Přehled platných norem pro energetické výpočty oborů vytápění a tepelně technického hodnocení budov

Informace v článku jsou platné ke dni 25. 6. 2008.

ÚVOD

Materiál vznikl z iniciativy obou autorů. Pohnutky, které je k tomu vedly, vyjadřují krátkým a stručným komentářem.

Toman:

Mým původním úmyslem bylo shromáždit a utřídit značné množství normativních předpisů, které mají nějaký vztah k tepelně energetickým výpočtům ve výstavbě. Jde o výpočty prováděné při navrhování a vyhodnocování staveb, o výpočty sloužící k navrhování systémů vytápění a přípravy teplé vody, o výpočty prováděné při zpracovávání průkazů energetické náročnosti budov, o výpočty uplatnitelné v energetických auditech apod. Zmíněné výpočty jsou uskutečňovány dnes a denně rozsáhlou skupinou projektantů, auditorů, analytiků a expertů na všech možných úrovních. Uvedené výpočty jsou (mají být) nejen exaktním nástrojem správného návrhu stavby a tepelně energetických systémů v ní instalovaných, ale současně praktickým nástrojem při efektivním snižování energetické spotřeby.

Zdá se však, že současná invaze evropských technických norem pro oblast energetických výpočtů a hodnocení budov, které jsou v České republice přejímány, překročila, pro svůj rozsah a složitost, meze "absorbovatelnosti" jejích uživatelů. Svým způsobem se tak stává kontraproduktivním činitelem místo potřebného a účelného nástroje. Stále častěji mám pocit, že tvůrci řady norem spíše předvádějí svou vědeckou erudici a pomíjejí původní zadání. Tedy tvorbu užitečné pomůcky široce uplatnitelné v praxi, s jejíž pomocí během několika hodin získám reálný a uplatnitelný výsledek. Jsem si jist, že v Česku není jediný člověk, který všechny tyto normy zná, ovládá, orientuje se v nich a s úspěchem je bezchybně aplikuje ve své každodenní práci. Dopad na osoby, které mají tyto normy používat, to jest projektanty, zpracovatele energetických průkazů budov, energetické auditory, pedagogy apod. je různý. Někteří se dopouštějí nepřípustného zjednodušování a někteří produkují "disertační" práce, v nichž se nevyzná nikdo jiný než oni, natož objednatel. Dopad množství nových norem je samozřejmě také úměrný schopnosti jejích uživatelů nastudovat tisíce stránek komplikovaného odborného textu, zvládnout a ověřit desítky výpočtových postupů a metod a správně je umět aplikovat. A to je, myslím, ona limitní situace. Drtivá většina uživatelů toho časově není schopna. Proto používá softwarové nástroje, jejichž kvalitu (ani výpočtový algoritmus) však není rovněž schopna ověřit a přebírá (zvyšuje) tak riziko své právní odpovědnosti za dílo (vadný nebo chyby produkující software). Tak lze snadno, nevědomky a lavinovitě šířit systematickou výpočtovou chybu s různou mírou dopadu. To je však jen jedna ukázka pasti, kterou nám moderní společnost, v podobě nových norem, klade do cesty. Tato past nemá jednoduché řešení a ani tento článek neposkytuje východisko. Je alespoň dobré si tyto souvislosti uvědomovat a riziko omezovat.

Níže uvedený soubor norem je pouze pokusem o takové uspořádání (utřídění), které by uživatelům pomohlo ve snadnější orientaci. Nečiní si nárok na úplnost. Předložené uspořádání do podkapitol není, a ani nemůže být, absolutně přesně vymezené. Současně však nepochybuji o přínosu a účelnosti předloženého příspěvku.

Tywoniak:

Technické normy jsou skutečně zpravidla velmi komplikované, je jich příliš mnoho a přes veškeré koordinační snahy jsou nepřehledné a vzájemně ne zcela kompatibilní. Můžeme si je jistě pracovně roztřídit na několik skupin - ty, které jsou určeny pro širší okruhy uživatelů, například projektantů, dále normy pro specialisty (detailní popis jako vhodný základ pro tvorbu softwaru, podmínky měření a interpretace jeho výsledků). Převážná většina v současné době platných norem je výsledkem mezinárodních aktivit (CEN, ISO). Jen velmi malá část norem je původních českých, a i ty v řadě případů alespoň zčásti tvoří "rozcestníky" k použití norem převzatých. Samostatnou skupinu tvoří normy výrobkové.

V oblasti stavebně-energetické je klíčovou pracovní komisí CEN TC89 Thermal Performance of Buildings and Building Components. Povinnost aktualizací v souvislosti s novými poznatky a žádostmi členských zemí, vyplývající i ze spolupráce s ISO, se tím neztrácí.

Tak, jak známe z českého prostředí problémy v komunikaci jednotlivých odborných skupin mezi sebou ("stavaři" - "topenáři" - a ostatní), můžeme obdobnou situaci sledovat i v mezinárodním měřítku. Sympatickou snahou pak je vytvářet "nad normami" společný dokument (CEN/TR 15615), který do jednoho místa shromáždí definice a přístupy v souvislosti s hodnocením stavebně-energetických vlastností budov. To bylo vyvoláno aktivitami v souvislosti se zaváděním Směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD).

Těm, kteří nemají tolik času, aby počkali, až budou normy dokonalé a přehledné (tento stav zřejmě nastat nemůže, vzhledem k proměnlivosti názorů, vývoje oborů i obyčejné lidské nedůslednosti či neochotě spolupracovat ) doporučuji, aby

1. používali především zdravý rozum a znalosti základní fyziky,
2. používali důvěryhodný software.

Jako každý nástroj, tak i software může být užitečný i nebezpečný zároveň, výsledky použitelné i zcela zavádějící. Je nezbytné pochopit fyzikální podstatu řešeného problému. Jistě se musíme spoléhat na erudici tvůrce softwaru, větším rizikem než chyba v algoritmech je ale jeho špatné použití. Orientační "ruční" kontrola výsledku a porovnání s jinými řešenými případy je vždy namístě.

Se složitostí užívaných popisů stavebně-fyzikálních dějů v budovách roste i význam "interpretátorů" - osob, které umí vše přehledně uspořádat do (víceúrovňového) textu učebnicového charakteru. To osobně v české odborné literatuře postrádám nejvíce.

Oba autoři se dohodli na tom, že je vhodné rozdělit rozsáhlý komplex norem pro energetické výpočty na dva samostatné soubory (1.soubor norem - stavební, 2.soubor norem - energetické systémy budov). Každý z těchto souborů je nadále členěn na podsoubory tak, aby vznikl přehlednější rozpoznávací systém, v němž bude uživatelům umožněna snadnější orientace. Je však třeba zdůraznit, že tímto rozdělením není dotčeno vzájemné prolínání obou normativních souborů a podsouborů.

V českém prostředí jde patrně o první pokus utřídění technických norem s tímto zaměřením. Do budoucna bude navržená struktura určitě upravována a doplňována.

1.SOUBOR NOREM - STAVEBNÍ

Navržená struktura ke "stavební" části:

1.1 Základní ČSN
ČSN 73 0540
1.2 Výpočty prvků a částí budov
ČSN EN ISO 6946, ČSN EN ISO 13789, ČSN EN ISO 13370
ČSN EN 13947, ČSN EN ISO 10077-1,-2, ČSN EN ISO 14683
1.3 Energetické bilance
ČSN EN 832, ČSN EN ISO 13790
1.4 Vlhkostní bilance konstrukcí
ČSN EN ISO 13788
1.5 Pohoda prostředí
ČSN EN ISO 13791
1.6 Detailní modelování
ČSN EN ISO 10211-1, ČSN EN ISO 10211-2
1.7 Měření a diagnostika
ČSN EN 13829, ČSN EN ISO 12569
1.8 Klimatické údaje
ČSN EN ISO 15927-1, 4, 5, 6
1.9 Jiné
ČSN 73 0543-1,-2

1.1 ZÁKLADNÍ ČSN

73 0540

Základní a tradiční skupinou ČSN je soubor norem ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov. Za nejčastěji užívanou a citovanou jistě můžeme považovat část 2, která obsahuje konkrétní požadavky na stavební konstrukce a části budov. Část 1 je terminologická, část 3 obsahuje vstupní údaje do výpočtů, část 4 výpočtové postupy. K těmto normám byl zpracován rozsáhlý komentář, který vychází jako samostatná publikace [1].

Česká situace je specifická v tom, že požadavky jsou uváděny přímo v technické normě a nikoli v energetickém nebo jiném zákonu, jak je to v některých jiných zemích. Tento fakt by měl umožňovat větší flexibilitu při zpřesňování požadavků.

[1] Šála, J.- Keim, L. - Svoboda, Z. - Tywoniak, J.: Tepelná ochrana budov. Komentář k ČSN 73 0540. ČKAIT 2008

ČSN 73 0540-1:2005-06 Tepelná ochrana budov - Část 1: Terminologie

Předmět normy: Vymezuje termíny užívané v oboru stavební tepelné techniky, definice veličin, jejich značky a jednotky popisující šíření tepla, vlhkosti a vzduchu stavebními materiály a konstrukcemi a popisující stav vnitřního a venkovního prostředí používané v ČSN 73 0540 -2, 3 a 4.

ČSN 73 0540-2:2007-04 Tepelná ochrana budov - Část 2: Požadavky

Předmět normy: Stanovuje tepelně technické požadavky pro navrhování a ověřování budov s požadovaným stavem vnitřního prostředí při jejich užívání, které podle stavebního zákona zajišťují hospodárné splnění základního požadavku na úsporu energie a tepelnou ochranu budov.

Komentář: Požadavky se týkají splnění hygienických požadavků (dostatečná teplota na vnitřním povrchu stavebních konstrukcí, dostatečná výměna vzduchu, požadavek omezení nejvyšší teploty v letním období, požadavek z hlediska vychládání budov po přerušení dodávky energie), požadavků energetických (součinitel prostupu tepla jednotlivých konstrukcí, střední hodnota součinitele prostupu tepla obálky budovy, včetně zatřídění podle úrovně řešení budovy na stupnici A-G). Dále jsou zde požadavky z hlediska zajištění funkčnosti obvodových konstrukcí (omezení, případně vyloučení kondenzace vodních par).

Rozsáhlá informativní příloha přináší pokyny pro navrhování budov z hlediska tepelné ochrany a stavební fyziky. Je zde mj. i uvedena definice nízkoenergetického a pasivního domu. Další příloha přináší informaci o zpracování energetického štítku obálky budovy.

U některých veličin se uvádí hodnoty dvojí - hodnoty požadované a hodnoty doporučené. Doporučené jsou přísnější a naznačuji budoucí vývoj. Ostatně proces postupného "utahování šroubů" je zde jasně patrný, porovnáme-li starší znění s novějšími.

ČSN 73 0540-3:2005-11 Tepelná ochrana budov - Část 3: Návrhové hodnoty veličin

Předmět normy: Norma stanoví normové, charakteristické a návrhové hodnoty fyzikálních veličin (dále návrhové hodnoty veličin) stavebních materiálů, výrobků, výplní otvorů, zdicích prvků a zdiva, návrhové hodnoty veličin venkovního prostředí, vnitřního prostředí a vzduchu pro navrhování a ověřování stavebních konstrukcí z hlediska šíření vlhkosti a budov z hlediska jejich tepelné ochrany podle ČSN 73 0540-4 a norem souvisících. Tato norma též stanoví návrhové hodnoty fyzikálních veličin pro výpočty tepelných ztrát budov podle ČSN EN ISO 13790, tepelné zátěže klimatizovaných prostorů podle ČSN 73 0548 a tepelných izolací chladíren a mrazíren podle ČSN 14 8102.

ČSN 73 0540-4:2005-06 Tepelná ochrana budov - Část 4: Výpočtové metody

Předmět normy: Stanovuje a upřesňuje výpočtové metody pro navrhování a ověřování konstrukcí a budov podle požadavků na tepelnou ochranu budov a úsporu energie na jejich vytápění, daných v ČSN 73 0540-2 a ve zvláštních předpisech (stavební zákon, vyhláška 291/2001). Platí pro stanovení vlastností konstrukcí a budov, užívané ve výpočtech tepelných soustav v budovách a dalších výpočtech pro stanovení energetické náročnosti budov.

Komentář: V souvislosti s postupným zaváděním společných evropských norem se text původní ČSN proměňuje. V řadě případů odkazuje právě na dílčí EN, které k jsou dispozici. Tedy přes její rozsáhlost rozhodně nemůže obsáhnout všechny běžně užívané výpočtové postupy.

1.2 VÝPOČTY PRVKŮ A ČÁSTÍ BUDOV

6946, 13789, 13370, 13947, 10077-1,-2, 14683

ČSN EN ISO 6946:2008-05 Stavební prvky a stavební konstrukce - Tepelný odpor a součinitel prostupu tepla - Výpočtová metoda

Tento dokument bude přeložen. Vyhlášením této normy k užívání v ČR (v angličtině) se ruší:

ČSN EN ISO 6946:1998-06 Stavební prvky a stavební konstrukce - Tepelný odpor a součinitel prostupu tepla - Výpočtová metoda (Změna A1:2004-01)

Tato zrušená norma určuje metodu výpočtu tepelného odporu a součinitele prostupu tepla stavebních prvků a stavebních konstrukcí, kromě dveří, oken a dalších prosklených prvků, konstrukcí přilehlých k zemině a konstrukcí s kontrolovaným prostupem vzduchu. Výpočtová metoda je založena na vhodném zahrnutí výpočtových hodnot tepelné vodivosti nebo výpočtových hodnot tepelných odporů materiálů a výrobků. Metoda platí pro prvky a konstrukce obsahující tepelně stejnorodé vrstvy (které mohou obsahovat vzduchové vrstvy). Norma také poskytuje přibližnou metodu, která může být užita pro nestejnorodé vrstvy, s výjimkou případů, ve kterých tepelně izolační vrstvou proniká kovový tepelný most.

ČSN EN ISO 13789:2008-06 Stavební prvky a stavební konstrukce - Tepelný odpor a součinitel prostupu tepla - Výpočtová metoda

Tento dokument bude přeložen. Vyhlášením této normy k užívání v ČR (v angličtině) se ruší:

ČSN EN ISO 13789:2000-11 Tepelné chování budov - Měrná ztráta prostupem tepla - Výpočtová metoda

Tato zrušená norma popisuje postup výpočtu měrné ztráty prostupem tepla v budově. Měrná tepelná ztráta se stanoví jako součet tepelné propustnosti obvodovým pláštěm mezi vytápěným prostorem a vnějším prostředím, ustálené tepelné propustnosti zeminou a měrné ztráty prostupem tepla přes přilehlé nevytápěné prostory. Norma vymezuje hranice vytápěného prostoru a objasňuje oblasti pro aplikace výpočtových postupů podle dalších evropských norem.

Komentář: V procesu dále zmíněné revize EN ISO 13790 dochází k postupným změnám i v dílčích normách, které jí při použití ve výpočtech nutně musí předcházet. Nová verze bude k dispozici v českém jazyce ke konci roku 2008.

ČSN EN ISO 13370:2008-06 Tepelné chování budov - Přenos tepla zeminou - Výpočtové metody

Tento dokument bude přeložen. Vyhlášením této normy k užívání v ČR (v angličtině) se ruší:

ČSN EN ISO 13370:1999-11 Tepelné chování budov - Přenos tepla se zeminou - Výpočtové metody

Tato zrušená norma určuje postup výpočtu tepelné propustnosti a prostupu tepla stavebními prvky, které se tepelně technicky nacházejí v kontaktu se zeminou, včetně podlah na zemině, zvýšených podlah a suterénů. Platí pro stavební prvky a jejich části, které leží pod vodorovnou rovinou navazujících stěn budovy: - pro podlahy na zemině a zvýšené podlahy ve výši vnitřního povrchu podlahy, - pro suterény ve výši horního povrchu okolního terénu. Norma zahrnuje výpočet ustálené části přenosu tepla zeminou a části přenosu tepla ovlivněné ročním periodickým kolísáním teploty. Roční kolísání se určují po měsících. Norma neplatí pro kratší časové úseky.

Komentář: V procesu dále zmíněné revize EN ISO 13790 dochází k postupným změnám i v dílčích normách, které jí při použití ve výpočtech nutně musí předcházet. Nová verze bude k dispozici v českém jazyce ke konci roku 2008.

ČSN EN 13947:2007-07 Tepelné chování lehkých obvodových plášťů - Výpočet součinitele prostupu tepla

Norma stanovuje metody výpočtu součinitele prostupu tepla pro lehké obvodové pláště, které jsou sestaveny z prosklených a/nebo neprůhledných panelů smontovaných v rámech.

Norma definuje dva základní výpočtové postupy pro stanovení součinitele prostupu tepla lehkých obvodových plášťů - metodu celkového hodnocení a metodu hodnocení po částech. Oba výpočtové postupy vycházejí ze shodných principů a při korektním použití vedou ke shodným výsledkům.

