Stavební úpravy provozních střech novostavby bytového domu

Úvod

Tento příspěvek se zabývá stavebními úpravami – kompletní obnovou – několika teras bytových jednotek v posledním obytném podlaží bytového domu v Brně, který byl dokončen v roce 2006. První poruchy v podobě zatékání do bytových jednotek situovaných pod terasami nastaly již brzy po dokončení objektu. V rámci reklamace provedl dodavatel stavby pokusy o nápravu, které však neřešily příčiny problémů, ale pouze zmírnily její následky a nefunkčnost terasových vrstev se v plné míře projevila brzy po skončení záruční doby objektu.

Z důvodu vzrůstajícího výčtu poruch – zatékání do interiérů a obvodového pláště objektu, degradace pochůzné vrstvy teras – byli autoři tohoto příspěvku přizváni, aby zpracovali projektovou dokumentaci rekonstrukce stávajících teras.

Popis objektu

Z konstrukčního hlediska se jedná o zděný čtyřpodlažní objekt bytového domu s 36 bytovými jednotkami se stěnovým nosným systémem (viz Obr. 1). Nosné i nenosné zdivo je provedeno z keramických tvárnic, vodorovné konstrukce nad jednotlivými podlažími jsou provedeny jako železobetonové monolitické, nosnou konstrukcí střechy je sbíjený příhradový vazník. Na fasádách objektu jsou umístěné balkony a lodžie, byty 4. NP jsou doplněny terasami. Objekt je zastřešen pultovou dvouplášťovou střechou s vnějším odvodněním, fasáda objektu je zateplena kontaktním zateplovacím systémem. Objekt byl dokončen cca v roce 2006, podle projektové dokumentace zpracované v roce 2004.

Obr. 1: Celkový pohled na objekt. Zdroj: foto autor^{1, 2}

Obr. 2: Stopy po zatékání na fasádě Zdroj: foto autor^{1, 2}

Vlivem nekvalitně navržené a provedené konstrukce teras bytových jednotek 4. NP (celkem 10 bytů) se brzy po dokončení stavby začaly objevovat poruchy v důsledku zatékání do vnitřních prostor bytových jednotek (zejména ve 3. NP objektu – viz Obr. 3), zatékání do skladby obvodových stěn s kontaktním zateplovacím systémem (viz Obr. 2) nebo degradace nášlapné vrstvy teras (viz Obr. 4).

Obr. 3: Stopy po zatékání v interiéru 3. NP Zdroj: foto autor^{1, 2}

Obr. 4: Poškozená dlažba terasy
Zdroj: foto autor^{1, 2}

Podle vyjádření stavebníka, dodavatel stavby reagoval na první reklamace a provedl lokální opravy poruch. U několika teras došlo k výměně odvodňovacích prvků a dále byly provedeny úpravy některých detailů teras spočívající v zatmelení spár tmelem (viz Obr. 5) nebo přelepením spáry lepicí páskou (viz Obr. 6).

Obr. 5: Absence dilatace a těsnost detailů spočívající pouze na tmelení
Zdroj: foto autor^{1, 2}

Obr. 6: „Odborná oprava“ dilatační spáry přelepením Zdroj: foto autor^{1, 2}

V rámci zpracování projektové dokumentace bylo autory provedeno zaměření skutečného stavu a provedeny destruktivní sondy pro zjištění skutečné skladby teras (viz Obr. 7). Sondy potvrdily nefunkčnost stávající skladby a přítomnost zvýšené vlhkosti v jednotlivých vrstvách střechy, zejména na vrstvě parotěsnící (viz Obr. 8).

Zjištěná stávající skladba teras:

• nášlapná vrstva z keramické dlažby tl. 8 mm,
• neplnoplošně lepící tmel tl. cca 3 mm (vlhká),
• hydroizolační stěrka tl. cca 2 mm (vlhká),
• podkladní a spádová vrstva z prostého betonu tl. cca 80–110 mm (vysoká vlhkost),
• separační vrstva z PE fólie tl. 0,1 mm,
• tepelně izolační vrstva z extrudovaného polystyrenu XPS tl. 140 mm,
• parotěsná vrstva z asfaltového pásu tl. 3 mm (na povrchu tenká vodní vrstva),
• nosná stropní konstrukce (nebyla dotčena).

Obr. 7: Provádění jedné ze sond do skladby Zdroj: foto autor^{1, 2}

Obr. 8: Vlhkost zjištěná sondou do skladby Zdroj: foto autor^{1, 2}

Plocha teras je vytvořena ustupující dispozicí posledního obytného podlaží oproti podlažím nižším. Vnější zábradlí teras je zděné, jednotlivé terasy bytových jednotek jsou od sebe odděleny zděnými paravány, takže jednotlivé terasy vytváří samostatné střešní pláště bez vzájemné přímé návaznosti. Odvodnění teras je buď vnitřní pomocí systémových podlahových vpustí, nebo vnější pomocí atikových chrličů provedených jako klempířský prvek, popř. jsou u některých teras oba tyto způsoby kombinovány.

