Použitá literatura

1. Nařízení vlády č. 116/2016, Nařízení vlády o posuzování shody zařízení a ochranných systémů určených k použití v prostředí s nebezpečím výbuchu při jejich dodávání na trh, v platném znění.
2. ČSN EN 15198 - Metodika hodnocení rizika vznícení pro neelektrická zařízení a součásti určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu.
3. ČSN EN 1127-1 ed. 2 - Výbušná prostředí - Prevence a ochrana proti výbuchu - Část 1: Základní koncepce a metodika.
4. ČSN EN ISO 80079-36 - Výbušné atmosféry - Část 36: Neelektrická zařízení pro výbušné atmosféry - Základní metody a požadavky.