Požadavky na obálku budov dle Nového stavebního zákona

O tom, jak vznikala nová vyhláška č. 146/2024 Sb. a jak je třeba ji číst, a to včetně nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb. v platném znění se můžete seznámit na následujících řádcích. Text je zaměřen na požadavky související s obalovými konstrukcemi budov a to především stavebně-fyzikálních.

Úvodem

V demokratické společnosti má každý z nás svá práva, ale také povinnosti. Není tomu jinak v oblasti stavebního práva, které po dlouhém politickém hledání, tlaku soukromých a veřejných zájmů má po 15 letech nové právní ukotvení.

To mělo dopad i do ukotvení technických požadavků nejen na obalové konstrukce budov. Jak se s tímto vypořádal legislativní proces nové vyhlášky o požadavcích na výstavbu a kam směřují městské předpisy odpoví tento příspěvek.

Původní záměr

Obrázek 1. Příklady obecných požadavků na výstavbu dle rezortů (zdroj MMR)

Když se připravoval nový stavební zákon a sliboval širokou integraci mj. i dotčených orgánů byla obdobná vize i v oblasti technických požadavků na stavby do jednoho velkého právního předpisu, tj. vyhlášky o požadavcích na výstavby platné od rodinného domu až po tunelový komplex. Již v dubnu 2020 připravilo MMR tzv. teze budoucích vyhláškám. Teze uvádí, že právní úprava požadavků na výstavbu je dnes upravena v mnoha právních předpisech různé právní síly a různé územní působnosti. Jak je známo na území celé České republiky s výjimkou hlavního města Prahy upravují požadavky na výstavbu vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území a č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Pro hlavní město Prahu tyto požadavky upravuje nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy). Vedle těchto vyhlášek a nařízení hl. m. Prahy se uplatňuje na území celé České republiky, tj. včetně území hl. m. Prahy, vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Ambicí a zadáním pro novou vyhlášku je nahradit v plném rozsahu nejen všechny výše citované právní předpisy, ale vzhledem k institucionálním změnám, tj. k navrhovanému zrušení speciálních a jiných stavebních úřadů, s výjimkou Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany, bude upravovat také požadavky na stavby, které jsou podle stávající právní úpravy v jejich působnosti, tj. požadavky na stavby letecké, stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací, stavby vodních děl, stavby pro plnění funkcí lesa, stavby pro účely vězeňské služby a jejích organizačních jednotek, stavby skladů hořlavých látek, pyrotechnických výrobků, střeliva, munice a výbušnin, stavby pro civilní ochranu, stavby uranového průmyslu, jaderná zařízení atd. Ve složkových předpisech zůstanou požadavky na výstavbu zachovány pouze ve výjimečných případech, kdy je vzhledem ke komplexnosti právní úpravy nebude vhodné oddělit a přesunout prováděcího předpisu, např. oblast požární ochrany nebo energetické náročnosti budov. Toto dlouhé souvětí v sobě nese obrovský zásah do technického stavebního právního prostředí a obrovský kus práce, které si na sebe MMR připravilo. Bylo totiž identifkováno cca 160 právních předpisů, které mohou obsahovat technický požadavek na stavby a nakonec z 84 právních předpisů se čerpalo, při tvorbě nového návrhu. Ty nejdůležitější z nich jsou uvedeny na koláčovém grafu, viz Obrázek 1.

Návrh velké vyhlášky

Legislativní rámec vyhlášky byl dán, neboť je dán novým stavebním zákonem č. 283/2021 Sb. Vychází tedy z tezí uvedených v předchozí kapitole a rozvádí v zákoně daná témata. Tj. uvádí požadavky na vymezování pozemků, požadavky na umisťování staveb a technické požadavky na stavby. V tomto článku se zaměříme jen na třetí část, která se ve vyhlášce dále rozpadá na části základní požadavky na stavby, požadavky na prostory a rozměry, požadavky na technická zařízení budov a zvláštní požadavky dle druhu staveb.

