Jak se staví z Ytongu? Navštívili jsme vybrané stavby

Jan Werich „Až Ti bude úzko, otoč se čelem ke slunci. Všechny stíny budeš mít za zády.“

Press trip Xella – Ytong konaný 17. května 2018 byl opět skvělý. Jako vždy dotažený do posledního detailu a hlavně vyvážený a v proporcích. Toto obligátní setkání není o honu od stavby ke stavbě, o suchopárném školení stran novinek, jejich nalévání do účastníků pod tlakem. Ti, co tato setkání znají (a známých tváří zde byl opět dostatek), tuší, o co půjde. Vzhledem k tomu, že na poli stavebních konstrukcí a prvků zde bylo řečeno skoro vše, je dobré zvolnit a pracovat se stávající výbavou. K čemu tisíce novinek, když všechno to základní (a není toho málo) je třeba dostat stavebnímu světu do povědomí, pracovat tam s tím a hlavně se tam udržet. Proto přichází na řadu stránka takového emotivního ohlédnutí, zastavení nad tím, co je dobré a dává smysl. To vše v úzké spolupráci s klienty, kteří jsou nejlepším vysvědčením pro Xellu – Ytong, jejich práci a možnosti stávajícího portfolia. Říká se, že samochvála smrdí. Pokud vás pochválí někdo další, potom tahle informace dostává výrazně jinou vypovídací hodnotu. Tohle není stagnace, to je pouze jiný způsob pohybu vpřed. Vše je takové, jaké si to uděláte. Je dobře, že v záplavě informací se někdo rozhodne pro trochu jiný pohled na věc a práci s informacemi. No, a jako bonus nás čeká vila pana Wericha na Kampě. Že chcete taky? To si ale musíte zasloužit. Tak hurá na vlak, směr Praha. Vše se odehrává obligátně pod zkušeným vedením zástupců společnosti Xella CZ, s.r.o., kteří jsou českým zastoupením nadnárodního koncernu Xella International.

První zastavení nás povede do Hloubětína na stavbu obytného komplexu s názvem SUOMI. Celý komplex je velmi inovativním řešením zastavění vcelku nezajímavého prostředí poblíž říčky Rokytky, mezi ulicemi Kolbenova, Kbelská a Poděbradská s veškerou občanskou vybaveností. Proč SUOMI. Developerská společnost z Finska YIT realizuje již několikátý projekt moderního a úsporného bydlení, kde si zájemci svůj domov mohou vybírat jak rozumem, tak srdcem. Usiluje o to, aby se lidé v bytech od YIT cítili skutečně doma – zabývá se tedy i lokalitou, její infrastrukturou a vším, co naše bydlení dělá příjemné. U svých projektů se zároveň snaží, aby technologicky i materiálově plnily veškeré požadavky dnešní doby. Inspirace z obdobných rozsáhlých rezidenčních areálů, které YIT staví v mateřském Finsku (Konepaja, Merenkulkijanranta, Tripla). Jednotlivé etapy Suomi Hloubětín jsou pojmenované po finských městech

(Espoo, Oulu, Turku, Lahti…) a nově vzniklé ulice ponesou jména významných finských osobností z oblasti kultury, architektury a vědy (Waltariho, Saarinenova, nám. A. Alta, park Janssonové…).

Po stránce stavebního materiálu si už dlouhodobě společnost YIT rozumí s dalším „rodákem“ ze severní Evropy – materiálem Ytong, který téměř před sto lety vznikl ve Švédsku. Již v roce 2013 z něj YIT postavila zcela první certifikovaný pasivní bytový dům v projektu Hyacint Modřany v Praze.

Proto bylo pro zateplení garáží a suterénních místností použito vnitřní zateplení Multipor od téhož výrobce. Investor jej rovněž použil na základě předchozích dobrých zkušeností s výstavbou i výslednými užitnými vlastnostmi. Tyto minerální desky mají obdobné složení jako Ytong a jsou velmi lehké - 115 kg/m³ a patří mezi nehořlavé materiály třídy A1. Provádění zateplení není náročné na profesní zdatnost – opět stačí běžné zkušenosti ze stavby. Nevyžaduje žádný speciální postup – celoplošně se přilepí a zakotví šroubovací kotvou s ocelovým trnem. Díky tomu, že výrobce jej zpracovává v několika zemích, je také velmi rychle dostupný a nemá dlouhé objednací lhůty. Díky jasně bílé barvě také napomáhá prosvětlit nebytové tmavé prostory. Ze systému pórobetonových tvárnic jsou zde použity příčkovky a vnitřní nosné zdivo řady Klasik, která označuje nejpoužívanější produkty. Developerská společnost měla tento materiál již mnohokrát ověřený v praxi a úzce spolupracuje také s technickými poradci výrobce. Na tvárnicích značky Ytong ve YIT oceňují, že technologie výroby má za sebou 90letou historii a zkušenosti z celého světa. Po stránce samotné výstavby pak snadnou manipulaci a zpracování – při takto rozsáhlém projektu je pro stavební firmu důležité, že ji zvládne v podstatě každý pracovník.