Komentář: Lehké obvodové pláště mají charakter smontovaného výrobku. Znamenají vždy komplikaci ve výpočtech, s ohledem na jejich členitost a použití prvků s velmi odlišnými izolačními vlastnostmi. Je dobře, že se jim věnuje samostatná norma, která je určena jak produktovým inženýrům, tak specialistům na energetické hodnocení budov.

ČSN EN ISO 10077-1:2007-05 Tepelné chování oken, dveří a okenic - Výpočet součinitele prostupu tepla - Část 1: Všeobecně

Předmět normy: Norma určuje metody pro výpočet součinitele prostupu tepla oken a dveří, které se skládají ze zasklení a/nebo z neprůsvitných výplní montovaných v rámu, s okenicemi nebo bez nich.

ČSN EN ISO 10077-2:2004-05 Tepelné chování oken, dveří a okenic - Výpočet součinitele prostupu tepla - Část 2: Výpočtová metoda pro rámy

Předmět normy: Norma určuje metodu a uvádí referenční vstupní údaje pro výpočet součinitele prostupu tepla rámových profilů a lineárního činitele prostupu tepla jejich styku se zaskleními nebo neprůsvitnými výplněmi. Metoda se může používat pro hodnocení součinitele prostupu tepla profilů okenic a tepelných vlastností předokenních roletových výplní. Norma uvádí kritéria pro validaci výpočtových metod použitých pro výpočet.

ČSN EN ISO 14683:2008-06 Tepelné chování budov - Měrná ztráta prostupem tepla - Výpočtová metoda

Tento dokument bude přeložen. Vyhlášením této normy k užívání v ČR (v angličtině) se ruší:

ČSN EN ISO 14683:2000-03 Tepelné mosty ve stavebních konstrukcích - Lineární činitel prostupu tepla - Zjednodušené postupy a orientační hodnoty

Zrušená ČSN EN ISO 14683:2000-03 Tepelné mosty ve stavebních konstrukcích - Lineární činitel prostupu tepla - Zjednodušené postupy a orientační hodnoty

Tato zrušená norma obsahuje zjednodušené postupy k určení tepelných toků lineárními tepelnými mosty, které se vyskytují na stycích stavebních prvků. Tepelné mosty vyskytující se u oken a okenních rámů nejsou předmětem této normy. Norma obsahuje omezený počet tabelovaných orientačních hodnot lineárních činitelů prostupu tepla a stanovuje požadavky pro katalogy tepelných mostů a pro ruční výpočtové postupy.

Komentář: Norma obsahuje řadu příkladů tepelných mostů (nověji: tepelných vazeb) mezi obvodovými konstrukcemi s vypočítanými hodnotami. Při praktickém použití bohužel příliš často narazíme na skutečnost, že v normě užité konstrukce neodpovídají tomu, co zrovna hledáme. Stav se bohužel nezlepšil ani v nové verzi této normy, které bude k dispozici v českém jazyce ke konci roku 2008.

1.3 ENERGETICKÉ BILANCE

832, 13790

ČSN EN 832:2000-11 Tepelné chování budov - Výpočet potřeby energie na vytápění - Obytné budovy

Norma obsahuje výpočet potřeby tepla na vytápění obytných budov. Časovým úsekem výpočtu je buď celé otopné období nebo jednotlivé měsíce v roce. Model je buď jednozónový (celý vytápěný prostor se zjednoduší na jeden společný prostor) nebo vícezónový (v budově jsou výrazné odlišnosti ve vnitřních teplotách, budova obsahuje významné nevytápěné prostory apod.). Vychází se z celkové energetické bilance budovy, kde se kromě ztráty prostupem tepla a tepelné ztráty větráním uvažují i solární tepelné zisky a tepelné zisky od vnitřních zdrojů. Výpočetní postup lze použít jak pro projektované budovy, tak pro budovy stávající. Norma udává postupy výpočtu tepelné ztráty při přerušovaném nebo tlumeném vytápění. Jsou uvedeny postupy výpočtu při použití zvláštních prvků obvodového pláště (větrané solární stěny a zimní zahrady apod.). V informativní příloze je uveden příklad výpočtu.

Komentář: Norma vychází z původní národní švýcarské metody, která přibližně před dvaceti lety jako první zavedla systematicky do stavebně energetických výpočtů vliv pasivních solárních zisků pronikajících do interiéru prosklenými plochami obálky budovy a vliv vnitřních tepelných zisků od osob a technologií. V souboru norem zůstává jen z mezinárodně-politických důvodů, protože je zcela nahrazena normou ČSN EN ISO 13790.

ČSN EN ISO 13790:2005-05 Tepelné chování budov - Výpočet potřeby energie na vytápění

Předmět normy: Stanovuje zjednodušenou výpočtovou metodu pro posuzování roční potřeby energie na vytápění obytných i nebytových budov nebo jejich částí. Metoda obsahuje výpočet:

• tepelných ztrát budovy vytápěné na konstantní vnitřní teplotu,
• ročního množství tepla potřebného pro zajištění požadované teploty v budově,
• ročního množství energie, které je potřebné dodat otopné soustavě pro vytápění budovy, s využitím charakteristik otopné soustavy uvedených v evropských nebo mezinárodních normách nebo daných národními dokumenty.

Budova může mít více zón s odlišnými požadovanými teplotami a může být vytápěna přerušovaně.

Časovým úsekem výpočtu je nejčastěji jeden měsíc. Pro obytné budovy může být časovým úsekem také celé otopné období. Výpočet po měsících udává správné výsledky v ročním pohledu. Výsledky jednotlivých měsíců na počátku a na konci otopného období mohou vykazovat velké relativní chyby. Příloha J obsahuje některé informace o přesnosti postupu výpočtu.

Z národní předmluvy: Výpočet tepelné ztráty budovy používaný v této normě není určen k dimenzování otopné soustavy. K tomu slouží zejména ČSN EN 12 831.

Komentář: Norma vznikla rozšířením EN 832 i na jiné než obytné budovy. K tomuto procesu se přihlásila i mezinárodní organizace ISO. Je pochopitelné, že země jiných kontinentů, než je Evropa, mají odlišné priority ve výpočtech energetické náročnosti budov. Byl tak iniciován postupný proces rozšíření této normy i o zahrnutí energie na chlazení budov a vytvoření rámce pro užití dynamických simulačních metod k tomuto účelu. Nové znění EN ISO 13790 s tímto i dalšími rozšířeními bude v české verzi k dispozici na jaře 2009.

1.4 VLHKOSTNÍ BILANCE KONSTRUKCÍ

13788

ČSN EN ISO 13788:2002-10 Tepelně vlhkostní chování stavebních dílců a stavebních prvků - Vnitřní povrchová teplota pro vyloučení kritické povrchové vlhkosti a kondenzace uvnitř konstrukce - Výpočtové metody

Předmět normy: Stanovuje výpočtové metody pro:

1. Vnitřní povrchovou teplotu stavební konstrukce nebo stavebního prvku, od které níže je pravděpodobný růst plísní, daný vnitřní teplotou a relativní vlhkostí. Metoda může být také použita k posouzení rizika dalších problémů spojených s povrchovou kondenzací.
2. Posouzení rizika kondenzace uvnitř konstrukce způsobené difuzí vodní páry.

1.5 POHODA PROSTŘEDÍ

13791

ČSN EN ISO 13791:2005-05 Tepelné chování budov - Výpočet vnitřních teplot v místnosti v letním období bez strojního chlazení - Základní kritéria pro validační postupy

Způsob převzetí originálu: vyhlášením ve Věstníku UNMZ (angličtina)

1.6 DETAILNÍ MODELOVÁNÍ

10211, (10211-1, 10211-2)

ČSN EN ISO 10211:2008-06 Tepelné mosty ve stavebních konstrukcích - Výpočet tepelných toků a povrchových teplot - Podrobné výpočty

Tento dokument bude přeložen. Vyhlášením této normy k užívání v ČR (v angličtině) se ruší:

ČSN EN ISO 10211-1:1997-10 Tepelné mosty ve stavebních konstrukcích - Výpočet tepelných toků a povrchových teplot - Část 1: Základní metody

a

ČSN EN ISO 10211-2:2002-10 Tepelné mosty ve stavebních konstrukcích - Výpočet tepelných toků a povrchových teplot - Část 2: Lineární tepelné mosty

Předmět normy: Část 1 této zrušené normy stanovuje na třírozměrném a dvourozměrném geometrickém modelu tepelného mostu pravidla pro numerický výpočet:

• tepelných toků pro stanovení celkových tepelných ztrát budovy,
• minimální povrchové teploty pro stanovení rizika povrchové kondenzace vodní páry.

