Vodní hospodářství zemědělského podniku založené na přírodním čištění vod
Zemědělské podniky, budované v 70. letech 20. století, často disponují z dnešního pohledu nevyhovující koncepcí hospodaření s odpadními vodami. Článek se zabývá koncepčním přístupem představeným na konkrétním zemědělském areálu – od výzkumně-poloprovozního měření až po návrh technického řešení. Pro čistění odpadních vod byl využit modelový vertikální filtr s integrovanou aerací. První výsledky testování ale vykazují nízké účinnosti jak pro CHSKCr (0–56 %), tak i pro N-NH4+ (0–23 %). Z tohoto důvodu je nutné přehodnotit původně uvažovanou koncepci řešení.
1. Úvod
Přírodní čistírny zastupují technologii čištění odpadních vod založenou na extenzivním přístupu. Vzhledem ke své plošné náročnosti a schopnosti absorbování nárazových výkyvů jak v hydraulickém, tak i organickém zatížení nacházejí uplatnění především u malých producentů. Zaběhlé extenzivní technologie, sloužící pro čištění komunálních vod, představují vědeckou oblast popsanou mnoha výzkumy s řadou provozních zkušeností. Z konstrukčního pohledu byla v minulosti nalezena vhodná skladba technologické linky tvořená z objektů mechanického předčištění, hlavního čistícího stupně či terciálního dočištění. Specifickou oblast čištění odpadních vod ovšem nadále zastupují vody průmyslové, mezi které lze zařadit i odtoky ze zemědělských družstev. Složení odpadních vod produkovaných zemědělskými podniky představuje pro extenzivní technologie čištění značnou výzvu.
Plochy zemědělských areálů bývají často odvodňovány původní jednotnou kanalizací, ve které dochází ke smísení dešťových vod s odpadními, ale také s různými průsaky nebo smyvy. Oplachy zemědělských strojů, smyvy z areálových komunikací a průsaky z částečně zakrytých silážních objektů mohou představovat při návrhu adekvátního způsobu čištění velkou neznámou. Obtížně předvídatelné koncentrace odtoků ze siláží je možné podpořit analýzou jejich samotné skladby. Úspěšné silážování je totiž závislé na několika faktorech, mezi které patří dostatečné množství zkvasitelných cukrů, přítomnost bakterií mléčného kvašení a striktně anaerobní podmínky. V průběhu celého procesu dochází k vývoji pH, které při úspěšně proběhlém kvašení klesá až na hodnoty 4,0–4,2. Koncentrace organických látek jsou často závislé na stupni vývoje fermentace. Hlavní zastoupení organických kyselin zpočátku utváří kyselina mléčná, která je ale v pozdějších fázích kvašení nahrazována kyselinou octovou a máselnou [1]. Specifické složení odtoků ze silážních jam se projevuje i v koncentracích znečištění na výusti z jednotné kanalizace. Právě u jednotných kanalizací zemědělských areálů můžeme pozorovat vysoké koncentrace BSK5, CHSKCr, Ncelk a nízké hodnoty pH. Složení vod odváděných ze silážních jam dokumentuje Tab. 1.
| Hodnota | BSK5 [mg l−1] | CHSKCr [mg l−1] | Ncelk [mg l−1] | pH |
|---|---|---|---|---|
| Průměr | 66 060 | 49 835 | 3 692 | 4,3 |
| Standardní odchylka | 38 876 | 23 707 | 697 | 0,5 |
| Maximum | 170 000 | 80 960 | 4 905 | 5,8 |
| Minimum | 33 800 | 16 410 | 2 750 | 3,7 |
Při stanovení konečné koncentrace znečištění na výusti je ovšem nutné brát v úvahu též naředění silážní vody vodou splaškovou a dešťovou, případně vodou z připojeného melioračního systému (drenážní odtoky). Měřené koncentrace znečištění v pravidelných rozborech, prováděných v místě ústí kanalizace do toku, jsou tedy zpravidla nižší. Množství vypouštěného znečištění v závislosti na zvýšeném průtoku zůstává ale totožné. Objem vody protékající jednotnou kanalizací je výrazně ovlivněn srážkovými úhrny, případně polohou hladiny podzemní vody, výskytem a připojením drobných pramenišť do kanalizace atp. Při vysokém průtoku dešťových vod může docházet k naředí koncentrované silážní vody (Tab. 1) až na hodnoty BSK5 = 2303 ± 457 mg l−1 [3]. Navrhované technologie čištění tedy čelí výrazně rozkolísaným průtokům, ale také značně se měnícím koncentracím znečištění způsobeným vlivem srážkových vod.
