Reklama

Biologické procesy ve dřevě uzavřeném v obvodových i vnitřních konstrukcích staveb

16.1.2012

Mgr. Pavla Ryparová, prof. Ing. Richard Wasserbauer, DrSc.

Článek se zabývá podmínkami pro růst dřevokazných organismů v uzavřených dřevěných stavebních konstrukcích. Popisuje typické způsoby poruch jednotlivých typů dřevěných konstrukcí, předkládá model napadení dřevokaznými organismy a popisuje způsob ochrany před nimi.

Reklama

1. Úvod

Dřevo patří k nejstarším stavebním materiálům a je proto od počátku dějin používáno pro výrobu nástrojů, zbraní a předmětů denní potřeby. Jako stavební materiál má několik výhod, např. obnovitelnost, lehká opracovatelnost a také dobrá odolnost vůči řadě chemikálií. Naproti tomu má i některé špatné vlastnosti jako např. vysoká navlhavost, malá odolnost vůči atmosférickým vlivům, dále je relativně málo odolné vůči působení biologických činitelů, dřevokazným houbám a dřevokazného hmyzu. Většina tesařských konstrukcí pozemních staveb je sestavována ze dřeva smrkového, jedlového, borového a někdy i modřínového. Pouze ve výjimečných případech je možno nalézt na starých konstrukcích dřevo dubové a bukové. Trvanlivost jednotlivých dřevin závisí především na struktuře jejich anatomické a morfologické stavby, poměrném zastoupení polymerů (celulózy ligninu a hemicelulózy, včetně jejich polymerizačního stupně), také na přítomnosti průvodních látek typu tříslovin, živic apod. Jako další důležitý faktor je i geometrický tvar dřevěného prvku, podíl stěn k objemu, poměr ploch čelných k radiálním a tangenciálním, drsnost povrchu, případné trhliny apod.

Stupeň napadení dřeva dřevokaznými houbami je závislý na obsahu polysacharidů, ligninu a průvodních látek ve dřevu, podílu vody a vzduchu ve dřevě, teplotě okolního prostředí, záření v různých vlnových délkách a kyselosti dřevní hmoty. Dřeviny, které jsou vůči houbám relativně odolné (akát, dub, kaštan) obsahují větší podíl průvodních toxických látek typu tříslovin a živic. Naopak jiné průvodní složky na bázi dusíku, hořčíku, draslíku a vápníku růst hub stimulují. Dřevo se rovněž stává přístupnější pro houby po předúpravách chemickými látkami, zářením, případně po ataku bakteriemi, plísněmi a dřevozbarvujícími houbami. Dřevokazné houby znehodnocují dřevo svojí produkcí organických kyselin, které současně napadají také okolní omítky i zdivo, zvláště to s vyšším podílem vápenných složek.

Plísně a dřevozbarvující houby vyvolávají na dřevě především estetické škody, ale také zvyšují permeabilitu dřeva a někdy mírně ovlivňují mechanické vlastnosti. Druhá skupina, dřevokazné houby, potřebují k růstu poměrně značnou vlhkost. Většina plísní a dřevozbarvujících hub roste při 80–125 % vlhkosti smrkového dřeva, na dřevě borovém vyžaduje minimálně 40–60 % vlhkosti a teplotu 20 až 30 °C. Jsou ovšem zaznamenány i extrémy. Nielsen et al (2003) uvádí, že zástupci rodů Aspergillus, Eurotium, Stachybotrys, Penicillium rostou v ojedinělých případech na dřevu a dřevěných kompozitech vystavených po dobu 4 až 7 měsíců a RV 78 %. To ovšem odpovídá pouze 18% hmotnostní vlhkosti dřeva, což je hodnota v dostupné literatuře dosud neuváděná!