Tato pravidla zahrnují geometrické ohraničení a rozdělení modelu, okrajové teplotní podmínky, hodnoty tepelně technických veličin a výpočtové vztahy.

Tato norma je založena na následujících předpokladech:

• ustálený tepelný stav modelu;
• všechny fyzikální vlastnosti jsou nezávislé na teplotě;
• ve stavebních prvcích nejsou obsaženy tepelné zdroje.

Norma může být použita také pro stanovení lineárních a bodových součinitelů prostupu tepla a rozdílů teplot.

Předmět normy: Část 2 této zrušené normy stanovuje pravidla pro dvojrozměrné geometrické modely lineárních tepelných mostů pro numerický výpočet:

• lineárního činitele prostupu tepla lineárního tepelného mostu,
• dolní meze nejnižších povrchových teplot.

Tato pravidla zahrnují geometrická ohraničení a rozdělení modelu, okrajové teplotní podmínky, hodnoty tepelně technických veličin a výpočtové vztahy.

Tato norma je založena na následujících předpokladech:

• ustálený tepelný stav modelu;
• všechny fyzikální vlastnosti jsou nezávislé na teplotě;
• ve stavebních prvcích nejsou obsaženy tepelné zdroje;
• používá se pouze jedno vnitřní teplotní prostředí;
• používají se jedno nebo dvě vnější teplotní prostředí.

1.7 MĚŘENÍ A DIAGNOSTIKA

13829, 12569

ČSN EN 13829:2001-09 Tepelné chování budov - Stanovení průvzdušnosti budov - Tlaková metoda

Norma stanovuje postupy určení průvzdušnosti (vzduchové propustnosti) budov nebo jejich částí měřením na budovách (in-situ). Použije se především pro:

1. kontrolu splnění požadavků na vzduchotěsnost budov nebo jejich částí, zpravidla vyjádřených nejvyšší přípustnou intenzitou výměny vzduchu při tlakovém rozdílu 50 Pa;
2. porovnání průvzdušnosti budov nebo jejich částí mezi sebou;
3. lokalizaci netěsností v obvodovém plášti budov;
4. určení poklesu průvzdušnosti při dotěsňování obvodového pláště. K tomu se provádí opakovaná měření.

Norma určuje postupy měření objemového vzduchového toku vyvolaného ventilátorem, zpravidla osazeným do okenního nebo dveřního otvoru, v závislosti na voleném rozdílu statického tlaku vzduchu mezi vnitřním a vnějším prostředím budovy. Norma popisuje použití přetlakové a podtlakové metody.

Komentář: Norma je určena několika specializovaným pracovištím, která provádějí tato měření a interpretaci jejich výsledků. O měření je zájem v současné době zejména s ohledem na nízkoenergetické a pasivní domy. Norma nebyla přeložena do češtiny.

ČSN EN ISO 12569:2002-06 Tepelné vlastnosti budov - Stanovení výměny vzduchu v budovách - Metoda změny koncentrace indikačního plynu

Předmět normy: Norma popisuje způsoby měření koncentrace indikačního plynu pro stanovení výměny vzduchu v samostatné zóně, způsobené vlivem počasí nebo nuceným větráním. Postupy zahrnující změnu indikačního plynu jsou pokles koncentrace, konstantní dávkování a konstantní koncentrace. Koncentrace indikačního plynu je zjišťována analyzátorem plynu. Výměna vzduchu je přímo vypočítána z hodnoty změny koncentrace indikačního plynu metodou poklesu koncentrace. Objemový průtok vzduchu se přímo vypočítá z množství indikačního plynu metodou konstantního dávkování nebo konstantní koncentrace.

Tato norma uvádí tři zkušební metody určené ke stanovení výměny vzduchu pomocí měření koncentrace indikačního plynu v budově nebo v uzavřeném prostoru, který může být charakterizován jako samostatná zóna. Měření koncentrace indikačního plynu spolu se stanovením jeho objemového průtoku přiváděného do zóny, umožňuje výpočet objemového průtoku vzduchu odváděného ze zóny. Z toho může být odvozen objemový průtok vzduchu přiváděný do zóny.

Komentář: Norma je určena pouze malému okruhu specialistů.

1.8 KLIMATICKÉ ÚDAJE

15927-1, 4, 5, 6

ČSN EN ISO 15927-1:2004-07 Tepelně vlhkostní chování budov - Výpočet a uvádění klimatických dat - Část 1: Měsíční a roční průměry jednotlivých meteorologických prvků

Předmět normy: Tato evropská norma specifikuje postupy pro výpočet a uvádění měsíčních a ročních průměrů parametrů klimatických dat, potřebných pro posouzení některých aspektů tepelných a vlhkostních vlastností budov. Číselné údaje pro jakákoli místa mohou být získána od meteorologických služeb příslušné země.

Tato evropská norma obsahuje následující meteorologické a klimatické parametry:

• teplotu vzduchu,
• atmosférickou vlhkost,
• rychlost větru,
• srážky,
• sluneční záření,
• dlouhovlnné záření.

ČSN EN ISO 15927-4:2006-02 Tepelně vlhkostní chování budov - Výpočet a uvádění klimatických dat - Část 4: Hodinová data pro posuzování roční energetické potřeby pro vytápění a chlazení

Předmět normy: Tato část ISO 15927 specifikuje metodu pro tvorbu referenčního roku z hodinových hodnot příslušných meteorologických dat vhodných pro posuzování průměrné roční energie pro vytápění a chlazení. Jiné referenční roky reprezentující průměrné podmínky mohou být tvořeny pro zvláštní účely. Postupy v této části ISO 15927 nejsou vhodné pro tvorbu extrémních nebo semiextrémních roků pro simulaci např. poškození vlhkostí nebo energetických ztrát v chladných rocích.

Tato norma zahrnuje výběr určitých meteorologických dat pro posuzování dlouhodobých průměrných potřeb energie pro vytápění a chlazení budov. Průměry vybraných dat k posouzení maximálních tepelných ztrát jsou specifikovány v ISO 15927-5.

Správná simulace tepelného chování budov závisí nejen na určení průměrných hodnot meteorologických parametrů, ale také na rozdělení četností jednotlivých parametrů a křížových korelací mezi nimi. Tyto mohou být různé k uchování v typu uměle konstruovaného referenčního roku, rozebíraného v této části ISO 15927, užití dlouhodobých period (přitom posledních deset let je ale více vhodnějších) hodinových meteorologických dat, preferovaných podle možností. Toto je také zahrnuto v počtu dlouhodobých období neobvykle teplého nebo chladného počasí, trvajícího několik měsíců, které jsou vyloučeny v konstrukci referenčního roku. V praxi jsou zajisté dlouhodobé průběhy hodinových údajů, obsahující všechny potřebné parametry, velmi drahé a mohou být pro mnoho oblastí obtížně získatelné. Právě toto je ovšem potřebné pro roční sestavy všech dat, které mohou být použity k reprezentaci dlouhodobých průměrů tepelně technického chování budov. Tyto mohou být generovány jednou z dlouhých průběhů drahých dat a pak distribuovány mnohem levněji.

Tato část ISO 15927 určuje metodu tvorby referenčního roku z delšího meteorologického záznamu. Jiné metody tvorby referenčního roku jsou možné pro zvláštní účely, včetně těchto metod, které jsou založeny na analýzách obecných povětrnostních situací.

ČSN EN ISO 15927-5:2005-07 Tepelně vlhkostní chování budov - Výpočet a uvádění klimatických dat - Část 5: Data pro návrhové tepelné zatížení pro vytápěný prostor

Předmět normy: Tato část ISO 15927 určuje definice, metody výpočtu a metody uvádění klimatických dat používané, při návrhu tepelného zatížení v budovách. To zahrnuje:

• zimní venkovní návrhové teploty vzduchu,
• příslušnou rychlost větru a odpovídající směr větru.

Ztráty tepla zeminou, které také přispívají k tepelnému zatížení pro budovy, závisí na dlouhodobějších změnách teploty; metody pro výpočet ztrát zeminou jsou dány v ISO 13370, Tepelné chování budov - přenos tepla zeminou - Výpočtové metody.

