Modely, kdy jediným řešením je buď centrální čištění, nebo jímka na vyvážení (přičemž toalety jsou splachovací), jsou již dávno překonané i v Evropě, a to hned po několika liniích. Například Německo oficiálně ustoupilo od snahy odkanalizovat celou zemi centrálně už v devadesátých letech, kdy si vyhodnotilo, že by takové počínání bylo jak neekonomické, tak i neekologické a „neudržitelné“.
Stále častěji se v praxi setkáváme s lokalitami, které nejsou napojeny na veřejné sítě a je třeba je řešit individuálně. Zároveň přibývá i technických řešení umožňujících se s tímto úkolem vypořádat co nejefektivněji a s přihlédnutím k individuálním požadavkům. Rozsah řešení pak odpovídá potřebě – od malých úspor ve spotřebě až po totální náhradu pitné vody, od využití šedých vod na splachování až po jejich úplnou recyklaci.
Využití srážkových vod se v ČR prosadilo především po loňských problémech se suchem, a to i přes to, že nemáme obdobně účinné ekonomické mechanismy jako Němci, kteří z odvádění srážkových vod platí a za využití srážkových vod mají platby snížené. Ekonomický tlak tak u nás nebyl prvotním důvodem pro zvýšení zájmu.
Nové nařízení vlády NV 57/2016 Sb., které řeší vypouštění do vod podzemních, zpřísňuje požadavky na odtokové parametry – zejména co se týče forem dusíku. Z hlediska technologického to znamená navýšení objemů čistíren odpadních vod, změny v procesech, a tím pádem i novou certifikaci nebo hledání vhodného výrobku na trhu, dostupného okamžitě.
Článek představuje možnosti hospodaření s odpadními vodami pomocí nekonvenčních přístupů k sanitaci. Těch je využito k minimalizaci nákladů na zacházení s odpadními vodami, a to snižováním jejich produkce, využitím výhod rozdělení a řešení vod u zdroje a dalším použitím upravených vod jako užitkové vody na splachování, závlahu a jiné účely.
Přednáška ve videu uvnitř článku prezentuje výsledky výzkumných projektů umožňujících recyklaci vody a tepla přímo v budovách. Projekty tak naplňují představy tvůrců strategie „měst budoucnosti“. Udržitelná řešení těchto problémů je třeba řešit v návaznosti na zvýšení cen energie, intenzity produkce oxidů uhlíku, a snížení emisí plynů z městských aktivit.
Ví se, že tuk v kanalizaci působí problémy a je nutno jej z vody odstranit – otázkou je, na jakou úroveň. Nízká koncentrace, často požadovaná jako odtoková koncentrace, je klasickými lapáky tuků navrhovanými podle Evropské normy nedosažitelná, lapáky s flotací nebo lepší separací jsou zase pro majitele malých restaurací nebo barů příliš nákladné.
Z pohledu udržitelné sanitace by voda, živiny i energie v odpadní vodě obsažené měly být recyklovány. Pro tento přístup se často užívá akronym NEW. Za tímto účelem se často voda dělí podle typu znečištění tak, aby pak její využití bylo co nejekonomičtější, a z důvodu lepší komunikace se jednotlivým typům vod přiřazují barvy – color of water.
V současnosti je připravována norma ČSN 75 6780 zabývající se komplexně touto problematikou. V této normě jsou popsány požadavky na předčištění, skladování a zacházení s těmito vodami. Norma vychází z anglické normy BS 8525-1 [1] a je doplněna v duchu moderního přístupu k vodám i o část využití energie z šedé vody.
Základním principem čištění vegetační kořenovou čistírnou je průtok odpadní vody substrátem, který je osázen mokřadní vegetací. Kořenová čistírna je vhodná zejména při přerušovaném provozu zdroje odpadních vod (rekreační objekty, chalupy, letní tábory), při kolísaní koncentrace a množství odpadních vod a při přítoku zředěných odpadních vod, např. z jednotné kanalizace.
