Nejdelší skluzavka na světě vznikne i díky softwaru výzkumníků z Fakulty strojního inženýrství VUT
Tři, dva, jedna, teď – právě tímto odpočítáváním zahajují výzkumníci z Ústavu mechaniky těles, mechatroniky a biomechaniky Fakulty strojního inženýrství (FSI) VUT v Brně svoje měření na skluzavkách po celé Moravě. Jejich cílem je vytvořit specializovaný software, který by umožňoval navrhovat suché tobogány, které dopřejí návštěvníkům dostatečný adrenalin z jízdy, ale zároveň budou bezpečné. Zájem o software má už teď třebíčská firma Alfeko, která připravuje návrh nejdelšího tobogánu na světě. Skluzavka o délce 220 metrů by měla vzniknout v zábavním parku v Jižní Koreji.
Desítky sjezdů po skluzavkách, vstupních dat z čidel a taky pár modřin – i to jsou výstupy zkušebních měření, která za sebou má výzkumník Stanislav Věchet z Ústavu mechaniky těles, mechatroniky a biomechaniky FSI. Právě on se svým týmem pracuje na tvorbě softwaru, který umožní virtuální navrhování a testování skluzavek.
„Při každém sjezdu umisťujeme do skluzného pytle zátěž o určité hmotnosti společně s devítiosým senzorem, který běžně najdete třeba v mobilních telefonech. Během jízdy měříme, co se s čidlem děje. Konkrétně měříme zrychlení ve třech osách, rychlost ve třech osách, natočení, což je kombinace zrychlení a magnetometru také ve třech osách,“ popsal výzkumník Stanislav Věchet.
Někdy zátěž o váze 10 kilogramů, jindy do tobogánu usednou sami výzkumníci. Činnost, pro kterou by se výzkumníkem toužilo stát nejedno dítě, má na počátku vývoje softwaru velký význam. „Měříme průjezdy na realizovaných skluzavkách proto, abychom získali vstupní data především o kluzných vlastnostech materiálů při projíždění skluzavek. A také testujeme materiály pro budoucí vývoj softwaru, který by firmě měl dopředu umožnit predikovat, jak rychle ve skluzavkách návštěvníci pojedou, jestli se nebudou hromadit uvnitř nebo naopak jestli nebudou vyjíždět příliš velkou rychlostí ven,“ vysvětlil ředitel Ústavu mechaniky těles, mechatroniky a biomechaniky FSI Jindřich Petruška. Díky získaným datům vznikne software, který inženýrům spolehlivě namodeluje parametry dítěte nebo dospělého v různých typech skluzných vaků.
Na suchých toboganech mohou hrozit především úrazy nohou a rukou
Umísťování čidla a pytle s pískem do skluzného vaku
Projekt vývoje softwaru vznikl ve spolupráci s třebíčskou firmou Alfeko, která skluzavky navrhuje a vyrábí. K vidění jsou nejen krátké skluzavky na dětských hřištích, ale také dlouhé suché tobogány v zábavních parcích.
Ke spolupráci s brněnskými strojaři firmu motivovalo Alfeko hned několik faktorů. „Oslovil nás klient z Jižní Koreje, který si přeje postavit nejdelší skluzavku na světě dlouhou 220 metrů, ale zároveň na to nemá dostatečně vhodný svah. Dosud prvenství drží Londýn se skluzavkou o délce 170 metrů. Věříme, že tento software nám pomůže navrhnout skluzavku tak, aby lidé mohli jezdit rychle a zároveň bezpečně tak, aby nedocházelo k úrazům nohou nebo rukou,“ popsal jednatel společnosti Alfeko Libor Wurm s tím, že skluzavku dosud inženýři navrhují na základě zkušeností bez podobných virtuálních modelů.
Výzkumníci z FSI už za sebou mají několik měření v zábavních parcích, ale také na nejdelší české skluzavce na Dolní Moravě, která měří sto metrů. Z terénu se tak nyní vracejí k počítačům, kde všechna získaná data zpracují. Vývoj software chtějí dokončit do konce letošního roku.
Suché tobogány se instalují také v zábavních parcích
Výzkumníci z FSI sbírali data o tom, jakou rychlostí a jakou dráhu sjíždí závaží v tobogánu