Výběr návrhového tepelného výkonu pro vytápění prostoru je záležitostí hledání rovnováhy uživatelských potřeb vůči ceně. Na jedné straně uživatelé očekávají, že vytápěcí systém splní požadované vnitřní teploty pro zdraví a tepelný komfort; na druhé straně se objevují, čas od času, velmi vysoké požadavky, když dochází k meteorologickým extrémům. Obvykle je nehospodárné navrhnout vytápěcí systémy pro výjimečné extrémy, vede to k vyšším nákladům a obvykle k nižší operativní efektivnosti systému.

Praktické řešení spočívá často v tom, že je potřebné vybrat málo časté, ale nikoli extrémní klimatologické hodnoty jako základ pro návrhový tepelný výkon. Tímto způsobem, čas od času, musí požadavky na teplo přesahovat systémové kapacity, s výsledkem, že vnitřní teploty musí být nižší než požadované, ale že bude potřebné doplňkové vytápění (např. lokální zdroje). Metody výpočtu v této normě zahrnují standardní doby návratu obvyklého časového období nebo četnosti, která je rozhodující pro přijatelné rozhodování mezi rizikem neodpovídajícího nevhodného provedení a cenou.

Definice zimní venkovní návrhové teploty je také potřebná k objasnění interakce mezi budovou a jejím vnějším prostředím. Budovy mají tepelnou setrvačnost a neodpovídají okamžitě změnám v povětrnostních podmínkách. Doba časového zpoždění (nebo prodlevy) před vnitřními podmínkami představuje různorodost mezi různými typy konstrukce a způsoby vytápění. Z tohoto důvodu je potřebné zimní venkovní návrhové teploty počítat v souladu s touto normou, kdy může být určena v rozsahu časového období, od krátkého, 1 h až po 4 dny.

Vliv větru je důležitý, infiltrace může způsobovat tepelné ztráty budov, které nejsou vzduchotěsné, to je zvláště důležité v klimatických podmínkách, kdy jsou málo časté a nízké teploty spojeny s vysokými rychlostmi větru. Tato norma specifikuje, jaké jsou odpovídající rychlosti větru a rozsahy směrů, určené pro podmínky zimní venkovní návrhové teploty.

ČSN EN ISO 15927-6:2008-04 Tepelně vlhkostní chování budov - Výpočet a uvádění klimatických dat - Část 6: Výpočet a prezentace souhrnů časově teplotních rozdílů pro stanovení užití energie ve vytápěném prostoru

Norma byla vydána v 04/2008 vyhlášením ve Věstníku UNMZ v angličtině s účinností od 1.5.2008 a bude přeložena do češtiny.

Poznámka k normám klimatických dat: Jde o normy, které poskytují určitý metodologický základ k tvorbě vlastních klimatických dat použitelných pro energetické výpočty konkrétních lokalit.

V současné době platná ČSN EN ISO 15927-4 Tepelně vlhkostní chování budov - Výpočet a uvádění klimatických dat - Část 4: Hodinová data pro posuzování roční energetické potřeby pro vytápění a chlazení z února 2006, která je pouze překladem normy EN ISO 15927-4:2005, se mění v připravované změně ČSN EN ISO 15927-4:2008, Změna Z1. Předmětem této změny je, na základě rozboru použité metodiky v této normě, doplnění o hodinová klimatická data referenčního roku pro ČR.

Klimatická hodinová data pro referenční rok byla vytvořena podle metodiky této normy pro naměřené hodnoty pro lokalitu Praha-Ruzyně. Referenční rok zahrnuje hodinové hodnoty základních vybraných klimatických prvků: teplota vzduchu, globální sluneční záření a relativní vlhkost vzduchu, rychlost větru a dalších 7 klimatických prvků.

Klimatická hodinová data referenčního roku jsou určena pro výpočtové metody s použitím matematické simulace při posuzování roční energetické potřeby pro vytápění a chlazení.

Data platí pro středočeský klimatický region a vhodnost jejich použití je doporučeno pro příslušnou klimaticky odlišnou lokalitu v rámci tohoto regionu konzultovat s oddělením všeobecné klimatologie, Českého hydrometeorologického ústavu v Praze.

Klimatická hodinová data referenčního roku budou po vydání této normy přístupná v klimatické databázi ČHMU a to na základě registrace uživatele klimatických dat na domovské stránce Českého hydrometeorologického ústavu v Praze v rámci speciálních služeb na adrese ČHMU. Vydání této normy se předpokládá v měsíci říjnu 2008.

1.9 JINÉ

730543

ČSN 73 0543-1:1998-06 Vnitřní prostředí stájových objektů - Část 1: Tepelná ochrana

Předmět normy: Norma stanoví pro stájové objekty s požadovaným stavem vnitřního prostředí:

• funkční požadavky na tepelnou ochranu,
• výpočtové hodnoty veličin pro navrhování a ověřování tepelné ochrany,
• výpočtové metody pro navrhování a ověřování tepelné ochrany.

Norma neplatí pro stájové objekty, u kterých:

• se nepožaduje stav vnitřního prostředí (nezateplené objekty, provizorní stavby);
• nelze větracím a vytápěcím zařízením vytvářet a udržovat požadovaný stav vnitřního prostředí (otevřené stájové prostory).

ČSN 73 0543-2:1998-01 Vnitřní prostředí stájových objektů - Část 2: Větrání a vytápění

Předmět normy: Norma určuje zásady postupu výpočtu a pokyny pro navrhování větracích a vytápěcích zařízení (dále jen "zařízení") včetně jejich regulací, která slouží k vytváření a udržování požadovaného stavu vnitřního vzduchu ve stájových, manipulačních a provozních prostorech pro ustájení hospodářských zvířat a manipulaci s nimi, pokud jde o uzavřené prostory; norma neplatí pro zařízení v otevřených prostorech.

Norma platí pro zařízení s nucenou výměnou vzduchu a pro zařízení vybavená zpětným získáváním tepla. Může být použita také pro stáje s přirozeným větráním.

Zásady stanovené touto normou se vztahují na zařízení v nových, rekonstruovaných a modernizovaných objektech pro užitkové chovy, pro rozmnožovací, plemenné a šlechtitelské chovy a v karanténních a izolačních stájích. Norma neplatí pro zařízení v provizorních stavbách a v líhních drůbeže. Norma rovněž neplatí pro provozování zařízení.

2.SOUBOR NOREM - ENERGETICKÉ SYSTÉMY BUDOV

Navržená struktura k "energetickým systémům budov":

2.1 Vytápění, tepelné soustavy v budovách (základní navrhování a projektové výpočty)
ČSN EN 12831, ČSN 06 0210, ČSN 06 0220, ČSN 06 0310, ČSN 06 0320, ČSN 06 1101, ČSN 73 5120, ČSN 07 0703, ČSN 38 3350, ČSN EN 12828, ČSN EN 15450, ČSN EN 15377-3
2.2 Teplá voda
ČSN 06 0320
2.3 Vzduchotechnika, klimatizace, chlazení
ČSN 73 0548, ČSN EN 13465, ČSN EN 15239, ČSN EN 15241, ČSN EN 15242, ČSN EN 15243, ČSN EN 15251, ČSN EN 15255
2.4 Energetické potřeby a účinnosti tepelných soustav v budovách
ČSN EN 15316 - celý balík, ČSN EN 15232
2.5 Energetická náročnost budov
ČSN EN 15217, ČSN EN 15232, ČSN EN 15603
2.6 Dynamické modelování
ČSN EN 15265
2.7 Elektrické osvětlení
ČSN EN 12464, ČSN 36 0450, ČSN 73 4301, ČSN EN 15193

2.1 VYTÁPĚNÍ, TEPELNÉ SOUSTAVY V BUDOVÁCH (NAVRHOVÁNÍ, ZÁKLADNÍ PROJEKTOVÉ VÝPOČTY)

12831, 06 0210, 06 0220, 06 0310, 06 1101, 73 5120, 07 0703, 38 3350, 12828

ČSN EN 12831:2005-03 Tepelné soustavy v budovách - Výpočet tepelného výkonu

Předmět normy: Tato norma udává postupy pro výpočet návrhové tepelné ztráty a návrhového tepelného výkonu pro standardní případy při návrhových podmínkách.

Standardní případy zahrnují všechny budovy:

• s omezenou výškou místnosti (nepřesahující 5 m),
• s vytápěním do ustáleného stavu při návrhových podmínkách.

Příklady takových budov jsou: obytné budovy, kancelářské a administrativní budovy, školy, knihovny, nemocnice, budovy pro ubytování, věznice, budovy pro stravování, obchodní domy a další budovy, užívané pro obchodní účely, průmyslové budovy.