Základní požadavky na stavby jsou nově již z části definovány v novém stavebním zákoně a to v § 145 až § 151. Vyhlášku bude tedy nutné vždy číst současně se znalostí těchto paragrafů. V § 148 Požadavky na ochranu zdraví a životního prostředí bylo tvůrci a zákonodárci navrženo zcela obecné znění, které definuje, co vše ochranou zdraví je myšleno. Jedním z hlavních aspektů je dostatečnost tepelně izolačních, zvukoizolačních a světelně technických vlastností stavby, především obálky budovy a jejích stavebně fyzikálních vlastností. Co přesně to znamená bylo nutné rozpracovat právě v prováděcí vyhlášce. Vlivem propojení více předpisů vznikl nový díl věnující se prostorům a plochám. Vyhláška obecně pracuje více s pojmem prostor, nikoliv místnost, neboť jedna místnost může sloužit k více účelům a je někdy výhodné požadavky určit jen na vymezenou část místnosti, tj. daný prostor, který slouží danému účelu. Návrh tedy pracoval s možností, aby nebylo nutné třeba u bytových jednotek mít tak velké výplně otvorů, aby byl prosvětlena až zadní část místnosti, kde se neočekává trvalý pobyt osob. Typickým příkladem je obývací pokoj s kuchyňským koutem. To může vést k ekonomičnosti návrhu jako takového, neboť i situací, kdy poloha místnosti byla zatížena velkým hlukem a vysokými požadavky na energetickou náročnost se stávali velké výplně technicky a ekonomicky nedosažitelné.

Při definování a zakotvení ochrany proti vodě se dlouho hledala vazba k jednomu ze základních požadavků, ale nakonec jsme došli k závěru, že tak jak to je v ČSN 73 1901-1, ochrana proti vodě se dotýká všech základních požadavků, protože není-li požadavek splněn, může být každý narušen. Například při zatékání do střechy s nosnou konstrukcí na bázi dřeva může dojít k porušení statiky nosné konstrukce, při zatečení do elektroinstalace ke zkratu a následně k požáru. O riziku plísní s tím související výskyt spor s dopadem na zdraví osob není třeba polemizovat. Obdobné je to se sníženými tepelně-izolačními vlastnosti mokré tepelné izolace. Tento koncept bohužel legislativní proces nepřežil, a samostatný § na úvod technických požadavků nepřežil a ochranu proti vodě bylo nutné tam na poslední chvíli vrátit.

Legislativní proces totiž ukázal, proč koncept jedné velké vyhlášky nelze udržet. Například problematika světla návrh dané požadavky popisoval pro všechny dotčené druhy staveb a jejich prostory, které pro daný účel užívání bylo nutné splnit s tím, že konkrétní technické parametry nechával častokráte odkazem na příslušnou normu ČSN, které popisuje jednotný postup výpočtu. Při prvním projednání se narazilo se zástupci rezortů a jimi řízených organizací. Požadavky v jejich předpisech totiž neslouží jen účelu posuzování nové výstavby či její rekonstrukce, ale slouží i k dohledu splnění především hygienických požadavků na již provozovaných stavbách a v nich existujících provozech a pracovištích. Tyto jednání a postupná projednávání nakonec ukázali, že původní téze nebude možné dodržet a „velká“ vyhláška se tak začala drolit. Nejen, že nebylo možné vyjmou z jiných předpisů požadavky na provoz budov, ale kromě hasičů se postupem času vyjmula část vyhrazených staveb, tj. staveb dopraví a energetické infrastruktury. Původní text čítající 250 stran s více než 300 § a desítkami příloh se zúžil na třetinu.

Technické požadavky na ochranu zdraví

Ohledně požadavků na ochranu zdraví ve vyhlášce nakonec zbyly § 19 Větrání, § 20 Osvětlení, proslunění a stínění, § 21 Ochrana proti hluku a § 22 Tepelná ochrana budov. Problematika světla v sobě integruje vše, co pro novostavby a rekonstrukce je třeba zohlednit, ale například problematiku požadavků na proslunění bytové jednotky se nepodařilo udržet vlivem politického zadání, nikoliv technické diskuse. Oproti tomu požadavky na ochranu proti hluku obstáli díky nařízení vlády v plném rozsahu a jsou doplněny o požadavky dle ČSN 73 0532. U zabudování TZB do stavby má nově jednoznačně odpovědnost i projektant se věnovat způsobu zabudování už v samotném návrhu.

Tepelná ochrana budov má nově svůj samostatný §, kde text jednotlivých požadavků je jednoznačně navázán na kapitoly normy ČSN 73 0540-2. Ovšem dostal dva přílepky. První je právě vypadnuvší požadavek na ochranu proti vodě. Dále jednou z cca 1200 připomínek bylo vložení dalšího vypadnuvšího požadavku na ochranu proti radonu, a to zcela nelogicky právě sem.

