Modifikovaná denostupňová metoda řeší „neřešitelné“ problémy s rozúčtováním

Meze v rozúčtování jako první zavedla Vyhláška č. 372/2001 Sb., které následně upravila Vyhláška č. 269/2015 Sb. na „Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m² započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u příjemců služeb, kde jsou instalována měřidla podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, v zúčtovací jednotce hodnotu o 20 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období.“. Laicky řečeno vyúčtování nákladů se musí vejít do rozmezí −20 až +100 %.

Že je situace stále neutěšená, vyplynulo ze semináře spolku Artav již v roce 2015, kde jeden z předních členů napadal požadavky vyhlášky.

Tab. 1: Předpoklad výskytu nutnosti korekce podle vyhl. č. 269/2015, § 3, odst. 3

Pojďme se podívat, co představují náměry, které překračují hranice −20/+100 %. Již dlouho existuje všeobecný úzus, že náklady na 1 K nahoru nebo dolu od průměrných 20 °C představují cca 6% zvýšení resp. snížení úhrady. Pokud meze úhrady převedeme na meze teploty, dojdeme k mezím 16,7–36,6 °C u vyhlášky č. 269/2015 Sb. Jen připomínám, že se jedná o teploty celého bytu po celou topnou sezonu. Z toho lze snadno odvodit, že vyúčtování ve standardně vytápěném objektu by se bez zbytečných matematických korekcí mělo vždy vejít do mezí, které vyhláška požaduje. Co ukazují náměry a rozúčtování prezentovaná v tabulce 1 si každý může zdůvodnit sám.

Jak dochází k náměrům, které je nutné korigovat?

To je jistě otázka, kterou si v posledních letech položili nejen uživatelé bytů, ale jistě také provozovatelé a dodavatelé indikátorů topných nákladů.

Za hlavního viníka je jistě možné označit dlouhodobou snahu k hospodárnému nakládání s energiemi. Ta za posledních 30 let vedla k mohutné vlně revitalizačních projektů. Mezi dva hlavní kroky, které již má většina objektů za sebou, je zateplení vnějšího obvodového pláště a výměna oken. Oba vedou ke snížení spotřeby tepelné energie. Ruku v ruce s tím by mělo jít snižování dodaného tepla do jednotlivých místností. To lze realizovat v zásadě třemi způsoby. Snížením průtoku, snížením teploty topné vody nebo změnou velikosti otopných těles.

První způsob naráží na problémy s hydraulickým vyřešením, třetí způsob vyžaduje další nezanedbatelné investice. Nejčastěji je tedy použit druhý způsob. Snížením teploty otopné vody dochází ke snižování využitelného výkonu otopných těles.

Problém vzniká zejména tím, že indikátory topných nákladů v souladu s normou ČSN EN 834 tzn. indikátory montované přímo na otopné těleso, se teplotně pohybují na hraně svých spouštěcích teplot tedy teplot při kterých začínají registrovat dodávku tepla z otopného tělesa. Pokud v indikátorech nejsou používány speciálně kalibrované teplotní snímače nebo není prováděna dodatečná teplotní kalibrace dochází k tomu, že jedna skupina indikátorů již měří a druhá skupina ještě neměří.

Řešení vypadá snadně. Podle normy má být umístění indikátoru v rozmezí 66–80 % celkové výšky otopného tělesa. Optimální umístění je v 75 % celkové výšky. Ale v této výšce jsou problémy se spouštěcí teplotou. Indikátory proto namontují v rozporu s technickou normou co nejvýše na otopném tělese. Problém se zdá být vyřešen. Ale je to jen zdání. Nulových náměrů jsme se nezbavily. Naopak ještě více se nám rozevřely nůžky mezi náměry. U otopných těles, která jsou řádně provozována, dosahujeme číselně vyšších náměrů. U těles s uzavřeným ventilem nám nulový náměr zůstal.

To je hlavní důvod, proč náměry indikátorů atakují a překračují horní hranici povoleného rozmezí. Přesto, že jistě nikdo nedosahoval teplot 36,6 °C v celém bytě a po celou topnou sezonu.

Jak to řeší sytém VIPA?

Indikátory VIPA vycházejí z premisy, že uživatel by měl platit z celkových nákladů na vytápění podle průměrné dosažené teploty.

Systém MDM VIPA vznikl již před více než 30 lety. Indikátory VIPA začínaly jako „sklíčkové“, kde pro indikaci teplotního integrálu zpětného potrubí sloužilo speciálně upravené sklo. Tento systém byl vytvořen jako konkurence odpařovacím indikátorům, které byly nejčastěji používaným zařízením pro indikaci a rozdělování nákladů na vytápění. Ve své době nabídl bezkonkurenční přesnost, která byla mnohonásobně vyšší než přesnost odpařovacích indikátorů. Protože se jedná o elektronicky vyhodnocované indikátory, poměrně dlouho dobu úspěšně konkurovaly plně elektronickým indikátorům montovaným na otopná tělesa. Svoje schopnosti potvrdily i v několik porovnávacích měřeních, kde část z nich vůbec nebyla dokončena s ohledem na neuspokojivé výsledky elektronických indikátorů montovaných přímo na otopném tělese.

Za tuto dlouho dobu bylo provedeno několik miliónů rozúčtování, která nebyla zatížena problémy s překračováním fyzikálně opodstatněných mezí, tak jako je tomu u systémů měření pomocí indikátorů splňujících normu ČSN EN 834.

Indikátory nejsou umístěny kdesi na tělese, ale na výstupu z otopného tělesa, tak jak to umožňuje vyhláška 237/2014 Sb. Tyto indikátory nepoužívají technicky pochybnou normu ČSN EN 834. Jejich startovací teplota začíná na 10 °C v topném období, a proto mohou podstatně lépe reagovat na tzv. „krádeže“ tepla. Jakmile náměr odpovídá průměrné dosahované teplotě v místnosti, je odlišná i úhrada u dříve zmíněných teplot 16 °C a 19 °C. Je zcela logické, že za rozdílné dosažené teploty bude také rozdílná úhrada za vytápění, která bude s těmito teplotami korelovat.

Od sklíček k AMR

Systém MDM VIPA za posledních více než 40 let urazil dlouhou cestu. Na počátky byla křišťálová kulička, která byla použita v indikátorech VIPA A. Následovalo ploché sklíčko, které se používalo v indikátorech VIPA B, VIPA C a VIPA CT. Na řadu pak přišli elektronické indikátory. Nejdříve to byl indikátor VIPA E, který byl vyroben ve spolupráci s firmou Metra Šumperk (nyní Apator Metra). Následoval již náš vlastní vícečidlový indikátor VIPA EC. Ten byl následně doplněn o odečet pomocí infraportu tedy VIPA EC Infra. Jako prozatím poslední je indikátor VIPA EC Radio, který je vybaven jak speciálním protokolem RCom, který byl optimalizovaný pro Walk-by odečet, tak otevřeným protokolem Wireless M-Bus s daty ve formátu OMS. Tím byla prozatím završena cesta a indikátory VIPA EC Radio jsou již připraveny pro automatizovaný sběr dat, tak jak tu vyžaduje směrnice EED a navazující legislativa ČR.

Jediné, co se od počátku nezměnilo, je filozofie způsobu dělení celkových nákladů na vytápění. Díky tomu, všechny naše indikátory poskytují srovnatelná rozúčtování, protože indikátor je pouhým nástrojem, který by měl ve všech provedeních poskytovat srovnatelné výsledky, protože chování uživatelů bytů je také v podstatě konzistentní.

Připravili jsme pro Vás ukázku náměrů indikátorů VIPA (https://www.vipa.cz/namery), zpracovanou do tabulky s rozúčtováním. Z ní jasně plyne, že nijak neupravovaný náměr indikátoru VIPA, vynásobený plochou konkrétní místnosti, by mohl stačit na provedení rozúčtování, které splní požadavky kladené platnou legislativou. Naše společnost používá vylepšený způsob zpracování náměrů, který zohledňuje nelinearitu náměrů, teploty místa instalace indikátoru a dosahovaných teplot. Přesto je vidět, že naprostým a nezbytným základem pro spravedlivé rozúčtování, je náměr použitelný.

VIPA CZ s.r.o.

Systém měření a výpočtu úhrady za vytápění pomocí poměrových indikátorů - indikátor VIPA C, VIPA CT, VIPA EC.

Více o firměChci další informaceWebové stránky