Fosilních paliv máme dostatek, uhlí ještě neřeklo poslední slovo
Dnes platí, že spolehlivá a dostupná energie je základním kamenem moderní společnosti, to však platilo ve všech dobách, jen ty potřebné formy energie se s rozvojem civilizace měnily. Kdysi to byla potrava a dřevo, v současné době je dominantní především teplo a elektřina.
Stejně, jako existuje řada forem energie, existuje i řada jejích zdrojů. Po dřevu, tekoucí vodě a větru přišlo uhlí, pak zemní plyn, jaderné palivo a stále zde bylo Slunce, jako prvotní zdroj energie planety. Nacházení nových zdrojů energie a jejich využívání přineslo snazší a příjemnější způsob života a podnítilo intenzivní ekonomický rozvoj. Proto jde hospodářská vyspělost země vždy ruku v ruce s její energetickou spotřebou.
Technický pokrok však přinesl zásadní změny způsobu života. Zatímco v dávných dobách stačilo k vytápění obývaných prostor nanosit z lesa něco dřeva a pak se dívat do plamenů, dnes je běžným a vyžadovaným komfortem tekoucí teplá voda, centrální vytápění, elektrické osvětlení, široké používaní řady domácích spotřebičů, přístup k internetu a mnoho dalších civilizačních vymožeností. Ty všechny používají energii v té nejdražší a výrobně nejnáročnější formě, v elektřině. Její užívání je příjemné a snadné, a tak její spotřeba roste. A protože se žije příjemněji, roste světová populace. Energii primárních zdrojů je však zapotřebí na potřebnou formu transformovat, což se neobejde beze ztrát a produkce nežádoucích látek. A nakonec všechna vyprodukovaná energie skončí jako teplo a ohřívá okolí. Čím větší spotřeba energie, tím více tepla.
V současné době si veřejnost zamilovala takzvané obnovitelné zdroje energie, tedy takové, které se nikdy nevyčerpají (sluneční záření, vítr a tekoucí vodu), a z jejich využívání se stalo (zejména v Evropě) ústřední politické téma – „Zelená pro Evropu“. Jejich využívání sice nějakou „špinavou práci“ také vyžaduje, ale vlastní provoz zatěžuje prostředí výrazně méně než tradiční fosilní energetika, která se ovšem zásadním způsobem zasloužila o současnou úroveň civilizace. Na světové produkci elektřiny se podílejí obnovitelné zdroje necelými dvaceti osmi procenty: vodní elektrárny 16 %, větrné cca 6 %, sluneční 3,2 % a bioelektrárny spolu s geotermálními 2,6 % (2020). Totální ozelenění produkce elektřiny by tedy v globálním měřítku snížilo její produkci o více než šedesát procent se všemi ekonomickými důsledky. Tolik k zelené budoucnosti.
Energetickou budoucnost nelze postavit pouze na obnovitelných zdrojích. Tradiční fosilní zdroje se přirozeně postupně vyčerpávají, stále je jich však k dispozici pozoruhodné množství. Téma „vyčerpání zdrojů“ bylo vždy žhavým tématem ve veřejných debatách, neboť je dostatečně katastrofické. Koncem 18. století s ním začal Thomas Malthus a od té doby se v dobách obav z budoucnosti zákonitě objevuje. S katastrofickými scénáři tohoto druhu se nejlépe vypořádal Julius Simon, když připomněl, že největším bohatstvím lidstva je člověk, jeho vědomosti, zkušenosti a tvořivost. A totéž platí pro hledání cesty ze současného „zeleného šílenství“. Zásoby energetických surovin planety nejsou ani zdaleka vyčerpané. Zásoby ropy a zemního plynu vystačí ještě zhruba na 200 let, jaderná paliva o půlstoletí déle a uhlí bezmála na 3 000 let, přičemž není ani zdaleka objeveno vše, a zejména nemůžeme vědět, jaké zdroje energie budou za sto let využívány.
Právě nekompromisní odmítání uhlí jako zdroje energie je vzhledem k jeho obrovským zásobám a jejich geografickému rozložení značně neuvážené. Uhlí přece za nic nemůže a jeho environmentálně přijatelnější využívání vyžaduje značnou míru „vědomostí, zkušeností a tvořivosti“ – tedy výzkum a vývoj, a ten se teď díky široké propagaci jeho absolutní nepřijatelnosti pozastaví. Uvedená úvaha se ostatně týká všech fosilních zdrojů energie.
Člověk usiluje o pohodlný a příjemný život. „Mít se líp“ máme přece v genech, jde jen o to si uvědomit, že to vyžaduje jisté úsilí.Je potřeba potlačit emoce, a posílit rozum. K tomu, aby byl zachován rozvoj lidské společnosti, disponující energií k životu, stačí nediskriminačně a přijatelným způsobem využívat všechny dostupné zdroje energie a současně usilovat o snižování její spotřeby všude tam, kde to přichází v úvahu. A vždy platilo, že nejúčinnější cestou ke snížení spotřeby jsou ekonomická opatření. Možná, že současná vypjatá situace se k tomu nabízí.
Článek vyšel v časopisu Energetika, pro TZB-info vybral Ing. Milan Bechyně.