Chladiva pro retrofit, přímý ohřev vody, hygiena větracích zařízení, nekalé dovozy

Společnost Chemours přestala v EU od 1. ledna 2020 prodávat chladiva R404A a R507A

S deklarovaným cílem podpořit přechod na chladiva se sníženým GWP a rovněž připravit trh na další masivní sníženi sumy ekvivalentů CO₂ všech chladiv uváděných v běžném roce na trh v roce 2021, zastavila společnost Chemours Company od 1. ledna 2020 odbyt chladiv s vysokou hodnotou GWP, a to R404A (GWP od 3922) a R507A (GWP od 3985) v celé Evropské unii.

Nařízeni EU o F-plynech č. 517/2014 stanoví specifické zákazy používání, které jsou uvedeny v příloze III. Například od 1. ledna 2020 platí zákaz používat stacionární chladicí zařízeni, která obsahuji chladiva typu HFC (HFKW) s GWP 2500 nebo větším, a nebo zařízení, která tyto látky potřebují ke své funkci. Výjimku tvoří zařízení pro aplikace chlazení produktů na teploty pod -50 °C. Další plánované masivní omezení přijde 1. ledna 2021.

Společnost Chemours proto doporučuje přejít z chladiv s vysokým GWP, jako jsou R404A a R507A například na chladiva Opteon™. Variantou pro retrofit stávajících zařízení by mohlo být např. chladivo Opteon™ XP40 (R449A), ale jeho použití, jak upozornila redakce časopisu Chlazení, bude v některých aplikacích už od roku 2022 také zakázané. Dlouhodobě akceptovatelná jsou chladiva Opteon™ XL40 (R454A) a XL20 (R454C), která ale lze použit pouze v nově pořízených zařízeních.

Sumárně by si všichni zainteresovaní měli uvědomit, jak uvádí redakce, že vliv veškerých emisí chladiv na globální oteplování, přepočítaný na porovnatelné jednotky, tedy přes ekvivalenty na množství oxidu uhličitého CO₂, představuje řádově pouhé 1 % lidské produkce a zbývajících 99 % představují ostatní emise skleníkových plynů.

O možnosti přechodu na chladiva s nízkým GWP hovoří Danfoss

V případě nizkotlakých/středotlakých (L/M) chillerů s původnim chladivem R123 by lze diky směsnym chladivům typu HCFO přechazet na nehořlave chladivo R1233zd. Toto chladivo je ale v EU a v některých dalších zemích zakázano, protože jeho potenciál k poškozování ozónové vrstvy (ODP), i když je zcela nepatrný, není úplně nulový.

Aplikace, které byly původně konstruované pro chladivo R134a, mohou použít nehořlavá chladiva s GWP menším než 640, jako jsou (směsná chladiva typu HFO) R513A (XP10) a R450A (N13).

Chladiva s klasifikaci A2L (mírně hořlavá/obtížně zápalná) je možno použit pouze v souladu s místními platnými bezpečnostními normami a stavebními předpisy. Redakce Chlazení upozorňuje, že pouze v nových, speciálně pro tato chladiva zkonstruovaných chillerech. Hodnota GWP se u těchto chladiv může velmi blížit k nule.

Pro středotlaké/vysokotlaké M/H chillery neexistuje žádná nehořlavá alternativa, kterou by bylo možno použít pro stávající chladicí zařízení původně zkonstruovaná pro chladivo R410A. Proto musí výrobci i provozovatelé a celá společnost akceptovat mírně hořlavá chladiva A2L nebo dokonce hořlavá chladiva bezpečnostní třídy A3 jako např. R290.

VRF systémy obsahuji relativně velké náplně chladiva na jednu venkovní jednotku, protože mají rozvětvenou chladivovou potrubní síť s velkým množstvím decentralizovaných vnitřních jednotek/výparníků (respektive kondenzátorů, u reverzních systémů). Minimalizace průměrů chladivového potrubí logicky vyžaduje aplikaci chladiv se střední až vysokou chladivostí (hustotou chladicího výkonu) a jedinými alternativami k chladivu R410A jsou chladiva bezpečnostní třidy A2L, jako jsou R32 nebo R452B (XL55, GWP 698 A4) a R454B (XL41, GWP 466 A4).

Použiti chladiv A2L je úzce spojeno s bezpečnostními normami, jako jsou EN378 a ISO5149, v rámci jejichž posledních vydání došlo k výraznému zvýšeni povoleného množství chladiva A2L v náplni chladicího zařízení. Mnoho lokalních protipožárních nařízení představuje vážné překážky v používání chladiv A2L. Teprve nadcházející roky tedy pravděpodobně nastíní jasnější směr ohledně výběru chladiv pro VRF systémy.