Architektonické řešení většiny domů pochází z dílny studia Loxia Architects Ingenierie s.r.o. a je zde zřejmá inspirace minimalistickou a jednoduchou severskou architekturou. Koncepce stavby se opírá o čisté, přímé linie a tvary. Fasádám v kombinaci světlého a tmavého odstínu dominují polozapuštěné balkóny a ustoupená podlaží. Výjimkou jsou nejvyšší patra, kde naopak atiky přesahují a nachází se zde prostorné terasy se slunolamy clonícími přímému slunci. Odlišným způsobem přistoupili architekti k návrhu patia, jež je jedinečné svým organickým tvarem. Ten má při pohledu z oken přilehlých domů připomínat různorodost a členitost finské přírody s četnými jezery a lesy. Cílem je vytvořit takové prostředí, kde ke každému objektu bude náležet i vlastní kus krajiny, o který se mohou sami obyvatelé starat a dále jej rozvíjet podle svých představ. Stejně tak bude k rekreaci přebudovaná stávající cyklostezka a stezky pro pěší okolo řeky Rokytky, která sezná taky značných změn oproti současnosti. Toto komplexní pojetí vytvoří velmi zajímavý komplex, který je u nás zatím vzácností. Nicméně vzácnost může být zároveň startérem a pilotním projektem pro řešení spousty dalších míst u nás. Spatřujete v tom smysl? Já ho v tom rozhodně vidím, proto vám to zde píšu. Z Hloubětína naše cesta vedla do centra Prahy. Werichova vila je v současnosti přístupná veřejnosti, ve spodní části je kavárna, je možné projít na zahradu k náhonu za domem i domluvit si prohlídku celého domu. Naše skupinka se vyšplhala do nádherného podkroví, které skýtá zázemí pro malá divadelní představení, setkání, vernisáže, promítání, včetně posezení s rautem. To poslední právě čekalo na nás. Jak jsem zmínil, nešlo tady o výbuch novinek a jejich naskladnění do našich pamětí a databází. Šlo o drobné ohlédnutí za Soutěží YQ stavba 2017 a její význam pro média a veřejnost. Do soutěže se přihlásilo 72 českých a 63 slovenských projektů domů, dokončených v posledních pěti letech. Tento počet představuje již poměrně reprezentativní vzorek požadavků českých a slovenských stavebníků – jaké mají nároky na rozpočet, materiál a estetická kritéria.

Jako rezidenční stavby byly vybrány tři krásné realizace, které mluví samy za sebe. Prezentována zde byla zdařilá realizace rodinného domu pod heslem: „Stavění jako rodinná záležitost“. Rodinný dům v Bratislavském kraji (Hurbanovo) je zvláštní hned v několika ohledech – celý se realizuje ze systému Ytong, včetně vnitřních a vnějších povrchových úprav. Jeho výstavba je skutečně rodinnou záležitostí – projekt podpořil bratr budoucí majitelky, jeden z vítězné dvojice vodních slalomářů z Ria de Janeiro 2016 Ladislav Škantár, který se rozhodl spojit své jméno se značkou prémiového stavebního materiálu a oslovil výrobce stavebního materiálu ohledně spolupráce. Stavbyvedoucím domu je pak švagr majitelů, který na základě svých zkušeností materiál vybral a doporučil jednovrstvé řešení. Výsledek vidíte na fotografiích. Je dobré spojit osobnost a konkrétní projekt do smysluplného celku, který vyzařuje emoce a je zapamatovatelný. Mluvený spot je už pouze logickým vyústěním. Bližší informace se dočtete v příloze.

Totéž platí o realizaci rodinných domů v Neplachovicích a Ružomberoku.

Všechny prezentace byly v rozumném rozsahu, nikdo neumřel ani neusnul, což je skvělá zpráva. Následný raut měl patinu Werichova rukopisu, totiž veškeré jídlo zde podávané bylo podle Werichova „jídelníčku“. Pokud si stejná jídla mistr nedával k nedělnímu obědu, určitě je měl rád a ocenil by jejich chuť. Káva, skvělé víno i nealko, slané sladké, vše zde bylo k dispozici. To se to potom setkává a diskutuje.

Posléze nás průvodce pozval na komentovanou prohlídku vily pana Wericha. Z oken bylo vidět starobylé domy na Kampě, část Karlova mostu, park i náhon. Tady se rodily všechny ty skvostné pohádky, knihy, posezení s Jiřím Trnkou a přáteli, zde se žilo, psalo, zpívalo, veselilo i smutnilo, tak jak šel čas.

V místnostech prvního patra bylo možné obdivovat kostýmy z filmů Byl jednou jeden král, Císařův pekař – pekařův císař. V dalších místnostech byl mobiliář, obrazy a vše podle fotografií, včetně doutníku na stole, jako by Jan Werich právě odběhnul na nákup. Dům byl ve skutečnosti po válce přidělen tandemu Werich a Voskovec. Jiří Voskovec však záhy emigroval a první patro dostal přiděleno básník Vladimír Holan. Jejich ambivalentní vztah s Werichem nebyl žádným tajemstvím.

Tato prohlídka byla neskutečně krásná, protože vše, co se týká Jana Wericha a jeho života, je esencí lidství. No, a té není nikdy dosti. Rád se dovídám cokoliv o Janu Werichovi, o Osvobozeném divadle, o lidech, se kterými se přátelil. Jeho názory a úvahy jsou hluboká moudra a mají obrovský filosofický základ. Dokonce mi ani nevadí, pokud slyším cokoliv spojeného s Werichem, i když už jsem to slyšel. Mám soukromý pocit, že Wericha není nikdy dost. Po drobné exkurzi do života neskutečné legendy, jsou slova trochu nadbytečná.

Snad jenom ještě špetka Werichovy člověčiny: „Čeština je krásná řeč. Ona má obrovskou plejádu slov pro obyčejný věci. Třeba kulaťoučké jablíčko. To neřeknete jinou řečí. Angličan musí říct “a litte round apple“, malé kulaté jablko…. Tomu přece chybí barva i vůně.“

Použité zdroje:

Fotografie – autor a Xella CZ, s.r.o.
Citáty - http://www.citaty.net
Texty s využitím jednotlivých prezentací
Prezentace Xella CZ, s.r.o. dostupné ZDE: