Důvody pro změnu normy ČSN 730540-2

Vstupem do EU v roce 2004 se Česká republika zavázala, mimo jiné, sladit národní legislativu a technické normy s evropskými standardy. Revize tepelně-technické normy v roce 2007 stanovila na stavební výrobky (výplně otvorů a lehké obvodové pláště), na které se již vztahovaly harmonizované výrobkové normy, dodatečné požadavky na hodnotu součinitele prostupu tepla rámem a na minimální teplotu vnitřního povrchu. ČK LOP od svého založení upozorňovala na právní rozpor mezi evropským právem a českou tepelnětechnickou normou. Proto po vydání novely v říjnu 2011 podnikla ČK LOP a někteří členové samostatně kroky, které vyústily v nutnost toto nové vydání opravit tak, aby nebylo v rozporu s legislativou EU.

Vztah evropské a české legislativy

Určujícím dokumentem pro uvádění stavebních výrobků na trh na území členských států EU je směrnice Rady 89/106/EHS ze dne 21. prosince 1989 ve znění směrnice Rady 93/68/EHS. Tato směrnice je nahrazena nařízením EP a Rady č. 305/2011 z 9. 3. 2011, avšak kvůli administrativní náročnosti zavedení je platnost posunuta na polovinu roku 2013. Podstata však zůstává a je uvedena v příručce ke směrnici 89/106/EHS o stavebních výrobcích, kde je uvedena definice stavebního výrobku. Tento termín se vztahuje na výrobky, které se vyrábějí pro trvalé zabudování do staveb a jako takové jsou uváděny na trh.

V rozporu se směrnicí jsou jakékoliv dodatečné požadavky nad rámec CE označení. To znamená, že členské státy nesmí na stavební výrobky, které jsou opatřeny označením CE, klást zvláštním předpisem žádný dodatečný požadavek na národní, regionální nebo místní úrovni. Vlastník stavby (stavebník) nebo jím určený projektant jsou odpovědni za definování požadavků na stavbu ve smluvní dokumentaci. V podstatě mají v označení CE nalézt všechny nezbytné informace, což jim umožní vybrat odpovídající výrobek pro toto určené použití.

Do českého právního řádu jsou ustanovení směrnice 89/106/EHS zavedena zákonem 183/2006 Sb., (stavební zákon) v paragrafu § 108 a dále zákonem 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky.

Jakékoliv závazné dodatečné požadavky na stavební výrobky nebo závazné odkazy na dobrovolné požadavky jsou nepřípustné a jsou v rozporu se směrnici 89/106/EHS.

Historie normy ČSN 730540-2

ČSN 730540-2 je požadavkovou částí skupiny norem 730540 „Tepelná ochrana budov“. Na tuto normu se odkazuje vyhláška 268/2009 Sb. ve znění vyhlášky 20/2012 Sb., tudíž je to norma určená.

Požadavek normy ČSN 73 0540-2 na součinitel prostupu tepla se od roku 1994 neustále zpřísňuje a toto zpřísňování požadavku odpovídá i vývoji okenních systémů.

Naproti tomu požadavek na nejnižší povrchovou teplotu výplní otvorů se výrazně snižoval z původních cca 12 °C na přibližně 9 °C. Na oknech dříve nedocházelo ke kondenzaci především proto, že vnitřní relativní vlhkost v domácnostech byla výrazně nižší než dnes. Okna nebyla příliš těsná a v interiéru docházelo k výměně vzduchu pouhou infiltrací funkčními spárami a ostatními netěsnostmi, např. i připojovací spárou.

Požadavky na výplně otvorů v zahraničí

Německá norma DIN 4108-2(2003) uvádí, že okna mají být opatřena izolačním nebo dvojitým zasklením, stejně tak průsvitné části lehkých obvodových plášťů, jejichž neprůhledné části mají mít tepelný odpor min. 1,2 m²K/W (U ≤ 0,73 w/m²K). Dále uvádí, že: „Tvorba kondenzátu je přechodně a v malých množstvích na oknech a LOP přípustná, pokud povrch neabsorbuje vlhkost a jsou zajištěna odpovídající opatření k zamezení kontaktu se sousedními citlivými materiály.“ Při posuzování rizika růstu plísní uvažuje norma DIN 4108-2 teplotu vnějšího vzduchu −5 °C. Okna se na toto riziko neposuzují, ale posuzují se podle EN ISO 13788.

Rakouská norma ÖNORM B 8110-2(2003) uvádí: „U oken a balkónových dveří nelze požadavek na zabránění kondenzace u zasklení a rámů vždy za všech podmínek splnit. Pak je nutno zajistit taková opatření, aby sousední stavební díly nemohly vlhnout“. Dále uvádí nejnižší roční teploty zjištěné z ročního průběhu pro referenční města ve všech zemích Rakouska, které jsou přibližně o 5 °C vyšší než v ČR v místech se shodnou nadmořskou výškou.

Obě výše citované normy se odkazují na evropskou normu EN ISO 13788, která stanoví výpočtové metody pro určení vnitřních povrchových teplot. I tato norma v článku 5.1 uvádí: „Povrchová kondenzace může způsobovat poškozování nechráněných stavebních materiálů citlivých na vlhkost. Povrchová kondenzace může být akceptována přechodně a v malém množství, například na oknech a obkladech v koupelnách, jestliže povrch nepohlcuje vlhkost a jsou-li učiněna odpovídající opatření, aby se předešlo kontaktu s přilehlými materiály citlivými na vlhkost.“ Snaha o omezování energetických ztrát je v těchto zemích řešena jinak a efektivněji, než stanovením nevymahatelných požadavků do závazné normy.

Vliv zabudování okna na jeho vlastnosti

Jak již bylo popsáno výše, okno je výrobek určený pro zabudování do stavby a výrobkem zůstává i po zabudování. Často se setkáváme s tvrzením, že se okno po zabudování stává konstrukcí, mění se jeho vlastnosti a měly by se na něj vztahovat jiné požadavky než na výrobek. V další textu se budeme zabývat základními vlastnostmi okna a zabudovaného okna.

Součinitel prostupu tepla okna se po zabudování nemění, při různém řešení připojovací spáry se však liší lineární činitel prostupu tepla tepelné vazby mezi oknem a stěnou. Stejné je to s nejnižší vnitřní povrchovou teplotou. U oken s takovými tepelně-izolačními vlastnostmi, aby okna splnila požadavek normy na součinitel prostupu tepla, je nejslabším místem styk rámu a zasklení. Pokud je okno zabudováno správným způsobem s izolací přetaženou přes okenní rám, teplota tohoto kritického bodu mírně vzroste. Především je ale vysoká povrchová teplota na připojovací spáře a samotném ostění. V případě, že tepelná izolace přes okenní rám provedena není, výrazně klesá povrchová teplota připojovací spáry a ostění. Teplota nejkritičtějšího bodu okna je ale stále stejná jako teplota okna v nezabudovaném stavu.

Výpočty teplotního pole jsou provedeny v programu Flixo 4.2.

Obrázek 1 – průběh teplot na nezabudovaném okně

Obrázek 2 – průběh teplot na správně zabudovaném okně

Obrázek 3 – průběh teplot na nesprávně zabudovaném okně

Kondenzace na oknech a užívání vnitřního prostředí

V dnešní době, kdy se neustále zvyšují náklady na vytápění, někteří lidé šetří tím, že co nejméně větrají, aby jim teplo neutíkalo z domu. Okna sama o sobě jsou velmi těsná, a proto se v bytech hromadí kromě jiných odpadních látek i vzdušná vlhkost. Není výjimkou, že se naměřená vnitřní relativní vlhkost v interiéru přiblíží až k 80 %. V takto vlhkých budovách potom bude docházet ke kondenzaci i na nejkvalitnějších oknech. Aby vnitřní prostor správně fungoval, měl by jeho uživatel dodržovat následující zásady:

1. Dodržovat závazný požadavek vyhlášky na výměnu vzduchu v interiéru, která je minimálně n = 0,5 h⁻¹ při pobytu osob. Při dostatečném přísunu čerstvého vzduchu klesá jak relativní vlhkost, tak například koncentrace CO₂, který má na lidské zdraví nepříznivé účinky. Vysoká koncentrace CO₂ způsobuje nesoustředěnost, únavu, bolesti hlavy atd. Koncentrace CO₂ v obytných místnostech, kde jsou zdrojem škodlivin lidé, je tedy rozhodujícím kritériem pro návrh množství větracího vzduchu. Tím bylo potvrzeno, že platí Pettenkoferův normativ minimálního potřebného množství vzduchu 25 m³/h na osobu. Při výpočtu množství vzduchu potřebného pro udržení požadované relativní vlhkosti dostaneme menší hodnoty než pro udržení přípustné koncentrace CO₂. Budeme-li tedy větrat tak, abychom splnili hygienický požadavek, který jak uvádí norma je nadřazen hlediskům úspor energie, a obývali tak zdravé vnitřní prostředí, velmi výrazně tím snížíme riziko vzniku kondenzátu.
2. Budovu vytápět na návrhovou teplotu, nikoli na teplotu nižší.
3. Otopná tělesa by měla být umístěna pod celou šířkou oken. Proudění teplého vzduchu okolo okna zvyšuje jeho povrchovou teplotu a brání tak výskytu kondenzace.
4. Nezakrývat okna před prouděním teplého vzduchu. Žaluzie, hluboké parapety, ale i velké předměty jako například květiny na parapetu brání proudění teplého vzduchu na povrchu okna.

Závěr

Na základě výše uvedených faktů se domníváme, že:

• výrobek zůstává výrobkem i po zabudování a nemění své stanovené parametry;
• připojovací spára je stavební konstrukce, za jejíž návrh je odpovědný stavebník či projektant;
• zásadní vliv na vznik kondenzace na vnitřním povrchu oken má stav a způsob užívání vnitřního prostředí;
• stavebník či projektant má povinnost vybrat vhodné výrobky pro konkrétní použití ve stavbě podle jejich charakteristik v CE označení;
• termografické měření není průkazná metoda pro posuzování tepelných vlastností oken a lehkých obvodových plášťů;
• zrušení závazného požadavku na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů a jeho přesunutí do informativní části bylo logickým a správným krokem, který sám o sobě nepovede k používání nekvalitních oken. Tepelně-technické parametry oken budou i nadále sledovány a splnění doporučení na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu oken může být požadováno na smluvní bázi;
• současné znění ČSN 730540-2, platné od 1. 5. 2012 odpovídá legislativě EU pro stavební výrobky a koresponduje s obdobnými technickými normami v Německu a Rakousku.

Článek v plném znění naleznete na stránce www.cklop.cz.