Technické požadavky na bezpečnost a přístupnost

Na konstrukce na obálku budovy platí i požadavky na bezpečnost. Základ je opět ve stavebním zákoně v § 149, které jsou dále rozpracované ve vyhlášce, a to například ochrana před bleskem, před pádem ledu, sněhu a stékající vodě apod. Za zmínku stojí i § 36 Bezpečnost při údržbě, který je jedním z § který posiluje povinnosti projektanta i stavbyvedoucího přemýšlet i o budoucím provozu a s tím související údržbou stavby samotné.

A dále je nutné se naučit nový pojem a tím je přístupnost, který nahrazuje a rozšiřuje dříve užívaný pojem „bezbariérovost“. Vybrané stavby (veřejné služby) se těmito požadavky musí řídit. Dříve to bylo v samostatné vyhlášce, nově přes § 149 stavebního zákona, přes § 29 vyhlášky se dostanete ke konkrétním požadavkům až do nově zpracované normy ČSN 73 4001, kterou je třeba nově pojmou.

Závaznost norem

Zcela zásadní pro správné pochopení a aplikaci vyhlášky je způsob závaznosti norem. Ten je nově v souladu s legislativními pravidly dvojího typu. Pro technika sice nepřehledné, ale právně jasné a dané. Prvním je tzv. výlučný odkaz, tj. kdy je ve vyhlášce přímo uvedeno, že splnění je dáno souladem s normou. Toto vyhláška dělá na 4 místech a seznam tím myšlených norem je uveden v příloze č. 14. Jsou takto zezávazněny například Eurokódy k 1. základnímu požadavku, zmiňovaná norma na přístupnost. Další novinkou vyhlášky je § 93, který vyjasňuje, že požadavky normy jsou splněny i když je stavba zhotovena s normovou odchylkou.

Druhý způsob, který je použit v desítce § a příloh je určením. To známe již například z PSP. Konkrétně je to uvedeno v § 94, kde je uvedeno, že požadavky uvedené ve vyjmenovaných §§ se považují za splněné, jsou-li splněny požadavky v normách uvedených ke konkrétním § ve věstníků ÚNMZ, aktuálně v č. 12/2024. Rozdíl oproti prvnímu je ten, že tyto požadavky mohou být splněny i jiným technickým řešením, tj. odlišným, než je v normách, ale musí být splněny základní požadavky dle stavebního zákona. K tomu navíc dle § 95 lze zcela požádat o výjimku s plnění požadavků vyhlášky.

Městské stavební předpisy

Úvodem je nutné připomenout, že konstrukce nového zákona a vazba prováděcích předpisů je upravená. Zákon sice dává aktuálně třem městům, Praze, Brnu a Ostravě si možnost vydat své městské stavební předpisy, ale i na jejich území platí celostátní předpisy co bude vydán MMR. Města však mohou vydat předpis, který musí uvést co z vyhlášky MMR je na území města řešeno odchylně a jak.

Dle očekávání tvůrci Pražských stavebních předpisů připravili návrh, které omezuje i požadavky na denní osvětlení, a to významným způsobem a zcela neuvěřitelně umožňuje jakoukoliv stavbou zastínit stávající vnitřní chráněné prostory staveb bez omezení. Tento připravený návrh bez úprav převzalo i Brno. Třetí Ostrava po vyčkávání vydala své předpisy bez § na světlo a v Ostravě tak platí co ve zbytku republiky, zatím. Jiných požadavků souvisejících s obálkou budovy se městské předpisy od vyhlášky MMR neodlišují.

Závěr

Když jsme při úvodních jednáních s MMR diskutovali, jak vnímat budoucí text vyhlášky definovali jsme si následující preambuli. Vyhláška je podkladem pro efektivní a kvalitní navrhování, provádění a provozování staveb na základě zkušeností s projektováním, povolováním, prováděním a provozováním staveb v kontextu technického poznání doby vzniku. Takto postavenou kostru se podařilo udržet, ale jednotlivé části vlivem politického kompromisu utrpěli a samotný text nemusí dostatečně chránit zájmy osob například z pohledu ochrany zdraví a dostatečného práva na světlo a povinností ostatní respektovat zdržení se nadměrného zastínění.

Literatura

1. MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ. TEZE VYHLÁŠKY O POŽADAVCÍCH NA VÝSTAVBU. Duben 2020.
2. Vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu