Pohledem znalce: Co přinese novela zákona o ochraně ovzduší pro lokální topidla na pevná paliva?
Autor vychází ze znalosti schválené novely Zákona o ochraně ovzduší a odvozuje dopady novely na oblast lokálních topidel na pevná paliva. Účinnost novely se očekává v září 2018. Jedním z upřesnění je povinnost kontrolovat stacionární spalovací zdroje na pevná paliva napojené na teplovodní otopnou soustavu o celkovém jmenovitém příkonu zdroje od 10 až 300 kW včetně, čímž je ze zákona dáno, že u lokálních topidel s teplovodním výměníkem je počítán celkový příkon zdroje, včetně jeho sálavé složky.
Senát ČR právě schválil novelu zákona č.201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen zákon), kterou po delších diskuzích již v květnu schválila Poslanecká sněmovna. Po podpisu prezidentem republiky a zveřejnění ve Sbírce zákonů by tak novela měla vejít v platnost již na podzim letošního roku. Vládní návrh novely zákona má jako hlavní úkol do českého práva implementovat Směrnici Rady (EU) 2015/652 a Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513, týkající se benzinu a motorové nafty (požadavky na jakost, požadavky na podávání zpráv, metody výpočtu). Při této příležitosti bylo přijato i několik pozměňovacích návrhů, které se týkají také stacionárních spalovacích zdrojů, mimo jiné též lokálních topidel na pevná paliva, tedy krbů, krbových vložek, krbových kamen. Novela zákona se tak snaží napravit některé nejasnosti a nesrovnalosti, které vyplývaly z doposud platného znění.
Uvádění na trh
Jedním z velkých problémů doposud platného znění zákona, který se týká lokálních topidel na pevná paliva, je ustanovení zabývající se uváděním nových výrobků na trh od 1.1.2018. Příloha č.10 zákona stanoví emisní požadavky na spalovací stacionární zdroje podle §16, odst.2, které musí tyto zdroje plnit při uvádění na trh (což výrobce musí prokázat certifikátem). Toto ustanovení zákona bude platné do konce roku 2021. Od 1. ledna 2022 budou pro uvádění lokálních topidel na pevná paliva na trh platit technické (a tedy i emisní) požadavky definované Nařízením komise EU 2015/1185 o ekodesignu.
A zde právě nastal problém. Podle stávajícího znění zákona totiž lokální topidla s teplovodním výměníkem napojeným na teplovodní soustavu ústředního vytápění musí od 1. 1. 2018 plnit emisní limit pro CO 1200 mg/m3 (při 13 % O2). Ovšem od 1.1.2022, kdy začnou pro tento druh spalovacích zdrojů platit „ekodesignová“ pravidla, bude při uvádění nových výrobků na trh platit mírnější limit 1500 mg/m3. Nelogicky tak nové výrobky musí v současnosti plnit přísnější limity CO než výrobky, pro které budou platit mírnější limity od roku 2022. Novela zákona tento problém odstraňuje tím, že jsou požadavky na emise CO v příloze č.10 upraveny na mírnějších „ekodesignových“ 1500 mg/m3.
Provozování po roce 2022
Další podstatnou změnou má být „vyškrtnutí“ lokálních topidel na pevná paliva s teplovodním výměníkem z přílohy č.11 zákona. Tato příloha stanovuje minimální emisní požadavky na spalovací stacionární zdroje na pevná paliva, které slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění. Tyto minimální emisní požadavky budou muset plnit provozované spalovací stacionární zdroje na pevná paliva od října 2022. Doposud platí, že emisní limity se týkají nejen nových, ale i již provozovaných lokálních topidel s teplovodním výměníkem. Problém byl v tom, že emisní limity byly stanoveny pro emise CO, prachu a organických uhlovodíků podle normy ČSN EN 303-5, která platí pro pouze teplovodní kotle, nikoliv pro lokální topidla. U lokálních topidel se při certifikaci totiž ověřují pouze emise CO. Po roce 2022 by tak nebylo možné věrohodně prokázat (bez měření u autorizované osoby - zkušebny!), zda již provozovaná topidla s teplovodním výměníkem plní současně i limity pro prach a uhlovodíky.
Tento problém řeší novela zákona tím, že příloha č.11 již nebude platit pro spalovací zdroje, které jsou sice napojené na teplovodní soustavu ústředního vytápění, ale které jsou současně navrženy pro přímé vytápění místa instalace. Jinými slovy, emisní limity podle přílohy se nebudou týkat lokálních topidel, která jsou jednak určena k sálavému vytápění a současně i k ohřevu vody v teplovodní otopné soustavě.
Pravidelné zákonné kontroly
Třetí změna se týká pravidelných kontrol stacionárních spalovacích zdrojů na pevná paliva napojených na teplovodní otopnou soustavu. Podle stávajícího znění zákona se pravidelné povinné kontroly podle §17, odst.1, písm. h) týkají zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW. Problém obecně činí stanovit příkon spalovacího zdroje, protože jak teplovodní kotle, tak i lokální topidla mají na výrobním štítku uveden jmenovitý výkon a příkon je tedy dnes nutné více či méně přesně vypočítat z výrobcem deklarované účinnosti. Pokud je ovšem účinnost zjistitelná, protože na výrobním štítku u kotlů nemusí být uváděna.
U lokálních topidel s výměníkem se ale řešilo především to, zda je jako příkon míněna hodnota platná pro příkon teplovodní vložky nebo celkový příkon zdroje. Pokud by byl totiž míněn pouze příkon teplovodní vložky, velká většina lokálních topidel s výměníkem by se pravidelným kontrolám vyhnula, protože by se s příkonem pouze této vložky nepřekročila spodní hranici 10 kW. Již od počátku bylo záměrem kontrolovat zdroje podle jejich celkového příkonu, který je dán velikostí roštové plochy, množstvím spalovaného paliva a tím i množstvím produkovaných emisí. To, jak velká část celkového výkonu je předána otopné vodě není dáno pouze velikostí teplosměnné plochy výměníku, ale také provozními podmínkami (tepelným spádem v otopné soustavě,…).
Aby tedy bylo napříště zabráněno spekulacím a omylům, je v novele zákona uvedeno, že kontrolovány mají být stacionární spalovací zdroje na pevná paliva napojené na teplovodní otopnou soustavu o celkovém jmenovitém příkonu zdroje od 10 až 300 kW včetně. Čímž je tedy dáno, že u lokálních topidel s teplovodním výměníkem je počítán celkový příkon zdroje, včetně jeho sálavé složky.