Alternativní způsob čištění vod odtékajících ze zemědělských areálů může představovat extenzivní čistírna s uměle provzdušňovanými filtračními poli. Biochemické procesy probíhající ve filtračním prostředí jsou podpořeny dodatečnou aerací zajišťující zvýšenou dodávku kyslíku. Z tohoto důvodu provzdušňované filtry nalézají širšího využití právě v oblasti průmyslových vod. Používány jsou pro čištění jak odtoků z průmyslových areálů, tak ale i pro průsakové vody ze skládek, z odmrazování letišť či odpadů z těžby [4]. Konstrukčně se filtry dělí dle směru toku odpadní vody, a to na horizontální a vertikální. V obou případech je ve filtračním poli udržována stálá hladina pomocí odtokového potrubí umístěného ve výustní šachtě. Na dně filtru je následně vytvořena pravidelná sít aeračního potrubí děrovaného po třiceti centimetrech. Přívod vzduchu je zajišťován pomocí dmychadla tak, aby bylo dodrženo minimální provzdušnění, a to alespoň 0,6 m3 (h m2)−1. Voda je jak u horizontálního, tak vertikálního provedení přiváděna vždy na povrch filtru, odkud proudí k drenážnímu potrubí osazenému u dna. Jako hlavní filtrační vrstva je přednostně využíván materiál s vyšší zrnitostí než u běžných vertikálních filtrů pro čištění komunálních odpadních vod. Jedná se o těžené či drcené kamenivo frakce 8-16 mm, které na rozdíl od jemných písků umožňuje efektivní prostup vzduchu filtračním prostředím. Těleso filtru se následně dimenzuje na látkové zatížení nepřesahující v ukazateli CHSKCr hodnotu 100 g (m3 d)−1. Přítok odpadní vody je rozdělen maximálně do šesti denních dávek, přičemž hydraulické zatížení v jedné dávce by mělo činit minimální 6 l m−2 [5]. Vertikální filtr konstruovaný dle uváděných zásad převzatých z Německých standardů by měl následně vykazovat účinnost v ukazateli BSK5 až 99,4 % a u N-NH4+ až 99,1 % [4].
Cílem příspěvku je ověřit využitelnost provzdušňovaných vertikálních filtrů pro čistění odpadních vod zatížených silážními smyvy. Zhodnocení je provedeno v poloprovozním měřítku v prostorách vybraného zemědělského družstva. Z dostupných zdrojů je patrné, že realizovaný zkušební filtr se bude muset potýkat jak s nízkými hodnotami pH, tak ale i vysokými nárazovými koncentracemi na přítoku.
2. Materiály a metody
Pro účely poloprovozního testování vertikálního filtru s dodatečnou aerací byl vybrán zemědělský areál severně od Brna. Zemědělské družstvo se zaměřuje jak na rostlinou, tak i živočišnou výrobu. Odvádění odpadních vod z areálu zajišťuje jednotná kanalizace, která ústí do malého vodního toku. Do kanalizace jsou svedeny jak vody splaškové produkované stálým personálem, tak i vody dešťové, drenážní, vody ze všech zpevněných ploch včetně oplachů zemědělské techniky. Zemědělské družstvo dále provozuje bioplynovou stanici, s jejíž pomocí zajišťuje kompletní dodávku elektrické energie celému areálu. Pro výrobu bioplynu je zpracovávána kejda skotu, ale mimo jiné také kukuřičné a travní siláže. Areál družstva je tedy složen z objektů sloužících k chovu skotu, skladovacích prostor, ale také několika silážních jam. Odvodnění siláží je vytvořeno z kanalizační šachty umístěné v každé jámě a navazujícího gravitačního potrubí vedoucího až k čerpací šachtě bioplynové stanice. Na první pohled vyhovující řešení ovšem vykazuje řadu provozních problémů spojených především s rychlým zanášením kanalizační vpusti v prostoru silážních jam. Po zanesení drenážního potrubí odvádějícího průsakové vody k bioplynové stanici dochází k odtoku znečištěné vody na přilehlé zpevněné plochy. Ze zpevněných ploch silážní voda následně proniká do jednotné kanalizace, respektive až do recipientu. Dispozice zemědělského areálu je schematicky zachycena na Obr. 1
Obr. 1 Orientační situace vybraného zemědělského areálu
Odpadní voda protékající jednotnou kanalizací je z části tvořena silážními vodami, které jsou ředěny vodami splaškovými, dešťovými a podzemními. V prováděných chemických rozborech u výustního objektu se tedy neobjevují tak vysoké koncentrace znečištění jako u vod čistě silážních uváděných v Tab. 1. Složení odpadní vody, která z areálu odtéká a pro kterou by měla být navržena budoucí čistírna, shrnuje Tab. 2. Při bližší analýze výsledků rozborů je patrné minimální zastoupení dusíku ve formě dusičnanů či dusitanů. Naopak jeho celková koncentrace je totožná s koncentrací stanovenou prostřednictvím Kjehldalovy metody (TKN), která vyjadřuje dusík amoniakální spolu s organickým.
