Hliníkové komínové vložky
Počátek rekonstrukcí jednovrstvých komínů pro odvod spalin spotřebičů na plynná paliva s použitím kovových komínových vložek lze u nás datovat asi od roku 1975. První vložky byly z pozinkovaného plechu s minimální životností, která se prodlužovala nátěrem epoxidehtu, teprve později se zkoušely jiné materiály, kterými byl hliníkový a nerezový plech, ale i ocelový plech dodatečně opatřený smaltem. V současné době se vložky vyrábějí z hliníkového a nerezového plechu.
Komínové vložky z hliníkového plechu byly nejdostupnější pro odvod spalin spotřebičů na plynná paliva, protože nerezový plech býval úzkoprofilovým materiálem. Ale s přibývajícím počtem vložkovaných komínů se ukázalo, že hliníkový plech není vždy ideálním materiálem. Hliníkový plech byl od samého počátku nepoužitelný pro odvod spalin spotřebiče na jiné palivo nežli zemní plyn (pro kapalná paliva, dřevo apod). Hliníkový plech se jako nepoužitelný projevil u komínových vložek pro kotle s přetlakovými hořáky na plynná paliva. Střídáním tlaku a podtlaku v kouřové cestě při vypínání a zapínání hořáku a vyššími teplotami spalin docházelo k deformaci komínových vložek (obvykle k uzavření průřezu), takže se postupně všechny hliníkové vložky po kratší nebo delší době měnily za nerezové.
Od samého začátku byl velký problém s hliníkovými vložkami, kterými se odváděly spaliny od otevřených spotřebičů na plynná paliva v provozovnách, kde se spalinami odcházely těkavé látky nebo plyny, které narušovaly hliník. Nepoužitelné byly hliníkové vložky v kadeřnictví, v laboratořích, v opravnách chladniček a pod. Sníženou životnost hliníkových komínových vložek lze také pozorovat u otevřených spotřebičů situovaných v některých koupelnách.
Velkým problémem je také použití hliníkových komínových vložek pro rekonstrukce stávajících jednovrstvých zděných komínů, kterými se odváděly spaliny od kotlů na tuhá paliva. Jestliže není komínový průduch před vložkováním dokonale vyčištěný, nastává vnější povrchová koroze hliníkových komínových vložek z místa původního komínového průduchu. Proces koroze se urychluje vlhkostí v mezeře mezi komínovou vložkou a původním komínovým pláštěm.
Hliníkový plech neodolává působení vápna obsaženého ve spojovací maltě nebo omítce. Jestliže se do komínového zdiva zazdí napevno připojovací tvarovka, může za určitý čas dojít k rozpadnutí části komínové vložky ve styku s maltou.
Postupné zkušenosti s materiály komínových vložek vedly k omezení a vymezení druhů materiálů na odvod spalin spotřebičů paliv. Změnou 2 ČSN 73 4201 "Navrhování komínů a kouřovodů" je použití hliníkového plechu omezeno pouze pro odvod spalin spotřebičů na plynná paliva s atmosférickým hořákem a přerušovačem tahu, pro spotřebiče při suchém provozu, kde povrchová teplota v ústí průduchu je trvale vyšší než teplota rosného bodu. U vlhkých komínů by musela být tloušťka hliníkového plechu nejméně 1,5 mm. Uvážlivě je také nutno posuzovat prostředí, kde je umístěn spotřebič paliv, zda nedojde ke korozi hliníkového plechu jinými těkavými plyny, a technický stav zděné komínové konstrukce, do které bude komínová vložka instalována.
Protože vývoj spotřebičů paliv jde cestou zvyšováním jejich účinnosti snížením teploty spalin, tedy směrem k vlhkým komínům, bude podíl vložek z hliníkového plechu, přes jejich nižší cenu, klesat. Neporovnatelná je také životnost komínové vložky z hliníkového plechu a z plechu nerezového. Kdo uvažuje perspektivně, volí přednostně vložku z nerezového plechu i pro odvod spalin spotřebičů s atmosférickým hořákem na zemní plyn, u nové výstavby komíny s keramickou komínovou vložkou.