Při místním šetření byly zjištěny zásadní nedostatky, které byly hlavní příčinou zatékání:

• hydroizolační funkce byla zajištěna pouze stěrkovou hydroizolací aplikovanou na betonovou vrstvu pod keramickou dlažbu,
• nebyly vhodně řešeny typické detaily stěrkové hydroizolace (přechody z vodorovné plochy na svislou, napojení na odvodňovací prvky, apod.)
• podkladní betonová mazanina ani nášlapná vrstva z keramické dlažby nebyly dostatečně dilatovány,
• nedostatečný sklon střešní roviny byl ve většině plochy teras 0–1 %

Nízký sklon střechy v kombinaci s nekvalitně provedenou hydroizolační stěrkou aplikovanou na podkladní betonovou mazaninu nerespektující dilatační pohyby vedly ke vzniku trhlin, zejména po obvodu teras, a tím ke ztrátě hydroizolační schopnosti střechy. Zatečená voda se hromadila v betonové mazanině a dále protékala až na parotěsnou vrstvu z asfaltového pásu, jehož netěsnostmi se dále dostávala do interiéru nebo do skladby obvodové stěny.

Navržené úpravy

Z důvodů nefunkčnosti stávající skladby teras a nemožnosti provedení pouze lokálních oprav pro dosažení požadované hydroizolační bezpečnosti bylo rozhodnuto stávající skladbu terasy kompletně odstranit a nově provést v celém rozsahu.

Stávající skladba teras tedy bude navrženými stavebními úpravami kompletně odstraněna až po stávající parotěsnou vrstvu z asfaltového pásu a následně bude nově provedeno souvrství jednoplášťové ploché střechy:

• nová povlaková hydroizolační vrstva – fólie TPO tl. 1,5 mm,
• nová tepelně izolační vrstva – desky PUR tl. 100 mm,
• nová spádová, tepelně izolační vrstva – klíny z EPS, 1,5 % tl. 10–120 mm,
• nová parotěsná – SBS modifikovaný asfaltový pás s Al vložkou, tl. 4 mm,
• stávající parotěsná – asfaltový pás tl. cca 3 mm,
• stávající nosná – železobetonová stropní konstrukce.

Nová spádová vrstva bude provedena ze spádových klínu tepelné izolace EPS ve sklonu 1,5 % – z důvodu návaznosti nové skladby na stávající vstupy na terasu a konstrukci zábradlí nebylo možné dosáhnout většího sklonu. Povlaková hydroizolační vrstva z fólie byla zvolena z důvodu lepší možnosti opracování jednotlivých detailů, zejména v rámci napojení na stávající konstrukce.

Hydroizolační bezpečnost byla zvýšena nově navrženými pojistnými atikovými chrliči odvodňujícími parotěsnou vrstvu přes zděné zábradlí do vnějšího prostoru – přestože parotěsná vrstva není provedena ve spádu, bylo zvoleno její samostatné odvodnění vně objektu. Toto opatření tak bude plnit i signální funkci v případě selhání hlavní hydroizolační vrstvy.

Hlavní hydroizolační vrstva bude odvodněna do stejných svislých odpadních potrubí jako stávající, nově však budou osazeny systémové odvodňovací prvky:

• pro vnější odvodnění teras přes zděné zábradlí do stávajících klempířských kotlíku bude použit systémový atikový chrlič (s manžetou z TPO fólie pro napojení na povlakovou hydroizolaci),
• pro vnitřní odvodnění teras budou použity systémové terasové dvoustupňové vpusti, skládající se z vlastního těla vpusti (s manžetou z asfaltového pásu pro napojení na parozábranu) a nástavce (s manžetou z TPO fólie pro napojení na povlakovou hydroizolaci).

Podle požadavku stavebníka byla projektová dokumentace zpracována s provedením finální nášlapné vrstvy ve třech materiálových variantách (viz Obr. 9):

• dlažba lepená na betonový podklad,
• dlažba položená na rektifikovatelné podložky,
• dlažba položena do podsypu.

Obr. 9: Varianty skladeb střešního pláště – dlažba na betonový podklad (vlevo), dlažba na podložky (uprostřed), dlažba do podsypu (vpravo) Zdroj: foto autor^{1, 2}

Dlažba lepená na betonový podklad

V rámci projektového řešení byl kladen důraz na základní principy:

• Na povlakovou hydroizolační vrstvu bude položena geotextilie jako ochranná vrstva, dále bude provedena drenážní vrstva z profilované (nopové) fólie umožňující volný odtok vody pod betonovou vrstvou, které bude oddělena separační geotextilií.
• Podkladní vrstva pro dlažbu je provedena z vyztužené betonové mazaniny minimální tl. 60 mm. Spádování desky bude kopírovat spád vytvořený spádovými klíny z tepelné izolace.
• Deska musí být důsledně dilatována od všech okolních, prostupujících nebo navazujících konstrukcí a v ploše po celcích rozměrů cca 2×2 m.
• Po dostatečném vytvrdnutí a vyschnutí betonové desky bude provedena pomocná hydroizolační vrstva ze stěrkové hydroizolace. Tato vrstva bude provedena dle aplikačního manuálu výrobce, vč. řešení dilatací, okrajů atd. pomocí systémových tvarovek a výztužných nebo přechodových prvků.
• Jako pochůzná vrstva bude plnoplošně lepená mrazuvzdorná keramická dlažba, jejíž spárořez musí respektovat dilatační spáry, v níž kde bude osazen systémový dilatační profil.

Dlažba položená na rektifikovatelné podložky

Jako nášlapná vrstva bude použita betonová dlažba minimální tl. 40 mm o rozměrech min. 400×400 mm. Volné spáry mezi dlaždicemi umožňují odtok vody z dlažby přímo na hydroizolační vrstvu, výsledný povrch nášlapné vrstvy tak může být vodorovný.

Dlažba bude volně pokládána na systémové plynule rektifikovatelné plastové podložky s dostatečnou výškovou rektifikací a roznášecí plochou ø150 mm. Jako ochrana proti protlačení podložky do hydroizolační fólie budou použity přířezy geotextilie vyšší gramáže umístěné pod podložkami.

Obr. 10: Detail návaznosti terasy na vstup Zdroj: foto autor^{1, 2}

Obr. 11: Detail střešní vpusti Zdroj: foto autor^{1, 2}

Dlažba položena do podsypu

Na hydroizolační vrstvu bude položena geotextilie sloužící jako ochranná vrstva proti poškození hydroizolace. Dále bude provedena pokládka drenážní vrstvy z profilované (nopové) fólie. Na nopovou fólii musí být položena separační geotextilie, která zabraňuje zamezuje vyplavování drobných částic z násypu a tím snížení průtoku drenážní vrstvou nebo odvodňovacími prvky střechy.

Poté bude provedena ložná vrstva min. tl. 40 mm z ostrého kameniva min. frakce 4–8 mm (popř. v kombinací s podkladní vrstvou frakce 8–16 mm), která bude srovnána do jedné výškové úrovně. Pochůzná vrstva je tvořena betonovou dlažbou tl. 40 mm, mezi dlažbu budou umístěny distanční křížky vymezující přesnou tloušťku volné spáry umožňující odtékání vody propustnou ložnou vrstvou.

Závěr

Stavebníkem a autory byl při návrhu kladen důraz na vysokou hydroizolační bezpečnost nově provedené skladby, zároveň musely být respektovány stávající podmínky – zejména limitující maximální tloušťka skladby. Hydroizolační funkce bude zajištěna povlakovou hydroizolační vrstvou, která bude systémově napojena na nově osazené odvodňovací prvky (Obr. 11), dále bude odvodněna i parotěsná vrstva. Mezi prvky vyšší hydroizolační bezpečnosti lze počítat také nerezový žlab umístěný u každého vstupu na terasu snižující hydroizolační namáhání kritického detailu napojení hydroizolační vrstvy na výplň otvoru (viz Obr. 10).

Stavebník se nakonec přiklonil pro variantu vytvoření pochůzné vrstvy z dlažby kladené na rektifikovatelné podložky, a to zejména z důvodu možné rozebíratelnosti provozního souvrství a tím umožnění kontroly nebo údržby hydroizolační vrstvy.

Literatura

• ČSN 73 1901. Navrhování střech: Základní ustanovení. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii, a státní zkušebnictví, 02/2011.
• ČSN 73 3610. Navrhování klempířských konstrukcí. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii, a státní zkušebnictví, 02/2008.
• FAJKOŠ, Antonín, NOVOTNÝ, Miloslav. Střechy – základní konstrukce, Praha: Grada Publishing, a.s., 2003. 164 s. ISBN 80-247-0681-4.
• HANZALOVÁ, Lenka, ŠILAROVÁ, Šárka. Ploché střechy, Praha: Informační centrum ČKAIT, s.r.o., 2005. 328 s. ISBN 80-86769-71-2
• NOVOTNÝ, Marek, MISAR, Ivan. Ploché střechy, Praha: Grada Publishing, a.s., 2003. 180 s. ISBN 80-7169-530-0