Velká část Green dealu bude tiše zapomenuta

Energetická politika současné české vlády je úspěšná

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček ve svém úvodním vystoupení popsal posun od hlavního cíle vládní energetické politiky. Dosud tím cílem bylo plnění evropských regulačních opatření obsažených v balíčku Fit for 55. Tedy snížení evropských emisí CO₂ o 55 % do roku 2030 oproti roku 1990. Současným hlavním cílem vlády je zajištění energetické bezpečnosti v dodávkách energií. Tento cíl se postupně daří naplňovat. V oblasti elektroenergetiky jako cíl zmínil i dosažení kapacity výroby na úrovni 100% spotřeby, tedy soběstačnost ČR. Jako příklad jednoho z dalších cílů, o které vláda usiluje při vyjednávání s EK, uvedl uznání vodíku vyrobeného využitím jaderné elektřiny stejně bezemisního jako při výrobě vodíku z OZE. Zvláštní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška vyslovil uznání společnosti MERO za splnění vládního úkolu na zvýšení kapacity ropovodu TAL (The TransALpine Pipenline) z italského Terstu. Úkol byl i přes mnoho překážek splněn v rekordním čase. Smlouva byla podepsána v květnu 2023 a najetí ropovodu s kapacitou zvýšenou o 4,5 mil. tun ropy se podařilo v prosinci 2024. Jako glosu z tohoto projektu Bartuška uvedl, „…když je potřeba, peníze se vždy najdou.“

Co můžeme čekat v energetické politice Evropské unie?

Tuto otázku si ve své prezentaci položil Jakub Černohorský, attaché pro energetiku Stálého zastoupení ČR při EU. A odpověděl si na ni velmi lapidárně: NEVÍME. Tedy slovem, který shrnuje současnou situaci v Evropské komisi. Poněkud podrobněji ji pak popsal v několika bodech:

• Komisaři hledají svá místa
• Rozdělení agend je nové a agendy se překrývají
• Práci rozděluje předsedkyně a její kabinet
• Energetika má opět nový směr a vnímání
• Vliv komisaře pro energetiku a bydlení Jørgensena zatím nejasný

Jak nyní funguje kabinet předsedkyně a generální ředitelství pro energetiku?

• Jasná agenda neexistuje
• Příprava návrhů do šuplíku
• Citlivé texty řeší výhradně vedoucí
• Kabinety nemají jasné kompetence
• Jeden kabinet vládne všem

Souhrnně lze současnou situaci v EK popsat také tak, že se Grean deal neruší, ale novými mantrami pro evropskou energetiku jsou:

• Flexibilita
• Konkurenceschopnost
• Bezpečnost dodávek

Jak dál v energetické transformaci…?

To byla otázka, která se stala i mottem letošního energetického kongresu. V diskusi po skončení 1. bloku přednášek na ni odpovídali všichni tři přednášející. Václav Bartuška uvedl, že nástup prezidenta Trumpa představuje zásadní zlom pro další směřování světové energetiky. Pro USA pod jeho vedením se stala hlavním nepřítelem Kanada a hned za ní Evropská unie. Je zřejmé, že Rusové požadují v rámci smlouvy o ukončení války na Ukrajině i ukončení ekonomických sankcí na Ruskou federaci. Podle Bartušky se USA k tomuto kroku chystají a zatím neoficiálními cestami se dotazují, jak by zareagovala EU. Jak by se pak ale změnil světový trh s plynem, pokud by došlo ke společnému postupu USA s Ruskou federací v dodávkách plynu do Evropy potrubní infrastrukturou? Obnovení dodávek ruského plynu s ohledem na potíže německé ekonomiky, prohloubené mimo jiné drahými a nejistými dodávkami plynu v posledních třech letech, připustili i někteří politici v Německu. A tady se nutně vkrádá další nevyslovená otázka. Nedostala by německá vize budoucího energetického mixu OZE+PLYN (bez JE) nový smysl? To všechno jsou zásadní neznámé pro odpověď na položenou otázku: Jak dál v energetické transformaci…?

Jak dekarbonizovat energetiku a zajistit výkonovou soběstačnost?

V tomto bloku prezentoval vrchní ředitel Sekce energetiky a jaderných zdrojů René Neděla přehled úspěšných kroků, které byly pro dekarbonizaci české energetiky v posledním období schváleny.

Balíček Lex Plyn zatím prošel 2. čtením v poslanecké sněmovně. Čeká ho 3. čtení, legislativní proces v senátu a podpis prezidenta. Tento balíček je dalším návrhem změn energetického zákona č. 458/2000 Sb. Obsahuje jak opatření na urychlení výstavby plynových zdrojů, tak i opatření na zajištění provozu stávajících uhelných zdrojů. Dá se očekávat, že rychlé schválení zákona bude patřit mezi vládní priority a bude podpořeno i stranami současné opozice.

Jiří Novák ze společnosti GENTEC CHP představil možnost rychlé náhrady až 50 % současného instalovaného výkonu v uhelných zdrojích. Výhodami jsou pak kromě nižších emisí i výrazně větší flexibilita výkonu a velmi krátká doba výstavby. Sdružováním (agregací) poměrně výkonově malých zdrojů lze pak dosáhnout významných ekonomických zisků pro provozovatele.