Přímý ohřev vody

Zajímavé informace pro obor TZB jsou i v článku o odlišnostech při návrhu zapojení vysokoteplotních tepelných čerpadel s chladivem CO₂ (GWP = 1) a o provozní zkušenostech s nimi. Typickým problémem snižujícím topný faktor tepelných čerpadel je příprava teplé vody, která má z hygienických důvodů být ohřívána nejlépe na teplotu 60 °C a více, ale lze dosáhnout i 90 °C. Zajímavým řešením je tzv. přímý ohřev vody, při kterém se studená pitná voda ohřívá přímo ve výměníku (kondenzátoru) tepelného čerpadla a zásobníky teplé vody jsou bez tepelných výměníků. Není použit okruh otopné vody, která by následně přes výměník ohřívala vodu v zásobnících, jako je obvyklé. Přímý ohřev umožňuje mimo jiné chladivo CO₂, které není pro člověka toxické. Absence výměníku odstraňuje pro jeho činnost nezbytný teplotní spád, minimálně okolo 4 K a tento fakt zvyšuje topný faktor tepelného čerpadla, tedy i jeho ekonomickou efektivitu.

Hygiena ve vzduchotechnických zařízeních

Německá VDI 6022 – vzduchotechnika, kvalita vnitřního vzduchu, hygienické požadavky na vzduchotechnická zařízení a přístroje (pravidla VDI pro větrání). Směrnice je považována za současný stav techniky, a proto se na ní také na více místech odkazuji pracovní předpisy a jiné směrnice a platí pro všechna vzduchotechnická zařízeni (RLT-Anlagen) a přístroje a jejich centrální i decentralizované komponenty, které ovlivňuji kvalitu přiváděného vzduchu. Směrnice je v článku podrobně komentována.

Vodní výměník pro VRF

Vodní výměník v klimatizačních systémech pro chlazení a ohřev vody v klimatizačních systémech uvedla na trh divize Panasonic Heating & Cooling. Je určen pro řadu komerčních jednotek PACi s chladivem R32. Parametry nového vodního výměníku umožňují ve srovnání s klasickými VRF systémy zmenšit objem chladiva v okruhu. V tomto konkrétním případě se jedná o chladivo typu HFC, které sice nemá příliš vysokou hodnotu GWP, ale zato patři do bezpečnostní třidy A2L (mírně hořlavé), a proto zvýšený zájem na co nejmenší náplni chladiva v okruhu i z bezpečnostních důvodů.

Máme na Zemi budoucnost?

Chlazení citovalo rozhovor z Respektu, který vyvolal velký ohlas. Z rozhovoru vedeného s profesorem Hans Joachim Schellnhuberem alespoň jeden odstavec:

Kdybychom cestovali zpět v čase o tři miliony let, o 15 milionů, uvidíme, že vládl totální klimatický chaos. Pouze posledních 12 tisíc let panovalo velmi stabilní podnebí. Proto jsme mohli vynalézt zemědělství, hospodařeni, chov dobytka. Vše, co jako lidé děláme – způsob, jakým stavíme domy, pěstujeme plodiny na polích, získáváme vodu, udržujeme zahrady –, je výsledkem tisíců let kulturní adaptace na klimatické podmínky. Pokud se tyto podmínky radikálně změní během pouhého století, budeme muset začít znovu.

(Respekt, Martin Uhlíř a Jiří Nádoba, 25. 4. 2019 | aktualizace 20. 12. 2019)

Zahraniční e-shopy nabízejí produkty, které nesplňují právní předpisy EU

Čím dál víc evropských včetně českých spotřebitelů si přes e-shopy sídlící v neevropských zemích nakupuje elektroniku, baterie, pneumatiky a jiné výrobky. Jedná o výrobky, které jsou doručovány ze zahraničí (zpravidla mimo EU) přímo konečnému spotřebiteli, a není u nich v řadě případů testována bezpečnost, nezjišťuje se obsah nebezpečných látek, nemají potřebné homologace, není za ně často odvedena DPH, není zajištěna garance vrácení nefunkčního produktu nebo jeho servis atd.

Problematickým aspektem těchto produktů je nekalá konkurence. Evropští výrobci nebo dovozci, importující výrobky do EU standardní cestou, musí splňovat řadu nařízení a právních předpisů ošetřujících potenciální bezpečnostní a zdravotní rizika importovaných produktů. Logicky pak nemohou cenově konkurovat těm, kteří tato pravidla neplní. To samé se týká i environmentálních rizik.

Výsledky studie ukázaly mimořádně vysokou míru porušování zákonných předpisů na ochranu životního prostředí. Zejména se jedná o nedodržování zákonného požadavku na zapojení se do systému sběru a recyklace elektroodpadu.

V západní Evropě už dosahuje míra on-line free-ridingu ze zemí mimo EU pěti až deseti procent všech výrobků uvedených na trh a tento trend se pomalu přesouvá i do ČR. Snahu o zamezení tzv. on-line free-ridingu nyní vyvíjí i EU. Zatím nejčastěji navrhovaným řešením se jeví přenesení odpovědnosti na dopravce, kteří doručují v e-shopech objednané výrobky koncovým zákazníkům. Toto opatření nyní testuje Belgie, která umožnila dopravcům zahrnout odpovědnost za on-line free-ridery do přepravních podmínek.