| Vzorek | BSK5 [mg l−1] | CHSKCr [mg l−1] | TKN [mg l−1] | Ncelk [mg l−1] | Pcelk [mg l−1] | pH |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Bez silážních vod | 12 | 209 | 5,3 | 5,3 | 0,7 | 7,34 |
| Se silážní vodou | 3 780 | 6 500 | 203,0 | 203,0 | 51,8 | 4,77 |
Pro posouzení využitelnosti extenzivní technologie byl vytvořen zkušební (modelový) vertikální filtr, při jehož návrhu bylo využito konstrukčních zásad vyplývajících z německých technických předpisů. Obvodová konstrukce filtru byla vytvořena z nádrže rozměrů 1,2 × 1,0 × 1,2 m provedené z vysokohustotního polyetylénu. Jako filtrační náplň bylo zvoleno drcené kamenivo frakce 8−16 mm, a to z důvodu zajištění bezproblémového pronikání vzduchu filtrační vrstvou. Na dno nádrže bylo uloženo drenážní potrubí DN50, které bylo přímo propojeno s potrubím odtokovým. Odtok byl následně vyveden do výšky navržené hladiny vody ve filtru, tedy přibližně 5 cm pod úroveň urovnaného filtračního materiálu.
Obr. 2 Schematické zobrazení konstrukce provzdušňovaného filtru; 1 − kalové čerpadlo, 2 − dmychadlo, 3 − aerační potrubí, 4 − distribuční potrubí, 5 − nádrž vyplněná filtračním materiálem, 6 − odtokové potrubí, 7 − drenážní potrubí
Kamenivo bylo uloženo v jedné vrstvě, a to do výšky 10 cm pod okraj nádrže. Uvnitř filtru nad drenáží bylo zřízeno aerační potrubí DN50, do kterého byl vzduch vháněn pomocí dmychadla. Přítok vody zajišťovalo kalové čerpadlo o maximálním průtoku 125−195 l min−1, které bylo napojeno na distribuční potrubí osazené na povrchu filtračního materiálu. Distribuční potrubí bylo děrováno počtem čtyř otvorů průměru 5 mm, kterými proudila při sepnutí čerpadla voda a postupně plnila filtrační médium. Z provozního pohledu byly nastaveny čtyři cykly plnění, v nichž každá dávka trvala 7 minut a její objem činil 35 l. Hydraulické zatížení v jedné dávce tedy dosahovalo 30 mm, respektive 117 mm za den.
Aerace byla zprostředkována dmychadlem o výkonu 60 W a průtoku vzduchu 105 l min−1. Denní průtok vzduchu vztažený k ploše filtru tedy představoval 5,25 m3 (h m2)−1, což je několikanásobně více než požadavek uváděný dostupnými zdroji [5]. Provozní charakteristiky nastaveného testování uvádí Tab. 3. Schematické znázornění zapojeného filtru spolu s připojením odpadní vody je zachyceno na Obr. 2. Organické zatížení bylo složitě kvantifikovatelné z důvodu značně proměnlivých koncentrací. V závislosti na aktuálním stupni naředění přitékajících vod zatížení vyjádřené CHSKCr činilo 409 ± 138,5 g (m2 den)−1. Přítokové koncentrace následně v parametrech CHSKCr a N-NH4+ dosahovaly hodnot 3456 ± 1104 mg l−1 a 51,08 ± 2,77 mg l−1.
| Parametr | Hodnota | Jednotky |
|---|---|---|
| Doba trvání jedné dávky | 7,0 | min |
| Počet dávek za den | 4 | − |
| Objem vody v dávce | 35 | l |
| Objem vody dávkovaný za den | 140 | l den−1 |
| Hydraulické zatížení | 117 | mm den−1 |
| Průtok vzduchu | 105 | l min−1 |
| Doba aerace | 24 | h den−1 |
| Denní průtok vzduchu | 151 | m3 den−1 |
| Průtok jedním otvorem aeračního potrubí | 26,3 | l min−1 |
Odběr a vyhodnocování vzorků probíhalo v devíti kampaních prováděných po dobu dvou měsíců od 5. 11. 2021 do 6. 1. 2022. Odebírané vzorky odpadní vody byly analyzovány metodou spektrofotometrie s využitím kyvetových testů. Stanovovány byly koncentrace CHSKCr, N-NH4+ a rozpuštěného kyslíku (O2). Z odtokových koncentrací byla následně vypočtena účinnost celého systému.
3. Výsledky a diskuse
Poloprovozní testování bylo zahájeno na začátku listopadu a pokračovalo do konce prosince. Z počátku byly pozorovány totožné koncentrace na přítoku i odtoku, což vyústilo v nulové účinnosti stanovené z prvních rozborů. Snížená účinnost v počátku měření byla nicméně spojena s postupným rozvojem přisedlého biofilmu a jeho zpomaleným nárůstem zapříčiněným právě sníženými teplotami zimních měsíců. V navazujících vzorkovacích kampaních již nastal postupný nárůst účinností jak pro ukazatel CHSKCr, tak i N-NH4+. V případě CHSKCr se účinnost po více než jednom měsíci pohybovala na hodnotách 56 %. U N-NH4+ byla dosažena nejvyšší účinnost v obdobném čase, ale její hodnota nepřekročila 23 %. I přes postupný nárůst účinností ovšem odtokové koncentrace obou sledovaných ukazatelů zůstávaly nadále vysoké, a to díky značně koncentrované vodě na přítoku. Po pozitivním vývoji měřených hodnot ovšem po prvním měsíci provozu nastal propad, který se podepsal jak na kvalitě odtoku, tak na celkové účinnosti. U CHSKCr i N-NH4+ docházelo k postupnému snižování účinností až na počáteční nulovou hodnotu. V posledních dvou měřeních navíc odtoková koncentrace převýšila koncentraci na přítoku, což vyústilo v účinnost zápornou. Záporné hodnoty nejsou v grafech na Obr. 3 zobrazeny, místo nich jsou uváděny účinnosti nulové. Jedná se o hodnoty měřené po 52 dnech testování, které lze identifikovat na grafu vývoje odtokové koncentrace.
Obr. 3 Vývoj koncentrací a účinností v čase pro parametry CHSKCr a N-NH4+
Po celou dobu provozu zkušebního filtru koncentrace na odtoku u CHSKCr neklesla pod hodnotu 1000 mg l−1. Průměrný odtok činil 2568 ± 956 mg l−1, z čehož vyplynula průměrná účinnost 26,0 ± 21,9 % bez zahrnutí záporných hodnot. Obdobné výsledky byly pozorovány i u N-NH4+, a to průměrná koncentrace na odtoku 50,11 ± 7,91 mg l−1 promítající se v průměrnou účinnost 8,07 ± 9,43 %, opět bez zahrnutí záporných hodnot.
Míra odstraněného znečištění vztažená na plochu testovacího filtru činila pro CHSKCr 103,5 ± 91,7 g (m2 d)−1 a pro N-NH4+ 0,113 ± 1,379 g (m2 d)−1. Do stanovení průměrného odstraněného množství byly zahrnuty záporné hodnoty. Po celou dobu provozu byla rovněž monitorována koncentrace kyslíku jak na přítoku, tak odtoku. Odpadní voda čerpaná na filtr dle očekávání obsahovala nízké koncentrace rozpuštěného kyslíku (1,3 ± 1,7 mg l−1) v závislosti na jejím původu – anaerobním prostředí siláží. Po provzdušnění ovšem nedošlo k předpokládanému nárustu obsahu rozpuštěného kyslíku, naopak koncentrace poklesla až na hodnoty 1,1 ± 1,1 mg l−1.
Výsledky proběhlého testování zdaleka nedosahují uspokojivých odtokových koncentrací ani účinností. Zároveň se hodnoty dílčích rozborů výrazně rozchází se závěry publikovanými zahraničními autory. V obdobných výzkumech bylo dosaženo účinností až 56 % pro N-NH4+ a 97 % pro CHSKCr [6]. Ani míry odstraněného znečištění vztažené na plochu v případě N-NH4+ nedosahují publikovaných hodnot 5,2 g (m2 d)−1 [4]. Příčinu výrazně nižších účinností je možné hledat ve specifickém složení odpadních vod, ale také především v nedodržení provozních zásad, které uvádí příslušné technické normativy [5]. Z pohledu látkového zatížení by nemělo množství přiváděného CHSKCr vztaženého k protékajícímu objemu vody překročit 100 g (m3 d)−1. V našem případě dosahovalo obdobné zatížení v průběhu testování až 483 ± 154 g (m3 d)−1. Právě značné organické zatížení může být příčinou snížených účinností.
Díky vyššímu zatížení v ukazateli CHSKCr mohlo být pozorováno chování aktivně provzdušňovaného filtru při látkovém přetížení, ke kterému by teoreticky mohlo dojít při provozování filtru v reálném provozu. Z prezentovaných výsledků je patrný počáteční nárůst účinnosti, který je spojen s vytvořením přisedlého biofilmu ve filtračním prostředí. Nicméně přibližně po 40 dnech provozu, filtr vykazuje z pohledu odtokových koncentrací výrazné zhoršení. Negativní vývoj účinnosti je spjat s přílišnou produkcí extracelulárních polymerů a rozvojem zmiňovaného biofilmu, který způsobuje tzv. biokolmataci [7]. Výrazné snížení propustnosti filtračního prostředí následně vede k provozním problémům, kdy přitékající voda není schopná proudit tělesem filtru, ale přepadá na okolní plochu. Provozní problémy spojené s biokolmatací filtračního prostředí jsou v několika zahraničních publikacích uváděny jako jedno z hlavních rizik využívání aerovaných filtrů [8], [6], [4].
Omezený průběh biochemických procesů zajišťujících oxidaci amoniakálního dusíku na dusitany, respektive dusičnany jistě ovlivnilo i nízké pH. Pro průběh nitrifikační reakce je stanoveno ideální pH na hodnotu 7 až 8,5. K inhibici následně dochází pod hodnotou 6,5 [9]. Přitékající voda dosahovala pH pouze 4,3 (Tab. 2). V případě budoucího návrhu podpoření průběhu nitrifikace je jistě možné přistoupit k úpravě pH prostřednictvím dávkování vápna či oxidu uhličitého. Zároveň je ale nutné uvážit, zda vynaložené úsilí spojené s úpravou specifických silážních vod je stále ekonomicky výhodné. Naopak jako přijatelnější varianta se může jevit úprava odtokového potrubí ze silážních prostor, která zamezí vnikání silně koncentrovaných vod do jednotné kanalizace. V takovém případě může být rovněž řešeno i zakrytí silážních jam tak, aby se zajistila minimalizace průsaku srážkových vod. Zastřešením dojde rovněž k omezení ucpávání vtoku silážní kanalizace, což se pozitivně projeví na snížení koncentrace znečištění v kanalizaci jednotné.
Provedené testování zahrnuje pouze několik málo vybraných ukazatelů znečištění, které je nutné při návrhu adekvátního způsobu čištění zemědělských vod sledovat. V závislosti na zkreslených hodnotách měření pH, které byly zapříčiněny překročením životnosti používané sondy, neexistují data o jeho hodnotách jak na přítoku na filtr, tak ani na jeho odtoku. V budoucích měřeních by tedy měla být blíže sledována právě hodnota pH. Odtoky ze siláží ale mohou obsahovat i vysoké koncentrace železa, manganu a chloridů, které by měly být v dalších výzkumných pracích zohledňovány, hodnoceny a blíže popsány [9].
Navržený a testováním ověřený způsob čištění odpadních vod nepředstavuje účinné a dlouhodobě udržitelné řešení. V průběhu testování nebylo dosaženo požadovaných výsledků a v závislosti na omezeném množství chemických rozborů nebylo možné adekvátně zhodnotit, co stálo za omezením funkčnosti systému. Možné příčiny lze hledat v překročení látkového zatížení či specifickém složení silážních vod. Nicméně s obdobnými problémy se potýkaly i zahraniční výzkumy, které byly schopny dosáhnout účinností výrazně vyšších. Celé problematice by měly být věnovány navazující výzkumné aktivity, s jejichž pomocí dojde ke kompletnímu osvětlení použitelnosti provzdušňovaných vertikálních filtrů.
4. Závěr
Nakládání s odpadními vodami pocházejícími ze silážních jam představuje pro návrh technologie čištění značnou výzvu. Na případu zemědělského areálu potýkajícího se právě se smyvy pocházejících ze siláží byl testován alternativní přístup založený na extenzivních technologiích. Volba typu filtračního pole vycházela především ze zahraničních zkušeností a návrhových parametrů uváděných německou platnou legislativou. Testován byl vertikálně protékaný filtr s doplňkovou aerací. V průběhu sledovaného období ovšem nebylo dosaženo výsledků srovnatelných se zahraničními zkušenostmi. Účinnosti ve sledovaných ukazatelích CHSKCr a N-NH4+ činily v průměru 26,0 ± 21,9 %, respektive 8,07 ± 9,43 %. Nízká účinnost navrženého systému byla způsobena látkovým přetížením, které vedlo k biokolmataci filtračního prostředí, ale také složením vody protékající jednotnou kanalizací. Zásadní inhibitor oxidačních reakcí zajišťujících přeměnu amoniakálního dusíku vytvářela kyselá hodnota pH. Spolu s nízkou koncentrací kyslíku tak nebylo možné zajistit požadované aerobní prostředí a jemu odpovídající biochemické reakce. Nicméně, závěry z proběhlého testování jsou podloženy pouze omezeným množstvím sledovaných parametrů jak chemických, tak provozních. Pro další osvětlení celé problematiky je nutné podstoupit nákladnější výzkum zaměřený na sledování velkého spektra polutantů od železa, manganu, chloridů po všechny formy dusíku a fosforu. Vypovídající hodnoty může také přinést určení poměru BSK5 ku CHSKCr, stanovení pH či oxidačně-redoxního potenciálu. I přes omezené množství dostupných informací lze způsob čištění specifických zemědělských vod prostřednictvím provzdušňovaného filtru označit za obtížný. Naopak, jako vhodná varianta se jeví konstrukční úprava stávajícího systému odvodnění silážních jam a zajištění odtoku průsakových vod na lokální bioplynovou stanici. V případě provedení úpravy drenáže je výhodné tento stavební zásah spojit i s realizací zastřešení silážních jam tak, aby došlo k omezení odtoků silně znečištěných vod.
5. Literatura
- Rada V. Siláž a zdraví zvířat 2009.
- Gebrehanna M, Gordon R, Madani A, VanderZaag A, Wood J. Silage effluent management: A review. Journal of Environmental Management 2014;vol. 143:113-122. https://doi.org/10.1016/j.jenvman.2014.04.012.
- Dunne E, Culleton N, O’Donovan G, Harrington R, Olsen A. An integrated constructed wetland to treat contaminants and nutrients from dairy farmyard dirty water. Ecological Engineering 2005;vol. 24:219-232.
https://doi.org/10.1016/j.ecoleng.2004.11.010. - Dotro G, Langergraber G, Molle P, Nivala J, Puigagut J, Stein O, von Sperling M. Biological Wastewater Treatment Series: Volume 7: Treatment Wetlands. London: IWA Publishing; 2017.
- Grundsätze für Bemessung, Bau und Betrieb von Kläranlagen mit bepflanzten und unbepflanzten Filtern zur Reinigung häuslichen und kommunalen Abwassers 2017.
- Schaafsma J, H. Baldwin A, Streb C. An evaluation of a constructed wetland to treat wastewater from a dairy farm in Maryland, USA. Ecological Engineering 1999;vol. 14:199-206. https://doi.org/10.1016/S0925-8574(99)00029-4.
- Hua G, Chen Q, Kong J, Li M. Evapotranspiration versus oxygen intrusion: which is the main force in alleviating bioclogging of vertical-flow constructed wetlands during a resting operation? Environmental Science and Pollution Research 2017;vol. 24:18355-18362. https://doi.org/10.1007/s11356-017-9501-8.
- Wetland technology: practical information on the design and application of treatment wetlands. London: IWA Publishing; 2019.
- Pitter P. Hydrochemie. 4. aktualizované vydání. Praha: VŠCHT Praha; 2009.
Poděkování
Příspěvek vznikl z prostředků interních projektů Vysokého učení technického v Brně, které lze nalézt pod označením FAST-S-22-8010 Zachování funkcí a kvality vody ve vodním toku za snížených průtoků a FAST-S-23-8222 Modelování a optimalizace srážko-odtokových a erozních procesů v krajině.
The agricultural holdings built in the 1970s have, from today's perspective, an inadequate wastewater management concept associated with the operation of single sewers. The paper deals with the solution of the conceptual approach presented on a specific agricultural site. Extensive technologies were used for wastewater treatment, represented by a model vertical filter with integrated aeration, which should show adequate results.