Předseda Komory obnovitelných zdrojů Štěpán Chalupa ve své prezentaci shrnul dosavadní legislativní kroky na zrychlení povolovacího procesu další výstavby obnovitelných zdrojů energie, které se podařilo prosadit. Vyzdvihl významný potenciál výstavby větrných parků na lesních pozemcích. Osobně mě ale trochu leká představa lesa, nad kterým se bude tyčit další les vrtulí. Stejně tak mě v přednášce Štěpána Chalupy docela překvapilo jeho prohlášení, „… musíme zabránit tomu, aby vytápění plynem bylo výhodnější než vytápění tepelným čerpadlem…“. To je v přímém rozporu s analýzou zpracovanou EGÚ Brno a nedávno představenou na tiskové konferenci. I po zavedení 2. etapy emisních povolenek (EU ETS II) bude v roce 2035 vytápění plynem stále výhodnější než vytápění tepelným čerpadlem. Náklady pro 3 různé ceny emisní povolenky vzájemně porovnává tabulka zpracovaná společností EGÚ Brno.

Když jsem se nad těmito fakty trochu zamyslel, tak mě napadla taková kacířská myšlenka. Jestlipak ten pan Chalupa není na prodeji tepelných čerpadel nějak finančně zainteresován? Ale hned jsem ji zavrhl. To určitě není možné. On jistě nástroje na zvýhodňování tepelných čerpadel v dotačních programech prosazuje výhradně z přesvědčení.

Kdy skončí výroba elektřiny v uhelných elektrárnách a teplárnách?

To byla závěrečná otázka v diskusi tematického bloku o dekarbonizaci energetiky. Reálný termín ukončení využívání uhlí v elektrárnách a teplárnách popsal René Neděla. Prioritou je podle něj zajistit provoz uhelných tepláren až do doby jejich rekonstrukce na spalování plynu. Nejprve tedy zemního, později snad(?) vodíku. A termín ukončení rekonstrukce uhelných tepláren je rok 2030. Do té doby je nutné, aby tyto uhelné teplárny zásobující teplem tisíce bytů byly v provozu. Teplárenské uhelné kotle jsou konstruované na výhřevné, tzv. „teplé“ uhlí. Toto „teplé“ uhlí je ale v současných povrchových dolech situováno až jako spodní vrstva po skrývkou a pod tzv. „studeným“ – méně výhřevným uhlím. „Studené“ uhlí je proto nutné spolu se skrývkou zeminy odtěžit. A protože je možné „studené“ uhlí spalovat v elektrárenských kotlích, které jsou na něj konstruované, bude nutné elektrárenské uhelné bloky provozovat minimálně do roku 2030, ale spíše déle. S tímto datem souhlasili všichni účastníci diskusního bloku. Někteří ale předpovídali jejich provoz i po roce 2030 za předpokladu státní podpory provozovatelům. Předseda dozorčí rady Sokolovské uhelné a právního nástupce SUAS GROUP ale upozornil na řízený útlum těžby v jejich dole a výroby elektřiny v plynárně Vřesová. Ten započal v roce 2018 a skončí nejpozději v roce 2030.

Bude ale Green deal opravdu zapomenut?

Odpověď na tuto klíčovou otázku je opravdu těžká. Po zhlédnutí všech příspěvků tohoto zajímavého kongresu jsem se pokusil si na ni odpovědět. Především je nutné definovat, co ten Green deal nebo zelená dohoda vlastně obsahuje. Prvotním důvodem vzniku zelené dohody pro Evropu bylo zabránit dalšímu globálnímu oteplování planety. Později se jako další cíle zelené dohody přidaly úspory energií a snižování závislosti na dovozu energií. Globální oteplování bylo deklarováno jako příčina povodní, vysušování krajiny, a dalších následných jevů, jako jsou požáry, kůrovcové kalamity apod.

To, že se globální teplota naší planety postupně zvyšuje, potvrzují výsledky měření. O tom, co je ale tou hlavní příčinou globální změny klimatu, se začíná vést diskuse ve vědeckých kruzích i v laické veřejnosti. Je tou příčinou opravdu jen rostoucí koncentrace „skleníkových plynů“? Nebo je to složitější a rostoucí emise CO₂, metanu a dalších „skleníkových plynů“ globální teplotu ovlivňují jen marginálně a hlavní příčiny oteplování jsou jiné? Například rychle rostoucí plochy betonu, asfaltu, střech, a naopak rychle ubývající plochy lesů, mokřadů a dalších, celoročně zelených ploch.

Otázka platnosti teorie o příčině globálního oteplování planety má zcela mimořádný význam. Vznikla na základě matematických modelů vědců – klimatologů. Co by ale nastalo, pokud by se v budoucnu podařilo jiným vědcům teorii o zásadním vlivu emisí oxidů uhlíku na globální oteplování vyvrátit? Znamenalo by to i vyvrácení základní premisy, na základě které zelená dohoda vznikla? Pro Českou republiku by to pak znamenalo mimo jiné i trpké poznání. Poznání v tom, že politicky vynucená záměna primárního energetického zdroje – levného domácího uhlí za dovážený zemní plyn, respektive po roce 2035 za vodík, byla nejen drahá, ale z hlediska ochrany klimatu i zbytečná.

K tomu ale samozřejmě nemůže dojít. Zpochybnit příčinu vzniku Green dealu, do kterého už bylo investováno tolik politického i finančního kapitálu, není možné. Bude nám vysvětleno, že tato zelená dohoda vlastně přináší státům Evropské unie flexibilitu, konkurenceschopnost a bezpečnost dodávek energií. Ostatně to ve svém příspěvku odvážně předpověděl Jakub Černohorský, attaché pro energetiku u Stálého zastoupení ČR při EU.