V přílohách jsou informace pro zvláštní případy:

• budovy s vysokou výškou stropu nebo halové stavby,
• budovy s výrazně rozdílnou teplotou vzduchu a střední teploty sálání.

ČSN 06 0210:1994-05 Výpočet tepelných ztrát budov při ústředním vytápění

Předmět normy: Tato norma stanoví postup výpočtu tepelných ztrát budov prostupem stěnami a větráním (infiltrací) za kvazistacionárních podmínek při nepřerušovaném vytápění jako podklad pro dimenzování otopných soustav ústředního vytápění a pro stanovení tepelné charakteristiky budovy podle ČSN 73 0540:1994. Norma neplatí pro výpočet tepelných ztrát prostorů vytápěných sálavými plochami, v těchto případech lze pouze vycházet ze zásad obsažených v této normě. Tato norma se nevztahuje na výpočet potřeby tepla pro úpravu vzduchu při klimatizaci.

ČSN 06 0220:2006-09 Tepelné soustavy v budovách - Dynamické stavy

Předmět normy: Tato norma stanoví postup výpočtu některých tepelně technických veličin tepelné techniky v případech, kdy dodávka tepla do místnosti nezajišťuje ustálený stav vnitřní teploty. Metoda výpočtu dynamických stavů uvedená v této normě byla odvozena na základě takových okrajových podmínek, aby bylo možno zjednodušit složitý matematický model dynamického průběhu teplot místnosti a tepelného výkonu otopného tělesa. Postupy uvedené v normě mohou být využity při navrhování vytápěcích soustav i při provozování těchto soustav. Uvedené postupy mohou být rovněž použity pro návrh ústředního i místního regulačního zařízení.

ČSN 06 0310:2006-09 Tepelné soustavy v budovách - Projektování a montáž

Předmět normy: Tato norma platí pro projektování a montáž tepelných soustav ústředního vytápění, které používají jako teplonosnou látku vodu, vodní roztoky nebo vodní páru.

Pro navrhování teplovodních tepelných soustav platí ČSN EN 12 828. Jestliže návrh uspořádání podle této normy bude jiný než uvádí ČSN EN 12 828, je nutno toto řešení odůvodnit.

ČSN 06 1101:2005-05 Otopná tělesa pro ústřední vytápění

Předmět normy: Tato norma platí pro přepočet tepelného výkonu otopných těles a navrhování otopných těles do otopných soustav. Současně aktualizuje a doplňuje základní ustanovení týkající se otopných těles, v návaznosti na tři části ČSN EN 442.

ČSN 73 5120:1987-07 Objekty kotelen o výkonu 3,5 MW a větším. Společná ustanovení

Změna Z1:1994-12

Tato norma platí pro navrhování nových objektů a stavebních změn již provozovaných objektů kotelen se stabilními parními nebo horkovodními kotli (s přetlakem pracovní látky vyšším než 0,07 MPa nebo teplotou pracovní látky vyšší než 115°C) se součtem jmenovitých tepelných výkonů 3,5 MW a větším na všechny druhy paliva kromě plynů s relativní hustotou větší než 1. Pro navrhování kotelen s kotli na plynná paliva platí tato norma současně s ČSN 07 0703.

Tato norma neplatí pro navrhování nízkotlakových kotelen.

ČSN 07 0703:2005-01 Kotelny se zařízeními na plynná paliva

Změna Z1:2006-02

Předmět normy:

1.1 Tato norma platí pro navrhování, zřizování a provoz kotelen s parními a kapalinovými kotli na plynná paliva (dále jen "zařízení kotelen") se jmenovitým tepelným výkonem alespoň jednoho kotle 50 kW a větším a též kotelen se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů větším než 100 kW, i když ani jeden z nich nedosahuje jmenovitého tepelného výkonu 50 kW, ve kterých se spalují plynná paliva první, druhé a třetí třídy (viz ČSN EN 437), které jsou při teplotě 15 °C a tlaku 1 013 mbar v plynném stavu.

1.2 Tato norma platí pro zařízení kotelen s provozním přetlakem plynného paliva do 1,0 MPa.

1.3 Zařízení kotelen postavená a jejich projektová dokumentace rozpracovaná nebo provedená podle předchozí normy se nemusí upravovat, pokud orgány státní správy z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požární ochrany, hygieny a životního prostředí nestanoví jinak.

1.4 Pro účely této normy se za kotle považují i ohřívače vody vytápěné plynnými palivy.

ČSN 38 3350:1989-04 Zásobování teplem, všeobecné zásady

Tato norma platí pro územní plánování a projektování soustav zásobování teplem městských oblastí, sídlišť a průmyslových závodů.

Tato norma neplatí pro zdroje tepla s bezprostředně připojeným vnitřním zařízením (bez tepelných sítí - čl. 10).

ČSN EN 12828:2005-03 Tepelné soustavy v budovách - Navrhování teplovodních tepelných soustav

Předmět normy: Tato norma stanoví návrhová kritéria pro teplovodní tepelné sítě s maximální provozní teplotou do 105 °C. Pro tepelné soustavy s vyšší provozní teplotou než je 105 °C se mohou užít jiné bezpečnostní parametry než jsou popsány v článku 4.6. Ostatní články normy jsou platné pro tyto soustavy.

Tato norma nezahrnuje dodatečné bezpečnostní požadavky, které mohou být užity pro tepelné soustavy o návrhovém tepelném výkonu vyšším než 1 MW.

Tato norma nepozměňuje normy pro výrobky nebo pro požadavky na jejich instalaci.

Tato norma zahrnuje navrhování:

• zařízení pro výrobu tepla,
• rozvodů tepla,
• otopných ploch,
• regulačních systémů.

Tato norma zahrnuje požadavky na dodávku tepla pro připojené soustavy a zařízení (např. příprava TUV, technologické teplo, klimatizaci, větrání) při návrhu tepelného výkonu, ale nepokrývá návrh těchto soustav a zařízení.

Tato norma nepokrývá požadavky na instalaci a přejímání tepelných soustav a pokyny pro provoz, údržbu a užití teplovodních tepelných soustav.

Tato norma nezahrnuje navrhování palivových nebo jiných zařízení pro zásobování energií.

ČSN EN 15450:2008-04 - Tepelné soustavy v budovách - Navrhování otopných soustav s tepelnými čerpadly

Způsob převzetí originálu: vyhlášením ve Věstníku UNMZ (angličtina)

ČSN EN 15377-3:2008-04 - Tepelné soustavy v budovách - Návrh zabudované vodní velkoplošné otopné a chladicí soustavy - Část 3: Optimalizace pro užití obnovitelných energetických zdrojů

Způsob převzetí originálu: vyhlášením ve Věstníku UNMZ (angličtina)

2.2 TEPLÁ VODA

06 0320

ČSN 06 0320:2006-09 Tepelné soustavy v budovách - Příprava teplé vody - Navrhování a projektování

Předmět normy: Pro projektování zařízení k ohřívání vody pro mytí osob, koupání, praní, umývání předmětů a úklid.

2.3 VZDUCHOTECHNIKA, KLIMATIZACE, CHLAZENÍ

73 0548, 13465, 15239, 15241, 15242, 15243, 15251, 15255

ČSN 73 0548:1986-04 Výpočet tepelné zátěže klimatizovaných prostorů

Norma platí pro výpočet tepelné zátěže a tepelných zisků prostorů se stálou vnitřní teplotou. Výsledky výpočtů slouží jako podklad pro dimenzování klimatizačních zařízení. Norma je použitelná pro prostory, v nichž se nepředpokládá větší rozdíl teplot vzduchu ve dvou místech než 2 K.

ČSN EN 13465:2004-08 Větrání budov - Výpočtové metody pro stanovení průtoku vzduchu v obydlích

Způsob převzetí originálu: vyhlášením ve Věstníku UNMZ (angličtina)

ČSN EN 15239:2007-12 Větrání budov - Energetická náročnost budov - Směrnice pro inspekci systémů větrání

Způsob převzetí originálu: vyhlášením ve Věstníku UNMZ (angličtina)

ČSN EN 15241:2007-12 Větrání budov - Výpočtové metody pro stanovení energetických ztrát způsobených větráním a infiltrací v komerčních budovách

Způsob převzetí originálu: vyhlášením ve Věstníku UNMZ (angličtina)

ČSN EN 15242:2007-12 Větrání budov - Výpočtové metody pro stanovení průtoku vzduchu v budovách včetně filtrace

Způsob převzetí originálu: vyhlášením ve Věstníku UNMZ (angličtina)

ČSN EN 15243:2008-02 Větrání budov - Výpočet teplot v místnosti, tepelné zátěže a energie pro budovy s klimatizačními systémy

Způsob převzetí originálu: vyhlášením ve Věstníku UNMZ (angličtina)

ČSN EN 15251:2007-12 Vstupní parametry vnitřního prostředí pro návrh a posouzení energetické náročnosti budov s ohledem na kvalitu vnitřního vzduchu, teplotního prostředí, osvětlení a akustiky

ČSN EN 15255:2008-03 Tepelné chování budov - Výpočet chladicího výkonu pro odvod citelného tepla z místnosti - Obecná kritéria a validační postupy

Způsob převzetí originálu: vyhlášením ve Věstníku UNMZ (angličtina)

2.4 ENERGETICKÉ POTŘEBY A ÚČINNOSTI TEPELNÝCH SOUSTAV V BUDOVÁCH

15316 - celý balík, 15232

ČSN EN 15316-1:2008-02 Tepelné soustavy v budovách - Výpočtová metoda pro stanovení energetických potřeb a účinností soustavy - Část 1: Všeobecné požadavky ČSN EN 15316-2-1:2008-02 - Část 2-1: Sdílení tepla pro vytápění
ČSN EN 15316-2-3:2008-02 - Část 2-3: Rozvody tepla pro vytápění
ČSN EN 15316-3-1:2008-04 - Část 3-1: Soustavy teplé vody, charakteristiky potřeb (požadavky na odběr vody)
ČSN EN 15316-3-2:2008-04 - Část 3-2: Soustavy teplé vody, rozvody
ČSN EN 15316-3-3:2008-02 - Část 3-3: Soustavy teplé vody, příprava
ČSN EN 15316-4-3:2008-02 - Část 4-3: Výroba tepla na vytápění, tepelné sluneční soustavy
ČSN EN 15316-4-4:2008-02 - Část 4-4: Výroba tepla na vytápění, kombinovaná výroba elektřiny a tepla integrovaná do budovy
ČSN EN 15316-4-5:2008-02 - Část 4-5: Výroba tepla na vytápění, účinnost a vlastnosti dálkového vytápění a soustav o velkém objemu
ČSN EN 15316-4-6:2008-02 - Část 4-6: Výroba tepla na vytápění, fotovoltaické systémy
Způsob převzetí všech částí originálu: vyhlášením ve Věstníku UNMZ (angličtina)
ČSN EN 15232:2008-02 - Energetická náročnost budov - Vliv automatizace, řízení a správy budov

Způsob převzetí originálu: vyhlášením ve Věstníku UNMZ (angličtina)

2.5 ENERGETICKÁ NÁROČNOST BUDOV

15217, 15232, 15603

ČSN EN 15217:2008-02 - Energetická náročnost budov - Metody pro vyjádření energetické náročnosti budov a pro energetickou certifikaci budov

Norma poskytuje metody pro vyjádření energetické náročnosti budov:

• k vytvoření předpisů týkajících se energetické náročnosti budov;
• k podpoře projektantů, majitelů, provozovatelů a uživatelů budov při zlepšování energetické náročnosti budov.

Norma stanovuje:

• různé obecné možnosti ukazatele k vyjádření energetické náročnosti celých budov, včetně soustav vytápění, větrání, klimatizace, přípravy teplé vody a osvětlení,
• způsoby vyjádření energetických požadavků pro návrhy nových budov nebo změny stávajících budov,
• postupy k určení referenčních hodnot,
• možné návrhy postupů energetické certifikace budov.

Tato norma poskytuje možnosti voleb na různých úrovních. Pokud je tato norma použita ke stanovení národních nebo regionálních metod pro vyjádření energetické náročnosti, a/nebo pro energetickou certifikaci budov, pak výběr mezi volbami nesmí být prováděn jednotlivými uživateli, ale oprávněnými orgány státní nebo regionální správy. Norma se může použít pro skupinu budov, pokud jsou na stejném pozemku, jsou-li provozovány se stejnými soustavami technického zařízení a jestliže nejvýše jedna z nich má klimatizovanou plochu větší než 1 000 m².

ČSN EN 15232:2008-02 - Energetická náročnost budov - Vliv automatizace, řízení a správy budov

Způsob převzetí originálu: vyhlášením ve Věstníku UNMZ (angličtina)

ČSN EN 15603:2008-06 - Energetická náročnost budov - Celková potřeba energie a definice energetických hodnocení

Dokument bude přeložen. Norma byla v ČR přijata k užívání (v angličtině) vyhlášením ve Věstníku UNMZ.

2.6 DYNAMICKÉ MODELOVÁNÍ

15265

ČSN EN 15265:2008-03 Energetická náročnost budov - Výpočet potřeby tepla na vytápění a chlazení dynamickými metodami - Obecná kritéria a ověřovací postupy

Tato norma definuje předpoklady, okrajové podmínky a postupy pro ověření dynamických simulačních výpočtů roční potřeby tepla na vytápění a chlazení budov. Norma je určena projektantům pozemních staveb a tvůrcům a uživatelům energetických simulačních programů. Nepředepisuje žádnou konkrétní metodiku pro dynamický simulační výpočet roční potřeby tepla na vytápění a chlazení. Místo toho obsahuje verifikační příklady, s jejichž pomocí se ověřuje, zda je určitá dynamická výpočetní metoda pracující nejvýše s hodinovým krokem ve shodě s ČSN EN 15265.

2.7 ELEKTRICKÉ OSVĚTLENÍ

12464, 36 0450, 73 4301, 15193

ČSN EN 12464-1:2004-03 Světlo a osvětlení - Osvětlení pracovních prostorů - Část 1: Vnitřní pracovní prostory

Tato norma specifikuje požadavky na osvětlovací soustavy pro většinu pracovních a přilehlých prostorů z hlediska intenzity a jakosti osvětlení. K tomu jsou doplněna doporučení pro správnou osvětlovací praxi.

Je důležité, že všechny kapitoly normy jsou doplněny také specifickými požadavky, uvedenými v tabulce požadavků na osvětlení (viz kapitola 5).

Norma stanovuje požadavky na osvětlení pro vnitřní pracovní prostory z hlediska zrakové pohody a zrakového výkonu.

ČSN 36 0450:1986-11 Umělé osvětlení vnitřních prostorů

Změna a:1989-02, Změna Z2:1996-08, Změna Z3:1997-01, Změna Z4:2000-09

Tato norma platí pro umělé osvětlování vnitřních prostorů staveb. Spolu s doplňujícími ustanoveními přidružených norem je podkladem pro navrhování, udržování, provoz a kontrolu umělého osvětlení.

Norma platí pro umělé osvětlení, pro které byly projektové práce zahájeny po datu účinnosti této a příslušné přidružené normy. Projektová dokumentace rozpracovaná a nerealizovaná před tímto datem nabytí účinnosti musí být upravena tak, aby splňovala požadavky kmenové i příslušné přidružené normy.

Poznámka: Norma byl zrušena a nahrazena (i když ne zcela) normou ČSN EN 12464-1:2004-03. Použití této, byť zrušené normy, je při hodnocení energetické náročnosti budov v oblasti osvětlení v budovách, které byly postaveny před 03-2004.

ČSN 73 4301 - Změna Z1:2005-07 Obytné budovy

Touto normou se nahrazuje ČSN 36 0452 z 1986-01-10.

Norma určuje požadované hodnoty osvětlenosti obytných budov. Použití normy je při hodnocení energetické náročnosti budov v oblasti osvětlení.

ČSN EN 15193:2008-06 Energetická náročnost budov - Energetické požadavky na osvětlení. Tato norma byla navržena pro zavedení dohod a postupů pro stanovení energetických požadavků na osvětlení v budovách a poskytnutí metodologie pro číselný ukazatel spotřeby energie v budovách. Též poskytuje vodítko pro zavedení národních limitů spotřeby energie pro osvětlení odvozených z referenčních schémat. Požadavky této normy vycházejí ze směrnice EC pro spotřebu energie v budovách č. 2002/91/EC. Tuto normu nelze zásadně použít pro návrh umělého osvětlení v objektech.

