Obtíží, která ve spojení s pražskými kaly zůstávala, byl jejich setrvalý zápach. Ale ekonomická hodnota kalů z prodeje zemědělcům byla vysoká. Problematické kalojemy se průběžně rušily a znovu zakládaly až do r. 1965.

Novomlýnský vodojem je v kontextu zbylých třech původních pražských vodárenských věží výjimečný svým celkovým účelem.

Muzeum je unikátem. V Evropě, resp. světě, se vodárenských muzeí nachází jen velice poskrovnu. Těch, která by svým stářím pražské překonávala, je ještě méně.

Zatímco vliv Plečnika na podobu strojovny, odželezovny či vodojemu je dnes zapomenut a všeobecně se o něm neví, jím navržené vodní prvky a kašny v Lánech jsou dobře známy.

V letošním roce uplynulo 160 let od narození jedné z důležitých postav výstavby pražského území. Je jím Ing. Eduard Máslo, který výrazným způsobem zasáhl do vývoje hlavního města.

Letos v květnu je tomu již 130 let od otevření Jubilejní výstavy na tehdy nově zbudovaném pražském Výstavišti v Holešovicích. Pražské vodárny vystoupily s vlastní expozicí jako jedna z nejstarších institucí podobného typu v celém Rakousko-uherském soustátí.

Soutěžící předložili nepříliš výhodnou smlouvu a prakticky nepoužitelný projekt. Lindley se tvrdě vymezil proti lobby betonářských firem. Patová situace v soutěži na odkanalizování města. Aktuální? Ne, situace kolem r. 1890.

160 let do zprovoznění a 130 let od uzavření slaví letos v lednu malá letenská vodárna. Letenská vodárna byla instalována ve sklepě restaurace pod Letnou. K jejímu zrušení v roce 1891 došlo poté, co byla do sadů přivedena voda z věže Letenské vodárny.

Meziválečná Praha a její vodárenství jsou spojeny s řadou osobností. Díky těmto odborníkům současná Praha profituje z úspěšně dokončeného vývoje své vodárenské sítě a má v budoucnu na co dále navazovat. Připomeňme si alespoň některé z nich.

Požádali jsme zástupce Pražských vodovodů a kanalizací o krátký exkurz do historie vodárenství a kanalizací. Vše nám ukázal a popsal na příkladu několika měst historik Kryštof Drnek.