Pronikání srážkové vody střešním pláštěm, žlaby, svody, nejvíce poškozeno nejvyšší podlaží
Vzlínající vlhkost a odstřikující voda, dřevěné zárubně a podlahy v přízemí
Porušená vodovodní instalace a kanalizační svody, poškozena stropy objektu
Nevhodné užívání objektu, při úklidu nadměrné množství vody, zatékání z koupelen
Kondenzovaná voda, poškozeny stropy nad půdou
Voda zabudovaná při rekonstrukcích, mokré stavební procesy

Tab. č. 1 Optimální teplotní a vlhkostní podmínky a pH pro růst některých dřevokazných hub (Reinprecht 1994)
Druh houby	Životní podmínky ve dřevě
Druh houby	vlhkost ^a) [%]	Teplota ^b) [°C]	pH
dřevomorka domácí	30–40 (18–20)	18–22 (3–26)	5–7
koniofora sklepní	46–90	23 (3–35)	5,7–6,3
pórnatka Vaillantova	35–50	27 (3–37)	7
trámovka plotní	50–60	35 (5–44)	3,8–6
houževnatec šupinatý	30	27 (8–37)	6
outkovka pestrá	30	29 (5–38)	6
Pozn.: a) v závorce hodnoty minimální vlhkosti b) v závorce minimální a maximální teploty, při kterých dochází k růstu

Dalším biodeteriogenem dřeva je dřevokazný hmyz, zejména zástupci čeledě červotočovití (Anobiidae) a tesaříkovití (Cerambicidae). Obecně všichni brouci jsou přizpůsobení životu v suchém prostředí a živí se celulózou ze dřeva. Častěji napadají dřevo poškozené již houbami, které je pro ně snadněji stravitelné. Na počátku životního cyklu jsou vajíčka, ze kterých se líhnou larvy požírající dřevo. Délka života brouků je závislá od druhu a vhodnosti prostředí. Po ukončení larválního stadia se larvy zakuklí. Před kuklením se larva přiblíží k povrchu dřeva, kde zachová jen tenkou neprokousanou blanku. Zde si vytvoří místo pro kuklení oddělením chodbičky od ostatních částí zátkou z pilin. Vylíhlý brouk potom vykusuje výletový otvor v tenké blance dřeva. Tesaříci se rozvíjejí při vlhkosti dřeva 9 až 65 % a při teplotě 12 až 38 °C. Červotočům vyhovuje vyšší vlhkost a pouze občasné či téměř žádné vytápění. Optimální teplota pro všechny červotoče se pohybuje mezi 20 až 27 °C, ale pro zakuklení je nutný pokles.

2. Znehodnocení typických dřevěných konstrukcí biotickými škůdci

2.1. Pozednice

K poškození dochází především ze spodní, dotykové plochy se zdivem. V případech, kdy jsou pozednice částečně přizděné nebo zasypané stavební sutí a prachem, dochází k poškození i z boční (obvykle zadní) plochy. K poškození pozednic dochází nejčastěji v místech jejich uložení ve štítových zdech nebo v místech, kde prostupují zdivem komínů, příček, a tak apod.

2.2. Krokve

K biotickému poškození dochází v místech, kde přicházejí do přímého styku se zdivem (stavební sutí) nebo v místech, kde na ně proniká srážková voda. Nejčastěji jsou poškozeny v okolí osedlání na pozednici, kde dochází ke kontaktu se zdivem (sutí nebo bioticky poškozeným dřevem pozednice. K poškození horní plochy krokví dochází tam, kde na prvky proniká srážková voda (porušenou krytinou, kolem kotvících prvků, v okolí střešních prostupů apod.).

2.3. Vazní trámy

K biotickému poškození dochází zpravidla v záhlaví (čelech) nebo v místech jejich uložení (části trámu uložené ve zdivu až po jeho hranu). Ke zvýšení vlhkosti dřeva dochází většinou kondenzací vodních par a následným průnikem zkondenzované vody do dřeva. Poškození se následně šíří přes uložení do volné délky trámů, kde se postup destrukce vlivem lepšího odvětrávání vlhkosti ze dřeva výrazně zpomaluje.

2.4. Střední a vrcholové vaznice

K jejich poškození dochází především u sedlových střech v místech jejich uložení ve štítových zdech, obecně pak v místech jejich kontaktů se zdivem (u komínů, při prostupech příčkami apod.) nebo v místech, kde na ně proniká srážková voda (porušená krytina, střešní prostupy, poškozené klempířské prvky). Napadení se šíří z místa vzniku (čelo, horní hrana, boční nebo horní plocha) směrem do hloubky prvku a současně prvkem do stran.

2.5. Hambalky, rozpěry, vzpěry, kleštiny

K jejich poškození dochází zpravidla v místech jejich prostupu zdivem (příčkami) nebo v místech jejich uložení ve zdivu (u komínů, příček, světlíků apod.), případně z ploch prvků, které jsou se zdivem v kontaktu. Vznik a směry šíření poškození v prvcích jsou obdobné jako u vaznic (resp. sloupků).

2.6. Stropní konstrukce, stropní a rákosníkové trámy

K biotickému poškození dochází nejčastěji ve zhlaví (čelech) nebo v místech jejich uložení (části trámu uložené ve zdivu až po jeho hranu). Destrukce, způsobená dřevokaznými houbami, počíná z míst s nejvyšší vlhkostí, obvykle ze zhlaví trámů (vrchní a spodní hrany). K zvýšení vlhkosti dřeva dochází většinou kondenzací vodních par a následným průnikem zkondenzované vody do dřeva nebo zatékáním vody v případě poruchy vodovodních nebo kanalizačních instalací. Viz také tab. č. 2.

Tab. č. 2 Riziková místa ve stavebních objektech
Rizikové místo	Nejčastější biotičtí činitelé
Krov v místě uložení konstrukce na zdivo	dřevomorka, koniofora, pornatka, trámovka, červotoči, nosatcovití, tesařící
Úžlabní vaznice, krokve u štítů, přiléhající části pozednic	trámovka, dřevomorka, koniofora, outkovka, dřevokazný hmyz
Krokve, střešní latě a bednění	kornatec, outkovka, rámovka
Zazděná zhlaví vazných trámů	dřevomorka, trámovka, pornatka, dřevokazný hmyz
Stropy	dřevomorka, pornatka, trámovka, dřevokazný hmyz
Přízemí a suterény	koniofora, outkovka, čechratka, komnatka

3. Model znehodnocení obytného podkroví biotickými škůdci

Nově vznikající obytná podkroví, především na starší bytové zástavbě, nebývají z hlediska biotického napadení považována za zvlášť riziková místa. Předpokládá se, že při dobře provedené tepelné izolaci, ať již mezi, či nad krokvemi nemůže dojít k výskytu mikromycet či dřevokazných hub a dřevokazného hmyzu. Poznatky z poslední doby a realizované výpočtové modely však naznačují, že i zde se můžeme, za zcela specifických podmínek, setkat s celou škálou nejrůznějších organizmů.

Pro stanovení rizika při zabudování dřevěných prvků ve skladbách střech nad vytápěnými prostory, byly pro srovnání zvoleny dvě modelové lehké stavby střechy s nosným dřevěným prvkem (Zdeněk 2005). V prvé skladbě byla zvolena tepelná izolace mezi krokvemi s pojistnou hydroizolací a parotěsnou vrstvou z folie lehkého typu. Ve druhém případě byla tepelná izolace nad krokvemi a s parotěsnou vrstvou a pojistnou hydroizolací z asfaltových pásů. Jako varianta byl modelován netěsný spoj ve vzduchotěsné a parotěsné vrstvě. Průměrná venkovní teplota vzduchu byla ve výpočtu uvažována 20 °C, relativní vlhkost vzduchu 84,9 %. V interiéru byla uvažována teplota vzduchu obytné místnosti cca 21 °C a relativní vlhkost vzduchu 50 %. Výsledky převodu hodnot vypočtených relativních vlhkostí a teplot vzduchu v modelových konstrukcích střešních skladeb na hmotnostní vlhkost dřeva jsou uvedeny v tab. č. 3.

Tab. č. 3 Maximální relativní vlhkost, teplota a odpovídající hmotnostní vlhkost dřeva ve vypočtených variantách skladeb tepelné izolace
Varianta	RV [%]	Vlhkost [% hmot]	Teplota [°C]
1) Skladba s tepelnou izolací mezi a pod krokvemi, ideální stav	70–77	14–17	−2,2 až 0
2) Skladba s tepelnou izolací mezi a pod krokvemi, průběžná spára	91–99	24–31	8,8 až 11
3) Skladba s tepelnou izolací nad krokvemi	55–62	10,5–11,5	17,7 až 20

Z porovnání tab. č.1 a 2 a hodnot uvedených pro výskyt dřevokazného hmyzu okamžitě vyplývá, že RV ve variantě 3 neumožňuje ani dlouhodobě růst dřevokazných hub a je silně nepříznivá i pro výskyt dřevokazného hmyzu. Protože se vypočtená hmotnostní vlhkost pohybuje nad hranicí 9 %, varianta připouští výskyt tesaříka krovového, ovšem spíše přežívání zavlečených larev než masivní výskyt dospělců. To také souhlasí s výsledky nahodilých průzkumů provedených v tomto směru.

Pozoruhodná je v tomto směru i varianta 1. Hraniční relativní vlhkost zde dosahuje 77 % a nachází se velmi blízko RV 78 % hmot. udávanou v nejnovější literatuře jako hraniční pro růst plísní (Nielsen et al 2003). Velmi nízká teplota pohybující se okolo 0 °C není pro růst plísní nepřekročitelnou překážkou. Je však zcela nevhodná pro růst dřevokazných hub a hmyzu. Z literatury i z praktických nálezů jsou známy psychrofilní formy plísní, které rostou (i když pomalu) i při záporných teplotách blízkých nule (Fassatiová 1979). Jsou to především zástupci rodů Cladosporium a Alternaria, kteří ale vyžadují daleko vyšší hladinu vlhkosti dřeva, než při které rostou rody Aspergillus, Eurotium a Penicillium. Růst plísní v této variantě proto zatím nehrozí, i když adaptace vlhkomilného rodu Stachybotrys na nižší hmotnostní vlhkost dřeva, kterou uvádí Nielsen et al 2003, je do jisté míry překvapující zjištění.

Plodnice dřevomorky

Jako jednoznačně nejhorší vychází varianta 2. Hmotnostní vlhkost dřeva je dostačující pro růst prakticky všech dřevokazných hub, dřevokazný hmyz nevyjímaje. Nižší teploty znamenají pouze zpomalení růstu, nikoliv úplné zastavení (viz tab. č. 2). Pokud je dřevo bohatě nasyceno vodou (kondenzát) je možné očekávat následující „scénář“ nástupu biotických činitelů na dřevěné prvky.

Atak velmi vlhkého dřeva (např. při zatékání deště) zahajují specifické bakterie (Bacillus asterosporus, Mycobacterium, Actinomyces spp.). Tyto bakterie v první fázi růstu výrazně omezují růst dřevokazných hub zejména dřevomorky (Serpula lacrymans), trámovky (Gloeophyllum sepiarium), pornatky, (Fibroporia Vaillantii), koniofory (Coniophora puteana) čechratky (Paxillus panuoides) a některých dřevozbarvujících plísní. Mimo to rozkládají i některé biocidy určené pro ochranu dřeva (např. kvarterní amoniové sloučeniny).

Trichoderma sp.

Další skupinou, která nastupuje paralelně či za bakteriemi, jsou dřevozbarvující plísně, které jsou schopny proniknout do dřeva až do hloubky 10 mm. (Aspergillus fumigatus, Fusarium solani). Teprve jako třetí osidlují dřevo saprofytické houby, které vyžadují nejen odumřelé dřevo, ale především do něj vstupují sekundárně a dostávají se do styku s odumřelými nebo parazitickými druhy hub nebo skupinou plísní, které ze dřeva postupně vytlačují nebo jim konkurují.

Lze tedy říci, že při této variantě u staršího objektu s původním krovem a s nefunkční biocidní ochranou (což je v praxi častý případ) je možné dříve nebo později očekávat vznik biotického napadení velkého rozsahu. Protože dřevo vyrovnává výkyvy vlhkosti velmi rychle, proběhne „nastavení“ příznivé hmotnostní vlhkosti dřeva pro růst v závislosti na výši RV a tloušťce dřeva v průběhu několika hodin až dnů. Další atak biotickými vlivy se rozvíjí v závislosti na primárním osídlení dřeva ještě před realizací půdní vestavby. Jestliže se na dřevu původního krovu nachází trámovka nebo čechratka (tyto houby a zvláště trámovka jsou po dlouhou dobu na dřevu obtížně viditelné), potom lze v průběhu času očekávat nástup dřevomorky, případně i v kombinaci s outkovkou (Trametes serialis), nebo konioforou (Coniophora puteana). Pokud se na starším krovu nenachází žádný biotický činitel, potom lze v průběhu času očekávat vývoj biotických činitelů, který začíná v závislosti na přítomnosti kondenzátu sukcesí za spoluúčasti bakterií a plísní (viz nahoře) nebo přímo nástupem dřevokazných hub.

4. Rekonstrukce a ochrana dřeva chemickými prostředky proti houbám

Kvalita rekonstrukčních sanačních prací na objektech ze dřeva závisí od způsobu provedení a od metodické návaznosti jednotlivých prací. Rekonstrukční práce se uskutečňují podle následujících kroků a musí být zaměřeny zejména na:

odstranění zdrojů vlhkosti, izolaci a opravy střech a izolaci konstrukčních dřevěných prvků od zdiva.
zpevnění poškozených, dřevěných konstrukcí pomocí kovových či dřevěných přípravků s mechanickým účinkem či pomocí konzervačních prostředků.
sterilizaci dřeva ať už zářením, ohřevem, nebo toxickými plyny, nebo kapalinami s vysokou tenzí par.

4.1. Dlouhodobou ochranu lze proto zabezpečit pouze chemickými prostředky při dodržení následujících zásad:

Napadené dřevo je nutno odstranit minimálně 1–2 metry od zjevných míst napadení. Odvoz by měl být proveden v plastových obalech (nikdy neházet dřevo z oken stavby), aby se předešlo dalšímu zamoření stavby. Dřevo se nepálí, ale zahrnuje zemí nejlépe na skládce.
Zdivo v místech napadení je třeba odspárovat, napenetrovat biocidy. Prorůstají-li provazce houby do zdiva, je nutné příslušné partie přezdít na fungicidní maltu. Někdy je vhodná i injektáž zdiva fungicidy pomocí vrtů tak, aby přípravek prosákl do celého objemu zdiva.
Konce trámů, zhlaví se nezazdívají, ponechává se dilatační mezera cca 30 mm, zhlaví se osazuje na vodotěsnou izolaci.
Napadené dřevěné prvky, které je nutné zachovat a které jsou ještě staticky únosné, se musí důkladně impregnovat jak fungicidy, tak insekticidy.
Do násypů se doporučuje nepoužívat škváru. Výhodné jsou hydrofobizované expandované hmoty. (perlit).
Nové, dřevěné prvky, i když řádně impregnované biocidy, se nesmí dotýkat vlhkého zdiva. Je vhodné použít odvětranou vzduchovou mezeru.
Jestliže provazce hub (zejména dřevomorky) procházejí pod kamennými dlažbami, je nutné tyto rozebrat a použít biocidy i v těchto prostorech. Kameny omýt, povrchově impregnovat a teprve potom znovu osadit. Při náhradě dřevěných podlah betonovou konstrukcí je nutné se postarat o odvětrání dřevěných trámů.
Při likvidaci dřeva napadeného dřevomorkou, je nutné se řídit následujícím postupem. Místa zjevně napadená dřevomorkou vyměnit. Napadené dřevo odstranit až do vzdálenosti 1 m od zjevných příznaků napadení (kostkovitý rozpad). Napadené dřevo přepravit nejlépe v PE obalech, na skládce zahrnout, nepálit. Pokud bylo napadené dřevo v kontaktu se zdivem, potom v místech, kde bylo konstatováno napadení, odstranit omítku, do hloubky vyčistit spáry a zdivo ošetřit fungicidy. Pokud šlo o zhlaví stropních trámů, potom se doporučuje po aplikaci biocidů zhlaví nezazdívat, uložit na izolaci proti vlhkosti a ponechat ve zdivu vzduchovou dutinu.
Infikované dřevěné prvky je nutné z objektu buď odstranit a nahradit zdravými (spolu s chemickým ošetřením), nebo podrobit sterilizačnímu ošetření.

4.2. Aby byla biocidní ochrana účinná, je před realizací nutné:

Vyčistit povrch střešní konstrukce od rozvlákněného dřeva, prachu a dalších nečistot. To se týká především zhlaví, krokví, pozednic apod.
Neutralizovat povrch dřeva, pokud je dřevo kyselé, nátěrem nebo postřikem 10% vodným roztokem boraxu (Na₂B₄ ∙ 10 H₂O) nebo 10 % vodným roztokem sody (Na₂CO₃ ∙ 10 H₂O).
K ochraně dřeva použít některý z přípravků uvedených např. v tab. č. 4.

Tab. č. 4. Některé přípravky k preventivní povrchové ochraně dřeva proti biotickým škůdcům
Název přípravku	Doporučená koncentrace ^a)	Minimální dávka přípravku [g/m²]	Způsob aplikace ^b)	Výrobce, dodavatel
Pragogor	10–12	25–30	nátěr, postřik 2×	Pragochema s.p.
Pragokor, Boronit Q	10–15	20–25	nátěr, postřik 2×, ochrana máčením	Pragochema s.p.
Bochemit QB	10–20	20–50	nátěr, postřik 2×	Bochemie s r.o.
Bochemit Basic	10–20	30	nátěr, postřik 2×	Bochemie s r.o.
Katrit BAQ	5–10	30	nátěr, postřik 2×	Katres s r.o.
Katrit Beta	10–20	30	ochrana máčením	Katres s r.o.
Lignofix E Profi	5–10	20	nátěr, postřik 2×	Qualichem Mělník
Lignofix Super	10–20	90	nátěr, postřik 2×	Qualichem Mělník
Konzeol B pasta	10	25	nátěr, postřik 2×	Konzea s.r.o.
Pozn.: a) Doporučená koncentrace vodného roztoku [%] b) minimální nátěr 2×, doporučuje se 3× i více.

Je nutné dodržet minimální dávky uvedené v tabulce č. 4. Dále se doporučuje alespoň 1× ročně provádět kontrolu těsnosti a celistvosti střešního pláště, nejlépe v deštivém období, a v případě závad ihned provést opravy, protože vlhkost dřevěných konstrukcí nesmí ani krátkodobě převýšit 20 % hmot., kritickou hodnotu pro napadení dřeva dřevokaznými houbami.

Ochrana krovů postřikem biocidy se provádí u rozměrných a špatně přístupných konstrukcí, v těchto místech dochází nejčastěji k vědomým či nevědomým chybám. Jelikož řada přípravků je barevná (nejčastěji zelený nebo hnědý odstín) převládá názor, že krov nastříkaný do lehce zelené barvy je již dostatečně ošetřen proti napadení biotickými činiteli. Přímým důsledkem této nedostatečné ochrany je podrůstání a záhy i přerůstání takto provedené ochrany dřevokaznými houbami. Jako příklad podceňování minimálních příjmů biocidů na ochranu dřeva a ovšem také velká adaptabilita dřevokazných hub, je v současnosti zjištěná rezistence dřevomorky proti naftanátu mědnatému, citrátu mědnatému a dalším mědnatým solím (Green and Clausen 2005).

Účinnost preventivní či represivní ochrany proti škůdcům povrchovými metodami narušují výsušné trhliny, které se tvoří ponejvíce při použití vlhkého dřeva v místnostech vytápěných ústředním topením. Účinnost chemické ochrany také klesá u vodorozpustných přípravků použitých do prostředí, kde může docházet ke kondenzaci (přípravky na bázi kyseliny borité, tetraboritanu sodného a polyboritanů). Rovněž dřevo zcela nezbavené kůry je snadněji atakováno dřevokazným hmyzem. Povrchové narušení dřeva kůrovcem usnadňuje jeho další narušení až destrukci tesaříkem, či červotočem. Je známo, že organické biocidy samy pozvolna stárnou a to oxidací vzdušným kyslíkem, zvláště při vyšší teplotě. Interakcí s dalšími nevhodně volenými sloučeninami (nátěry), jsou některé fungicidy, např. kvarterní amoniové sloučeniny, při vysoké vlhkosti dřeva a za přítomnosti kondenzátu rozkládány bakteriemi.

Literatura

[1] Fassatiová O., (1979): Plísně a vláknité houby v technické mikrobiologii, SNTL Praha 1979.
[2] Green F., Clausen C.A., (2005): Cooper tolerance of brown-rot fungi: Oxalic acid production in southern pine treated with arsenic-free preservatives. International Biodeterioration & Biodegradation 56, 75–79.
[3] Nielsen K.F., Holm G., Uttrup L.P., Nielsen P.A., (2004): Mould growth on building materiáls under low water activites, Influence of humidity and temperature on fungl growth and secondary metabolism. International Biodeterioration & Biodegradation 54, 325–336.
[4] Reinprecht L., (1994): Ochrana dreva a kompozitov. Vydavatel TU vo Zvolene, Dřevařská fakulta 1994.
[5] Wasserbauer R., (2000): Biologické znehodnocení staveb, Nakladatelství ARCH, 2000.
[6] Zdeněk L., (2005): Rizika zabudování dřevěných prvků ve skladbách střech nad vytápěnými prostory. Sborník přednášek Kongres Kutnar, Poruchy staveb 2005, 47–54.

English Synopsis

Biological processes in timber in facade and internal structures of buildings

The article deals with the conditions for the growth of wood-destroying organisms in a closed timber building construction. Describes the typical failure modes of each type of timber structures, presents the model of decaying organisms attack and describes how to protect against them.