NORMY PŘIPRAVOVANÉ (OČEKÁVANÉ)

Níže uvedené normy jsou citované v Příloze č.1 vyhlášky č.148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov. V ČR dosud nebyly zveřejněny ani oznámeny ve Věstníku ÚNMZ. Proto nejsou uváděny ani jejich názvy.

prEN 15203
prEN 15315
prEN 14335

NORMY NEZAŘAZENÉ

ČSN EN ISO 13792:2005-08 Tepelné chování budov - Výpočet vnitřních teplot v místnosti v letním období bez strojního chlazení - Zjednodušené metody

Norma podrobně určuje požadované vstupní údaje pro zjednodušené výpočtové metody zaměřené na stanovení maximálních, průměrných a minimálních denních hodnot operativní teploty v místnosti v teplém období za účelem:

1. určení takových charakteristik místnosti, které zabrání přehřívání v letním období;
2. určení, zda je či není nutná instalace chladicího systému.

Kapitola 6 uvádí kritéria, která musí výpočtová metoda splnit, aby byla v souladu s touto normou.

ČSN EN ISO 10456:2008-06 Stavební materiály a výrobky - Postupy stanovení deklarovaných a návrhových tepelných hodnot

Tento dokument bude přeložen. Vyhlášením této normy k užívání v ČR (v angličtině) se ruší:

ČSN EN ISO 10456:2001-09 Stavební materiály a výrobky - Postupy stanovení deklarovaných a návrhových tepelných hodnot

Zrušená ČSN EN ISO 10456:2001-09 Stavební materiály a výrobky - Postupy stanovení deklarovaných a návrhových tepelných hodnot

Tato zrušená mezinárodní norma určuje postupy pro stanovení deklarovaných a návrhových tepelných hodnot pro tepelně stejnorodé stavební materiály a výrobky. Dále udává postupy pro přepočet hodnot získaných za jednoho souboru podmínek na hodnoty platné pro jiný soubor podmínek. Tyto postupy jsou platné pro návrhové teploty prostředí mezi - 30 °C a + 60 °C. Převodní součinitele pro vliv teploty, platné pro střední teploty mezi 0 °C a 30 °C, a pro vliv vlhkosti jsou uvedeny v příloze A.

Tato mezinárodní norma neudává žádné převodní součinitele pro účinek stárnutí nebo jiné účinky, jako je proudění nebo sesedání.

ČSN EN 12524:2001-09 Stavební materiály a výrobky - Tepelně vlhkostní vlastnosti - Tabulkové návrhové hodnoty

Předmět normy: Tato norma uvádí ve formě tabulek návrhové hodnoty pro výpočty přenosu tepla a vlhkosti tepelně stejnorodých materiálů a výrobků běžně užívaných ve stavebních konstrukcích. Norma také uvádí data umožňující výpočty a přepočty návrhových tepelných hodnot pro různé okrajové podmínky.

ČSN EN ISO 13786:2008-06 Tepelné chování stavebních dílců - Dynamické tepelné charakteristiky - Výpočtové metody

Vyhlášením této normy k užívání v ČR (v angličtině) se ruší:

ČSN EN ISO 13786:2000-07 Tepelné chování stavebních dílců - Dynamické tepelné charakteristiky - Výpočtové metody

Zrušená ČSN EN ISO 13786:2000-07 Tepelné chování stavebních dílců - Dynamické tepelné charakteristiky - Výpočtové metody

Tato zrušená norma se zabývá výpočtovými metodami dynamických tepelných charakteristik stavebních dílců. Dynamické tepelné charakteristiky popisují tepelné chování stavebních dílců vystavených proměnlivým okrajovým podmínkám - proměnlivé teplotě nebo proměnlivému tepelnému toku na jejím povrchu. Tato norma se omezuje na periodické změny okrajových podmínek ve tvaru sinusoidy. Hodnoty tepelné jímavosti kvantifikují tepelněakumulační schopnost stavebních dílců. Vztahují tepelný tok a kolísání teploty na tomtéž povrchu stavebního dílce. Dynamické tepelné přenosové vlastnosti vztahují fyzikální vlastnosti na jednom a druhém povrchu stavebního dílce. Definice a výpočtové postupy mohou být použity pro libovolný stavební dílec. V normě je uveden zjednodušený postup pro rovinné stavební dílce, složené z rovinných nebo téměř rovinných vrstev. Dynamické tepelné přenosové vlastnosti mohou být použity jako specifikace kompletních stavebních dílců (výrobků). Dynamické tepelné přenosové vlastnosti se mohou také použít pro podrobné výpočty vnitřní teploty v místnosti, pro výpočet špičkového výkonu a potřeby tepla na vytápění a chlazení, pro výpočty přerušovaného vytápění a chlazení apod.

Komentář: Norma nebyla do češtiny přeložena, protože je určena úzkému kruhu odborníků, zejména jako základ pro počítačové algoritmy.

ČSN EN 15459:2008-06 Energetická náročnost budov - Postupy pro ekonomické hodnocení energetických soustav v budovách

Dokument bude přeložen. Norma byla v ČR přijata k užívání (v angličtině) vyhlášením ve Věstníku UNMZ.

Níže uvedené tři normy - sklo ve stavebnictví - jsou určeny pro okruh úzkých specialistů, zde jsou citovány pouze pro informaci:

ČSN EN ISO 14438:2002-12 Sklo ve stavebnictví - Stanovení hodnoty energetické bilance - Výpočtová metoda

Předmět normy: Specifikuje výpočtovou metodu pro stanovení hodnoty energetické bilance zasklení. Norma se vztahuje na propustné materiály jako sklo a kombinace skla použité pro zasklení oken v budovách. Metoda je určena k vyhodnocení bilance tepelných ztrát a využitelných tepelných zisků ze slunečního záření pronikajícího do budovy zasklením za stanovené období pomocí průměrného podílu ztrát (nebo zisků) tepla, tzv. hodnoty energetické bilance. Metoda umožňuje srovnání chování zasklívacích výrobků. Hodnota energetické bilance by neměla být použita pro výpočty potřeby energie nebo kapacity vytápění v budovách.

ČSN EN 410:2000-03 Sklo ve stavebnictví - Stanovení světelných a slunečních charakteristik zasklení

Norma specifikuje metody stanovení světelných a slunečních charakteristik zasklení ve stavebnictví. Tyto charakteristiky mohou sloužit jako podklad pro výpočty osvětlení, vytápění a chlazení místností a umožňují porovnání různých typů zasklení. Tato evropská norma se vztahuje na běžná zasklení i na absorpční nebo reflexní protisluneční zasklení, použité ve vertikálních nebo horizontálních zasklených otvorech. Pro jednoduché, dvojité a trojité zasklení jsou uvedeny příslušné vzorce.

ČSN EN 673+A1:2002-01 Sklo ve stavebnictví - Stanovení součinitele prostupu tepla (hodnota U) - Výpočtová metoda

Změna A2:2003-08

Norma specifikuje výpočtovou metodu pro stanovení součinitele prostupu tepla zasklení s plochými a paralelními povrchy.

Tato norma platí pro skla bez povlaku (včetně skel s profilovanými povrchy, např. vzorované sklo), pro skla s povlakem a pro materiály nepropustné pro infračervené záření s velkou vlnovou délkou, což zahrnuje výrobky ze sodnovápenatého skla (dále jen sodnovápenaté sklo), borosilikátového skla a sklokeramiky. Norma platí také pro vícenásobné zasklení při použití výše uvedených skel a materiálů. Norma neplatí pro vícenásobné zasklení, které obsahuje v plynových meziprostorech povlaky nebo folie, které jsou propustné pro infračervené záření s velkou vlnovou délkou. Postup popsaný v této evropské normě stanovuje hodnotu U (součinitel prostupu tepla) středové oblasti zasklení. Okrajové vlivy způsobené tepelným mostem přes distanční rámeček hermeticky uzavřeného zasklení nebo přes okenní rám nejsou zahrnuty. Dále se neuvažuje přenos tepla vlivem slunečního záření. Dokument na výpočet celkové hodnoty U oken, dveří a okenic (viz C.1) uvádí normativní odkaz pro hodnotu U vypočítanou pro zasklené prvky podle této normy.

Za účelem porovnání výrobků je uvažována svislá poloha zasklení. Hodnoty U se navíc vypočítají použitím stejného postupu i pro jiné účely, zejména při stanovení:

• tepelných ztrát zasklením,
• tepelných zisků vedením v létě,
• kondenzace na zasklených površích,
• vlivu absorbovaného slunečního záření při určení solárního faktoru (viz C.2).

Odkaz lze nalézt v C.4 a C.5 nebo v jiných evropských normách zabývajících se výpočty tepelných ztrát na aplikaci hodnot U zasklení stanovených touto normou.

Je zde také uveden postup pro stanovení emisivity. Vzorce jsou formulovány pokud možno jednoduše s ohledem na přesnost.

Informace v článku jsou platné ke dni 25. 6. 2008.