Projekt pasivního domu II – zadání

Vzniká-li rodinný dům, existuje zpravidla tzv. normální trojúhelník: zákazník - projektant - stavební firma. U velkých staveb je to ještě investorská organizace, která vytváří zadání pro projektanta, odborně, se znalostí problematiky, ho kontroluje. U rodinného domu, kdy je to pro zákazníka často jediný postavený dům v životě, se má jaksi za samozřejmé, že roli investora zvládne samozřejmě sám. Ale zeptejte se lidí, kteří už dům postavili, co všechno by podruhé udělali jinak. Druhý dům by byl určitě lepší... a ten třetí...

Ono to vypadá tak jednoduše, vždyť všichni bydlíme, potom si koupíme pár barevných časopisů, s manželkou vybereme hezké obrázky, na kterých je úžasná velikánská koupelna s ještě větším oknem s výhledem do prosluněné krajiny, přidáme samozřejmě krb, špajz, masážní vanu a něco hezkého, co jsme viděli u kamaráda a je jasno.

Chcete se poradit? Raději pečlivě naslouchejte více lidem, čtěte...

Něco může poradit a zkorigovat dobrý projektant. Některý se snaží přiblížit vašemu stylu života, některý si ale chce postavit pomník (ve kterém se nedá moc bydlet), některému je to úplně jedno nebo nemá shůry dáno, a tak poskládá obdélníčky místností, a protože jste chtěli tu velkou úžasnou koupelnu, tak jí tam máte. Jen ten výhled je nějaký jiný, než na tom hezkém obrázku - soused je od vás sedm metrů a do koupelny vám kouká z obýváku. Ale dům je navržený a postavený.

Tím jsem chtěl pouze říct, že zadání a přesná představa domu jsou HODNĚ důležité! Nevím, kolik existuje dobrých projektantů. Ale těch, kteří mají navíc zkušenosti s projektováním, stavbou a skutečným provozem pasivních domů, určitě moc není. Někde jsem četl, že jich je v Čechách asi 12 až 13. No, snad už jich bude za chvíli 14...

Práce na projektu jako důležitá součást celého procesu

Běžný způsob práce na projektu je asi tento - architekt vytvoří podle požadavků zákazníka studii domu, stavař pak udělá ve spolupráci se statikem stavební část, projekt pak dostanou projektanti TZB a dodělají své profese. Dnes, protože existuje povinnost zpracovat PENB (Průkaz energetické náročnosti budovy), do toho vstupuje další specialista - ten ale, aby mohl počítat, musí mít v podstatě hotový projekt. Navíc zajištění PENB je povinností investora a není součástí projektové dokumentace danou vyhláškou. A tak se na konci celého procesu najednou může zjistit, že dům nevyhoví ani kategorii C a lepší. A takový dům se nesmí postavit. A předělávat hotový projekt je docela časově náročné. A kdo to všechno zaplatí? Atd.

Pasivní dům je třeba projektovat úplně jinak. Tady hraje roli kdejaký detail, je třeba dopředu počítat s místem pro rozvody vzduchotechniky; změna jednoho parametru či detailu může v daleko větší míře ovlivnit druhý. Také postup vytváření projektu domu musí být jiný. Nejprve je třeba investora fundovaně informovat, co že si to vlastně staví. Že pasivní dům může kromě mnoha výhod znamenat i určitá omezení. Pokud si investor zvolí pasivní dům, musí přijmout podmínky, které tento způsob stavby přináší. (Například naprostá nevhodnost krbu, normální digestoře, dům není vhodný pro kuřáky, atd.).

Ještě před tím, než se nakreslí první skici, je třeba mít jasno o způsobu větrání, vytápění, chlazení, o způsobu využití sluneční energie. Je třeba rozhodnout o množství izolací a zvolit vhodný stavební systém. Studii je třeba ihned podrobit prvnímu energetickému zkoumání, včetně detailů a řešení tepelných mostů. A to vše nejlépe za přítomnosti všech specialistů i zpracovatele PENB. A tímto způsobem uplatňovat stejný způsob projektování až do konce. Někdo by měl tuto práci velice fundovaně koordinovat. Autorem projektu je architekt, ovšem jeho přístup a vzdělání by měly být daleko rozsáhlejší, než je dnes běžné. Navíc by všichni spolupracující specialisté měli mít podobný vztah k problematice - být specialisty na pasivní domy. To vyžaduje výrazný zájem učit se nové věci, složité hledání informací, dostat se ze zajetých kolejí standardního projektování.

Všechno musí být ve vzájemném souladu. V první části by byla velká výhoda "minimálně všechno" si projektovat sám. Většinou si specialisté logicky řeší svůj problém a málo se zajímají o řešení a názory kolegů. Svoji práci řeší rutinně a nechtějí hledat netradiční řešení, aby si nepřidělávali práci, ale ani případné problémy. Naopak tato řešení hledají poučení amatéři, jejichž znalosti a nápady jsou někdy hodně zajímavé. Těm ale zase často chybí celkový přehled, znalost norem a souvislostí. Pasivní dům by měl navrhovat zkušený tým specialistů!

Hodně nových znalostí, více práce. Kdo ale bude ochoten toto know-how zaplatit. A teď k tomu přišly státní dotace Zelená úsporám, kde se dají získat peníze na nový pasivní dům. Myslím, že nastane "boom" pasivních domů. A udělat fungující dům se ztrátou 20 kWh/m²a není zas až tak jednoduché.

Všestrannost, soulad a harmonie prostoru

V mém případě byla velká výhoda, že jsem zároveň investorem (a investorem téměř profesionálním) i projektantem, který byl ochoten věnovat projektu zcela nestandardní čas i úsilí. Zároveň tím odpadlo i takové to přesvědčování a rozmlouvání občas nesmyslných představ investorů. Každý projekt je kompromisem. Kompromisem požadavků a představ všech budoucích obyvatel domu, možností a znalostí projektantů, finančních možností, technologického stavu konkrétní doby.

Neexistuje universální dům, který by vyhovoval všem. Každý má jiné představy, každému se líbí něco jiného. Toto je dům pro mou rodinu, ale v obecné rovině by asi mohl splňovat i požadavky jiných. O tom, jak složité bývá dobré zadání, svědčí i to, jak postupně se zadání vyvíjelo. A přitom si troufám říci, ve svém věku s hodně zkušenostmi, kdy jsem určitě neskládal vedle sebe obdélníčky místností, že zadání musí být hračka. Nicméně vyvíjelo se celou dobu tak, jak se zvětšovaly moje znalosti ohledně pasivních domů a s tím související "ekologičností". Vždy reagovalo na moje potřeby a potřeby blízkých lidí. A tak projektant zpětně začal ovlivňovat investora a naopak (přestože je to jedna osoba). A to hlavně ve směru více ekologického myšlení a způsobu života. Prostě a jednoduše neplýtvat. To má samozřejmě za následek finanční úspory. A ušetřené peníze je možné utratit za příjemně strávený volný čas jak soukromý, tak s rodinou nebo přáteli.

Základní zadání úsporného domu

A nyní tedy k základnímu zadání domu, o kterém je tento seriál.

Úvaha postavit si svůj dům - základním východiskem úvah o tom, zda vůbec stavět rodinný dům, byla myšlenka, kterou jsem někde četl či slyšel a zalíbila se mi - pasivní dům jako nejlépe investované peníze na důchod. Důchodový věk se začal (sice pomalu, ale přeci jenom) blížit a představa vyjít s normálním důchodem a přitom platit poplatky, nájem a energie v pražském bytě se zdála být dost složitá. Proto myšlenka nově postaveného domu, kde nebudou žádné zásadní investice do oprav a hlavně malé náklady na provoz, se zdála být rozumným řešením.

Dům pro dvě osoby (ale i pro 4) - tedy vždy s dalším víceúčelovým pokojem, který může sloužit jako dětský, později jako pracovna a pokoj pro hosty i při návštěvách dětí, vnoučat tak, aby byl možný krátkodobý pobyt rodiny s jedním či dvěma dětmi. V podstatě se jedná o podobnou velikost, jako je stávající byt v činžovním domě z 30. let, který je velikostí zcela vyhovující, byt 3+ kk, cca 90 m².

Dům bez kompromisů - (toto hledisko se nakonec stalo asi tím nejdůležitějším!) - dům MUSÍ poskytovat veškerou známou pohodu bydlení (teplotu vzduchu a povrchů stěn a podlahy, sálavou složku tepla, vlhkost, čistotu, nezávadnost a rychlost pohybu vzduchu, dostatečné a správné osvětlení denní i umělé, zrakovou pohodu, ochranu proti vnějšímu hluku, bezpečnost domu) po celý rok s důrazem na léto a přehřívání domu v letních vedrech (zimní provoz domu je vyřešen správně asi u všech domů díky spočítaným tepelným ztrátám a navrženému vytápění).

Dům bezpečný - dům by měl být co nejbezpečnější, a to jak v době naší nepřítomnosti, tak i v době, kdy jsme doma a například v létě budeme spát při otevřených oknech. Nesmíme mít pocit, že kdokoli může zcela volně vejít otevřenými francouzskými okny do domu. Určitě je třeba mít bezpečnostní folie v oknech, elektronické zabezpečení s možností nahlášení napadení objektu.

