Vodárenská expozice na jubilejní výstavě zaujala

Tato velkolepá událost rozvířila dobu konce století nevídaným způsobem a přinesla velké vzedmutí zájmu o český průmysl. Navzdory řadě nepříznivých podmínek, ať už politických či živelných, se jednalo o událost, kterou během půl roku jejího trvání navštívilo přes dva a půl milionu návštěvníků z celého tehdejšího Českého království.

Součástí této výstavy byl i tehdejší podnik Pražské vodárny. Ty zde vystoupily s vlastní expozicí jako jedna z nejstarších institucí podobného typu v celém Rakousko-uherském soustátí. Ucelený soubor, který představoval vodárenskou profesi a její specifika, přinesl běžnému občanu poznání chodu vodárenství, ale též základ sbírek exponátů současného Muzea pražského vodárenství.

Přečtěte si také Historie a budoucnost Výstaviště Holešovice během výstavy Designblok 2016 Přečíst článek

Pražské vodárny shromažďovaly doklady o své činnosti pravděpodobně již od vzniku vlastní technické knihovny v první polovině 19. století. Podnik měl svou expozici umístěnu v pavilonu Královského hlavního města Prahy a ukazoval na ní celou řadu artefaktů a plánů. Výstava byla rozdělena do několika částí – vedle původních plánů vodovodních systémů a nákresů starých vltavských vodáren se jednalo o celou řadu diagramů a grafů či o plány tehdy moderně zrekonstruovaných vodáren, úplné plány a zákresy tehdejší vodovodní sítě a moderní vybavení, používané k pokládce potrubí. Poslední část byla věnována přímo projektům na novou vodárnu v Káraném.

Vodárenská kancelář kvůli výstavě nechala najmout další pomocné síly, ať už v podobě kresličů, kteří zpracovávali kopie původních plánů, určených k vystavení, či techniků, kteří pracovali na samotných modelech jednotlivých vodáren a čerpacích strojů. Dokonce došlo ke schválení „… částky 300 zl. pro c.k. dvorního fotografa pana Jindřicha Eckerta na výdaje pro zhotoveni 14 velkých fotografií.“

Vodárenská výstava měla podle dostupných zpráv velký úspěch. Jednotlivé exponáty, a především modely čerpacích strojů byly natolik zdařilé, že o jejich převzetí projevil zájem rektor c.k. české vysoké školy technické v Praze dr. Weyr, pravděpodobně pro potřebu výuky. Šéfinženýr vodárenské kanceláře Ing. Josef Bubák to rezolutně odmítl. Dokonce donutil výstavní komisi v říjnu 1891, po ukončení výstavy, sepsat protokol, který případné budoucí vydání exponátů z majetku města, resp. vodárenské kanceláře, zakázal. Díky tomu se části původní výstavy mohly použít ve dvacátém století jako jádro dvou dočasných výstav a konečně jako základ současné expozice Muzea pražského vodárenství.

Přečtěte si také Požár Průmyslového paláce Přečíst článek

Díky úspěchu výstavy se také široká veřejnost dozvěděla podstatné informace o projektu Káranské vodárny. Do té doby ji velká část odborné, ale i laické veřejnosti, striktně odmítala. Jako jediný zdroj vody pro město byla v povědomí Pražanů vždy hluboce zakořeněna řeka Vltava a jiný typ zdroje tak nebyl pozitivně přijímán. Množství informací, které výstava k projektu uvedla, nicméně všeobecné povědomí proměnilo. Debata o Káranské vodárně tak získala mnohem věcnější tón, který vedl k jejímu úspěšnému dokončení.

Jubilejní výstava měla pozitivní efekt i na samotný podnik Pražských vodáren. Z ryze technického oddělení městských kanceláří, a oboru v zásadě tiše trpěného v pozadí městského provozu, se stal důležitý prvek v městských strukturách. Vodárenství se proměnilo v hrdý profesní stav, kterého si město vážilo a v dalších desetiletích ho všemožně podporovalo. Pražské vodárny se i tak díky této, již v dnešní době pozapomenuté, výstavě staly jednou z výkladních skříní hlavního města a vodárenští odborníci mohli městu zajištovat spolehlivý provoz jedné ze základních inženýrských sítí, turbulentním světovým změnám navzdory.