Mému klientovi se například stalo to, že mu bylo vykradeno přízemí domku, ve kterém spali v patře a přesně v den, kdy zapomněl zapnout alarm v přízemí. Představa, že se mi někdo pohybuje po domě, kde má rodina spí, je naprosto hrozná.

Zároveň bych ale k tomuto tématu přiřadil i ochranu před různými hlodavci (myši, potkani), hmyzem (komáři, mouchy, vosy) jak v domě samotném, tak i jejich uhnízdění někde v konstrukci. Patří sem i ochrana před požárem. Samozřejmostí jsou povinná čidla. Určitě je vhodné k nim přistupovat zodpovědně. Raději nainstalovat do každé obytné místnosti jedno, než si ho na kolaudaci půjčit od známého. Na nějakém semináři jsem viděl film o tom, jakou rychlostí požár ničil obytnou místnost - po 2,5 minutách nebylo do místnosti možné vstoupit, po 3 minutách prasklo okno a propukl totální požár. Patří sem i ochrana před vytopením vodou z porouchaného rozvodu vody.

Dům s co nejlepší ochranou proti vnějšímu hluku - velký problém v případě, že střecha je zároveň stropem, kdy je celá konstrukce lehká. Izolaci je třeba vybírat s tímto ohledem.

Dům snadno ovladatelný (i ženou) - tím určitě nechci popudit feministky, jde o to, že přetechnizovaný dům ovládaný počítačem, kterému budu rozumět jen já sám, nebo možná často volaný technik nějaké firmy (která navíc může zaniknout), je špatný. (A přeci jenom vztah žen k technice je spíše horší než u mužů, pro které to může být další hračka.)

Dům s nízkými náklady na provoz - samozřejmě se tím myslí jednak pasivní dům - dům s co možná nejmenšími náklady na provoz jak topení, ohřev teplé vody, tak i samotný provoz domu - používání přístrojů energetické minimálně třídy A, lépe A+, A++, zářivek, notebooků místo počítačů, LCD televizorů, šetrné hospodaření s vodou jak pitnou, tak i dešťovou atd.

Dům bez bariér - přízemní nepodsklepený domek pokud možno bez jakýchkoliv schodů, bez prahů, se sprchovým koutem místo složitěji použivatelné vany (u starších lidí určitě). Přízemní dům je snadněji postavitelný. Žádné složité zvedání do výšky, žádné lešení, žádné schodiště (to je i poměrně drahé).

Dům by měl fungovat při výpadku elektřiny - i přesto, že je na ní postaven - prakticky veškerá energie používaná v domě je elektrická. V domě bude zálohován měničem elektřiny, který bude schopen dodávat energii nutnou k pokrytí krátkodobějšího výpadku veřejné sítě. Rozvody elektřiny v domě tomu budou přizpůsobeny. V domě bude navíc bezkomínový krb, jehož výkon pokryje spotřebu tepla včetně ztrát větráním i při -20 °C. Součástí bude stavební připravenost pro montáž kamínek na dřevo pro naprosto výjimečné případy (jako je válka).

Dům musí být snadno postavitelný - více méně bez stavební firmy, bez těžké mechanizace, bez lešení. To není dáno jen snahou ušetřit za každou cenu, ale znáte to - co si udělám sám, udělám nejlépe. Možná o něco pomaleji, ale nejpečlivěji. Sehnat dobrou stavební firmu a dobrého řemeslníka je někdy nadlidský výkon. Navíc na stavbu, kde je mnoho detailů a řešení mnohdy úplně jinak, než je řemeslník zvyklý. Vždyť určitě znáte větu: "Já to takhle dělám celý život a všichni byli spokojený". Ale nutnou podmínkou je velmi fundovaný technický dozor investora nebo hodně dokonalý "návod - manuál" na stavbu domu. Potom může asi nastoupit poučená a zkušená stavební firma.

Byl jsem na odborném semináři o solárních kolektorech. Byly tam i montážní firmy, které získávaly certifikát, že jsou ty správné na montáž a všichni od nich získávali informace, jak na to. Potom vystoupil jeden pán, že on to omylem udělal jednou opačně a ono to "prý" funguje ještě lépe. Odborníci se mu snažili vysvětlit, že je to blbost, ale on si trval na svém, že to od té doby udělal už desetkrát a je si jistý. Měl jsem pocit, že ho moc nepřesvědčili, naopak i další mu přikyvovali. Představa, že si jako laik objednám takovéto certifikované odborníky, mě děsí...

Podle nabídek dnes staví nízkoenergetické domy snad všechny stavební firmy a developeři. Mám ale pocit, že hodně často je to tak, že se spoléhají na situaci, kdy chudák zákazník toho o nízkoenergetických domech ví ještě méně (nic) než ony firmy. A omlouvám se těm poctivým firmám - i ony existují. Situace se určitě s větším množstvím postavených pasivních domů bude lepšit, bude víc zkušeností. Určitou cestou je i jakýsi certifikovaný dům, kde ale bude jen omezené množství změn, jakýsi typový princip. Nikoliv dům. Ten bude možné udělat o něco větší, užší, vyšší (ale ne najednou například trojpodlažní).

Dům a jeho obytné prostory by měly pokračovat na zahradě - jako další obytné prostory lze uvažovat venkovní zastřešenou terasu umožňující pobyt venku za deště, nezastřešenou terasu s možností pobytu na slunci, zahradu s možností slunění se a další terasu určenou pro pobyt při setkání s více přáteli při pečení prasátka nebo jiné nezdravé dobroty. V podstatě by všechny tyto prostory měly umožňovat soukromí (pohledovou izolaci vůči vnějšímu okolí), tak aby byly na úrovni vnitřních prostor v domě a dům tak vlastně o tyto prostory zvětšovaly. Tak abych se zde mohl já či partnerka opalovat. Protože posezení na zahradě je pro nás jeden z nejdůležitějších důvodů stavby domu. Přístup do těchto prostor musí být co nejjednodušší; dojít si pro zapomenutou sůl nebo si dolít sklenku vína nesmí obtěžovat. Mám několik přátel, kteří v rodinném domě bydlí v patře a od zahrady je to odděluje natolik, že jí používají minimálně!

Dům by měl být co nejvíce variabilní - nabízet poměrně jednoduchou dispoziční přestavbu obytných prostorů; koncepce domu by měla umožňovat (jako jakási stavebnice) různé velikosti domu. Samozřejmě s určitými omezeními, danými tvarem a použitými rozpony nosných konstrukcí domu.

Dům a víceúčelovost - každá místnost by měla sloužit pokud možno pro více činností - chodba je zároveň šatnou, ložnice pracovnou či posilovnou, koupelna slouží pro wellnes a je také technickou místností.

Dům by měl umožňovat v budoucnu výměnu oken, zateplení atd. - "snadný upgrade" - protože vývoj materiálů a technologií je velice rychlý (začínají se například objevovat vakuované izolace, okna a skla mají stále lepší vlastnosti). Dům by měl být navržen tak, aby bylo v budoucnu možné použít nové materiály bez zásahů do nosných konstrukcí či poničení ostatních konstrukcí. S tímto se zatím moc v projektech nesetkávám!

Architektura domu - můj dům má být maximálně funkční, na nic si nehrát. Takovému stylu se říká "nová věcnost", záměrně neokázalá architektura, styl pro nějž jsou charakteristické střízlivé tvary, ploché střechy, režné materiály. Obecně je možné říct, že by nás možná mohla čekat jakási změna názoru na tvar a výraz domu. Stejně jako funkcionalismus a jeho myšlenky výrazně ovlivnily tvarosloví domu, asi podobně by mohla ovlivnit architektura pasivních domů budoucí výstavbu. Velice výhodný tvar střechy - střecha pultová se téměř vůbec nedá na dům navrhnout. Snad ve všech územních plánech je uvedena střecha pultová nebo valbová. Proto bych si dovolil apelovat na kolegy urbanisty, nedávejte tam už tuto podmínku. Vždyť s jejím dodržováním by nikdy funkcionalistické domy nemohly vznikat.

No a nyní asi jeden z nejdůležitějších momentů zadání!

Dům do 1 000 000 Kč - jedná se o nákupní ceny materiálů bez DPH v cenové hladině roku 2008-9. Protože nejsem rozpočtář, ceny jsem bral z různých ceníků výrobců, z různých předchozích projektů a rozpočtů uveřejněných na internetu a případně cen obchodních řetězců se stavebninami. Některé materiály by se daly koupit se slevou, u některých byla cena včetně DPH.

Cena za práci může být různá podle stupně svépomocné výstavby, zisku stavební firmy, atd. Současně s každou navrženou konstrukcí byla v jakémsi zjednodušeném rozpočtu sledována i cena veškerých materiálů navržených v domě. A pokud se našel materiál, konstrukce či technologie s cenou nižší, byla použita, samozřejmě při respektování bodu "dům bez kompromisů". Zde se hodně vycházelo z poučky: za 10 % nákladů pořídíte 90 % toho, co chcete, zbylých 10 % požadavků ale za 90 % nákladů!

K zadání patří i termín projektu - ten nespěchal - tři roky práce - není možné tahle pracovat, nebylo by se možné uživit.

A nakonec: všechno je jinak! - nad vším je třeba se zamyslet, zjistit co nejvíce informací, hledat jiná, často hodně netradiční řešení. Občas se podívat i za hranice naší země, jak to tam dělají.

Pokračování příště